Přírodní rovnováha v Hlubokém hvozdu je narušená a je na vás, abyste tuto situaci vyřešili! Jak jinak než násilím... Čtyři po zuby ozbrojení hrdinové ze zvířecí říše s exotickými jmény se vydávají po zarostlých lesních stezkách, aby vyčistili svůj domov od verbeže mystického či fungálního původu. Aby své vítězství završili, musí udolat i mohutného šéfa všech neřádů, který má vždycky opravdu tuhý kořínek.

Toto epické, ale přesto přístupné dobrodružství zvané Hrdinové Hlubokého hvozdu od designéra Geofrreyho Wooda si můžete zahrát v češtině díky vydavatelství TLAMA games. Jde o kooperativní dungeon crawl řízený kostkami, který je jen trochu náročnější na pozornost a hlídání si všech akcí a pravidel.

Hra nabízí běžný mód, který se dá hrát opakovaně, a kampaň přinášející několik speciálních scénářů. Někteří si určitě hned při první partii nebo už při čtení pravidel vzpomenou na český deskoherní fenomén Karak a začnou Hluboký hvozd přezdívat jako „takový složitější, kooperativní Karak“. A on je to vlastně velmi trefný popis. Ale jedno po druhém.

Žába s lampionem

Na začátku hry si hráči mohou vybrat ze čtyř různých hrdinů originálního pojetí, například ve formě voodoo lišky, žabího zenového veksláka, roháče v brnění či naštvaného opeřence s lukem. Každý z nich má schopnost pohybu, soustředění a dvě zvláštní akce. Pohyb v sobě ukrývá nejen prozkoumání neprobádaných oblastí, ale také možnost útoku.

zdroj: Vlastní foto autora

Soustředění je generování sfér – zdejší verze many či magické síly. Zvláštní akce jsou pak pro každého hrdinu různé. Jeden může přenášet ostatní z místa na místo, další léčí a jiný zase zmrazuje nepřátele. Taktik na prozkoumávání a útočení na protivníky je tedy tím víc, čím je ve hře více hrdinů.

Bojovníci samozřejmě nejsou nesmrtelní a nesou si s sebou ukazatel života i ukazatel počtu sfér. Každý hrdina vlastní i dvě vylepšení, které lze aktivovat skrz sféry a aby toho nebylo málo, do kapsiček se vejdou až tři předměty, které mohou pomoci v boji, při průzkumu nebo léčení.

Hra obsahuje i sólo mód, který je velice přirozený a jednoduchý – jeden hráč prostě hraje za dva hrdiny. A pokud se vám hra bude zdát těžká, nebo naopak lehká, jsou pro vás připravené i různé úrovně obtížnosti, které mohou přimět vaše nepřátele k větší či menší agresi.

zdroj: Vlastní foto autora

Jak se do lesa volá

Samotná běžná hra se skládá ze dvou fází, které se do konce hry opakují. V první fázi prozkoumáváte hvozd, což v praxi znamená pokládání jednotlivých dlaždic s lesními cestami do pomyslné čtvercové mřížky. Každý hráč musí pokládat dlaždice tak, aby nevznikla slepá cesta, pokud není vyloženě vyobrazená na samotné dlaždici. Na části lesa se mohou objevovat různé herní prvky, značící překážky či výzvy pro vaše hrdiny.

Se značkami příšer, s nimiž budete bojovat a dopředu nebudete znát jejich totožnost, se budete setkávat celkem často. Za jejich poražení většinou dostáváte truhly s nějakou tou výstrojí, která obohatí inventář vašeho hrdiny. Na lesních cestách také můžete potkat různé události, které vám přiesou starosti nebo mikro příběhy, za něž dostanete i nějakou tu odměnu.

Na stezce hvozdem narazíte i na studnici síly, nadělující sféry zdarma. Veškeré prozkoumávání vám budou ztěžovat trny, které ubírají životy, případně se můžete prodírat zrádnými jeskyněmi. Na dlaždicích lesa tedy potkáte velkou spoustu nástrah, ale i nejedno pozitivní překvapení, zaručující dynamický průběh celé partie. Dlaždice jsou navíc zamíchané tak, aby se hlavní padouch objevil až na konci hry.

Tak se z lesa ozývá

Druhá fáze hry je ve znamení akcí hrdinů. Každý hráč postupně hodí kostkami, které rozřadí podle padlých čísel mezi jednotlivé akce. Ty se totiž mohou provést při daném hodu kostkou a některé z nich jen jednou za tah. Rovněž můžete 2 kostky obětovat za jednu bojovou kostku navíc a získat tak výhodu v boji. Akce se poté provedou v libovolném pořadí a na tahu je další hráč.

Pokud se hrdina ve svém tahu dostane na dlaždici s příšerou, musí okamžitě zahájit boj, který spočívá v házení bojovými kostkami. Příšera se odhalí a ukáže svoji sílu, tedy kolik vám může ubrat zdraví, a také svoji obranu, tedy kolik musíte hodit na svých kostkách, abyste nestvůru porazili. Pokud nehodíte požadovaný počet, můžete ještě pomocí sfér přehazovat kostky, ale když ani po přehození nebudete mít štěstí, nestvůra na vás zaútočí a váš hrdina utrží zranění.

Na konci základního herního módu vás čeká zloduch – hlavní nepřítel a cíl vašeho dobrodružství. Jakmile se objeví na herním plánu, začne se na jeho desce při každé akci hrdiny i dalších událostech odpočítávat čas, který máte na to, abyste ho porazili. Hlavní zloduch je oproti ostatním příšerám mnohem tužší protivník, a navíc na začátku každého boje hodem kostky spustí některou ze zvláštních akcí, kterou vám znepříjemní život.

zdroj: Vlastní foto autora

Avšak i u tohoto nepřítele platí, že ho musíte dostat na první ránu, jinak ji dostane váš hrdina. Když hlavního pobudu porazíte, vyhráváte. Pokud ne, prohráváte hru. Tu prohráváte i v případě, kdy jsou všichni vaši hrdinové v bezvědomí, tedy mají ukazatel zdraví na nule.

Kampaň pak nabízí alternativu k základnímu módu hry, kdy vás čeká několik speciálních scénářů, v nichž budete mít různé úkoly a ne vždy to bude sejmutí hlavního příšeráka. Také se dostaví speciální pravidla pro dané scénáře a někdy i specifické rozvržení dlaždic. A k takové kampani samozřejmě patří nejen přenášení výbavy a předmětů mezi jednotlivými partiemi, ale i příběh. Nečekejte však něco převratného, protože narativ tady hraje opravdu až nějaké páté housle...

Epická roztomilost

Na první pohled vám Hrdinové Hlubokého hvozdu svým grafickým stylem mohou připomínat hru Root. Používají podobný styl roztomilých zvířátek, ale v epických či vážných pózách. Nejedná se však o stejného ilustrátora a na druhý pohled se hry graficky velmi odlišují.

zdroj: Vlastní foto autora

Hra tedy mý svůj vlastní styl a po vizuální stránce opravdu vyniká. I po funkční stránce, tedy z hlediska ikon a rozložení hráčských desek, je výborná. Nicméně při horším osvětlení nebo pro hráče s horším zrakem může být problematický nedostatečný kontrast na dlaždicích lesa, kdy není přesně vidět, kam cesta vede a jestli se na ní nachází slepá ulička.

Poflakování se po lese

I když vysvětlování pravidel může zabrat delší dobu a méně zkušení hráči začnou lomit rukama, ve skutečnosti je hra velmi přímočará a zmínění hráči po druhém kole naskočí do víru boje. Tím, že je hra kooperativní, je o to snadnější hrát s méně zkušenými nebo menšími hráči a hra tak i ve čtyřech lidech může rychle odsýpat.

Na krabici je sice herní doba nahozená na 35 minut, ale rychlou partičku ve dvou hráčích zvládnete i za 20 minut. Na druhou stranu, pokud budete mít přemýšlivější parťáky, hra se klidně může natáhnout až na hodinu.

Příměr s Karakem je určitě na místě. I když jsou pravidla a hratelnost komplexnější, největší rozdíl je v tom, že Hrdinové Hlubokého hvozdu jsou kooperativní hra. A to je možná její nejslabší článek. Může se klidně stát, že si každý budete bloumat po lese sám a spojíte se až na finálního záporáka. A někdy ani to ne.

Před finálním soubojem hry tak může Hluboký hvozd působit jako takový čekací simulátor, kdy maximálně hledáte předměty, které by vám mohly pomoci na finální bitvu. Chybí motivace a bezhlavé vraždění příšerek se může zdát hluché. A to je škoda, protože jinak hra funguje jako krásná vstupní brána do složitějších her.