Legendární strategická hra Heroes of Might and Magic III je dodnes klenot interaktivní zábavy. Nádherná renderovaná grafika nezestárla, stejně tak mechanismy, které vás nechaly najmout a levelovat hrdinu, zabírat doly a města na mapě, bojovat s parádními jednotkami a stavět líhně a budovy ve hradech.
Byl jsem proto hodně zvědavý, jak se týmu ze studia Archon povedlo videohru převést do deskovkové podoby, kterou u nás v českém překladu vydává Xzone. Dokáží tak silnou licenci zpracovat zábavně, bez nutnosti komplikovaných matematických vzorečků, které v digitální verzi provádí počítač? A hlavně: Jsou to pořád Heroes?
Týden veverky
Než se s lupou a skalpelem pustíme do pitvání herních mechanismů, pojďme se nejprve podívat pod víko naducané krabice. Pod deklem najdete trojici sešitů (pravidla, scénáře a turnajové mapy jeden na jednoho). Dále trojici kartonových plánů měst, stejně tolik oboustraných desek s portrétem hrdiny, počítadlo týdnů, šest plastových figurek hrdinů, desku bojiště, přes 230 hracích karet, mapové díly, kostičky k označení využitých políček na mapě, kostky a samozřejmě spoustu žetonů surovin a bojových postihů.
Zkrátka krabice je po okraj nacpaná libůstkami, které byste v „prémiové deskovce“ čekali. A povětšinou se design povedl na jedničku s hvězdičkou, výtku ke zpracování mám de facto jenom jednu – průhledný kryt na insert by mohl sedět pevněji, aby dílky držely v přihrádkách, při přenosu mají tendenci neposedně lítat po krabici, takže je vždycky trochu otrava je před každou hrou zase roztřídit.
zdroj:
Vlastní foto autora
Velká deskovka ale znamená také nutnost pořádného stolu a nejinak tomu je i v případě Heroes of Might & Magic III: The Board Game. Je celkem jedno, jestli hrajete sami, ve dvou, či ve třech, protože každá hra potřebuje hodně místa. Na stůl je nutné vyskládat balíky se schopnostmi, kouzly a artefakty, dále balíky neutrálních potvor, mít po ruce misku se žetony surovin, i mapu bojiště, které je velké jako jedna samotná deskovka. Dále každý hráč obdrží mapu města, zvoleného hrdinu, do toho nesmí chybět postupně rostoucí hrací plán a spousta malých ploch na odkládání různých vedlejších balíků, odhozených karet a podobně.
Když tedy hru úspěšně rozestavíte, co je vlastně cílem Heroes? V tom je ta zábava: Co chcete! Díky modifikovatelným mapám si vlastně po úvodních předpřipravených scénářích můžete tvořit vlastní mapy s takovými úkoly a pravidly, aby bavily vás. V jádru jde ale o kombinaci tahové strategie se zabíráním bodů zájmu na mapě v kombinaci s deckbuildingem.
Postupným průzkumem objektů na mapě získáváte nové karty do balíku. Může jít o silné artefakty, mocná kouzla či specifické schopnosti jako diplomacie, hospodaření či útočnost. Bojujete proti neutrálním jednotkám, zabíráte doly, sbíráte suroviny a zlato, za které ve městě kupujete nové budovy, jež vám nejčastěji odemknou možnost najmout nové jednotky a tak dále, dokud nesplníte cíl scénáře.
zdroj:
Vlastní foto autora
Týden křižáka
Deskové Heroes nejsou složitá hra, mají ale poměrně dost mechanismů, které mohou být pro nováčky zastrašující. Pro fanoušky počítačové předlohy je spousta prvků velmi povědomá a ve hře se lépe zorientují, protože už tak nějak ví, že ve městě smí postavit jenom jednu budovu za kolo, a že v boji většinou každá jednotka vrací úder.
Ať už jste ale nováček, pokročilý, či dlouholetý fanda Heroes, budou vám pod nohy házet klacky pravidla. Útlý sešitek jsme během první hry proklínali až k arciďáblům do samotného pekla. Ne, že by pravidla nebyla srozumitelná, ale příliš kloužou po povrchu, takže spoustu konkrétních situací, do kterých se zaručeně dostanete, odmítá vysvětlit.
Co se například stane s políčkem s kamenem zkušeností, když na něj vjede sekundární hrdina, který zkušenosti nezískává? Kdy můžu hrát některé karty, a kdy ne? V pravidlech chybí naprosto zásadní detaily, posloupnosti a příklady ze hry, které musíte zdlouhavě hledat na internetových fórech…
Nebo si udělat domácí pravidla, ostatně hra k tomu přímo vybízí tím, že vám předloží seznam prvků, které si můžete podle libosti změnit a udělat si tak seanci těžší nebo lehčí. Například zrušit pravidlo, že další kolo souboje vyžaduje zaplacení jednoho bodu pohybu. Heroes zkrátka můžete hrát tak, jak chcete vy a v tom je velká síla hry (a znovuhratelnost). Ostatně je to jasné i z toho, že si můžete vybrat obtížnost úplně každého scénáře, od které se pak odvíjí síla neutrálních armád a počet surovin, které máte do začátku.
Pravidla ale z ruky jen tak nepustíte, protože například obsahují i popisky jednotlivých bodů zájmů mapy. Minimálně na začátku tak budete sešitem v jednom kuse listovat, abyste si přečetli, co za místo je chaloupka na kuří noze a jaký bonus dostanete u pramene mládí.
Týden minotaura
Když se utkáte s neutrální jednotkou o políčko na hracím plánu, přesouváte svoje jednotky na speciální plán bojiště, na který vyložíte své jednotky a podle výše iniciativy potvor se na střídačku snažíte soupeřovy jednotky zabít. Matematika soubojů je příjemně přímočará, odečítáte útok od obrany a výsledek pak od počtu životů. S tím, že některé jednotky umí létat, jiné zase střílet a některé mají speciální schopnosti jako možnost ignorování protiúderu.
zdroj:
Vlastní foto autora
Chválím tvůrce za nápad, že za neutrální armády hraje vždy protihráč. Jednak tak nevznikají nudné prostoje, a jednak máte jistotu, že se kamarád či kamarádka bude snažit vám způsobit co největší škody a půjde tak o zábavnou výzvu. Hře se dobře daří emulovat některé zážitky z počítačových Heroes. Například, když upíři přeletí vaše obránce, aby zaťali drápy do křehkých a drahých střelců. Nebo že se někdy dílem náhody mezi neutrálními jednotkami objeví extrémně tuhý drak a jindy zase směšný troll.
Do toho ještě během boje sesíláte kouzla, hrajete z ruky karty schopností, které mohou jednotky zrychlit, uštědřit jim poškození nebo jenom posílit jejich útok/obranu. Narozdíl od jiných deckbuildingů mi ale přijde, že Heroes III mají málo způsobů, jak vyřadit karty z balíku. Je proto obzvlášť důležité si vybírat, co si do balíčku vezmete, aby zbytečně nabobtnal vatovými kartami.
Ne všechna kouzla a artefakty jsou stejně silné, ale stejně jako v počítačové předloze se trochu toho štěstí rozhodně hodí, byť se autoři snažili dílo náhody hodně omezit. Například v boji sice házíte kostkou na útok, ale jde jenom o hodnoty minus 1 až plus 1 (byť i rozdíl jednoho bodu může pořádně zvrátit ráz bitvy).
zdroj:
Vlastní foto autora
Když si ale v balíku kouzel najdete Městskou bránu, rázem máte v některých scénářích podstatně jednodušší vítězství. Třeba když máte za úkol ukořistit ze středu mapy grál a dojet s ním do města. Protivníci na vás můžou chystat pasti, jak chtějí, ale s Městskou bránou se prostě teleportujete do hlavního hradu a máte vyhráno. Což ale hodně odpovídá Heroesům.
Právě autenticita zážitku a to, jak dokáže skvěle emulovat videoherní předlohu (obzvlášť, když si k hraní pustíte soundtrack), je na hře skvělé! Přitom se hra nebojí některé zbytečně složité mechanismy zjednodušovat. Například, že můžete mít ve hře druhého hrdinu, ale ten nemá vlastní balík a jde vlastně o jednoduchý systém, jak rychleji vyzobávat mapu. Nebo okleštěnou správu měst, kdy je důležité vlastně jenom to hlavní, všechna ostatní slouží spíše k produkci surovin místo dolů.
Neztrácíte tak zbytečně čas nepodstatnými akcemi. Každé kolo prostě doberete počet karet na ruku do maxima, odhodíte nepotřebné a ještě jednou doberete, odjete si své (většinou) tři kroky a jede protihráč. Hlavně se ale nenudíte, když nejste na tahu. Jak už jsem psal výše: Bojujete za neutrální armády a také můžete některé akce vyhodnocovat mimo své kolo. Například výstavbu ve městech nebo verbování armády.
Jde o skvělý prvek, který dává každé seanci příjemné tempo (byť nesmíte hrát s notorickými podváděči, protože se hůř kontrolují) a jde o další vrstvu strategie. Můžete totiž počkat na tah protivníka a podle toho se rozhodnout, jestli ve městě postavíte radnici pro vyšší výnos peněz, nebo raději nakoupíte nové, silnější jednotky, pokud se k vám protivník nebezpečně přiblíží.
Týden moru
S Heroes of Might & Magic III: The Board Game dostanete skvěle zpracovaný autentický zážitek, který věrně přenáší legendární hru z obrazovek na stoly. Deskovka má úžasný grafický design, ve kterém jasně poznáte digitální předlohu a výtky jsou opravdu spíše kosmetické.
Například by se mi líbilo, kdyby figurky hrdinů byly výrazněji odlišené a na první pohled by bylo jasné, který je primární a který sekundární… třeba kdyby měl kopí s vlajkou jen jeden. Stejně tak je zvláštní rozhodnutí přiřadit Nekropolis šedou barvu kostiček. Pokud nezaberete důl či město a políčko na mapě pouze vyčerpáte, označíte ho totiž černou, neutrální kostičkou. A obě barvy se mezi sebou hodně pletou, obzvlášť při horších světelných podmínkách.
zdroj:
Vlastní foto autora
Pokud ale máte doma velký hrací prostor a obrníte se trpělivostí při studiu pravidel, není proč váhat… skoro by se chtělo říct. A tady přichází má poslední, ale asi nejzásadnější výtka: Základní hra prostě měla být pro 4 hráče.
Je obrovská škoda, že možnost hrát s dalšími třemi lidmi dostanete, až když si zakoupíte jakékoliv další chystané rozšíření. Se základní krabicí nemůžete hrát dva proti dvěma, a to je za mě špatně. Ostatní režimy jsou určitě zábava (i kampaň pro jednoho, jestli ji teda z pravidel pochopíte), ale ve výsledku je hraní ve třech (tedy maximálním počtu) zdaleka nejslabší, protože nastává klasické: Dva se perou a třetí se směje.
Se základní krabicí si tak Heroesy nejvíc užijete jeden na jednoho, ale mnohem víc bych se bavil, kdybych mohl hrát se spojenci. Bez čtvrtého hradu hra působí nekompletně. Tři hrady jsou zkrátka málo a nemám úplně radost, že dalších minimálně šest frakcí se chystá jako separátní rozšíření, na něž se musí připravit peněženky a místo ve skříni.