Když se řekne Reiner Knizia, vybaví se mi například skvělé legacy My City, vynikající are control Tigris & Euphrates nebo třeba malá karetní hra Podfukáři. Tento tvůrce za svou kariéru stvořil desítky her, z nichž se spousta nesmazatelně vryla do historie. A já doufám, že stejný osud potká i Hledání Eldoráda.

Galerie

Přestože tato hra vyšla původně již v roce 2017, má smysl o ní psát práv teď z jednoho prostého důvodu – vydavatelství Ravensburger ji obstaralo českým a slovenským jazykem, takže je rázem v našich obchodem mnohem dostupnější zábavou.

A ano, jedná se o opravdu zábavný titul vhodný jak na rodinné hraní, tak i do kruhu zkušených hráčů, kteří uvítají něco odpočinkovějšího, ale ani náhodou hloupého. Knizia zkrátka umí udělat velice jednoduchý, funkční design, který mu v tomto případě doprovodil ilustracemi talentovaný ilustrátor Vincent Dutrait. Pokud si říkáte, odkud toto jméno znáte, tak například z deskovky Heat.

Závod může začít

Hledání Eldoráda, tedy bájného města ze zlata ukrytého kdesi v hluboké džungli, je kartami řízená závodní hra pro 2 až 4 hráče od 10 let, kterou odehrajete do hodinky. Ve hře se snoubí stavba vlastního karetního balíčku (deckbuilding) s pohybem po mapě, což můžete znát například z herní série Břink!, ale v tomto případě je celý zážitek daleko přímočařejší.

Není tu totiž příliš mnoho tajemství. Před samotnou partií si poskládáte herní mapu z velkých dílů plných malých hexů, přičemž vždy jde o táhlou a klikatící se „nudli“, na jejímž konci svítí Eldorádo. Ve skutečnosti ho tedy vůbec nehledáte, jak tvrdí název hry, ale snažíte se k němu dostat jako první. A protože víte, kde je, znáte i cestu k němu a podle toho se můžete připravit.

zdroj: Vlastní foto autora

Průběh hry je totiž čistokrevným závodem, v němž vám v cestě stojí hustá džungle, řeky, rybníčky a jezera, vysoké hory, domorodé usedlosti a v konečném důsledku také ostatní badatelé v podobě dalších hráčů u stolu.

Každý začíná hru s identickým balíčkem karet, které svými barvami odpovídají políčkám na mapě – zelený porost, modrá voda a žluté vesnice – přičemž hodnoty na kartách zase odpovídají počtu symbolů na jednotlivých políčkách herní mapy. No a herní princip by snad nemohl být jednodušší.

Ve svém tahu jednoduše hrajete karty z ruky proto, abyste pohybovali svou figurkou po herním plánu. Počáteční díl mapy je ještě přívětivý, jen takový lehký porost, pár kapradin, sem tam nějaká houština, s čímž si poradí jeden sek mačetou.

Pokud ze své ruky vynesete zelenou kartu Zvěda o hodnotě 2, můžete se prosekat dvěma políčky zeleně, tedy postoupit o dvě políčka blíž k hledanému Eldorádu. Že před vámi potom stojí celá vesnice? Stačí zahrát žlutou kartu Cestovatelky a s její jednou mincí vytvořit úsměv na tváři vesničanů a bezpečně projít skrz. No a vodní plochu překonáte s Námořníkem.

zdroj: Vlastní foto autora

Jistě, přidejte se k naší expedici

Zatímco zelené a modré karty slouží čistě k překonávání terénu na plánu, tak žluté karty kromě toho, že jimi můžete uplácet vesničany, slouží také k nákupu nových karet do vašeho balíčku. S tím se do hry dostává ona stavba vašeho balíčku a s ní související rozšiřující se možnosti ve vaší honbě za pokladem.

Pokud tedy ve svém tahu neutratíte všechny peníze ze žlutých karet, můžete si po pohybu pořídit například Všeuměla, který je trojbarevný a vytáhne vás tak z každé bryndy. Nebo vás zláká Průzkumník, který svými třemi mačetami udělá z prosekávání se džunglí procházku růžovým sadem?

A co taková truhla s pokladem, která je sice jen na jedno použití, ale s jejími čtyřmi mincemi se buď snadno dostanete přes opravdu rozlehlé usedlosti, nebo k těm nejdražším kartám ve hře. Volba je jen na vás a stejně jako každý hráč začíná s identickým balíčkem, který se těmito nákupy obměňuje, se i počáteční a pevně daná nabídka šesti karet o třech exemplářích bude v průběhu partie měnit.

A to je, dámy a pánové, naprosto skvělý designový kousek. Jakmile se totiž jedna ze šesti nabízených hromádek karet dobere, bude potřeba vzniklé prázdné místo něčím zaplnit. A tím něčím je zbylých 12 typů karet, které do té doby jen smutně čekají na své zvolení nad deskou nabídky.

Galerie

Další hráč při svém nákupu tedy nevybírá pouze ze šesti (v té době tedy pěti) hromádek na desce nabídky, ale může si koupit i libovolnou kartu z těch dalších 12. A až to udělá, tak zbylé karty stejného typu, tedy celou hromádku přesune do nabídky, zaplácne tím prázdný slot, a protože je nyní v nabídce znovu přesně šest typů karet, tak další hráč v pořadí už je opět omezený jen na tuto specifickou nabídku.

Tento velice elegantní mechanismus mě na plné čáře příjemně překvapil. Hře dodává neočekávanou hloubku, kdy si pořádně rozmyslíte, zda z nabídky vezmete poslední kartu a umožníte tak soupeři hrajícímu za vámi vybírat ze všeho, co hra nabízí.

Jenže díky tomu se jím vybraný typ karet dostane do běžné nabídky a ostatní hráči je určitě do vašeho dalšího tahu nevykoupí, takže by se mohlo vyplatit zariskovat a tu volbu mu umožnit. A i díky tomuto systému je každá partie hry jiná.

Záleží na tom, v jaké fázi hry se poprvé objeví možnost přidat do nabídky čerstvé karty, kdo je zrovna na tahu a v jaké je situaci. Z těch 12 pokročilejších karet se jich jen pár dostane do hry, takže v jedné partii se hráči mohou ohánět rovnou šesti mačetami na jedné kartě, zatímco v jiné budou hrát spíš fialové karty, které vám umožňují dobírat si další karty z balíčku, případně z něj trvale odstraňovat karty, abyste se v pozdějších fázích zbavili slabších kousků a ohnuli tak náhodu karetního balíčku ve svůj prospěch, aby vám dával už jen ty silnější karty.

zdroj: Vlastní foto autora

Tak kudy teď?

A pořádně variabilní je i herní plán. K jeho vytvoření použijete až šest oboustranných velkých dílů a dva menší díly, přičemž můžete jak využít šest předpřipravených konfigurací rozdělených na lehkou, střední a těžkou obtížnost, tak si vytvořit úplně vlastní mapu, což hře zajišťuje obrovskou znovuhratelnost.

Na celkovém poskládání herní plochy opravdu záleží, a protože ji od začátku vidíte v celé její kráse, můžete s velkým předstihem počítat s mnohými skutečnostmi. Kupříkladu vidíte, že závěrečný sprint do Eldoráda je pořádně zalesněný a hodilo by se na něj pořídit třeba Pionýra, který vám s každým zahráním dá pět mačet, které si hravě poradí s jedním políčkem o třech mačetách i navazujícím políčkem se dvěma.

Zároveň vidíte, že i v takto hustém pralese se najde zkratka, pokud se dokážete vytasit se čtyřmi mincemi a proplatit se tak skrz vesnici. Je to na vás, ale dosud jsem vám zatajoval jedno velice důležité pravidlo.

Pokud vám jedna karta poskytne velké množství symbolů, tak je můžete utratit na několik po sobě jdoucích políček. Opačný případ ale není možný, tedy pokud je před vámi políčko se třemi mačetami, nemůžete zahrát několik karet, abyste se na něj složili. I to do hry vnáší skvělou vrstvu strategie, kdy si musíte opravdu dobře rozmyslet, jaké karty si kupovat, abyste je adekvátně využili a nebyly ve vašem balíčku plonkové.

zdroj: Vlastní foto autora

No a pak je tu ještě otázka ostatních hráčů. S těmi jde vyloženě o závod. Hledání Eldoráda je totiž v první řadě závodní hra, kde se s pomocí deckbuildingu po mapě jen musíte jako první dostat do cíle. Žádné vítězné body, čistě prvenství.

A vzhledem k tomu, že nesmíte projít přes políčko obsazené soupeřem ani přes políčko hor, které leckdy dělají velice těsné průchody, není neobvyklé, že jeden hráč svým postavením blokuje jiného a pěkně mu tak pije krev.

Občas proto může mít smysl nevyužít plný potenciál svého pohybu pro dané kolo, ale radši se dřív zastavit na strategickém místě a svého soupeře zcela zablokovat. I proto se vyplatí mít v této hře alespoň základní přehled o tom, jaké karty si berou soupeři. Protože když víte, že kupředu vede cesta jen průrvou nebo po vodě a váš soupeř se rozhodl na vodu nehrát, tak proč byste mu tu průrvu nezablokovali, že?

O interakce ve hře proto není nouze a na jistých mapách dokáže být opravdu škodící. Za mě ale velice zábavným způsobem a ze zkušenosti vím, že opravdu neplatí, že se takové zablokování někoho jiného ve výsledku vyplatí.

Galerie

Tak takový strom jsem tady nečekal

Ve hře je totiž velký vliv náhody. Sice máte docela velkou kontrolu nad skladbou karet ve svém balíčku, ale když vám v daném kole nepřijdou konkrétní kousky, které by vám umožnily přehopkat pole před vámi, zůstane vám jen mrzení a zcela zbytečný tah, zatímco to ostatním hráčům „chodí“ dokonale a získávají náskok.

Takovým extrémem byla partie, kdy se jeden hráč neskutečným způsobem utrhl celé skupině a byl o celý jeden díl mapy napřed. Přesně dvě políčka před Eldorádem. A vy už asi tušíte, kam to povede. Potřeboval jen dvě mačety a jedno pádlo, aby vyhrál, ale po už několikátém přemíchání balíčku, který v této hře otočíte opravdu mnohokrát, se mu ty nejpotřebnější karty sešly na samém spodku.

Několik kol tak jen smutně koukal z břehu na velmi blízké Eldorádo, zatímco mě štěstí přálo, prokličkoval jsem hustou džunglí, a to naprosto jasné vítězství jsem mu vzal a zajistil mu tak zcela nemyslitelnou prohru.

Jasně, naštve to. Rozhodla za něj náhoda, i když by samozřejmě stačilo, kdyby těch pádel, která jsou na dosažení Eldoráda potřebná vždy, měl víc. Věřil, že jedno bude stačit, a nestačilo. Logicky ho to mrzelo, ale my ostatní jsme díky tomu zažili velice epickou partii, která se stala důkazem, že v této hře není vůbec nic předem ztracené (stejně jako samotné Eldorádo...) a má naprostý smysl bojovat do posledního dechu.

zdroj: Vlastní foto autora

Navíc to není nijak dlouhá hra, na hraní je velice příjemná a všem se tu chvíli daří a chvíli ne, takže žádná horká krev se nekoná, místo toho si z fleku budete chtít dát odvetu klidně na stejné, klidně na jiné mapě. Hru roztřídíte během minutky, ještě rychleji ji připravíte a už zvesela postupujete kupředu.

A celé si to ještě můžete okořenit větší náhodou díky modulu s jeskyněmi. Jeskyně jsou na dílcích mapy vždy, ale nemusíte s nimi vůbec hrát a v takových případech se chovají jako hory.

V tomto případě pro ilustrátora nemám tolik chvály (na rozdíl od zbytku hry, která je jak funkční, tak pohledná), jelikož jsme si jich v první partii vůbec nikdo nevšiml a při prvním testování modulu nás překvapilo, že ve hře celou dobu jsou a nejsou vidět tolik, aby to bylo pohodlné, ale naštěstí si na to po počátečním zmatení rychle zvyknete.

Jeskyně pak plní jediný účel – když vedle nich ukončíte pohyb, vezmete si z nich žeton jeskyně, který otočíte a můžete kdykoliv použít jeho efekt. Tím může být například dodatečná mačeta, možnost dobrat si další kartu, karty se naopak zbavit, případně také schopnost projít skrz jiného hráče a ignorovat tak pravidlo blokování.

zdroj: Vlastní foto autora

Přiznám se, že je pro mě Hledání Eldoráda o chlup zábavnější s těmito žetony, byť je hra zároveň nepředvídatelnější. Nevadilo by mi teda, kdyby se nestávalo, že jeden hráč najde na žetonu tři mačety, zatímco druhý jen jednu, což opravdu naštve a je v tom až moc cítit zcela náhodné zvýhodňování.

Ale tahle hra není vyloženě strategická. Plánujete do budoucna to, jaké se hodí mít karty v balíčku a kudy povedou vaše kroky, ale jinak si musíte poradit s tím, co vám hra přihraje a tyto náhodné žetonky jsou velice příjemným kořením, které si můžete nechávat pro tu správnou chvíli a uchvátit své soupeře ultimátním tahem, kdy jen s použitím pár karet a žetonů uběhnete nemyslitelnou vzdálenost.

V kolika do Eldoráda?

Zážitek je rovněž odvislý od počtu hráčů, kdy jde pokaždé o něco trochu jiného. Ve třech hráčích jde o nejmírumilovnější zážitek, jelikož jsou na plánu jen tři figurky, takže tu nemusí tolik docházet k blokování.

Ve čtyřech hráčích se čtyřmi figurky je ta šance větší a jelikož v tom osobně shledávám zábavu, tak je to o něco lepší zážitek. Tahy jsou naštěstí opravdu svižné, takže ani v plném počtu hráčů tu nedochází k nijak výrazným prostojům a nudit se nebudete.

Ale vyloženě skvěle hra funguje i ve dvou hráčích, kdy oba hrají se dvěma figurkami. V tomto případě jde už o hodně odlišný zážitek, jelikož musíte do cíle dostat obě své figurky a pohyby mezi ně rozdělujete dle libosti.

zdroj: Vlastní foto autora

Díky tomu se Hledání Eldoráda stává ještě strategičtější. Budete pohybovat oběma figurkami rovnoměrně? Nebo vyrazíte s jednou napřed, abyste nemuseli řešit obě najednou a pak to budete dohánět s tou druhou, kterou jste nechali úplně na začátku? Zároveň to hezky omezuje náhodu, když před každou figurkou máte jiný terén a je tak větší šance, že karty z ruky uplatníte.

V této variantě je blokování soupeře vyloženě klíčové, protože zatímco běžíte s jednou figurkou, tak ta druhá může vašeho soupeře prostě otravovat. A vzhledem k této zvýšené interakci a lehce větší komplexnosti celého průběhu partie u mě varianta pro dva hráče nad všemi ostatními počty hráčů vítězí, ale není to tak, že bych ji nechtěl hrát jinak.

Ve všech počtech se jedná o vynikající stolní záležitost, která si definitivně zasloužila české vydání. Ne kvůli překladu jako takovému, protože tu je jen pár textíků na kartách, které jsou navíc vyjádřené i symboly, ale proto, že lokalizace u nás hrám zajišťují větší povědomí a dostupnost a Hledání Eldoráda si obojí zaslouží.

Je to velice příjemná rodinná hra, která ale má hodně co nabídnout i již velmi zkušeným hráčům. Je velmi variabilní, její deckbuilding je zábavný, systém proměny nabídky nových karet pěkně svěží a díky náhodě umí být napínavá až do konce. Berte, neprohloupíte.