Arboretum

2–4 hráči | 30 minut | od 8 let | česky, bez textu

Když se poprvé podíváte na krabičku a obsah hry Arboretum, rozhodně vás nenapadne, jak zlá dokáže tahle karetka být. Nádherné ilustrace stromů na čistě bílých kartách na stole utvářejí pohledná stromořadí, která narušují pouze všudypřítomná číslíčka v rozích jednotlivých karet a názvy daných stromů, z nichž některé uslyšíte poprvé, pokud nejste arborista. Tak jak to, že si v takto zenově se tvářící karetce půjdete vyloženě po krku? Na to odpoví následující řádky.

Galerie

Originalita doprovázená čistotou a jednoduchostí

Osobně jsem skeptický ke každé karetní hře založené pouze na očíslovaných kartách. Člověk se už mockrát spálil příliš podobnými, nenápaditými designy. Ale čas od času jsem vyveden z míry naprosto překvapivým počinem, jakým je například The Mind (Souznění mysli). Nebo právě Arboretum. Opět se podařilo vzít něco tak obyčejného, jako jsou čísla na kartách, a vytvořit s tím něco jedinečného.

Jádro hry je až směšně triviální. Ve svém tahu si doberete dvě karty, jednu z ruky přiložíte do svého arboreta tak, aby sousedila s jakoukoliv jinou, a druhou odhodíte, abyste na konci tahu měli v ruce vždy sedm karet. Takto se hráči střídají, dokud nedojde balíček, tedy dokud se do hry nedostanou úplně všechny karty.

Jednoduché jak facka, přesto si budete lámat hlavu nad každým jednotlivým tahem. První problém nastává při samotném dobírání karet. Můžete totiž tahat náhodně ze společného balíčku, nebo si vzít vrchní kartu z odhazovacího balíčku libovolného hráče. S tím souvisí druhá potíž – jakou kartu zahodit? Cokoliv se octne na vašem odhazovacím balíčku, nabízíte svým soupeřům a nikdy si nemůžete být zcela jistí tím, zda někdo z protihráčů nečeká právě na tenhle konkrétní strom. Zároveň tím prozrazujete opravdu cenné informace, ale o tom později.

Třetí problém nastává při snaze zahrát jednu z karet z ruky do svého arboreta. Zde totiž přichází ke slovu chytrý bodovací mechanismus, nad jehož složitostí zůstává v prvních partiích rozum stát. Jak se před vámi postupně rozlézá pestrobarevný les, začnou se v něm klikatit číselné řady. V základu vás zajímá hlavně to, aby řada začínala a končila stejným stromem, přičemž na druzích mezi nimi tolik nezáleží, pokud jejich čísla neustále stoupají.

zdroj: Vlastní foto autora

Bitva stromů začíná

Pokud si troufáte na jednobarevnou řadu, můžete se dostat ke dvojnásobku bodů, ale také vůbec nemusíte. A tím se dostáváme k ďábelskému jádru hry Arboretum. Řadu každého typu stromů si zaboduje pouze ten hráč, který má na konci hry největší součet hodnot na kartách stejného typu stromu v ruce. A to je, dámy a pánové, brutální.

Na stole se snažíte vytvořit co nejdelší a nejhodnotnější řadu různých druhů stromů klidně se klikatících celým arboretem a navzájem se doplňujících v číselných řadách, ale pokud si nepohlídáte karty vysokých hodnot těch samých stromů na vaší ruce, bude veškerá vaše snaha, klidně i celá vaše účast v partii úplně k ničemu a body si připíše někdo jiný.

Fakt, že musíte každý tah jeden strom přiložit a jeden zahodit, vám nebude vadit tak maximálně do třetího kola. Tehdy už odhalíte svá esa v některých typech stromů a budete se na ně chtít zaměřit. Zjistíte ale, že jich nemůžete na stůl zahrát moc (musíte si nějaké nechat na ruce pro účely bodování), nemůžete je odhodit (nechcete dávat soupeřům příležitost ukrást vám možnost bodovat) a nemůžete si je nechat na ruce, protože se vám tam jednoduše nevejdou.

zdroj: Vlastní foto autora

Když je 1 víc než 8

S tímto nádherným dilematem se potýkáte po celou dobu seance. Napjatě vyhlížíte karty odhazované soupeři, kteří tak pouští do světa cenné informace. Každý strom je ve hře zastoupený kartami od 1 do 8 a každý na ruce drží sedm karet. S každou další zahranou a zahozenou kartou proto můžete lépe odhadovat zbývající karty a své šance na zabodování konkrétních stromořadí, ale je tu ještě jeden malý, nepatrný, přísný detail, který vás udrží v napětí až do konce hry – osmička.

Karta s číslem osm dokáže být na ruce velmi mocná. Sama o sobě umí hráči zajistit možnost zabodovat konkrétní druh stromu, ale zároveň se počítá za dva body, je-li vyložená a součástí vašeho arboreta. Osmička je riziková ve vaší ruce, kde se z ní snadno může stát nula. Jak? Stačí aby soupeř držel na ruce jedničku stejného stromu.

Je to tedy jakási „Schrödingerova osmička“, u které do konce hry nevíte, je-li tou nejmocnější, nebo zcela bezcennou kartou. Je čistě na vaší odvaze a/nebo množství informací o lokaci jedničky, zda si ji necháte na ruce, bezpečně ji uložíte do svého lesa, nebo ji nabídnete ostatním ve svém odhazovacím balíčku, a pokusíte se tak odhalit jejich strategie.

Každý tah v Arboretu je naplněný vzrušením. Jste napjatí, jakou kartu doberete z vršku balíčku, jak vám to zamíchá s plány, budete dumat nad tím, kterou kartu přidat do arboreta a kterou zahodit, budete doufat, že jiný hráč zahodí potřebnou kartu a tak dále.

zdroj: Vlastní foto autora

Na ostří stromu

Rozhodně nejde o zenový zážitek, přestože hra díky svému vizuálu působí tak poklidným dojmem. Je to nelítostný boj, ve kterém jde o ty nejmenší rozdíly. Budete se přetahovat o možnost zabodovat vámi pracně budované stromořadí. Budete doufat, že v něm chybějící karty nemá na ruce jediný hráč, protože v takovém případě by tu vaši sedmičku snadno přebil. Budete proklínat své soupeře, když vás připraví o všechno a zplna hrdla se jim vysmějete do očí, když nad jejich osmičkou vyzrajete krutou jedničkou.

Má to zkrátka grády, které si neužijete, pokud od krásné grafiky očekáváte nějakou procházku jehličím provoněným lesem. Tohle je ryze agresivní hra, ve které se za každou cenu snažíte připravit vaše protihráče o možnost získat vítězné body, třebaže tím sami vůbec nic nezískáte (můžete mít právo jako jediní bodovat stromořadí, které v Arboretu vůbec nemáte, což je ideální způsob, jak protihráče opravdu vytočit).

Byl jsem svědkem partie dvou hráčů (jedním z nich jsem byl já), ve které se každý z hráčů zaměřil na vysazovaní řad odlišných stromů, přičemž každý si na ruce držel karty potřebné pro bodování stromů soupeře. Výsledkem snadno mohla být remíza, ve které by ani jeden hráč nezískal jediný bod. A to je – řeknu vám – hrozně zvláštní pocit. Ale protože jsem udělal malinkatou chybičku, které se dalo snadno zabránit, bylo výsledné skóre 2:0 ve prospěch soupeře. Pořád dost těsný výsledek nervy drásající partie, v níž se každý snažil za každou cenu vyšachovat toho druhého a zapomněl na vlastní body…

Arboretum umí být pořádně drsnou hrou, což ocení hráči vyhledávající konfliktní zážitky spojené s opravdu chytrými, čistými a v principu jednoduchými mechanismy. Navrch vypadá prostě nádherně, je kompaktní a funguje v každém počtu hráčů, byť v tomto případě platí: čím víc, tím líp. Skepse vůči číselným kartičkám v případě Arboreta není relevantní.