Nájezdníci ze severu
2–4 hráči | 60–80 minut | Od 12 let | česky, minimum textu
S Vikingy se nám v poslední době roztrhl pytel. Ne, to není stížnost. Jen ať ti zombíci už konečně ustoupí. Nastal čas svalnatých chlapů s hustými vousisky, kteří se krytí štíty a přilbami ženou za bohatstvím. Nájezdníci přijedou ze severu, zabijí naše muže, přivlastní si naše panny a seberou, na co padne jejich zrak. Téma je to sice drsné, ale jen v případě, že si ho tak sami představíte.
Nájezdníci ze severu totiž vypadají docela nevinně. Herní mapa zobrazuje vaši malebnou vesničku, azurové moře a vzdálené břehy okupované kláštery a hláskami. Nikde ani stopa po krveprolití, ke kterému chtě nechtě dojde. Jediný náznak agresivity poskytují stylizované, dle mého názoru krásné ilustrace válečníků, kteří na váš příkaz s radostí zemřou v bitvě a setkají se s Ódinem ve Valhalle.
zdroj:
tisková zpráva
Byť je zde téma cítit na každém kroku, z herního hlediska jde o čistý workerplacement, což se ne vždy slučuje. Tah hráče spočívá buď v přípravě na nájezd v rodné vísce, nebo v samotném nájezdu. Když se věnujete přípravám, umisťujete jednoho vesničana na některé z políček, díky kterému shromáždíte proviant, doplníte posádku, vyzbrojíte se, prodáte kůže, nebo třeba přinesete oběti bohům. Následně musíte jiného vesničana stáhnout z plánu a provést i jeho akci.
Vesničané jsou navíc ve třech různých barvách, a ne každý může na každé políčko. S černou figurkou toho vykonáte nejvíc doma, případně se můžete vydat k protějším břehům, pleněním získat jejich bohatství a zpátky si odvést šedého dělníka. S jeho pomocí už můžete dál do vnitrozemí a po vypálení klášterů získat bílého vesničana, se kterým se konečně můžete pustit i do pevností a ukončit tak hru.
zdroj:
tisková zpráva
Proč to tu ale tak detailně popisuji? Kouzlem hry je právě tento přirozený postup. Na začátku se držíte jen ve své vesnici, aby se pak první Vikingové osmělili vstoupit do vody. Záhy jsou vám odměny z přístavů málo a zatoužíte po strážnicích a klášterech, abyste se záhy hrdinně vrhli za hradby osad.
Hra příjemně plyne kupředu, nutí vás nedržet se zpátky, vytěžit z každého tahu maximum a neudělat chybu v plánování. Boj o vítězné body probíhá na mnoha frontách – plenění, přinášení obětin, soutěžíte ve zbrojení, zabíjení valkýr, i posádce. Nájezdníci ze severu mě mile překvapili svou svižností, jednoduchostí pravidel a hloubkou snadno pochopitelných mechanismů.
Jak se hra mění ve dvou hráčích?
Nijak! V pravidlech nenajdete žádné výjimky ani úpravy mechanismů. Dokonce se prakticky nemění délka hry. Konec totiž nastane, pokud zbývá poslední nedobytá pevnost, zemřely všechny valkýry, nebo došla nabídka obětin. Těchto cílů se ve dvou dosáhne stejnou cestou, jako ve vyšším počtu s tím rozdílem, že oba hráči mají k dispozici více tahů. Z hlediska hry je tedy jedno, kolik hráčů u ní sedí. Samozřejmě nedochází k takovým tahanicím o políčka mapy, ale ničemu to nevadí. Soupeř vám stejně něco vyfoukne, něco zaplácne nebo vás okrade. Absenci dalších hráčů jsem tedy vůbec nepociťoval.
Dostane hra doporučení?
Bez jakéhokoliv přemýšlení, dostane. Krásné ilustrace, kvalitní komponenty, čistá hratelnost. Někdo by mohl říct, že jde jen o další workerplacement. A měl by pravdu. Nicméně tady se skvělé téma promíchává s chytrými prvky, které perfektně fungují i ve dvou. Nájezdníci ze severu zůstanou v naší poličce a na stůl se určit ještě podívají.