Jak už jste si mohli přečíst v našem tématu, hry typu „legacy“ se zrodily teprve v roce 2011 se hrou Risk Legacy, na níž se podílel Rob Daviau, jemuž ale vděčíme převážně za pozdější Pandemic Legacy.

Galerie

Tehdy se Rob spojil s tvůrcem původního Pandemicu Mattem Leacockem a společně stvořili něco, co navždy vyrylo slovo legacy do historie deskových her, otevřelo úplně novou kapitolu stolní zábavy a inspirovalo bezpočet dalších tvůrců.

Občas se stane, že vynález svého tvůrce přeroste a samotný tvůrce upadne v zapomnění, ale tohle není ten případ. Daviau nadále zůstává u svého dítka a s novinkou Jízdenky, prosím! Legacy: Legendy západu nám znovu dokazuje, kdo je tady králem žánru.

Legacy Jízdenky jsou do značné míry velmi podobné legacy Pandemicu. V obou případech jde o přístupné rodinné deskovky schopné zabavit i zkušenější hráče, které se neskutečně uchytily, staly se z nich stálice a dočkaly se desítek rozšíření a odvozených deskovek.

zdroj: Vlastní foto autora

Jízdenky, prosím! jsou s námi již téměř 20 let a dělají radost v milionech domácností po celém světě. A teď si konečně prošly evolucí, protože jejich legacy verze posouvá známý zážitek na zcela novou úroveň.

Staré dobré Jízdenky v novém

Pokud jste náhodou nikdy nehráli obyčejné Jízdenky, prosím!, pak vězte, že se jedná o velmi přístupnou vláčkovou hru se třemi stěžejními pilíři hratelnosti – sbíráte tu sady karet, získané sady hrajete a tvoříte tak železnice a tvorbou železnic spojujete dvě destinace, z čehož vám plynou body.

Nic složitějšího na tomhle receptu na úspěch nehledejte. Receptu, který funguje dodnes a legacy verze se ho nevzdává. Takže i tady budete sledovat herní plán s předtištěnými kolejemi v nejrůznějších barvách a budete se snažit zabrat si je jako první.

zdroj: Vlastní foto autora

Jakmile se vám podaří v ruce nashromáždit třeba pět karet s červenými vagony, můžete je ve svém tahu zahrát a tím vagonky své barvy obsadit trať mezi dvěma městy, která je přesně pět červených předtištěných vagonů dlouhá.

Jelikož se ale nedostane na každého a jiní hráči vám chtě nechtě zaberou tratě, které potřebujete, abyste propojili dva vzdálené kouty mapy, jak vám diktuje vaše bodovaná jízdenka, budete si muset hledat jiné cesty, většinou oklikou.

Hra neustále spěje ke svému konci, který nastane ve chvíli, kdy prvnímu z hráčů dojdou vagony v zásobě a kdo nedrží tempo s ostatními, může strádat. Splněné jízdenky poskytují kladné body, nesplněné se od skóre odečítají. Tím jsem vám popsal nejen průběh „obyčejných“ her v sérii Jízdenky, prosím!, ale také jádro hry Jízdenky, prosím! Legacy: Legendy západu, které se tedy nijak neliší.

Galerie

Peníze a události

Co se celého produktu týče, pár změn tu přece jen je. Tak kupříkladu se tu nepracuje s body, ale s penězi, které můžete nejrůznějšími způsoby vydělávat během každé partie, ale také o ně přicházet, přičemž největší obnos peněz stále plyne z dokončených jízdenek.

Rovněž vám tu bude z(ne)příjemňovat život balíček událostí, z něhož se otočí nová karta pokaždé, když v balíčku vagonů dojde k odhalení karty novin. Události nejrůznějšími způsoby mění pravidla hry, kdy například zpoplatňují výstavbu některého typu tratí, případně hráče odměňují a dávají mu nové možnosti.

V neposlední řadě tu máte i zaměstnance, kteří vám na jednu partii propůjčují svou speciální schopnost, přičemž i společnosti jednotlivých hráčů vám poskytují bonusy a výstavbu tratí ve své barvě.

zdroj: Vlastní foto autora

Legacy zasahuje

A pak je tu samozřejmě ještě spousta faktorů spojených s legacy žánrem, tedy žánrem, v němž se hry partii od partie proměňují na základě rozhodnutí hráčů, kdy některé následky voleb mohou být i trvalé.

V případě legacy Jízdenek se bavíme primárně o příběhu, mapě a neotřelých mechanismech. Celá kampaň hry je rozprostřená na 12 dílčích partií, během nichž budete postupně objevovat Spojené státy americké od východu k západu.

Začnete jen na několika málo dílech mapy, které do sebe zapadají jako puzzle a které vám utvoří západní pobřeží USA s New Yorkem, Chicagem, New Orleans či Charlestonem, kde odehrajete svou první hru.

zdroj: Vlastní foto autora

Ta bude mít vítěze i poražené, přičemž skóre si tu spolu s mnohým dalším materiálem ukládáte do vlastní krabičky, k jejímuž obsahu dostanete přístup až na konci celé kampaně, abyste zjistili celkového vítěze hry.

Vítěz partie zároveň rozhodne o tom, o jaký z možných dílů, které jsou schované ve vlastním pořadači v objemné krabici hry, se rozšíří mapa a kam se tedy vydáte ve své další partii. Můžete se vydat spodem, horem, někdy i středem, je to jen na vás.

Nezůstane kámen na kameni

Každý mapový díl s sebou přináší nějaký nový nápad, který zásadním způsobem promění průběh hry (budete lepit nová pravidla do příručky) a zážitek se nutně bude lišit skupinu od skupiny podle toho, kdy se k danému prvku dostanete. Protože když jedni začnou nejprve objevovat jih, zatímco druzí sever, budou mít každá z těchto skupin dříve k dispozici jiné mechanismy než ostatní.

Galerie

Na tomto místě se asi sluší potvrdit, že Jízdenky, prosím! Legacy: Legendy západu nejsou znovuhratelnou hrou, tedy co se kampaně týče. Nejde snad o to, že by kvůli překvapením nemělo smysl hrát to celé znova. Zcela upřímně, klidně bych si tou kampaní prošel od začátku hned teď.

Ale spousta prvků vás nutí dělat nezvratné změny a v už tak dost nabyté krabici jednoduše nejsou nadbytečné komponenty, které byste mohli použít v dalším průchodu hrou. Nicméně to neznamená, že by se hra po dohrání kampaně nedala hrát, právě naopak.

Po dohrání vám zůstane vlastně plná hra Jízdenky, prosím! bez legacy prvků, která se odehrává na obrovské mapě, která bude vzhledem k mnohým rozhodnutím unikátní pro vaší herní skupinu, přičemž hra si zachová některé z odemčených bonusů, takže se ani po dohrání kampaně nebude jednat o úplně obyčejné jízdenky, ale stále se tu bude pracovat s penězi, náhodnými událostmi a dalšími prvky, bez nichž si už základní Jízdenky nedovedu představit.

zdroj: Vlastní foto autora

Jízdenky, jaké svět neviděl

Jistě vás zajímá, čím dalším legacy obohatilo základní formulku, ale o tom už bohužel nemůžu mluvit. A i kdybych nebyl vázán mlčenlivostí, ani bych nechtěl, protože ano, nedílnou součástí zážitku je objevování nových možností a žasnutí nad skvělými nápady, které do hry vnesly již řečení Rob Daviau a Matt Leacock spolu s původním tvůrcem Jízdenek Alanem R. Moonem.

Budete mi zkrátka muset věřit, že tu narazíte na v deskovkách nevídané komponenty a spoustu nevšedních nápadů, z nichž každý by klidně mohl být součástí některé z běžných verzí Jízdenek a příjemně by je tak okořenil. Místo toho je tu máte všechny najednou a nepřestáváte se těšit, co dalšího na vás hra vybalí.

Je tedy pravda, že z původně vzrušujícího a pro mě do značné míry i odpočinkového zážitku (velice jednoduché a snadno uchopitelné jádro Jízdenek má na mě vyloženě uklidňující účinky) se v jistý moment stala vyloženě stresující partie, když toho člověk při pokládce nové trati musel sledovat až příliš mnoho najednou a z čistě rodinné hry se v tu chvíli stala docela propracovaná strategie.

Galerie

Ale hře to nevytýkám, protože mi ukázala, jak by mohla vypadat, kdyby necílila na méně zkušené rodinky a bylo to zajímavé, leč velmi nečekané ozvláštnění celé kampaně. A co se vzhledu týče, tak pod nádherným artem obří krabice se ukrývají komponenty prvotřídní kvality, z nichž vám některé dokáží shodit čelist, až se bouchne o hranu stolu. Všechno na vás křičí, že jste si pořídili opravdu prémiový zážitek.

Cože, jaká Mama O'Connellová?

Nicméně ne všechno na Jízdenky, prosím! Legacy: Legendy západu je tak úžasné. Celou hrou vás kupříkladu provází příběh o zlotřilé Mama O’Connellové, kterou naháníte přes celé Spojené státy a… je tu tak trochu do počtu.

Slouží jako úvod do každé kapitoly a má dávat rámcový smysl celé kampani, ale pravdou je, že je tak zoufale nezajímavý, že vás prostě a jednoduše nebude zajímat. Naštěstí na něm zážitek nestojí, čímž pádem s ním ani nepadá a člověk nad ním jen může mávnout rukou.

zdroj: Vlastní foto autora

Za mě tu vůbec nemusel být, protože to hlavní je ve hře a v jedinečnosti celého zážitku, ale když už tu je, tak mohl být přece jen trochu zajímavější a košatější, protože jestli něco svými rozhodnutími prakticky neovlivníte, tak je to právě striktně lineární příběh (je totiž navázaný obecně na partie, nikoliv na to, jaké mapové díly máte ve hře).

Znamená to také, že není nutné, aby se každý z hráčů účastnil každé partie. Z hlediska příběhu nikomu nic neuteče, připravíte se akorát o herní překvapení. Hra ale počítá s tím, že nebudete hrát vždy ve stejném složení i ve stejném počtu hráčů. Pokud několik partií promeškáte, jednoduše si na konci kampaně dopočítáte chybějící body podle tabulky (většinou je to méně, než kolik hráči skutečně získávají, ale v jednom případě bych na tom byl bodově líp, kdybych se partie vůbec nezúčastnil...).

Nesváděj to na náhodu, buď tak laskav

A pak je tu ještě otázka náhody, která je samozřejmě neodmyslitelně spjatá i s původními Jízdenkami. Náhoda vám přihraje nějaké jízdenky s městy k propojení, náhodná je úvodní ruka karet, nabídka karet i karta na vrchu balíčku, pro kterou často sáhnete s vidinou toho, že se tam skrývá něco lepšího než v nabídce.

zdroj: Vlastní foto autora

Jízdenky, prosím! Legacy: Legendy západu k tomu ale přidávají ještě další vydatnou porci nahodilostí. Tak například již zmíněné události dokáží pořádně zamávat s pořadím hráčů na stupních vítězů, když se svými podmínkami s potenciálně tučnými odměnami trefí do situace jen jednomu u stolu a ostatní mohou jen kroutit hlavou nad tím, proč je hra zcela náhodně trestá za to, že ve svém předchozím tahu postavili novou trať…

Nemluvě o samotných jízdenkách a jejich destinacích. Jak se mapa rozšiřuje, pořádně bobtná i balíček s jízdenkami, kam přibývají nové destinace (je tu i velmi cool způsob, jak se jízdenek dá natrvalo zbavit, ale na ten si přijďte sami).

A s velkým balíčkem se docela snadno a v našem případě často stávalo, že zatímco jednomu hráči chodí vzájemně propojené destinace a plní jednu jízdenku za druhou, až neví, co s nasyslenými vítěznými body, tak druhý hráč jen smutně otáčí jednu jízdenku za druhou a zjišťuje, že musí vynaložit obrovské úsilí, aby splnil alespoň nějakou.

Galerie

Mám proto za sebou několik partií, kdy se vedoucí hráč od druhého vzdálil o víc než dvojnásobek bodů, čemuž kromě jízdenek napomohly i události v jeho prospěch a další herní systémy. Nicméně na konečném skóre se to zas tak neprojevilo, když rozdíly mezi hráči nebyly až tak vysoké, jak by se vzhledem k řečenému dalo očekávat, takže se ta náhoda na poli 12 partií asi hezky rozprostřela mezi všechny hráče.

Mistrovské Jízdenky

Něco vám teď ale povím. Hře jsem toho nakonec vytkl víc, než bych čekal, nicméně hlavní je pro mě pocit, který mě zaplavuje, kdykoliv se ohlédnu za těmi dvanácti partiemi. Je to pocit plný obrovského nadšení a úžasu. Jinými slovy, negativa se v mém případě na celkovém zážitku nijak nepodepsala, byla totálně převálcovaná pozitivy. Až tak jsou Jízdenky, prosím! Legacy: Legendy západu dobré.

A to říkám jako člověk, který není žádným milovníkem Jízdenek, prosím! Tu hru znám, rád si jí s rodinou zahraju, ale vyloženě jí nevyhledávám. Ale legacy? To už je jiná. Tady jsem to byl já, kdo to chtěl pořád a pořád hrát a jak už jsem řekl výše, klidně bych si to dal znova a jen doufám, že se podobně jako v případě Pandemic Legacy dočkáme pokračování s dalšími skvělými nápady.

zdroj: Vlastní foto autora

Jízdenky, prosím! Legacy: Legendy západu tedy nejsou zcela bez chyb, ale jsou to chyby, nad nimiž dokážete mávnout rukou, jelikož tu dostanete úžasný zážitek schopný stmelovat celé skupiny. Se svými přáteli prožijete něco jedinečného, na co budete ještě dlouho vzpomínat a budete si o tom vyprávět.

U mě se hra zařadila na první místo v rámci legacy žánru, které sdílí s Pandemicem Legacy, mým prvním legacy zážitkem, který asi nemůže nic překonat (první setkání s žánrem je prostě opravdu jedinečné). Proč mám legacy Jízdenky až tak vysoko?

Protože se vzala osvědčená, přístupná hra a posunula se o pořádný kus dál. Protože toho hra od hráče zase tolik nepožaduje, když tu není žádná šílená správa zdrojů či své postavy, žádné velmi komplikované souboje, jen čistá hra, která má skvělé tempo a otočíte jí klidně několikrát za večer. Protože skvěle využívá žánr legacy.

zdroj: Vlastní foto autora

Bylo to prostě po všech stránkách tak akorát – ani krátké, ani dlouhé, ani příliš složité, ani moc triviální a za všech okolností příjemně překvapivé. Pokud máte rádi Jízdenky, není absolutně co řešit, tohle si zamilujete.

Ale i pokud nemáte rádi Jízdenky (a to myslím naprosto vážně), případně jste je nikdy nehráli, určitě dejte hře Jízdenky, prosím! Legacy: Legendy západu šanci. Je to jedinečný zážitek hodný prožití. Tvůrcům prostě tleskám, tak ať koukají usednout k rýsovacím prknům a dovalit dvojku, třeba s mapou Evropy…