Sagrada
1–4 hráči | 30–45 minut | Od 8 let | česky, minimum textu
Jak můžete sami vidět, žhavou novinku Sagradu od Mindoku můžete hrát klidně úplně sami s lehce pozměněnými pravidly a úplně jiným cílem, kdy proti vám stojí samotná hra. Na to se tu ale soustředit nebudeme. Zajímá nás přeci, jak se budují barevná okna katedrály Sagrada Família v Barceloně ve dvou.
Téma možná nezní tak lákavě, ale nenechte zmást. Jen si vzpomeňte na letošní podobnou hru stejného vydavatele. Azul vás přeci také nechá stavět kachličkovou podlahu a jak skvěle se hraje. Sagrada je velmi podobný případ. Téma možná udělá radost spíš přítelkyním, ale herně neurazí nikoho.
zdroj:
tisková zpráva
Zprvu vás překvapí nevídaně kvalitní zpracování komponent, ať už jde o takzvané translucentní (průsvitné) kostky, nebo samotná okna slepená z několika kartonů. Ale překvapí i pravidla, která se vešla na čtyři stránky i s přípravou a režimem pro jednoho hráče. Vysvětlit Sagradu nováčkům je snazší než zavazování bot, příprava zabere také jen pár minut, takže okamžitě hrajete.
A ani zde vás nečeká nic složitého. Hodíte určitým počtem kostek podle počtu hráčů, v našem případě pěti, jednu z nich si vezmete, další dvě si vezme soupeř a na vás zůstane výběr z posledních dvou. Jediná nevybraná kostka se umístí na počítadlo kol, což je velice elegantní řešení odpočítávání konce hry, které nastává po deseti bleskurychlých kolech.
Vybrané kostky jen umístíte do svého okna, mrskne se novými kostkami a za 15-20 minut je hotovo. Umisťování kostek je pak jádrem hry, které vám dokáže roztočit kolečka v hlavě. Ve vašem okně totiž nesmí být dvě stejně barevné kostky a kostky se stejnými hodnotami vedle sebe, přičemž jedna z desítek vyměnitelných podložek v okně vám sama diktuje, kde může stát jaká barva a jaké číslo. K tomu se snažíte splnit veřejné cíle s různými konstelacemi a vlastní tajné úkoly, s čímž vám vypomohou speciální nářadí, která ale využijete jen párkrát za hru.
Ze Sagrady vám čelist překvapením neklesne, zvlášť pokud vás neminul Azul, ale ani se nezamračíte zklamáním. Hra vypadá velice pěkně, na stole nezabírá moc prostoru, má opravdu triviální pravidla, a i když v ní náhoda hraje obrovskou roli, míra zapojení mozku při rozmisťování kostek je dostatečná a hlavně zábavná. Drahá polovička ji chce hrát pořád a pořád dokola. A pokud podobnými hrami nepohrdáte, budete chtít taky.
Jak se hra mění ve dvou hráčích?
Až na počet dostupných kostek, kterých je vždy o 1 víc než hráčů, nijak. Dokonce celá příprava hry je zakončená vítanou větičkou: „Příprava společných prvků je stejná pro 2, 3 i 4 hráče,“ takže po jedné odehrané partii už nemusíte listovat pravidly za žádných okolností (vyjma specifické sólo hry). Ve dvou je jedna partie logicky mnohem rychlejší a máte lepší přehled o protihráčově desce, takže můžete snáz zaškodit „vyžráním“ konkrétní kostky. Ale v jádru se nic nemění.
Dostane hra doporučení?
Sagrada sice není ničím výjimečným, ale pokud vaše police neobsahují stovky krabic, své místo by tam najít mohla. Ve dvou funguje prakticky stejně jako ve větším počtu. Díky krásnému vizuálu je vhodným kandidátem na dárek, a to jak pro rodinu, tak i pár. Zástupkyně něžného pohlaví ocení grafické zpracování, pánové strategické možnosti. Sagradou určitě nic nezkazíte, ale dobře zvažte její pořízení v případě, kdy máte doma podobně laděný Azul.