Airbrush. Magické slovo, které se dříve či později objeví v myšlenkách téměř každého, kdo se věnuje barvení miniatur či jiných modelů (jak začít s barvením, se dočtete tady). A také pokušení, kterému mnozí podlehnou…

Většina se snaží odolávat pomocí autosugesce skrze argumenty typu „je to drahé“, „je to složité“, „nemám to kam dát“ atd. Nic z toho ale není tak úplně pravda, takže si přestaňte lhát a pojďte to zkusit, protože co by se mohlo stát!

zdroj: Reddit

Ale teď vážněji. Airbrush nebude úplně pro každého a velká část se bez něj v klidu obejde. Pro ty z vás, kteří by to ale chtěli zkusit, jsou sepsány následující řádky, které si kladou za cíl ulehčit vám vstup do pekl… tedy světa této techniky!

Pojďme tedy na to!

Kapitola první – Co to vlastně je?

Pokud jste se s tímto pojmem doposud nesetkali, pak vězte, že se nejedná o žádnou velkou vědu. Na jedné straně máme airbrushovou pistoli, do které lijeme barvu a na straně druhé pak kompresor, který barvu pod tlakem tlačí ven.

Samozřejmě existuje velké množství typů, značek a dalších proměnných, nicméně základní mechanika zůstává vždy stejná. V modelářství nás zajímá hlavně to, že nám tato technologie umožňuje dostat naše barvení o nějakou tu úroveň výš, využít nové techniky či trochu usnadnit určitý typ práce.

Kapitola druhá – Proč podlehnout?

Hned v úvodu barvení nám airbrush poskytuje výhodu u primování modelů (nanášení základové barvy). Nejedná se tu o zrychlení procesu, bohužel spíše naopak, ale výsledek je podstatně lepší než při používání sprejů. S airbrushem máte kontrolu nad tím, kolik barvy a kam vypouštíte, což se u „spray and pray“ sprejů říct nedá.

Také minimalizujete některá rizika spojená se spreji jako např. „krupička“ či vymizení detailů na figurce, protože jste se umáčknuli a na nebohém modelu skončila půlka spreje. Model primovaný airbrushem má zkrátka mnohem „hedvábnější“ vzhled.

Dále jej můžeme využít k tzv. Zenithal primingu, což je příprava modelů podobná slapchopu. V případě airbrushe na černý model nanášíte bílou barvu, většinou shora pod úhlem nějakých 45°. Výsledkem je předstínovaný model, připravený nejen na další práci s pistolí, ale i např. pro rychlobarvičky (Citadel Contrast, Army Painter SpeedPaint a další podobné) či standardní barvení.

zdroj: Vlastní foto autora

Zde mi airbrush pomohl například s mečem, zbrojí či červenými plášti skřítků.

A pokud máte připraveno, tak se můžete pustit do nanášení základní barvy a dalšího stínování. Tady vás také může v rychlosti předběhnout někdo s drybrushem, ale je to výsledek, co nás zajímá.

V čem totiž airbrush naprosto exceluje, jsou přechody mezi barvami, které jsou krásně jemné a nejsou tak ostré, jako když model barvíte štětcem.

zdroj: Vlastní foto autora

Podobný vzhled meče jako u předchozího obrázku, ale zde barveno štetcem. I přes velkou snahu jsou pořád přechody viditelnější, než kdybych použil airbrush.

Nejlepší využití airbrushe ale pocítí hlavně ti, kteří plánují pořídit nebo již mají vyšší množství techniky. Tedy tím myslím modely tanků, letadel a dalších monstrozit.

Barvení větších ploch štětcem je extrémně zdlouhavé a docílit hezkého výsledku bývá náročnější. S airbrushem vše zvládnete podstatně rychleji a i jako začátečník byste měli dojít k pěknému výsledku. Větší modely jsou totiž ideální na to se s tím vším naučit.

Za zmínku stojí i snazší práce s problémovými barvami, jako je třeba žlutá a bílá. U těchto barev je při práci štětcem často obtížné nanést hezky rovnoměrnou a dobře kryjicí vrstvu. Airbrush s tím žádné problémy nemá.

zdroj: Vlastní foto autora

Imperial Knight je jeden z modelů, kde je airbrush skvělým pomocníkem.

Kapitola třetí – Co ta sranda potřebuje?

Pořizovací náklady jsou asi největším strašákem při rozhodování, zda do toho všeho skočit. Vstupní investice se pohybuje přibližně mezi 5 a 10 tisíci korunami, což není úplně malá částka, ale v kontextu modelářství, kdy jedna krabička s modely stojí tisícovku a pár barviček je na tom podobně to nepůsobí tak děsivě. Na některých položkách se dá sice ušetřit, ale může to být otázkou nižšího pohodlí či kvality.

Obloukem se ale vyhněte různým „airbrush setům“, kdy za pár korun dostanete kompresor i pistoli. Kvalita bývá bídná, výsledky ještě bídnější. Měl jsem tu smůlu, že jsem si mohl jeden vyzkoušet a i sledování deváté epizody Hvězdných válek zanechalo na mé duši menší jizvy.

Pistole

Asi není překvapivé, že tato položka, tedy samotná pistole bude alfou a omegou celé této taškařice. Co vás v první řadě zajímá, je to, aby pistole byla dvojčinná a s plněním barvy shora. Proč? Jednočinná pistole umožňuje během práce ovládat pouze vzduch, nikoliv množství barvy, které z pistole jde ven. Spoušť je zkrátka jen „on/off“, stejně jako ji má například obyčejný sprej.

Nastavení toku barvy možné sice je, ale pouze před stiskem spoustě, což není úplně pohodlné, a hlavně vhodné na detailní práci. Plnění barvy shora je zase vhodné pro práci s menším množstvím barvy. Dostane-li se k vám ale jednočinná pistole, třeba i se spodním plněním, určitě si ji nechte. Využít se dá na primování nebo práci s většími plochami.

Důležitá pak je i velikost trysky. Ta se pohybuje většinou mezi 0,15 až 0,5 mm. Osobně používám 0,2 na detailnější práci a 0,4 na větší plochy. K většině pistolí je možné si i dokoupit sety s jiným průměrem, takže při menší investici si můžete vždy možnosti rozšířit.

A ve finále se dostáváme k výrobci. Pokud bych mohl doporučit, vyhněte se značce Fengda či podobným pistolím, které jsou na trhu za pár stovek. Sám jsem s tím začínal a jediná výhoda, tedy kromě ceny, je ta, že se musíte naučit sakra dobře ředit barvy, protože jinak pistole zkrátka odmítá spolupracovat.

To, že ušetříte, je velice relativní, protože čas, který strávíte s bojem s takovou pistolí bývá extrémní. A daleko efektivnější je tento čas strávit na nějaké brigádě a pořídit si pak něco, po čem vám nebudou vypadávat vlasy.

Z těch lepších značek tu máme např. Harden & Steenback, Iwata či Badger, kde pistole začínají na nějakých 2 000 korunách. Pokud je to mimo vaše možnosti, tak spíš než volit levnější produkty doporučuji zkusit pistoli z druhé ruky. Pistole je dosti jednoduchý mechanismus a pokud je dobře udržovaná, tak tu nemá moc co odejít.

Kupujete-li z druhé ruky, pak si dejte pozor na dvě věci: jehlu a těsnění. Jehla musí být naprosto rovná a nepoškozená a těsnění by nemělo být sežrané a zpuchřelé. Každopádně obojí se dá případně vyměnit.

zdroj: Vlastní foto autora

Má současná láska, Kyiv Infinity od Harder & Steenback.

Kompresor

Bez kompresoru se stejně jako bez pistole neobjedete. V rámci zjednodušení kompresory rozdělíme jen na dva typy – se vzdušníkem a bez něj.

Ty se vzdušníkem poznáte podle té velké nádrže. Hlavní funkcí tohoto prvku je vyrovnávání tlaku, ale oceníte i to, že kompresor nemusí běžet 100% času, protože si může vzduch uložit na později.

Kompresory bez vzdušníku nemají kam vzduch uložit a musejí tedy běžet neustále, když s pistolí pracujete. Výhodou může být lepší skladnost a často nižší cena.

Obecně se doporučují kompresory se vzdušníkem a nejčastěji zmiňovaným v internetových diskuzích modelářů je Fengda AS-186. Pistoli od toho výrobce jsem sice nedoporučoval, ale kompresor má tato firma asi nejlepší, co se poměru cena/výkon týče. Pořídit ho můžete nový už od nějakých 2 500 korun.

Spojení pistole s kompresorem

Zde postačí pouze jednoduchá hadice s potřebnými závity. Pokud ale máte pár korun navíc, pak se podívejte ještě po rychlospojkách. Usnadní vám život, hlavně pokud budete s airbrushem pracovat častěji, případně si pořídíte více pistolí.

zdroj: ABEST

Ukázka fungování rychlospojky.

Když rychlospojku nemáte, musíte totiž pistoli před úklidem, čištěním nebo výměnou odšroubovat. Což sice nezní nijak náročně, ale je potřeba počítat s tím, že vám tak uteče všechen vzduch z kompresoru. A to nějakou chvilku trvá…

Zrychlené odpojení nedoporučuji, přece jen máte plně natlakovaný kompresor a pokud nejste v bytě sami, pak vám za ten hluk bude chtít někdo velmi ublížit. Kromě mazlíčků, protože ti rovnou proskočí oknem.

Rychlospojka to řeší snadno – jedna část se přidělá na pistoli, druhá na konec hadice. Pistoli pak můžete kdykoliv odpojit a tlak neuteče. Zároveň se pistole může v rychlospojce točit kolem svojí osy, aniž by se zkroutila hadice pod ní, takže v případě častého přendávání pistole během práce odpadne i občasné rozmotávání zkroucené hadice.

Stojan

Na to, aby se vám barva nevylila z pistole, kdykoliv ji odložíte, potřebujete nějaký stojan či držák. Doporučuji rovnou vzít nějakou formu čistící stanice, která nejen že slouží jako držák, ale zároveň do ní můžete vypustit přebytečnou barvu jak během barvení, tak při čistění.

zdroj: Vlastní foto autora

Úplně jednoduchá čistící stanice, která zároveň poslouží jako držák na pistoli.

Věci na čištění

Jako základ budete také potřebovat sadu čistících kartáčků. V koupelně pak seberte uchošťoury. Ty berte ideálně v menším množství, ať na to drahá polovička nepřijde. Máte-li velkou spotřebu, pak doporučuji koupit celé balení.

Dále budete chtít nějaký čistič. Nelijte do pistole neznámou chemii, mohla by sežrat těsnění, proto se podívejte po čističi určeném přímo pro airbrush. Vhodná je i sada pro čistění trysky.

zdroj: Vlastní foto autora

Základní sada, která by měla vždy stačit.

Barvy a další chemie

Nemusíte se bát, není potřeba zakupovat každou barvu, kterou už máte, znovu v „airbrush“ provedení. Většina výrobců má média určená pro ředění. Stačí si tedy zakoupit toto médium a barvu si během chvilky připravíte.

Také se podívejte po takzvaném flow improveru (vylepšovači proudění). Barva s ním o něco pomaleji zasychá a neusazuje se tolik na jehle, čímž dochází k zjednodušení a zpříjemnění práce.

zdroj: Vlastní foto autora

Dostupných značek je více, je na vás, abyste si našli to, s čím budete nejvíc spokojení.

Respirátor

Bez respirátoru se, prosím, do této kratochvíle vůbec nepouštějte. Akrylové barvy, které většinou používáme, prý sice nejsou toxické, ale u primerů o tom mám pochyby a u čistidel a jiné chemie jsem přesvědčený, že jsou zdraví prospěšné jako 14 dnů prošlý kefír.

Nejlepší je zvolit polomasku s možností výměnných filtrů. Levné, jednorázové respirátory nepoužívejte, netěsní moc dobře po okrajích a barvu tak budete stále vdechovat, jen v menším množství.

To, že respirátor dostatečně netěsní, poznáte snadno podle toho, že budete smrkat i vykašlávat binec v barvě vaší armády. Jde o vaše zdraví, tady rozhodně nešetřete a pořiďte si něco, na co je spoleh.

Další drobnosti

Určitě se vám budou hodit pipety. Mnohdy také budete chtít připravit barvu jinde než přímo v pistoli, k čemuž se využívají malé modelářské mističky. Připravte si i nějaké pracovní štětce za pár korun, kterými budete vše míchat. 

K zahození nejsou ani různé maskovací pásky a tekuté masky, které použijete, když chcete na modelu zakrýt místa, kam zrovna nemá jít barva.

Pokud máte místo a rozpočet, pak stojí za zvážení i airbrush stanice, ve které budete tuto zábavu provozovat. Máte možnost pasivní či aktivní. Pasivní stanice je v podstatě pouze box, který umístíte na pracovní stůl, jehož úkolem je chytat barvu, která mine model. Aktivní stanice je pak víceméně stejný box, jen s tím rozdílem, že má nějaké odvětrávání a filtr.

Já dlouhodobě využíval krabici Indomitus, ale po ohlášení nové edice Warhammeru 40,000 jsem prohodil tuto zastaralou „technologii“ za krabici Leviathan. Nemáte-li podobné možnosti či finance, bohatě postačí i krabice od bot.

zdroj: Vlastní foto autora

Tyto drobnosti se určitě neztratí.

Kapitola čtvrtá – Kde s tím blbnout?

Pro práci s airbrushem vám postačí klasický stůl, na kterém si uděláte trochu místa. Vzhledem k tomu, že pracujete s akrylovými barvami, není ani úplně nutné odsávání s filtrem a bude vám bohatě stačit i pasivní stanice, či alternativa výše popisované krabice, s níž si vytyčíte pracovní plochu.

Barvy standardně práší, proto máte přece ten respirátor, ale ohnisko zla je jen v bezprostřední blízkosti. Nemusíte se tedy bát, že ohrozíte rodinu na druhém konci místnosti.

To tedy platí v případě, že s airbrushem pracujete krátkodobě a lehce. Při delší či intenzivní práci (hlavně s primery) nebo při práci se syntetickými barvami koukejte pořádně větrat a přítomnost dalších osob bych nedoporučoval.

Dále tu máme kompresor. Ten kromě vzduchu produkuje také hluk. Většinou se to pohybuje kolem 55-65 dB, což podle internetu odpovídá běžné konverzaci, podle reakce manželky kulometnému hnízdu.

Pokud máte stejný problém, kompresor se dá hodit do jiné místnosti, jen si pořiďte dostatečně dlouhou hadici. Kompresor se vzdušníkem se sám vypne, když se naplní, tak nemusíte ani nikam běhat.

Kapitola pátá – Jak to vůbec funguje?

Nejdříve samozřejmě připravíme stůl, zapojíme kompresor do zásuvky a propojíme ho s pistolí. Kompresor pustíme a nastavíme na něm tlak. Ten by se měl pohybovat standardně mezi 1,5-2 bary. Vyhněte se většímu tlaku – nejen že to k ničemu není, ale může to poškozovat i některé pistole.

A můžeme se pustit do míchání barvy. Tady nejde říct přesně, jak to má vypadat, protože záleží i na výsledku, jakého chcete dosáhnout. Chcete, aby to pořádně krylo? Méně ředit. Chcete jemný filtr přes model? Hodně ředit…

Obecná poučka pro takovou tu běžnou práci je, že barva by měla mít konzistenci jako mléko. Nikde není uvedeno, s jakým podílem tuku, ale faktem je, že zkrátka musí být dostatečně tekutá, aby se snadno prohnala tryskou. Pokud do pistole nalijete barvu a ta nechce ven, pak je pistole buď ucpaná, nebo je zde právě málo naředěná barva.

Každá barva potřebuje i jiný podíl ředidla, takže napsat přesný poměr není možné. Jediné, kde se držím nějakého exaktnějšího poměru, je použití flow improveru, kdy dávám jednu kapku na deset kapek barvy, jak doporučuje výrobce.

Máte-li v pistoli barvu, pak je další postup teoreticky jednoduchý. Tiskem spouště dolu zvyšujete proud vzduchu, který z pistole půjde, pohybem spouště vzad pak uvolňujete barvu a zvyšujete množství (a trychtýř) barvy, která jde ven.

Prakticky to znamená, že si budete muset nejdříve pořádně ozkoušet chování, než to dostanete do ruky. Podle tlaku, konzistence barvy, vzdálenosti od modelu a způsobu tisku spouště totiž může barva někdy plivat, špatně krýt či jít na model ve větším množství, než je vhodné a těmto nešvarům se budete chtít určitě vyhnout.

Vyzkoušejte si tedy nejdříve chování pistole někde mimo model, např. na papíře, kde si můžete chvilku kreslit, než naberete odvahu na ostrou práci.

Když budete chtít měnit barvu, nejdřív pistoli lehce vyčistěte. Vypláchněte plnící kalíšek, vytřete ho kouskem ubrousku či vatovou tyčinkou a naplňte ho čistou vodou. Pak vepředu ucpěte trysku (ideálně ubrouskem, ať se nepobodáte o jehlu) a pistoli spusťte.

Barva, která nemůže utéct ucpanou tryskou, se vrátí a pistoli lehce vypláchne. Vodu vylijte a opakujte proces, dokud není přijatelně čistá.

A po práci pistoli nezapomeňte důkladně vyčistit. První část procesu je podobná jako výše, akorát místo vody použijte čistič na airbrush. Když už vám pistole přijde čistá, tak ji odpojte a rozeberte. Zde vám přijdou vhod čistící kartáčky, kterými ji pořádně vydrbejte.

zdroj: Vlastní foto autora

Rozebraná pistole. Jak vidíte, nevypadá to tak hrozně, tak čištění určitě nepřeskakujte.

Rozborku po barvení nepřeskakujte. Barva se v pistoli vždy někde usadí a je mnohem snazší se ji zbavit po barvení než po pár týdnech, kdy vytvrdne. Nejen, že je to pak peklo čistit, ale můžete si tak i poškodit jehlu či trysku při pokusech ji vyrvat.

Pokud jste ale ultra líní, pak můžete poslední propláchnutí pistole vykonat s destilovanou vodou s tím rozdílem, že ji zcela nevylijete. Destilka zabrání barvě zaschnout a oproti obyčejné vodě z kohoutku vám nezničí pistoli vodním kamenem.

Oproti airbrush cleaneru je zase šetrnější k těsnění pistole. Jen nezapomeňte, že voda se časem odpaří, takže tento „odklad“ nemá trvání v týdnech či měsících, ale nanejvýš dnech.

Jednou za čas zkontrolujte i kompresor. Mívají nádržku na kondenzovanou vodu, kterou je dobré vypustit. A voda se kondenzuje i ve vzdušníku, který má na spodní straně samostatný ventil. Jednou za čas tedy povolte i ten.

Kapitola šestá – Nejčastější trápení

Ať ředím, jak ředím, barva nejde z pistole

Problém může být v nízkém tlaku, takže koukněte, jestli máte vše dost dotažené a vzduch někde neuniká, případně lehce zvyšte tlak. Dále pak zkontrolujte jehlu (sundejte nejdříve krytku), barva na ní zasychá a občas ji úplně ucpe. Postačí otřít ubrouskem nebo vatovou tyčinkou.

Pokud nic z toho problém neřeší, pistole je pravděpodobně ucpaná vevnitř a vás bohužel čeká rozborka a čistění.

Pistole pořád plive nebo dělá krupičku

Buď máte špatně naředěnou barvu (moc hustá) nebo příliš malý tlak. Zkuste jednu nebo obě věci trochu upravit a mělo by se to zlepšit.

V kalíšku mi bublá barva

Pistole je ucpaná, buď na přední části na jehle, nebo někde uvnitř. Můžete zkusit pustit pistoli párkrát na maximum, jestli kousek vylítne, ale pokud ne, čeká vás čištění.

Barva nedrží na modelu a stéká

Máte barvu buď příliš naředěnou, nebo nastavený příliš vysoký tlak. Pokud jste přesvědčení, že je vše nastavené správně, tak zkuste při nanášení barvy spoušť stisknout jen zlehka, ne na doraz.

Kapitola sedmá – Vítejte!

Pokud jste to dočetli až sem, tak vás muselo téma opravdu chytnout… Rád bych vás tedy přivítal mezi airbrushové novice a přeji mnoho štěstí s vaším novým koníčkem.

Vězte, že začátky nikdy nejsou úplně jednoduché a zkuste vytrvat. A kdybyste měli jakékoliv dotazy, nebojte se zeptat v komentářích!