Za měsíc tomu bude rok od chvíle, kdy jsem pln zvědavosti usedal ke stolu stánku českého studia Boardcubator na německém veletrhu Spiel v Essenu, abych si vyzkoušel jejich představu o vysněné stolní adaptaci českého videoherního klenotu Kingdom Come: Deliverance.

Ač ve velmi rané fázi prototypování, z krátké ukázky jsem odcházel pozitivně naladěný, neboť prezentované demo hýřilo potenciálem, a i přes relativně malé zkušenosti studia s tvorbou stolních her, obzvlášť takovýchto rozměrů, byla cítit snaha nejen ctít předlohu a potěšit její fanoušky, ale přinést i obecně zajímavou hru do rozpínajícího se žánru kooperativních příběhových her s kampaněmi.

Mé tehdejší dojmy si můžete zpětně přečíst, i když mnohem větší smysl mají následující řádky. Tvůrci mě totiž tři týdny před právě spuštěnou crowdfundingovou kampaní pozvali do svých brněnských kanceláří, abych si vyzkoušel novou verzi hry, a zjistil tak, jak moc, nebo jak málo se za uplynulý rok posunuli v jejím vývoji.

zdroj: Boardcubator

Zemský ráj to napohled

Z hlediska grafické prezentace a podoby jednotlivých komponent autoři učinili pořádný skok kupředu. Ilustrace mapy jsou nadále poutavé, obálka krabice ještě hezčí, ale už i hráčská deska, kostky a žetonky vyrobené ve skutečné továrně dělají dobrý dojem. O vizuální stránku tedy strach nemám, byť stále není zcela hotová a bude ještě potřeba zapracovat na některých ikonkách a barevných „kódech“.

Ale nejen hezkým pozlátkem živa je deskovka. Tak co můžete čekat od české hry podle české hry, kterou definují tagy jako kooperativní, příběhová, kampaňová, historická či s aplikací? Zjednodušeně řečeno: Explorativní zážitek plný naslouchání, činění leckdy obtížnějších voleb a uspokojivého lootění a vylepšování postavy.

K mému překvapení jsme se hned v prvním scénáři plánované pětidílné kampaně vrátili na místo činu. Přestože se deskovka odehrává 18 let po událostech videohry, prostředí se – alespoň v případě prvního scénáře – nemění: Naše postavy jsou pověřeny nalezením osoby jménem Wolf z Wolfsburgu a stopa nás zavádí do ospalé vesničky Samopše.

Nevítá nás tu nic jiného než všudypřítomný strach a nenávist k husitům, kteří ohrožují obyvatele vesničky, a k tomu hospodský s temným tajemstvím a dům pohlcený plameny. Pach smrti na sebe nenechá čekat příliš dlouho… Vyhrnujeme si rukávy a jdeme si ušpinit ruce!

Jakožto správný hrdina dychtící po dobru pro všechny nemohu ignorovat bušení na dveře zevnitř hořícího domu a prosazuji si prozkoumání dveří, které jsou k mojí hrůze zabedněné zvenčí. Ale narychlo přitlučená prkna nejsou pro nebojácné dobrodruhy výzvou, a tak se co nevidět setkáváme s vyděšenou ženou, která nám prchne kamsi do lesů. Na krku nám zůstává její věznitel – smrdutý husita.

zdroj: Vlastní foto autora

Děj se vůle boží kostková

Hned zkraje scénáře se mi tedy naskytla příležitost odhalit taje zdejšího soubojového systému stojícího a padajícího na kostkách. Ať už před vámi ve hře stojí jakákoliv výzva, budete vždy házet šesti kostkami. Zpočátku máte jen dvě dedikované čtyřem různým schopnostem (síla, obratnost, pozorování a výřečnost), takže zbytek musíte doplnit nejobyčejnějšími kostkami.

Na těch obyčejných je všehovšudy jeden úspěch, zatímco na dedikovaných jsou navíc dva symboly počítající se za úspěchy v případě, že prováděná akce souvisí s daným atributem. Když tedy bojujete a máte vylepšenou sílu, házíte několika červenými kostkami s 50% šancí na úspěch, zatímco zbylé kostky nemilosrdně prosazují 1:5 ve váš neprospěch.

Může to znít hrozivě, i já se při naslouchání výkladu pravidel zděsil nad mírou náhody takového systému, ale ve výsledku mě přítomnost štěstěny spíš bavila. Hra si tím udržuje napětí při každé jednotlivé akci, protože ani s vylepšenými kostkami vám nikdo nic negarantuje. Navíc to není tak, že když vám nepadne předem daný počet úspěchů, je s vámi amen.

zdroj: Boardcubator

V soubojích například stačí jen několik úspěchů na vyhnutí se zranění i jeho uštědření a nepřítele nemusíte zabít na jednu ránu. Když se na něj vrhnete znovu, výzva bude o poznání snazší. U jiných výzev zase mohou nastat i jiné výsledky než jen prostý uspěch/selhání, zkrátka něco mezi.

Zároveň to není tak, že by se ve hře mrskalo kostkami o sto šest. Já si kupříkladu zabojoval všehovšudy jednou (nechával jsem to na bojeschopnějším kolegovi) a soustředil se spíš na mluvení, ale spousta událostí se prostě jen tak stane bez zásahu kostek.

Hm, tam jsem ještě nebyl, tam také ne, a co támhle?

Událostí je tu požehnaně. Jak postupně objevujete mapu, objevují se na ní příležitosti jako ve hrách od Ubisoftu a člověk se opravdu nemůže ubránit touze to všechno vyzobat. Tu vidíte léčivé byliny, támhle se cosi blyští v bahně, a co se asi tak ukrývá v té opuštěné chalupě s červeným X na dveřích?

Můžu vám prozradit, že nezůstane jen u jednoho hlavního úkolu, který vás do Samopše přivedl. Nejenže hra počítá s nepovinnými vedlejšími úkoly, ale v průběhu scénáře se objeví i další hlavní úkoly a bude jen na vás, kterému se budete chtít věnovat. Každý vede k jinému konci hry a jiným následkům, které se s vámi mohou táhnout napříč kampaní. Ale protože jsem hrál jen první scénář, dopady rozhodnutí napříč hrami nedokážu posoudit.

I v průběhu jednoho scénáře se ovšem nějaké následky najdou. Můžete někoho zachránit nebo ho nechat zemřít, na což hra adekvátně zareaguje. Mně se například docela nešťastnou náhodou podařilo zabít kapitána patrolujících stráží a hospodského, což docela usnadnilo odhalit celou hrou prostupující tajemství, když jsem v taverně mohl prošmejdit každý kout bez obav z prozrazení.

zdroj: Vlastní foto autora

Fuj, tys snad spal ve chlejvě!

Váš stupeň podezření je jedním z hlavních mechanismů hry. Některé úkony zkrátka nejsou úplně obvyklé, takže když před vojákem prohledáváte cizí truhlu, nenechá to bez povšimnutí. Nebo nechá, přesvědčen kostkami a štěstěnou.

Každý hráč je do jisté míry nápadný. Když nosíte zbraň a zbroj milice, sice se můžete chovat jako Hitman, ale i na toho čas od času přijdou. Když jste opilí jak doga, celí špinaví a od krve po poslední rvačce, zrakům okolí zkrátka tak snadno neuniknete.

Záleží ale také na ostražitosti vašich nepřátel. Bílý podstavec říká: „Jsem běžné přátelské NPC“, zatímco žlutý, oranžový a červený představují narůstající míru ostražitosti a s ní spojené čím dál přísnější kostky s čím dál větší pravděpodobností odhalení. A odhalení může a nemusí znamenat boj. Někdy se ze šlamastyky vykecáte, někdy vysekáte.

zdroj: Vlastní foto autora

Přestože hraje každý sám za sebe, kooperace je tady žádoucí. Má smysl se domlouvat na tom, co kdo vykoná za akci podle toho, na co je po stránce schopností a předmětů lépe vybavený. Taky není od věci se rozdělit, a pokrýt tak větší prostor, nebo být spolu naopak na stejném políčku, protože pak si hráči mohou vzájemně asistovat, když vám štěstěna nepřeje.

Jedno selfíčko před vypálenou chalupou a šup na Instáč

Jak se druhá stránka wordovského dokumentu chýlí ke konci, uvědomuji si, že jsem ještě nezabrousil k prvku, který bude pravděpodobně tím nejkontroverznějším na celé hře – aplikaci. Stolní hry s mobilními aplikacemi mají své odpůrce i podporovatele a tvůrci mají štěstí, že se řadím ke druhému táboru.

Hry jako Pán prstenů: Putování po Středozemi, Cesty osudu a Na vlnách neznáma jsou u mě doma na denním pořádku. Kingdom Come: Deliverance – The Board Game v této oblasti už ve fázi prototypování odvádí skvělou práci a celý zážitek pořádně přibližuje hraní počítačových her.

Aplikace je plně nadabovaná, to znamená, že budete neustále naslouchat slovům vypravěče, které tu a tam ozvláštní monolog či dialog postav, s nimiž se potkáváte na plánu. A anglický dabing (čeština ještě není vytesaná do kamene) mi přišel výborný.

Husitští bídáci jsou správně drsní, ženy v přítomnosti hrubiánů pořádně vyděšené a osiřelé děcko důvěryhodně ufňukané. Především ale dabing spolu s podkresovou hudbou reagující na situace ve hře perfektně dotváří atmosféru. Už si nemusíte vše jen představovat při čtení kartiček, všechno to krásně slyšíte a prožíváte spolu s postavami.

Aplikace se stará o veškerý nutný setup na začátku i v průběhu scénáře (přidávání mapových dílů a jejich zaplňování příležitostmi), uchovává informace o stavu nepřátel a NPCček, udává podobu výzev, přináší nové úkoly, aktualizuje ty aktivní a v neposlední řadě řídí umělou inteligenci nepřátel.

zdroj: Vlastní foto autora

Něco je skriptované, něco podléhá náhodě, takže není nouze o překvapivé vpády nových nepřátel a jejich pohyb do míst, kde je opravdu nechcete mít. To samozřejmě slibuje jistou míru znovuhratelnosti spolu s faktem, že při jednom průchodu se vám nemusí podařit objevit vše a splnit všechny vedlejší úkoly, nemluvě o již zmiňovaných různých koncích. Stále ale platí, že se jedná o silně příběhovou hru, a podstatu questů tak i při opakovaném hraní už budete znát, mapa bude úplně stejně poskládaná a překvapení bude o poznání méně.

Kingdom Come: Deliverance – The Board Game je hra zcela závislá na mobilní aplikaci, přesto nakonec odcházím s pocitem, že se více hrálo na stole než na mobilu. Ostatně telefon u sebe může mít jen jeden hráč, jehož úkolem je tu a tam zadat, kolik někomu padlo úspěchů a kam na mapu se má dát jaký žetonek.

Většinu času bude appka jen nahlas předčítat vyprávění, kterému je radost naslouchat. Z některých komentářů se tají dech, nechybí překvapivá odhalení, narážky, easter eggy ani humor, a to včetně toho černého. Přítomnost appky vítám nejen kvůli její schopnosti budovat atmosféru a starat se o věci, na které nemusí myslet hráči, ale díky ní je hra i plnější. Spoustu věcí zkrátka kartami či knihou příběhů nenahradíte, rozhodně ne tak elegantně a v takové míře.

zdroj: Vlastní foto autora

Pomalounku, polehounku, potichounku

Na celé partii mě zklamala jen jedna věc, a to stealth. Kradmé plížení v deskovkách rozhodně není běžné a byl jsem nadšený, když ho tvůrci do adaptace hry, v níž jsem se plížil poměrně často, zakomponovali. Bohužel vůbec nefungoval podle mých představ.

Kdykoliv jsem mohl přejít do režimu stealthu, což mi dalo výhodu přehození kostky při odhalení nepřítelem, načež jsem mohl ze stealthu vyskočit a sdílet s nepřítelem políčko. A protože je celá změna postoje zadarmo, působila na mě tato mechanika nadbytečným dojmem.

Chci vstoupit na políčko nepřítele? Hodím se „inkognito“, mám větší pravděpodobnost úspěchu, znovu se odhalím a jdu dál. Další nepřítel? Skrčím se, neviděl mě, postavím se, jdu dál. Další nepřítel? A tak dále. Je to něco, co by šlo zautomatizovat a hráč by na to nemusel neustále myslet, respektive to zapomínat. Ale byl jsem ujištěn, že zrovna tato mechanika, a nejen ta, se stále ještě balancuje.

Ostatně tvůrci ještě mají dost času vychytat některé „bugy“, obzvláště v aplikaci, kde se celý příběh větví těžko představitelným způsobem. Ze všeho nejvíc jsem ale zvědavý na to, jak by vypadal další scénář s již lehce vylepšenou a vybavenou postavou z prvního dějství a největší obavu mám z toho, jak se tvůrcům podaří vybalancovat všech pět scénářů, které jsou zamýšlené jako jedna ucelená kampaň a které reagují na vaše starší rozhodnutí. No, nezávidím jim něco takového testovat!

S deskovkou Kingdom Come: Deliverance – The Board Game se studio Boardcubator vydalo na crowdfundingovou platformu Gamefound, kde vybírají peníze na její výrobu, která ještě nějakou dobu potrvá a do té doby mají čas vše doladit. Z hlediska komponent už toho snad není tolik řešení a vybrousit appku můžou v průběhu tisku, který zajistí v Číně.

Pokud vás deskovka zaujala, chcete ji a zároveň chcete podpořit její autory, pak zamiřte přímo na stránku probíhající crowdfundingové kampaně.