Když se řekne série Settlers, jako první se mi vybaví kultovní značka videoherních strategií od Blue Byte. Deskovkáři si však dost možná vzpomenou na studio Portal Games a jejich tituly Imperial Settlers, které u nás Rexhry vydaly pod názvy Settlers: Zrod Impéria a Settlers: Vládcové severu. V obou případech jde o nenáročné karetní strategie, v nichž vedete svou civilizaci ke slávě.
Během minulého roku však ještě vyšlo Imperial Miners, které už do této kategorie nepatří. I když stále zapadá do zmíněného světa, vymyká se z předchozích principů, stojí na vlastních nohách a nabízí výrazně rozdílný zážitek. Zároveň platí, že Ignacyho Trzewiczeka v pozici návrháře vyměnil Tim Armstrong, zatímco tuzemský vydavatel se z Rexher změnil na Blackfire, který u nás projekt uvádí pod názvem Horníci impéria.
Nenáročné těžení pro všechny
Značka se s novinkou tentokrát pustila do vod engine buildingu. Pokud nejste s touto podkategorií seznámení, jedná se všeobecně o systém, v němž si postupně něco budujete a rozšiřujete, čímž dostáváte přístup k lepším efektům, a přímo to ovlivňuje další herní postup a budoucí zisk bodů. Tím asi nejkrásnějším příkladem je velepopulární Na křídlech nebo neméně oblíbený Divukraj. Horníci jsou nicméně o poznání přímočařejší.
Armstrong a Portal Games evidentně chtěli v prvé řadě nabídnout přívětivý a lehký zážitek, do něhož bez problémů proniknou celé rodiny, od postarších seniorů až po malé děti. Principy člověk pochopí opravdu bleskově a více než cokoliv jiného hra funguje jako takový pomyslný odrazový můstek ke komplexnějším projektům, jako jsou třeba ty dva výše zmíněné.
zdroj:
Vlastní foto autora
Dole v dole
Celý průběh si bohatě vystačí s dvěma velice rychlými fázemi. Tou první a opravdu bleskurychlou je fáze událostí. Na začátku každého z deseti kol jeden z hráčů otočí vrchní kartu z balíčku událostí, která dané kolo obohatí vybraným efektem. Podle toho, o jaký druh se jedná, se vyhodnotí buď okamžitě, na konci kola, nebo je aktivní po celé jeho trvání.
Potom přijde na řadu to největší „masíčko“ projektu, tedy budování onoho enginu zastoupeného vlastním dolem. Každý z hráčů si vybere startovní desku, jež funguje jako nejvyšší patro jeho dolu, který bude prohlubovat. Následně si každé kolo vybere jednu ze svých karet, která představuje místnost/lokaci s unikátními efekty.
Pro takovéto umisťování musíte splňovat určité podmínky. Jednotlivé karty jsou rozdělené do celkově čtyř úrovní představující patra – pod startovní desku můžete umístit pouze karty první úrovně, až pod ně karty úrovně druhé a tak dále. Rovněž při přikládání dalších karet musíte myslet na to, že lokace vyšší úrovně se pod tu předchozí musí dávat vodorovně posunuté o půl karty, čímž se vytváří obrácená pyramida.
zdroj:
Vlastní foto autora
Řetězová reakce
Jakmile tímto způsobem místnost vyložíte, vyhodnotíte nejen její efekt, ale i všech karet nad ní v řetězové reakci. Tento jev přirozeně podléhá svým vlastním pravidlům, kdy si musíte v případě více sousedících karet vybrat cestu, kterou vyšplháte nahoru. Ale přesně tyto řetězové reakce jsou páteří celého herního zážitku.
Získané karty se snažíte do dolu umisťovat tak, aby tvořily mocná komba a díky tomu jste se dostali k důležitým zdrojům, jako jsou peníze potřebné pro hraní jednotlivých karet i akce, případně drahokamy, jež představují vítězné body. Různé synergie a efekty rovněž záleží na tom, k jaké frakci daná karta patří. Ve hře naleznete celkově šest takových frakcí, kde se každý zaměřujete na trochu jiný postup a bonusy.
Například Atlanťané se snaží hromadit speciální žetony strojů, díky nimž se s postupem partie stávají silnější. Barbaři zase spoléhají na svou hrubou sílu, proto nabízí častokrát velice silné efekty, avšak za cenu vlastního závalu, který se místo příští aktivace karty odstraní.
Kromě stavění vlastního dolu ještě musíte počítat se dvěma dalšími aspekty. Jedním z nich jsou desky postupu (během partie jsou vždy dostupné tři ze šesti možných), po nichž se vyhodnocováním efektů můžete pohybovat (experti na to jsou Egypťané) a tím získávat další zdroje.
No a druhým jsou vozíky nacpané bohatstvím, které kompletujete přikládáním karet do dolu, případně je získáváte skrze efekty. Vozíky jsou každopádně vitálním prvkem kvůli tomu, že každý dokončený představuje jeden vítězný bod na konci hry. A jelikož vyhrává ten, kdo takových bodů získá nejvíce, rozhodně se neztratí.
Spolu o samotě
Zcela upřímně se přiznám, že jak si teď ten popis výše čtu, působí na mě Horníci impéria jako ideální rodinná zábava, která přináší docela chytré těžení. Ale po odehrání mnoha partií nakonec musím říct, že jsem jimi značně zklamaný. A to hned v několika ohledech.
zdroj:
Vlastní foto autora
Tím nejzávažnějším je, že ono budování není příliš zábavné. Ačkoliv jednotlivé principy bez větších obtíží fungují, nezvládají moc bavit. Ústřední mechanismus řetězových reakcí zní na papíře lépe, než jak funguje v praxi. Vytváření kombinací chybí šťáva a díky omezenému množství karet v dole nikdy nevytvoříte dechberoucí komba, z nichž byste si sedli na zadek. Dobře, možná je kvůli tomu hra přehlednější, ale rozhodně ne zábavnější. Tím spíš když proti vám občas značně hraje náhoda, s níž často nic moc neuděláte.
Zároveň se jedná o čistokrevný solitérní multiplayer. I když se do partie může pustit až 5 lidí najednou, interakce s ostatními je osekaná na absolutní nulu a vás vůbec nemusí zajímat, jak si ostatní své doly budují. Neexistuje tu žádný mechanismus, kvůli němuž byste měli brát zřetel na kroky ostatních a současně nikdy nemáte přehled o tom, co si na svém „písečku“ zrovna dělají. Což mi na rodinný titul přijde jako nešťastné, protože když už se rodina setká u stolu, měla by se bavit společně.
Diamant plný kazů
Navíc snad z každého aspektu vyčuhuje jistá „nedopečenost“. Pravidly se třeba prokoušete velice rychle a myslíte si, že jste hru pochopili, jenomže během hraní může vyvstat hned několik sporných situací, na které nenaleznete jasnou odpověď. Považuje se startovní políčko při prvním pohybu na desce postupu za políčko? V jakém pořadí by si měli hráči lízat karty? A proč je proboha všechno popisované texty, aby se ve hře vyskytovala jediná ikonka, jejíž význam si musíte dohledat v pravidlech? Ano, možná se jedná o věci, které lze přejít, avšak právě tyhle jednotlivosti pohromadě dokáží otrávit.
zdroj:
Vlastní foto autora
Současně si musím trochu postěžovat na český překlad. Nějaký ten překlep samozřejmě dokážu odpustit a ve výsledku mi nevadí (i když v tučném textu by to být opravdu nemuselo). Větším problémem je však přímo chyba na deskách hráčů, která oproti originálu špatně popisuje jeden z efektů a do velké míry ovlivňuje jeho využití ve hře. Jedná se o efekt „Zaplaťte 4/8 zlaťáků k postupu o 2/5 polí“ ve kterém chybí slovíčko „až“, které zcela mění význam takového efektu.
A je to velká škoda, protože třeba vizuální zpracování se povedlo na jedničku. Ilustrace od Hanny Kuik jsou nesmírně roztomilé a častokrát jsem měl nutkání si jednotlivé destičky a karty jenom tak prohlížet a pokoušet se odhalit příběhy a osudy postaviček, které jsou na nich vyobrazené. I kvůli tomu, že obrázky častokrát skrývají různé vtipné easter eggy na rozličné artefakty populární kultury.
Bohužel to ale nestačí k tomu, aby se Horníkům impéria povedlo vymanit z hlubin čiré průměrnosti. I přes střídmou cenovku a docela hezké zpracování nenabízí nic, co by stálo za investovaný čas. Snad jen kdybyste hledali opravdu dost nenáročný filler, který zvládnete odehrát do půl hodiny a zrovna nemáte po ruce nic jiného.