Polské studio Awaken Realms má na své pažbě několik opravdu ultimátních deskoherních zářezů a pokud máte alespoň trochu rádi hry s příběhem (ať už ho píše průběh partie, nebo jej vymysleli tvůrci), určitě jste se s nimi už potkali. Nejspíš vám něco řeknou názvy jako Nemesis, Tainted Grail, Lords of Hellas či třeba Velká čínská zeď. Dobrou zprávou je, že se s polskými chasníky hodně kamarádí ve vydavatelství Albi, takže i vesmírné opery ISS Vanguard jsme se letos dočkali v češtině.

Galerie

A že při svém příchodu málem zbořila český internet! Chvíli nebylo možné se jí na sociálních sítích a diskuzních serverech zaměřených na deskové hry vyhnout. No a jsem já snad schopen vyhnout se hypu a odolat pokušení něco tak velkého vyzkoušet? Samozřejmě že ne! Ale zadarmo to rozhodně nebylo, nebudu však předbíhat a vezmu to pěkně popořadě. Takže si nalijte nějaký osvěžující nápoj a uvelebte se v pohodlné poloze, vyrážíme!

Hledáme grál ve vesmíru

Ještě než kolem sebe začnu metat emoce, pojďme si říct, o čem se na následujících řádcích budeme bavit. ISS Vanguard je kooperativní sci-fi hra, která hráče postaví do role posádky vesmírné lodi, jež objevuje tajemné kouty vesmíru. Mělo by se jednat o duchovního nástupce hry Tainted Grail: Pád Avalonu s důrazem na příběh, komplexní herní mechanismy a vesmírné sci-fi pozadí. Dalo by se říct, že ultimátním cílem hry je, aby se do ní hráči opravdu ponořili a prožívali dobrodružství spolu s posádkou lodi ISS Vanguard, jež má za úkol prozkoumat nové světy a odhalit tajemství, která skrývá vesmír.

Významnou součástí hry je rozsáhlý palubní deník, v němž je několik stovek odkazů, které pomáhají posouvat příběh, staví hráče před různá rozhodnutí a přináší sem tam něco příjemného, jinak však spíše zmar, problémy a překážky k překonání. Kdo hrál třeba This War of Mine, určitě tu bude jako doma. V mých očích jde také o další důkaz toho, že v Albi se opravdu ničeho nebojí a ani pořádná bichle se vzájemně provázanými odkazy a spoustou textu není překážkou pro lokalizaci. V češtině už může vyjít asi úplně vše a ani obecně nižší obliba sci-fi tematiky v našich luzích a hájích karlínskou partu neodradila.

zdroj: Vlastní foto autora

Maxi minihra s krabicí

Už když dorazila bedna s krabicí hry, párkrát jsem nasucho polkl a pomyslel si: „Proboha, do čeho ses to nechal uvrtat, ty blázne?“ Něco tak obrovského se na mém stole neobjevilo od Gloomhavenu, a tak jsem neváhal a vrhl se na rozbalování. Naštěstí jsem měl už dopředu nastudováno a tušil jsem, jak velká výzva to bude. Po hodině práce jsem měl hotovo, vyplokáno, roztříděno a pravidla mi začala pomalu lézt do hlavy.

Přípravu jsem nepodcenil a pro zpříjemnění ergonomické stránky při hraní jsem si ke hře dopředu pořídil pár doplňků od Spartika (Inserty Herman), konkrétně desky sekcí a box na karty průzkumu. Cílem bylo ušetřit místo na stole a taky dosáhnout toho, že když bude hra vypadat uklizeně, nechá mě žena mít ji rozloženou na stole více dní. To se nakonec ukázalo jako klíčové. Chystání a úklid hry jsou totiž výrazné překážky pro to, hrát ji často. Což hra potřebuje.

Pravidla jsou celkem hutná, ale vězte, že s jejich naučením skvěle pomůže tutorialová mise, která vám dá ochutnat některé (ne však všechny) prvky a mechanismy. Dá vám i čuchnout k atmosféře hry, aniž byste riskovali životy členů své posádky.

zdroj: Vlastní foto autora

Z hlediska komponentů je hra vybavená naprosto špičkově. Posuďte sami z rozhodně ne kompletního seznamu: hromada speciálních kostek, množství karet různých velikosti, kterými byste mohli vytapetovat větší garsonku (téměř každá s unikátní ilustrací), velký šanon lodní knihy se záložkami, do kterých budete zastrkávat karty, lodní deník s tunou textu, sešit planetopedie s kroužkovou vazbou, na jehož stránkách se budou odehrávat vaše mise, atlas planetárních soustav, kde si vybíráte, kam se vydáte, několik figurek členů posádky, dvouvrstvé desky posádky, kvanta žetonů a ukazatelů… Uf, jsem vyčerpaný už jen z vyjmenování. Všechny komponenty jsou vyvedené ve vysoké kvalitě, příjemné na omak i při manipulaci při hře.

Jdeme do akce!

ISS Vanguard je kooperativní hra až pro 4 hráče, ale já jsem se rozhodl ji zahrát v sólu. Svého rozhodnutí jsem nelitoval, popravdě bych hru ve 4 hrát nechtěl, dokázal bych si však představit, že s podobně naladěným parťákem by ve 2 mohla být taky velmi dobře hratelná. Ostatně taková je i zpětná vazba z mého okolí, v němž je hned několik partiček o 2 členech, které hru odehrály.

Jádro hry spočívá v průzkumu některé z planet (či jiných lokací, ale to nebudu vyzrazovat), na které jste se vydali ze své mateřské lodi. Výsadkový tým tvoří až 4 postavy, přičemž každá z nich reprezentuje jednu ze sekcí dostupných ve hře. Průzkumníci dostanou při výsadku všechny členy na planetu a s chutí nahlédnou do každé škvírky, bezpečáci budou ostatním krýt záda, inženýři se postarají, aby vše fungovalo a vědátoři zpracují nálezy a pomůžou vylepšit výsadkové lodě i tu mateřskou.

Galerie

Lokaci k prozkoumání představuje dvojstránka v sešitu s kroužkovou vazbou, která má nádhernou ilustraci a na ní různá políčka s předtištěnými místy k prozkoumání či s volným prostorem pro různorodé objevy, které taháte z balíčku karet tím, jak postupně lokaci objevujete.

Na políčku je většinou možnost něco provést, takže můžete například prozkoumávat zajímavosti, překonávat překážky či něco řešit. O tom, jak se vám to bude dařit, rozhodují do jisté míry kostky. Každá podmínka či úkol vyžaduje konkrétní symboly a/nebo kostky konkrétních barev. Při selhání vás hra různorodě šikanuje. Pro ulehčení postupu je potřeba spolupracovat a dobře využívat schopnosti jednotlivých členů posádky.

Při průzkumu postupně odkrýváte příběh dané lokace, volíte různé cesty a nalézáte vzorky, které pak můžete na výsadkové lodi odvézt s sebou. Nečekají vás však jen pozitivní věci, často vám fauna či flóra pěkně zatopí. Jednotlivé postavy se postupně unavují a přichází o kostky. Ty lze obnovit, ale takových osvěžení je na každou misi k dispozici jen omezené množství. Je tedy třeba postupovat efektivně a koordinovaně.

zdroj: Vlastní foto autora

Často se po splnění úkolu stane, že se změní cíl mise, dostanete nový úkol či možnost prozkoumat další políčko navíc, nebo se naopak vrátit a neriskovat. Někdy se risk vyplatí, někdy si to za svoji odvahu nehezky odskáčete. Na konci musíte kromě vyřešení primární mise ještě zvládnout přemístit celou posádku zpět k výsadkové lodi, což někdy taky není jednoduchá záležitost. No a když se něco během mise pokazí až moc, na planetu se budete muset vrátit.

Zpátky doma na palubě

Doteď to znělo jako generická sci-fi deskovka o prozkoumávání lokaci, že? Jenže ISS Vanguard ještě neodhalil vše! Druhá část hry, a nedá se říct, že méně důležitá, se totiž odehrává v lodní knize. Po návratu z mise totiž ještě musíte vyložit náklad, ošetřit, případně i pohřbít členy výsadkového týmu, kteří neměli tolik štěstí, zpracovat získané předměty a vzorky, ale také odměnit a povýšit členy týmu, pokud byla mise obzvlášť úspěšná.

Při práci s lodní knihou také můžete hru „uložit“ a pokračovat příště. Doporučuji však nenechávat si příliš dlouhé prodlevy mezi jednotlivými herními sezeními, z hlavy se vám totiž můžou vytratit jak detaily z dosavadního průběhu, tak občas i pravidla – tedy než se s nimi pořádně sžijete.

zdroj: Vlastní foto autora

Pokud se však rozhodnete pokračovat, otevře se před vámi velmi zajímavá mezihra. Staráte se o chod lodi, morálku posádky, zkoumáte a vyvíjíte nové technologie, vylepšujete si vybavení pro posádku či výsadkovou loď, pracujete na výcviku nováčků, pečujete o posádku. Ta se postupem času rozrůstá, začínají se míchat nováčci s ostřílenými veterány. K různým aktivitám na mateřské lodi můžete přidělovat volné členy posádky a tím je urychlovat, zatímco po návratu z mise je výsadkový tým unavený, takže ho nemůžete hned použít. Hra vás tím elegantně nutí střídat posádku a nestavět vše na jednom hvězdném týmu.

Správa lodi je rozdílovým prvkem, který v mých očích ze hry dělá něco víc, než nabízí zbytek her na trhu. Změna tempa a průběhu hry, které práce v lodní knize přináší, je velmi osvěžující a vždy jsem se na ni těšil. Musím však zmínit, že určitě nejde o prvek, který sedne všem a když jsem se o hře bavil s kolegy deskohráči, někteří zmiňovali, že jim správa lodi připadala jako chození do práce a po pár opakováních už je nebavila.

ISS Vanguard přijímá jen oddané a loajální průzkumníky!

Zahrát si ISS Vanguard „jen tak“ v podstatě nejde. Množství potřebné časové investice s nutností věnovat hře maximum pozornosti mnoho hráčů odradí. Šťastnější herní skupinky možná najdou ve svém středu hráče, který se postará o veškerou údržbu a správu při hře a ostatní se jen ponoří do průzkumu a do péče o svoji vlastní sekci. Takového dobráka si nechte pozlatit!

Galerie

Pro lepší ponoření do celého zážitku si můžete zvolit, zda si jednotlivé odkazy budete vyhledávat v appce (texty jsou v češtině, dabing je anglicky), nebo přímo v knize. Na své si tak přijdou jak zarputilí odpůrci aplikací v deskovkách, tak i ti, kterým takové propojení nevadí. Já jsem ze začátku zkoušel obě varianty, ale nakonec jsem zůstal u aplikace, slyšet hlasy bylo prostě příjemnější než si potichu sám číst. Stejně jsem tablet používal na pouštění tematické hudby, takže sem tam přepnout do appky a zvolit číslo odkazu mi vůbec nevadilo.

A když jsme u toho pouštění hudby, atmosféra je za mě největší přednost ISS Vanguard. Pocity tajemna, průzkum neznámých planet, občasné příběhové zvraty, to si moje mysl libovala! K dotvoření atmosféry skvěle přispívá i fantastická vizuální stránka hry, nápadité ilustrace a výborně vymyšlené rozvržení herních prvků. Síla, s jakou vás hra pohltí, je nesmírně velká, první vstřícné krůčky do jejích spárů však musíte provést sami.

Důležité je také uvědomit si, že hra je hodně procedurální. Dá se říct, že vám trochu svazuje ruce, řídí vaše kroky, důležitá rozhodnutí však stále nechává na vás. Jednotlivé kroky přípravy na misi, v rámci mise i po ní se řídí poměrně striktními pravidly, což vám možná z počátku bude připadat omezující, ale v konečném důsledku nejspíš oceníte, že nemusíte pátrat po nejasnostech. Jak vám celý systém přejde do krve, zvyknete si na něj a z některých částí se stanou zajímavé puzzle k vyřešení. S narůstajícím sebevědomím budete na misích odvážnější, zvídavější a hra vám to dovolí, otevře vám další obsah a bude se snažit udržet vás v napětí.

zdroj: Vlastní foto autora

Budeme dělat, že se tohle nestalo…

Jako u každé příběhové hry nejspíš brzy narazíte na situaci, kdy vám kostky nepadnou či přijde jiná smolná situace, která by za normálních okolností zmařila vaše dvouhodinové snažení. A já říkám: dělejte, jak uznáte za vhodné. Sám jsem někdy osud přijal a vzal neúspěch jako součást zážitku se hrou (kooperativní hry nesmí být přece moc jednoduché, že?), ale protože jsem hrál v sólu, tak jsem občas přivřel oči a dělal jsem, že ten poslední hod nepadl tak příšerně jako ve skutečnosti. A víte co? Zážitek mi to nijak nezkazilo.

Nemusíte se tedy bát frustrace, jde o to si hru užít a pokud je pro vás příběh důležitější než striktní dodržování pravidel a přijetí všeho pozitivního i negativního bez výjimky, není žádná ostuda si občas pomoct. Navíc se vsadím, že minimálně při jedné konkrétní misi se myšlenky na snížení obtížnosti vkradou do myslí i těch největších tvrďáků. Občas se s vámi hra prostě nepáře.

Příběh v ISS Vanguard je vysoko nad úrovní deskoherního standardu, obsahuje zajímavé nápady, nevyhne se však některým klišé a kdyby vyšel knižně, asi by žebříčky bestsellerů netrhal. Ve hře ale funguje jako jeden z dílků mozaiky, která je při celkovém pohledu pohledná a zábavná. Symbióza grafiky, příběhů, zvratů, pracovní rutiny na palubě lodi, napětí a překvapení na misích i mimo ně funguje na jedničku a pokud nejste vůči některému z těchto prvků vyloženě zaujatí, není jiná možnost, než vám hru doporučit.