Ať už se k modelům dostanete skrze wargaming, některou z deskových her nebo si figurky pořídíte pro dotvoření atmosféry svých RPG sezení, existuje poměrně vysoké riziko, že vás nebude bavit jejich nudná šeď a rozhodnete se je nabarvit. Kromě samotného odhodlání začít budete ještě potřebovat i nějaké to nářadí a know-how. Následujícími řádky se vám pokusím tyto začátky trochu usnadnit. Nejdříve ale začněme tím, co je potřeba nakoupit…

Kapitola 1. – Nářadí

Kleště

Velká část figurek (zejména ve wargamingu) se k nám dostává nesložená, na tzv. sprue – platíčkách, z nichž je nejdříve potřeba jednotlivé díly figurky dostat. Nikdy se prosím nesnažte díly vykroutit. Zaprvé je zde velmi vysoké riziko, že díl poškodíte a zadruhé, pokud vás uvidí nějaký jiný modelář, pak vězte, že mu tím způsobíte značnou bolest.

Řešením jsou štípací kleště, ideálně ty určené přímo pro modeláře. Oproti standardním štípačkám mají užší profil a tenčí čepelky, díky čemuž se dostanete ke všem dílům a nehrozí, že je při tom poškodíte.

Nůž a kleště. První kamarádi pro přípravu modelu. | zdroj: Vlastní foto autora

Nůž

Nůž bude potřeba k začištění modelu po jeho vystřižení ze sprue, či pro bonusové kratochvíle, jako je tmelení, dodatečné úpravy modelu, porcování materiálu na podstavce a další.

Určitě si rovnou pořiďte klasický modelářský nůž s vyměnitelnými čepelkami. Startovací sada stojí zpravidla kolem dvou set korun a pokud vám přibalené čepelky vůbec někdy dojdou, stojí ještě méně. Nejdůležitější je zde ale tvar, se kterým se dostanete, kam je potřeba u většiny modelů.

Lepidla

Pokud máte plastový model, určitě zvolte modelářské lepidlo na plasty s aplikačním štětečkem. Lepidlo funguje tak, že plast naleptá a spoj je pak velmi pevný. Díky štětečku se zase nemusíte bát, že na model nalijete víc lepidla, než chcete.

Zleva PVA lepidlo, vteřinové a lepidlo na plasty s citrusovou vůní. | zdroj: Vlastní foto autora

U resinových modelů budete potřebovat vteřinové lepidlo. Za sebe doporučuji gelové varianty, které se lépe nanášejí a mají pevnější spoj. Toto lepidlo pak má spoustu dalších využití, takže by vám nemělo obecně chybět.

A určitě se neztratí ani nějaké PVA lepidlo, jako je třeba legendární Herkules, se kterým si vyhrajete při zdobení podstavců.

Štětce

Se štětci strávíte nejvíce času. Existuje spousta druhů, značek či velikostí a dala by se napsat moc hezká diplomová práce jenom o nich. Účelem článku je ale dostat vás do hobby a ne unudit k smrti či vystrašit, takže k věci…

Úplně nahoře štětec pro drybrush. Níže pak klasické štětce různých velikostí. | zdroj: Vlastní foto autora

Určitě se vyplatí mít alespoň dvě velikosti štětců – jeden na větší plochy a druhý na detaily. Co se týče detailů, není ani tak důležité mít co nejmenší štětec, ale najít takový, který dobře drží špičku. Tedy takový, při jehož tahu se nerozjedou štětiny vesele do stran, aby zničily vaší předchozí práci. Osobně používám na detaily velikost 2, na větší plochy pak 4, ale je jen na vás, abyste zjistili, co vám nejvíce vyhovuje.

Vyplatí se mít i jeden či více štětců na techniku drybrush. Více si o ní řekneme dále v článku. Cena štětců se pohybuje někde mezi padesáti korunami a pětistovkou, přičemž vyšší cena nutně neznamená lepší kvalitu.

Doporučuji začít se štětci od značek DaVinci či Vallejo, které se pohybují kolem stovky. Mají dobrou kvalitu a pokud je omylem zničíte, tak se tolik neděje. Naopak bych se vyhnul štětcům od Citadel, a to i v případě, že je dostanete darem. Mají mizernou kvalitu a ať už jim dopřejete sebelepší péči, stejně se začnou velice rychle třepit a útočit na vaše duševní zdraví.

Jako začínající barvíři budete  pravděpodobně používat akrylové barvy, proto koukejte po štětcích s přírodním vlasem. Jsou to ty, na kterých je napsáno „Kolinsky“ či „Red Sable“. Není to název značky, ale nešťastné lasice, z jejíhož ocasu se štětce vyrábí. Zacházejte tedy se štětci rozumně, aby její oběť nepřišla vniveč. Mít pár syntetických štětců ale není špatné, protože je využijte například pro nanášení PVA lepidla, pigmentů či jinou „špinavou“ práci. Stejně tak přijdou vhod, pokud je někdo vegan.

Ve videu výše se v případě zájmu můžete podívat na to, jak se vyrábějí kvalitní štětce.

Barvy

Podobně jako u štětců jde i v případě barev o poměrně obsáhlé téma, kde má každý barvíř svého favorita. Nebudu tedy příliš zabrušovat do detailů, protože bych z nich už nikdy nemusel vybrousit…

První barva, kterou je potřeba na model nanést, je takzvaný primer (základovka). Ten je určený k tomu, aby další barvy na modelu dobře držely. Pokud byste tento krok přeskočili, nejenže by se barvy na plast špatně nanášely, ale i v případě, že by se jim podařilo zaschnout, je snadno seškrábnete prstem během hry.

Pro začátečníka je nejjednodušší pořídit primer ve spreji. Černý, pokud se vydáte cestou klasického stínování, nebo bílý pro případ, že zvolíte některé z „rychlobarev“, se kterými se v poslední době roztrhl pytel.

Barvy, co více dodat… | zdroj: Vlastní foto autora

Zvolíte-li klasiku, tak další barva, která na model přijde, bude basecoat. Jde o první vrstvu barvy, kterou bude daná část modelu mít. Ve většině případů by měla mít tmavší odstín, než je cílem, protože následné techniky budou model zesvětlovat.

Pokud začínáte, pak se vám určitě nechce pořizovat 5 odstínů každé barvy, kterou plánujete mít na modelu. Můžete to snadno vyřešit mícháním barev. Jednoduše barvu zesvětlíte bílou či ztmavíte černou nebo přimícháte nějakou úplně jinou pro získání požadovaného odstínu.

Ke stínování modelu se dále používá wash. Jde o silně naředěnou barvu, s níž potřete buď celý model, nebo jen některá místa. Barva zateče do spár a celý model tak zvýrazní a vystínuje.

Alternativou k výše napsanému jsou zmiňované „rychlobarvy“, které najdete pod názvy Contrast (od Citadel), Speed Paints (Army Painter), Instant (Scale75), Xpress (Vallejo), či další, o kterých zatím ani sám nevím.

zdroj: Jan Brožák

Princip je zde velmi jednoduchý. Na model použijeme bílý primer a na ten přímo nanášíme rychlobarvy. Ty fungují podobně jako wash, tedy zatékají do spár a budují stíny samy o sobě. Oproti washům mají ale vyšší sytost a už při jedné vrstvě máme hotovo. Výhodou je tedy rychlost. Nevýhodou je nutnost vyvarovat se přetahů štětcem, protože vše je založené na nanesení barvy na bílý povrch. Pokud tedy přetáhnete, musíte nejdříve chybu opravit pomocí bílé barvy, což může být v některých případech dosti otravné.

Poslední položkou v kategorii barev jsou laky. Bohatě si vystačíte s jednou malou lahvičkou lesklého a jednou matného. Nejedná se o nejnutnější zboží, ale v případě, že budete s figurkami hrát, je vhodné jim dát nějakou tu další ochranu proti upoceným rukám, pivu či jiným nebezpečenstvím, která jim na akcích hrozí.

Mokrá paleta

Barvy ve většině případů nenanášíme na model přímo z lahvičky, ale z palety, kde s barvou dále pracujeme. Doporučuji začít rovnou s mokrou paletou, protože bez ní jsou některé techniky přinejmenším obtížné. Barvy na této paletě totiž nevysychají a dají se tak daleko lépe ředit i míchat. Pořídit se dá od cca 400 korun i s nějakou menší zásobou papírů.

Pokud ale chcete ušetřit či si nejdříve tento vynález vyzkoušet, pak postačí vzít mělkou misku s rovným dnem a do ní umístit houbovou utěrku. To celé zalijeme vodou, ale jen tak, aby byla nasáklá utěrka (nesmí plavat). Posledním krokem je pak položení pečícího papíru rovnoměrně na utěrku a můžeme začít. Pokud materiál kradete mamince nebo své drahé polovičce, zakryjte po sobě důkazy. Nechat v kuchyni rozstříhanou utěrku a pečící papír může znamenat zbytečnou eskalaci tématu „Ty pořád jen barvíš“.

Ať už si koupíte hotový produkt nebo zneužijte materiál z kuchyně, rozhodně ji nevynechejte | zdroj: Vlastní foto autora

Světlo

Dobré světlo je velice důležité a obyčejná lampička zpravidla nestačí či minimálně omezuje. Možností je mnoho: Od oblouků z LED pásek po profesionální lampy. V počátcích asi není potřeba tuto položku nějak extrémně hrotit, ale věřte, že kvalitní světlo vás posune dále. Ideální jsou delší LED lampy s teplotou světla kolem 5000K.

Kapitola 2. – Bonusové položky

Držák na modely

Figurky většinou nechcete držet přímo, protože může docházet k drobným odřeninám či jiným poškozením. Na trhu se najde spoustu možností s různým tvarem i možností uchycení modelu. Osobně se mi nejvíc osvědčil produkt od Redgrass, který je magnetický a je tak možné ho kdykoliv přichytit na cokoliv kovového, čímž odpadá riziko, že držák i s figurkou spadne během nějakého otřesu.

zdroj: Redgrass

Pinzeta

Pinzeta je dobrá při práci s drobnými dílky a neocenitelná při nanášení trsů trávy na podstavce.

Ruční mini vrtačka

Ruční vrtačka je jednoduchý nástroj pro dělání děr. Využijete ji, pokud chcete některé díly magnetovat či figurku zkrášlit navrtáním hlavně, stopami po střelách, atd.

Mýdlo na štětce

Mýdlo vám pomůže důkladněji vyčistit štětec a zásadně zvýší jeho životnost. Určitě si nekupujte dražší štětec, pokud nemáte čím ho pořádně vyčistit. Máte-li vše potřebné, můžete se pustit do vaší první tvorby.

zdroj: Jan Brožák

Kapitola 3. – Příprava modelu

Z mého pohledu je příprava modelu nejdůležitější krok vůbec. Pokud něco přehlédnete nebo neuděláte, tak se to po nanesení barvy velmi těžko opravuje. Stejně tak použité nástroje mohou model poškodit, proto pokud si nejste něčím jistí, zkuste si to nejdříve třeba na rámu sprue. Začínáme vystříháním jednotlivých dílů ze sprue pomocí kleštiček, přičemž dáváme pozor, abychom něco nepoškodili. Nedávejte kleště moc blízko k dílu, někdy mají tendenci se lehce svézt a neštěstí je na světě.

Zbytek spoje pak odřízneme nožíkem, který dále použijeme na začištění moldline, což jsou lehce vyvýšené linky, které vznikají při výrobě figurky v továrně a na modelu jsou nežádoucí. Jsou velmi měkké a odstraníme je lehkým „škrábáním“ tupou či ostrou stranou čepele. Pokud chvátáte, odstraňte je minimálně na dobře viditelných místech. Některé techniky (drybrush) či barvy (wash, rychlobarvy) totiž tyto hrany značně zvýrazní a výsledek nebývá pěkný.

Další v pořadí máme lepení. Tady postačí dávat pozor a nenanášet zbytečně moc lepidla, ať nevzniknou nehezké excesy. Výjimkou mohou být díly, mezi kterými bývá po slepení viditelná spára. Zde můžete zkusit nanést větší množství lepidla a po vytvrdnutí přebytek opatrně seškrábat nožem jako při začišťování. Při troše štěstí a cviku pak nebudete vůbec potřebovat tmel (pokud vůbec budete chtít nějaké spáry řešit tmelem).

Posledním krokem před nanesením primeru může být odmaštění modelu. Ze zkušenosti to není úplně vždy nutné, protože většina primerů si s menším množstvím mastnoty poradí. Ale pokud se během skládání krmíte pizzou nebo se vám jen zdá, že model je nad míru upatlaný, pak je dobré hodit model do vody s jarem, trochu podrbat kartáčkem na zuby a nechat oschnout.

Model před a po začištění. Žlutě zvýrazněné věci, kterých se chceme zbavit. | zdroj: Vlastní foto autora

Kapitola 4. – Primování

Při nanášení základové barvy si model uchyťte na nějakou plochu, kde bude pevně držet. Osobně většinou uříznu kousek kartonu nebo použiji krabici, ve které modely přišly. Uchycení pak řeším buď lepící gumou nebo navrtáním díry do nohy nebohé figurky, jejím napíchnutím na párátko a zapíchnutím do kartonu. Možností je ale mnoho a fantazii se meze nekladou. Hlavně ať vám to sprej neodfoukne!

Pak vezměte do ruky sprej a pořádně ho proklepejte. Čím déle jste ho nepoužívali, tím déle třepejte. Oficiální návody říkají dvě minuty, ale pravděpodobně vás dříve někdo utne, ať neděláte kravál. Když máte dotřepáno, namiřte sprej z cca 20-30 cm na model a mačkejte spoušť ve velmi krátkých intervalech. Druhou rukou otáčejte modelem a naneste tak barvu na celou plochu.

Pokud je to vaše poprvé, tak buďte opatrní a klidně si dejte pauzu po pár stiscích spouště, ať se vyvarujete tomu, že se barva na některých místech nehezky nakupí. Ještě dodám, že sprej je hnusná chemie a určitě to nechcete dělat v uzavřeném bytě. Vydrží to smrdět velice dlouho a vanu jsme měli černou několik týdnů...

Testovací panák po práci se šedivým primerem. Připraven pro barvení. | zdroj: Vlastní foto autora

Kapitola 5. – Barvení

Pokud jste vydrželi až sem, tak můžeme konečně začít s tím, proč jste tento článek vlastně otevřeli. Než se ale pustíme k samotným postupům barvení, je potřeba zmínit nutnost ředění barev. Naučit se správně ředit barvy je pravděpodobně to nejdůležitější z celého našeho dobrodružství.

Ředěním docílíme rozdílů, které potřebujeme pro jednotlivé techniky. U většiny akrylových barev nám k tomu bohatě postačí voda, ale k některým (např. zmiňovaným rychlobarvám) je potřeba dokoupit potřebné medium. Více k ředění napíši v jednotlivých postupech, nicméně bude jen na vás si ozkoušet, jak se která barva v různém stupni naředění chová.

Klasické barvení

Zde doporučím začínat na černý primer. Z něj se dají téměř všechny barvy dobře zesvětlovat a pokud jsou místa, kam se nedá dostat, tak ošklivě nesvítí.

1. Basecoat

Prvním krokem bude basecoat. Můžete se vydat buď cestou nabarvení všech částí figurky a až poté začít se stínováním, nebo můžete jít po jednotlivých částech. Ve všech případech použijte lehce naředěnou barvu v několika vrstvách. Počet potřebných vrstev se bude určitě lišit podle barvy, protože některé kryjí lépe a jiné hůře, nicméně pokud budete správně ředit, pak nepoznáte rozdíl mezi jednou vrstvou či pěti. Jakmile máte splněno, můžete se pustit do dalších fází barvení.

2. Shading

Shading je jednoduché stínování pomocí washů. Platí jednoduché pravidlo: Wash musí být tmavší než barva, na kterou je aplikován. Někteří používají pouze černý, zpravidla Nuln Oil od Citadel, na který je na internetu až nezdravé množství memů. Wash je možné použít ihned po basecoatu a dále model zesvětlovat, či jej použít v průběhu nebo na konci procesu. Pro někoho může být basecoat + wash cílový stav.

zdroj: Imgflip

3. Drybrushing

Drybrushing je technika, kdy štětec po namočení do barvy otíráme např. do papírového ubrousku tak dlouho, dokud není téměř suchý. Že jsme v požadovaném stavu, poznáme tak, když si štětcem přejedeme přes ruku – neměl by pouštět téměř žádnou barvu.

Po dostatečném vysušení začneme štětcem lehce pracovat na ploše, kterou chceme zvýraznit. Díky vysušení barva zůstává jen na exponovaných částech. Pokud je štětec dostatečně suchý, tak máme touto technikou poměrně dobrou kontrolu nad celým procesem. Zároveň se jedná o velmi jednoduchou techniku na naučení, která přináší pěkné výsledky

Zleva – černý základ, drybrush šedivou a pak ještě lehký drybrush bílou. Práce doslova na dvě minutky. | zdroj: Vlastní foto autora

4. Layering a glazing

Techniky layeringu a glazingu jsou si velmi podobné. V případě layeringu používáme více barev, které nanášíme postupně. Každý světlejší odstín zabírá menší plochu než předchozí, čímž budujeme kontrast. Barvu naředíme o něco více, než v případě basecoatu. Nemá totiž krýt tak dobře, jako basecoat, a zároveň by neměla být průsvitná jako u glazingu.

Glazing je použití velmi naředěné barvy, která je prakticky průsvitná. Postup je stejný jako u layeringu, tedy každá vrstva zabírá menší plochu. Kontrast se buduje množstvím vrstev směrem ke středu. Obě techniky jsou dosti závislé na ředění barvy a bude nejspíše trvat nějaký čas, než se vám to dostane do ruky, tak vytrvejte.

5. Edge Highlight

Jak už termín napovídá, prakticky vždy jde o zvýraznění hran modelu světlejším odstínem. Barva by měla být naředěná podobně jako u layeringu. Technika je vhodná k doplnění drybrushe, layeringu či glazingu. Výsledek může být podobný jako u drybrushe s tím rozdílem, že edge highlight je více precizní. Nemusíte vždy zvýraznit celou hranu, ale jen její nejexponovanější část, proto se dá s drybrushem dobře kombinovat.

zdroj: Vlastní foto autora

Na tomto obrázku je zleva figurka pouze v základních barvách (basecoat). Směrem doprava jsou pak přidávané světlejší odstíny šedivé až bílé (layering) a v závěru obtažené i hrany bílou (edge highlight). Na posledním obrázku je ještě přidáno trochu washe (shading), který zvýraznil spáry a pomohl sjednotit přechody.

Rychlobarvy

Jak už bylo zmíněno výše v článku, jedná se o barvy nanášené zpravidla na bílou plochu. Oproti postupům výše začneme bílým primerem. Tedy pokud se nerozhodnete vyzkoušet další techniku...

Slapchop

Pokud byste chtěli jít cestou slapchopu a dát modelu trochu více lásky a nějaký ten šmrnc, pak vyzkoušejte tuto metodu, která je hlavně v posledním roce velice populární. Princip zůstává stejný, jen na místo bílého primeru použijete černý a celý model pak „profackujete“ bílým drybrushem. Získáte tak předstínovaný model, na kterém pak naše rychlobarvičky budou mít daleko větší hloubku. Osobně tyto barvy nepoužívám a nemám tedy ukázku, ale po zadání názvu techniky do vyhledávače na vás jistě vyskočí spousta různých návodů.

Kapitola 6. – Závěr

Doufám, že vám tyto řádky trochu pomohly získat základní přehled nad problematikou barvení. Pokud se rozhodnete začít, pak se snažte alespoň chvilku vytrvat. Každý z nás nějak začínal a naučit se některé techniky prostě trvá. Snažte se také vždy dodělat celý model, než to vzdáte a hodíte ho do koše či lázně k odbarvení, protože někdy vše vynikne až v pár posledních krocích.

Také se nebojte zkoušet nové věci. Je sice hezké mít osvědčené postupy a metody, ale pokud nezkusíte něco nového nebo starého jinak, pak se v barvení moc neposunete. A pokud jste to vydrželi se čtením až sem, tak vám děkuji za pozornost a přeji, ať si barvení užijete!