Nevím, čím to je, ale western je na poli deskových her zoufale nedostatkovým zbožím. Pár opravdu výborných kousků by se samozřejmě našlo, ať už je řeč o Great Western Trail nebo Legendách západu. Ale opravdu se nedá říct, že by trh přetékal kovboji. Proto při každém novém objevu zpozorním a jsem moc rád, že jsem zrovna já skočil po recenzním kousku Fliptown od českého vydavatelství Old Dawg a designéra Stevena Araminiho, který je podepsaný pod fantastickým Velkoměstem. Hra se totiž pro mě stala jednou z nejlepších nejen roku 2024, ale dokonce i celkově.

Galerie

Desperát s fixkou

Fliptown je zakreslovací hra pro jednoho až čtyři hráče postavená na pokerovém balíčku. Ten je ve hře přítomný v celé své kráse (včetně dvou Jokerů, kteří se do hry ale podívají jen zřídka), což znamená nejen to, že má moc povedenou grafickou stránku, ale také to, že si s ním skutečně můžete zahrát starý dobrý poker a další hry postavené na sadách čtyř karet od esa po krále.

I ve Fliptownu je svým způsobem přítomný poker, ale jen coby doplňkový mechanismus. Pokerové karty se tu totiž starají o jinačí parádu. Hra se hraje celkově na tři velká kola, kde v každém provedete pět tahů. Všichni hráči hrají současně, takže tu není mnoho prostoru pro zdržování a všichni mají stejné podmínky, byť to nikdy nevede ke stejným výsledkům.

Jádrem tahu je práce s nabídkou pokerových karet. Ty se vždy odhalí tři a každou z nich musíte použít jiným způsobem. Barva karty udává sekci vaší vlastní hrací desky, kde budete něco zakreslovat. Z druhé karty si vezmete její hodnotu, která odpovídá konkrétnímu políčku v barevné sekci. No a třetí karta se použije na tvorbu pokerové ruky, tedy po pěti tazích jednoho kola budete mít zapsaných pět karet, z nichž chcete tvořit postupky, barvy, full house, páry, trojičky... obvyklé pokerové figury.

zdroj: Vlastní foto autora

Co se barevných sekcí týče, tak s nimi do hry vchází moc hezky zpracované téma Divokého západu. Pod srdcovou barvou se nachází stezka, po níž si vykračujete zleva doprava a sbíráte tak nejrůznější bonusy. Dojít můžete až do vzdálenosti hodnoty vámi zvolené karty, ale všechna políčka mezi startovním a cílovým bodem vyškrtáte, protože se po stezce nesmíte vracet.

Pikám odpovídá pustina, kde pácháte zlo hodné pravého bandity – kradete dobytek, přepadáváte povozy a vlaky. V této části do hry vstupuje první porce hazardu, protože každému přepadení odpovídá hodnota karty, kterou musíte „přestřelit“ náhodnou kartou z vršku společného balíčku pokerových karet. Nejsnazší je ukrást slepici, protože má hodnotu dva a jediná karta, která vám v její krádeži zabrání, je eso (to v této hře téměř vždy platí za nejnižší kartu).

Ale přepadnout takový dostavník chce už větší míru štětí, protože musíte z vršku balíčku odhalit třeba devítku a víc. Nicméně i když se vám lup nepovede, s úplně prázdnou neodejdete – sice neukořistíte peníze, ale dostanete alespoň polovinu vítězných bodů. A bere se to za platný pokus, kdy zakroužkováním všech tří prvků v jednom řádku získáte bonusovou akci navíc.

zdroj: Vlastní foto autora

Do dolu, do hokynářství

Ale teď už se podívejme, co dělá oblast odpovídající kárově barvě. Jedná se o staré dobré dolování, kde se shora dolů ve stylu pyramidy prokopáváte zeminou bohatou na zlaté valouny, kdy vám hodnoty karet určují, kudy můžete sestupovat dál. Na dně dolu na vás pak čeká velmi třpytivá odměna – bodovací podmínka pro konec hry.

Kříže pak zastupují celé město plné nejrůznějších podniků, kde si můžete například pořídit koně, který vám umožní cestovat dál po stezce. Můžete si pořídit krumpáč a snáz hloubit důl. Nechybí zbraně, díky nimž budete snáze přepadávat vlaky a krást dobytek. Můžete tu proměnit své těžce vydřené peníze a zlaté valouny za vítězné body. Je tu dokonce tetrisová minihra s nákupem pozemků. A co by to bylo za město bez možnosti hazardu, kdy si můžete vsadit na černou nebo červenou a inkasovat pokaždé, když se karty této barvy objeví v nabídce tahu?

V neposlední řadě si tu můžete pořídit bandanu, aby vás při přepadávání nikdo nemohl identifikovat a vy se tak vyhnuli zisku plakátu s odměnou vypsanou na vaši hlavu. Případně si můžete zajít do kostela a zbavit se své hledanosti, nebo se ze svých hříchů vyplatit. A každá první návštěva každého takového místa vám dá buď dodatečný zdroj, nebo rovnou celou bonusovou akci.

Galerie

Kromě těchto barevných oblastí máte na desce ještě hřbitov, kam si chodíte vykopat nějaké ty cennosti a další akce navíc, což ale ruka zákona nevidí ráda (pokud jste si tedy ve městě neudělali z hrobníka kamaráda a ten tak při každém výkopu přimhouří oko).

Jakmile takto projdete pět kol, získáte bonus za své pokerové karty, pasivní příjem, pokud jste si dali něco do rýžování a kopání a nakonec budete ještě čelit šerifovi. Šerif je skrytá karta tažená náhodně pro každé kolo, na kterou se můžete během partie podívat jen skrze specializovanou odměnu. Na konci kola vás čeká dilema, zda zaplatit zlatý valoun za každý zatykač vydaný na vaši hlavu, nebo to risknout a šerifovi čelit. V druhém případě odhalíte kartu šerifa a pokud je jeho hodnota vyšší nebo rovna počtu vašich zatykačů, ruce zákona jste unikli. V opačném případě váš čeká ztráta tučného obnosu peněz nebo vítězných bodů. A v obou případech se svých zatykačů nezbavíte a musíte se s nimi naučit žít, nebo se jich zbavit výše popsanými způsoby.

Ve Fliptownu je toho ještě mnohem víc, ale doufám, že z dosavadního popisu je dobře patrné, jak moc tematická hra je. Western na vás dýchá z každého tahu a mě osobně se neskutečně líbí, jak hra vypadá. Absolutní nadvláda pouštní oranžové deskovce neskutečně sluší a minimalistický design herních prvků celek krásně dokresluje (mimochodem, ilustrátorka Naomi Ferrall je skutečnou pravnučkou generála mexické revoluce Pancho Villy, který je zhmotněn na kartě krále, což je obojí opravdu kouzelný detail). Hra je napínavá, obsahuje tak akorát náhody a velmi příjemně se kombí.

zdroj: Vlastní foto autora

Poker, kam se podíváš

Zatímco na začátku hry jsou tahy relativně jednoduché, tak později se začne čím dál častěji stávat, že ke své základní akci dostanete jednu, dvě, třeba i tři dodatečné akce, což vás zanechá v euforii. Ale už jen s jednou jedinou akcí není neobvyklé se ve hře „ztratit“. V jednu chvíli tu koukáte na tři karty, z nichž jedna musí určit oblast, druhá svou hodnotou políčko v oblasti a třetí bude tvořit pokerovou ruku.

V praxi to znamená, že musíte projet všechny možné kombinace a zjistit, která vám přinese nejvíc. Použijete srdcovou trojku na „aktivování“ stezky a pikovou dámu pro postup po stezce, zatímco křížová osmička vám zbyde na poker? Nebo křížovou osmičkou aktivujete důl a v něm půjdete po trase srdcové trojky či pikové dámy? A co kdyby vám piková dáma umožnila si něco uloupit v pustině? Jenže co? Bude to slepice přes srdcovou trojku, nebo dostavník přes křížovou osmičku?

Možností je zkrátka v každém jednotlivém tahu s jednou základní akcí přehršel a vy vždy musíte myslet dopředu, mít nějaký plán, snažit se něčeho dosáhnout, hrát na nějakou strategii, tu si ideálně přes město vylepšit a ještě u toho myslet na možnosti bonusových akcí. Umím si představit, že to pro někoho bude příliš, ale pro mě to bylo absolutně akorát. Není to až tak překombinované jako můj velmi oblíbený Hadriánův val, ale pořád je to mnohem komplexnější hra než třeba Stezky tukanů, Railrdoad Ink a Příští stanice: Londýn.

zdroj: Vlastní foto autora

Přestože tu je prakticky nulová interakce mezi hráči, nechybí tu alespoň závod v podobě tří karet odměn s poměrně náročnými úkoly, které své první řešitele odmění sedmi body, zatímco všechny pozdější jen čtyřmi. A hru si navíc můžete okořenit vlastní kartou postavy se speciální schopností a variabilními výchozími podmínkami, případně trochu vylepšit část pokeru tím, že každý hráč má dvě skryté karty pokeru na ruce od začátku kola. Tuto variantu vřele doporučuji, snáz se s ní dělají zajímavější figurky a není to až tolik o náhodě, byť samozřejmě už neplatí, že mají všichni hráči stejné podmínky.

Čtyři hrozní i osamělý pistolník

Fliptown funguje skvěle v každém počtu hráčů díky simultánnímu hraní, ale jak už zaznělo, není to nic pro milovníky interakce a jedná se primárně u multiplayerový solitér. A když už je řeč o solitérnosti, tak tvůrci mysleli předně na sólisty. Hra je v jednom hráči perfektní, vůbec na nikoho nečekáte, nemusíte se cítit stresovaní, že vám tahy trvají a bonusem je, že si tři karty pro každé kolo dáváte do dedikovaných slotů nad deskou a nemusíte si tak v hlavě představovat, jakou kartu jste použili pro barvu a jakou pro hodnotu, jako tomu je se společnou nabídkou ve více hráčích.

Pro sólo jsou navíc ve hře k dispozici ještě ikoničtí historičtí protivníci s několika úrovněmi obtížnosti, kteří sbírají body proti vám. Hra mě baví jak s nimi, tak bez nich, protože se pokaždé hraje trochu jinak. Bez nich hrajete čistě za sebe pro nejvyšší skóre a hra je tak poměrně svobodná a zážitek identický jako ve více hráčích. S nimi se naopak snažíte omezit jejich bodování, které plyne z vámi vynechaných věcí – dostanou například 4x tolik bodů, kolik jste na stezce nezakroužkovali polí, 3x tolik bodů, kolik jste nepřepadli dostavníků, vlaků a kolik jste neukradli dobytka a tak dále. Každá varianta má zkrátka něco do sebe a obojí je velice zábavné.

Galerie

Pokud byste po mě chtěli i nějakou tu výtku, tak ty mám celkem dvě a vlastně se netýkají hratelnosti, ale materiálů. Přestože hra vypadá skvěle a rozkládací hráčské desky ze čtyř dílů jsou z velmi kvalitního materiálu (jsou mazací, nejedná se o papírové archy), tak i přes jejich velikost jsou ve výsledku velice malé. Aby na ně autoři všechno vměstnali, zvolili opravdu titěrné písmo, které hru znesnadňuje hrát v trochu horším světle, případně pokud vám zrak tolik neslouží. Naštěstí se většina prvků snadno vryje pod kůži po několika málo partiích, ale začátky mohou být nepříjemné a plné mžourání.

Druhá, taková malá výtka putuje na konto karet. Je skvělé, že karty hráčských postav, sólových protivníků a karet odměn jsou plastové, ale reálně to využijete jen na kartách protivníků, kde si na ně na konci hry zapíšete body. Když člověk třímá v ruce tyto velice kvalitní plastové karty, zamrzí ho o to víc, že pokerový balíček je z běžných papírových – tento balíček během každé partie třikrát zamícháte a pokud si karty sami neobalíte, počítejte s tím, že se vám dříve či později ohrají, což by se s plastovými nestalo. Na druhou stranu je snadno můžete nahradit libovolným jiným pokerovým balíčkem...

Nicméně ani jedna z těchto výtek mi z dlouhodobého hlediska nijak nezkazila zážitek ze hry a Fliptown se k mému překvapení stal jednou z nejlepších počeštěných her minulého roku, jednou z nejlepších sólovek v mé sbírce a jednou z mála her, ke kterým se přes nekonečný příval novinek budeme doma opakovaně a s radostí vracet. A já už se nemůžu dočkat, až se mi do rukou dostane chystané kampaňové sólové rozšíření Osamělý vlk!