Kdo by neznal legendární deskovku Jízdenky, prosím! (dříve Ticket to Ride) – přístupnou rodinnou hru o tvorbě železnic v nejrůznějších státech a světadílech, jíž se prodaly miliony kusů po celém světě a která se dočkala bezpočtu rozšíření a variant.
Jak už název napovídá, Jízdenky, prosím! Výhybka je jednou z těchto variant, ale možná tou vůbec nejvzdálenější základnímu konceptu. Předně je Výhybka určená jen a pouze pro jednoho hráče. Zároveň se vlastně ani nejedná moc o hru, nebudete tu hrát karty a rozprostírat se po mapě. Výhybka je totiž puzzle, rébus, soubor hádanek, jimž se pokusíte přijít na kloub.
zdroj:
Vlastní foto autora
Samotná krabice vám už v obchodě svou přední stranou prozradí, co na vás v balení čeká. Dominantou balení je vskutku impozantní kus plastu – obrovská 3D deska plná kolejišť, budov pro dotvoření atmosféry a nesmíme zapomenout ani na skrytou schránku, do níž můžete po prvním rozbalení ukrýt všechny zbylé komponenty (pravidla, karty rébusů a figurky), krabici vyhodit (či jinak zužitkovat) a Výhybky s sebou klidně tahat po dovolených ve velmi originálním balení.
Celá konstrukce vyvedená v jakési vybledlé béžové přímo vybízí k vlastnímu nabarvení, zatímco modýlky lokomotiv, vagonů a rozbitých kolejí díky barevným plastům o stejnou péči nežadoní. Ale když už se jednou pustíte do hrací plochy, tak figurky asi nevynecháte. Jen je potřeba zachovat jejich barevnost, protože ta přímo souvisí s hádankou, která se před vámi co nevidět rozvine.
Jízdenky, prosím! Výhybka obsahuje přesně 40 rébusů po deseti kusech v každé ze čtyř obtížností, kdy vás nejjednodušší karty postupně naučí, jak to na zdejším nádraží chodí. Na vyhrazené místo plastového konstruktu umístíte první rébus a podle jeho horní poloviny připravíte situaci – v případě úplně prvního rébusu to znamená lokomotivu přijíždějí na horní kolej zleva a červený vagon odstavený na střední kolejí úplně vpravo.
Dolní polovina karty potom vyobrazuje situaci, jíž musíte docílit – lokomotiva musí mít za sebou zapřažený červený vagon a mířit po střední koleji ven z nádraží východním výjezdem. Na vás je této situace docílit s pohybováním, posouváním, spojováním a rozpojováním lokomotiv s vagony.
V rámci jednoho pohybu můžete jet jedním směrem tak daleko, jak se vám zlíbí, jen při tom nesmíte učinit velmi ostrou zatáčku (kolejničky, v nichž jsou modely zasazené, vám tak barbarský kousek ani fyzicky nedovolí). Po cestě můžete tlačit vagony a před nebo po jízdě můžete vagony na svou lokomotivu napojit.
Oříškem přitom není jen vymyslet, jak pozapojovat jednotlivé vagony a dostat celý vlak v přesně daném pořadí vagonů do cílové pozice, ale tou hlavní výzvou je počet pohybů, které k tomu spotřebujete. Čím méně, tím lépe – levá část karty rébusu vám prozradí minimální a maximální možný počet bodů pohybů, abyste hádanku mohli považovat za splněnou, vzali si další kartu v pořadí a lámali si hlavu nad další zapeklitou situací.
zdroj:
Vlastní foto autora
Později se základní nápad obohatí o druhou lokomotivu, kdy najednou musíte pohyby propočítávat mezi dvěma soupravami a nakonec se dočkáte ještě rozbitých kolejí, které zcela blokují část herního plánu.
A to je vlastně úplně vše. Jeden pěkný velký herní plán, devět plastových figurek, které se po něm prohánějí po kolejničkách a 40 rébusů, které s tím vším budete řešit. Čtyřicet není vůbec málo, i když se ze začátku může zdát, že luštění jde jako po másle. Zákys přijde, to ne že ne a v takovém případě může být lepší náročnou výzvu nechat na později a uklidit se další hádankou. Není to totiž nutně tak, že každý další rébus pro vás bude náročnější než ten předchozí. Někdy vám situace sedne víc, jindy v ní hned neobjevíte řešení zádrhelu. Kompletní dohrání hry díky tomu může trvat několik hodin.
Hru jako takovou hodnotím kladně, základní myšlenka je nápaditá, posouvání lokomotiv a vagonů po originálním plánu je chytré a neotřelé (byť ne tak hladké, jak by člověk očekával, občas je soupravě potřeba pomoct druhou rukou) a jako celek to vážně dobře vypadá. Ale se zpracováním plastů se pojí mé dvě výtky.
Zaprvé, můžete mít jako já smůlu na zabudovanou lokomotivu ve středu plánu, která je otočná, vypadá jako ručička hodin a slouží k počítání počtu pohybů, abyste náhodou nezapomněli. Nápad dobrý, ale v mém případě se tento mechanismus snadno otáčí jen proti směru hodinových ručiček (tedy přesně naopak, než jak by bylo logické), zatímco po směru má člověk pocit, že se v mechanismu musí každou chvílí něco rozlámat.
Na „hodiny“ musím pořádně zatlačit, chci-li je otočit přirozeně po směru se zvyšujícími se čísly (a tím pádem zvyšujícím se počtem pohybů). Naštěstí jsem hodiny vlastně vůbec nepotřeboval, počet pohybů si pamatoval a tento doslovný zádrhel tak ve výsledku nezkazil celý herní zážitek.
Můj druhý a poslední problém se hrou je už opravdu specifický a zdaleka se nebude týkat každého. Víte, jak brzdy vlaku při zastavování na nádraží dělají vše proto, aby vám svým kvílením rozmetali ušní bubínky na maděru? No tak autor hry Jízdenky, prosím! Výhybka udělal zjevně vše pro to, aby tento prvek simuloval i ve své hře.
zdroj:
Vlastní foto autora
Při posouvání vláčku po kolejišti o sebe plasty tu a tam zavadí způsobem, kdy vyloudí pisklavý a totálně pronikavý zvuk, z nějž mě opravdu a bez přehánění bolí uši. Je to strašně nepříjemné, ale jak jsem zjistil, tak mé drahé polovičce to nečiní žádné potíže. Tak jen možná Výhybky nehrajte v blízkosti psů, protože když vidím, co to dělá se mnou, tak si neumím představit, jak by na něco takového reagoval čtyřnohý přítel člověka…
Nicméně ani jedna z těchto dvou výhrad nemění nic na tom, že Výhybky jsou chytrou logickou hrou pro jednoho hráče v licenci známé deskovky, jejíž znalost je zde naprosto zbytečná. Jde zkrátka o originálně pojatý rébus zpracovávající téma skutečného přepojování vagonů na nádraží a pokud si rádi namáháte mozkové závity a líbí se vám prémiové zpracování her, Výhybky byste určitě měli zvážit.