Noční stíny se mihotaly kolem rozvalin hradu Karak. I v tak nepřístupném terénu bylo cítit, že síly zla se rozprostíraly do všech stran. V dálce bylo slyšet kvílení nočních běsů a supění kostlivců, oděných do hlínou nasáklých zbrojí. Bylo však pozdě. Brána byla otevřena a démonická stvoření vstoupila na naši posvátnou zem.
Pach smrti byl cítit na každém kroku. Družina se však nenechala zastrašit a pokračovala dál v hledání skrytých míst v okolí hradu. Podzemní kobky byly na žádost regenta uzavřeny a vyčištěny od zla. Zla, které setrvávalo v těch nejtemnějších místech spletitého podzemí a dokázalo se přizpůsobit vlhkosti, tmě i chladu. Přesto se dokázalo vydrásat na povrch.
Pokud vás někdy lákalo přidat se do družiny plné hrdinů, kteří si dali za úkol ochránit svět před nebezpečnými tvory z jiné dimenze. Na tuhle cestu se můžete vydat v nové rodinné hře Karak 2, kterou nám přineslo vydavatelství Albi. Pro mě to byla vzrušující výprava. Nejen s dětmi, ale i s dospělými.
Za dobrodružstvím se můžete vydat až v pěti hráčích, kteří dosáhli na škále 1-99 alespoň 10 let. Ovšem je třeba mít na paměti, že čím více vás bude, tím delší výprava na vás čeká. S udávaným časem na krabici „45+ minut“ se dá souhlasit. Pokud budete mít s sebou jen jednoho dobrodruha, do hodiny máte odehráno. Poté je třeba připočítat zhruba 30 minut za každého dalšího.
Faktem ale je, že se českým autorům Romanu Hladíkovi a Petru Mikšovi povedlo z pokračování slavného Karaku udělat vcelku komplexní titul, který určitě stojí za zmínku i místo ve vašich poličkách.
Před branami slavného hradu
Dějově se dostáváme z chladných stěn podzemního komplexu hradu do jeho nejbližšího okolí, které vytváříte pomocí hexových dílků krajiny rozdělených do dvou úrovní. Čeká zde na vás mnoho nebezpečí, ale i odměn pro váš inventář.
K těm se však dostanete jen za předpokladu, že budete připravení utkat se se svými protivníky, kteří se objeví na právě prozkoumaném dílku. Veškerá střetnutí jsou řízená kostkami a fungují na principu porovnání součtu výsledného hodu a vaší síly útoku se silou vašeho protivníka. Jednoduché, že?
Pokud se vám ale nepodaří vyhrát souboj, pomůže vám jedna z hlavních změn oproti původní hře: Můžete vybudovat svoje město a tím si odemknout nemalé bonusy, včetně možnosti naverbovat důležité spojenecké jednotky.
Pojďte se mnou za slávou
Existují tři typy jednotek, které můžete přidat do své armády. Představují je barevně odlišené kostky, které se liší vyznačenými hodnotami, jež vám na nich mohou padnout. Zároveň počet oddílů, které můžete najmout, závisí na vaší slávě, kterou si v průběhu hry navyšujete za splnění určitých podmínek.
Vojska vám pomohou střetnout se se silnějšími protivníky a zajistit tak cennější kořist. Postupně se tímto způsobem propracujete k závěrečnému souboji s Temným pánem, který vám může, ale nemusí zajistit výhru partie.
Nábor do vaší věhlasné armády i samotný soubojový systém je tedy snadno uchopitelný, přesto dokáže pěkně potrápit. Několikrát se mi stalo, že i když sem použil všechny svoje kostky, v souboji se mi nepodařilo zvítězit. Tím jsem navíc přišel o polovinu svých následovníků, což na radosti během partie opravdu nepřidá, ale to už je holt riziko náhody, které ve hře není málo.
Na tomto místě musím pochválit snahu vývojářů o vytvoření situací přímé interakce mezi hráči. Abyste své soupeře mohli nějakým způsobem napadnout či ovlivnit jejich další tah, máte dvě možnosti, které se ale stejně jako souboje neobejdou bez trochy toho štěstí.
Jeden z efektů se totiž spustí za předpokladu, že na vaší kostce hrdiny při boji padne specifická hodnota, která způsobí šíření moru u vybraného hráče a zpomalí jeho další vývoj. Druhá možnost je ovlivněná vašimi nepřáteli, tedy kořistí z nich, kdy vám jeden kouzelný předmět umožní vybranému hráči sebrat nějaké zdroje. Nicméně škodící prvek hře prospívá a může vám pomoct vyhrát hru.
Rytířem i stavitelem v jedné osobě
Výše jsem nakousl možnost stavět vlastní města, dokonce i jednotlivé budovy, k čemuž ale potřebujete zdroje, které je nutné vytěžit z okolních dílků krajiny. Zdroje jsou trojího druhu a slouží jak k výstavbě, tak i posílení vaší armády. Systém výstavby hezky osvěžuje hru, přidává jí na komplexitě, rozšiřuje i možnosti vaší postavy a je stejně jako vše ostatní řešený příjemně jednoduše.
A zatímco budovy jsou pro všechny hráče stejné, tak v případě hratelných postav je to úplně jiná písnička. Hra vám jich nabídne celkem šest a rozhodně je z čeho vybírat. Každý z hrdinů nabízí dvě odlišné schopnosti, což podporuje znovuhratelnost. Samotný systém inventáře hrdiny a jeho uskupení je pak řešený stejně jako u předchozího dílu, což považuji za veliké plus.
Karak 2 má velmi svižný průběh partie. S hrdinou se pohybujete po okolí Karaku, sbíráte suroviny a vrháte se do bitev. Můžete se setkat s několika typy nepřátel od zubožených kostlivců až po silnější démonické tvory. Silnější nepřátelé vám poskytují takzvané kameny duše, které slouží jako vítězné body.
Hlavním cílem je pak Temný pán, který vám poskytne hned 4,5 vítězných bodů. To však neznamená, že se po jeho porážce stanete vítězi, tím jen skončí hra. Vítězem se stává hráč, který těchto kamenů nasbíral nejvíce.
Okolí Karaku je prostě překrásné
Rád bych se ještě zastavil u produkčních kvalit, kde nemůžu říct nic jiného než wau! Komponenty jsou skvěle navržené a například žetony zdrojů dělají velmi dobrý dojem (i když jsou na můj vkus docela malé). Dvojitý karton pro inventář hrdiny rozhodně oceníte, protože do něj vše pěkně zapadne a nic vám nikam neuteče.
Jednotlivé části pěkně doplňuje i plátěný sáček s logem hry. Použitá grafika působí honosně a na stole hra vypadá jednoduše moc hezky. Nemluvě o skvělém designu krabice, která vás přitáhne hned na první pohled. Nesmím zapomenout ani na dobře napsaná pravidla, která jsou doplněná o mnoho příkladů a praktických ukázek pro lepší porozumění hry.
Ke hře mám ale i dvě připomínky. Tou největší je absence přehledových karet, které by zahrnuly nejen akce, které můžete ve svém tahu provádět, ale i popsané schopnosti vašich hrdinů a bonusových budov. Často se mi stávalo, že hráči se opakovaně doptávali a na své schopnosti i zapomínali. Druhou připomínkou je časová náročnost. Při hře 4 a 5 hráčů vás jedna partie připraví nejméně o dvě hodiny, což mi na primárně rodinnou hru přijde už docela hodně.
Karak 2 to ve světle svého slavného předchůdce nemá snadné, ale nakonec se opravdu povedl. Z hlediska komponent mu prakticky není co vytknout, jeho systémy jsou oproti předchozímu dílu tak akorát rozšířené, aby hra oslovila jak původní hráče, kteří od té doby už povyrostli, tak i zkušenější harcovníky.
Nový modulární herní plán je díky možnosti budovat města a verbovat jednotky zajímavý a nechybí ani příjemná rivalita mezi hráči. Někoho by mohla zaskočit míra náhody, ale té zase vděčíme za větší znovuhratelnost a napětí. Vzato kolem a kolem, Karak 2 si své místo na vašich stolech určitě najde.