Jo, dřív se to stavělo. To není jako dnes, kdy všechno tvoří jen pár tisíc pater skla a železa. Tehdy se do staveb dávala i duše. Maličko přeháním, ale přiznejte, že vás při procházce městem zaujme mnohdy starý, krásně ozdobený dům než moderní krabice. Někdy to je totiž splácanina různých stylů a myšlenek, což neplatí u katedrály Vasila Blaženého na Rudém náměstí v Moskvě. Tak proč si ji nepostavit doma?

Galerie

Náhled do historie ještě nikdy nikomu neublížil

Možná tento odstavec přeskočíte, ale pokud máte rádi historii, jistě vás bude zajímat, že chrám Vasila Blaženého se začal stavět v polovině 16. století na příkaz Ivana Hrozného, který chtěl oslavit vítězství nad Tatary u Kazaně. 

Nechal postavit devět kostelů, které jsou vzájemně propojené a jejich počet odpovídá počtu dnů dobývání Kazaně. A teprve desátý kostel, kde je pohřbený Vasil Blažený, dal této stavbě nejznámější jméno. 

Kostel stavěl nejspíš architekt Postnik Jakovlev, který bohužel dle legend po dostavbě přišel o obě oči, aby si Ivan Hrozný pojistil, že už nic stejně krásného nikdy nepostaví. Ale jak známe Rusko, možná to nebyla jen legenda...

zdroj: Vlastní foto autora

Slibuju, že už jen jednu zajímavost a vrhneme se na samotnou hru! Stalin chtěl chrám Vasila Blaženého zbourat, protože měl pocit, že překáží při přehlídkách armády. Díky bohu se tak nestalo a chrám, tedy tato architektonicky ikonická stavba se zachovala pro další generace.  

Není to hra ze série Malé velké? NE!

Jsem bytostně přesvědčený, že jakmile sundáte vrchní krabičku hry Katedrála od BoardBros a nahlédnete dovnitř, napadne vás, zda nepochází ze série Malé velké. Protože takové množství komponent, co na vás vypadne, bude maličko problém dostat zpět. Herní mapa, hrstě surovin a dřevěné komponenty pro hráče, desky pro hráče, kostky a také hromada karet. To vše je ukryté v krabičce o velikosti Amazonie nebo Zbloudilých. 

Po naskládání všech komponent zpět do krabičky vám jistě dojde, že pokud vydavatelství BoardBros časem vydá i rozšíření Contractors, nedáte to dohromady ani náhodou. Tvůrci bohužel nepřišly s větší krabicí v případě rozšíření, do níž byste si jinak mohli vše pohodlně naskládat, ale to si necháme do jiného článku.

zdroj: Vlastní foto autora

Celkově v Katedrále vše k sobě krásně ladí a po mnoha hrách mám pocit, že bych žádný komponent neměnil, že produkční stránce prostě a jednoduše nemám co vytknout. Maximálně bych podtrhl, že by krabička hry mohla být prostě o fous větší (většinou si přejeme spíš opak, že?).

Příprava, pravidla a stavba

Už při přípravě hry pocítíte, že Katedrála si dala hodně záležet, aby se vám jen tak neohrála. Na herní desce máte pokaždé jiné rozmístění surovin a kostek, mění se také samotná katedrála, a to nejen rozložením, ale i dílky nabízených dílen.

A poslední, co se nám pokaždé na herním plánu bude měnit, jsou karty vlivu. A pozor! Někteří z vás mohou získat další karty vlivu díky přítomnosti promo balíčku Cech zlodějů. Celkově máte tedy pocit, že Katedrála není jen o hledání jedné vyšlapané cesty k vítězství. 

Galerie

Abychom si rozuměli v dalších částech recenze, musíme si maličko projít pravidla hry. Vše se bude točit kolem třech akcí, které budete během hry provádět a vždy když na vás přijde řada, uděláte právě jednu z nich: Zamluvíte si část katedrály, kterou chcete stavět? Získáte materiál do svého skladu? Nebo dopravíte materiál na stavbu, čímž postavíte zvolenou část katedrály?

V momentě, kdy nějaký hráč dokončí šest částí katedrály, hra končí a jdou se sčítat závěrečné body, ale o tom až na konci recenze. Aby se hráči do hry dostali co nejrychleji, mají možnost volit nejdříve jednodušší variantu, v níž mají odemknuté všechny ozdobné prvky a také mají na své herní desce místa na všechny dílny, které získají. Budu upřímný – pokud jste už nějaké deskovky hráli, myslím si, že tuhle variantu můžete v klidu přeskočit a rovnou rozehrát plnou hru.

Co kostka, to pohyb po rondelu

Nebudu tajit, že právě v Katedrále jsem objevil kouzlo rondelu a této mechanice plně propadl. Jasně, není to první hra, která využívá nabídku akcí stočenou do kruhu, po kterém se hráči pohybují a využívají jeho akce, ale až tady mi to vše skvěle sedlo. 

zdroj: Vlastní foto autora

Za vše mohou kostky, které tento mechanismu krásně oživují, a to nejen svou hodnotou, která určí, o kolik se po rondelu pohnete, ale i svou barvou, která zase navazuje na vaši herní desku, kde můžete získat bonusy ze svých dílen. Vše je tedy provázané a hráči jsou neustále v myšlenkách, kterou kostku využijí, z které budou mít největší zisk a zda získají to, co potřebují ke stavbě katedrály.

Aby toho nebylo málo, a hráči měli ještě větší analýzu-paralýzu, tak i na počtu kostek v dané části rondelu záleží. Když s kostkou docupitáte na místo zdroje, získáte jeden zdroj za každou na něm umístěnou kostku včetně té vaší. Takže máte občas i nutkání využít pohyb primárně k tomu, abyste daný zdroj získali třeba třikrát. A voilà, prodloužení herní doby přemýšlením je na světě!

Je to jedna ze slabších stránek Katedrály, když hráči mnohdy sedí opravdu zadumaní nad tím, co by mohli využít a snaží se svůj tah vytěžit na maximum. Možná i proto mám Katedrálu nejraději ve dvou, maximálně ve třech hráčích. Nečekáte dlouho na svůj tah a celé to odsýpá, zatímco ve čtyřech už má člověk čas si uvařit kafe.

zdroj: Vlastní foto autora

Jeden hod a vše je jinak

Abych navázal na předchozí odstavec, tak celá příčina protahování hry je často v jednom pravidle. Když totiž hráč přesune kostku a získá suroviny, musí vzít všechny kostky v daném místě, znovu jimi hodit a dát je zpět. Takže po každém tahu hráče se vám mění hodnoty na kostkách a vy můžete znovu začít přemýšlet, co uděláte, než se na vás dostane řada.

Nemá tu tedy moc smysl plánovat dopředu, tedy pokud vynecháme volbu, jakou sekci na Katedrále si zamluvíte, ale jinak je to spíš o řešení problému za pochodu, o reakcích na tah posledního hráče před vámi. Celkově mi tato pozice nevadí, možná naopak, mám rád časté změny, ale některým hráčům tohle úplně nesedělo.

Určitě by se kolem tohoto pravidla dala zavést slušná debata na téma náhody, ale malá míra náhody v pěkně fungujícím euru není dle mého na škodu a hráčům to alespoň dává pocit, že se hra pořád mění a musí vymýšlet lepší a lepší cesty, jak získat to, co potřebují k dostavění Katedrály.

Galerie

Není dílna jako dílna

Už jsem zmínil, že hráči mohou získat dílny a umisťovat si je na svou herní desku. A zrovna dílny, takové malé žetony, jsou podle mě tou nejzajímavější částí na celé hře. Na každé kartě katedrály, kterou budete časem stavět, leží nějaký žeton dílny, který si za nějaký ten peníz umístíte na svou desku.

Nojo, ale kam ji dát? Každé políčko má svou barvu odkazující na barvu kostky na rondelu. Ano, na tu kostku, se kterou se budete v budoucnu pohybovat a která vám kromě surovin přinese i bonus v podobě dílny, kterou jste na ni umístili. A máme tu další provázání herního prvku s rondelem. Rondel a jeho kostky jsou prostě tlukoucím srdcem celé hry.

Kostky, dílny i rondel máme, ale co ty karty?

Málem bych vám zapomněl říct o kartách vlivu, které posouvají náročnost rondelu o ještě další kousek výš a obohacují vaše základní akce o takové mikro akcičky. Hned v přípravě hry si je rozmístíte do každého rohu herní desky a po zbytek hry je plně využíváte.

zdroj: Vlastní foto autora

Karty reprezentují různé cechy a kněží, kteří vám v průběhu hry pomáhají dostavět katedrálu. Jednou můžete třeba lépe směnit suroviny za jiné nebo získáte víc peněz za rychlý prodej přebytečných surovin nebo využijete cech formanů a dopravíte suroviny na katedrálu, aniž byste ztráceli další akci.

Jsem velice rád, že k českému vydání vyšel i již zmíněný promo balíček s novým cechem zlodějů. Ti vám totiž umožní víc interagovat s protihráči a různě si měnit suroviny, vzájemně se okrádat, nebo dokonce i měnit dílny za jiné a celkově tak trochu šmelit. Je to moc pěkné rozšíření, které si neváhejte pořídit.   

Stavba katedrály, to je oč tu kráčí

Taková doba čtení a o stavbě jsem nenapsal ani řádku! Ale ono to ani moc nešlo, protože stavba je spíš taková třešnička na dortu, když se vám povede sehnat a dopravit potřebný materiál a můžete svůj úsek dokončit. Díky tomu získáte nějaký ten peníz a vítězné body. 

zdroj: Vlastní foto autora

Rozhodně netvrdím, že by to byla neužitečná akce, jen je to vlastně výsledek vašeho snažení na rondelu. Musím však ocenit, jak otáčením karet ze stavebního nákresu do reálné podoby Katedrála pěkně vyniká a dodává pocit, že se opravdu jedná o tu krásnou známou stavbu Vasila Blaženého.

Ale se stavbou zase nesmíte moc otálet, protože jakmile váš protihráč dokončí sekci nad vámi, tak si hned uříznete ostudu a vaše vítězné body letí směrem dolů. To vás nutí neustále sledovat vaše protihráče a přizpůsobovat se jejich počínání. 

Závěrečné bodování

Je toho opravdu hodně, že? Možná už začínáte chápat tu počáteční narážku na Malé velké hry. Tady se totiž vaše hlava bude hodně namáhat, ale časem zjistíte, že vše do sebe krásně zapadá a že vás to bude opravdu bavit.

Galerie

Ještě mi zbývá zmínit jednu z mých výtek, která se týká závěrečné bodování. Nejenže v průběhu hry získáváte vítězné body za stavbu katedrály, ale i na jejím konci si rozdělíte s protihráči body za dokončené části podle míry vaší účasti. Dle mého je to až zbytečně překombinované a jen to člověka zdržuje.

Hned tak si to nezapamatujete, takže i po několikátém zahrání si stejně raději otevřete pravidla a projdete si bodování krok za krokem. Mám raději, když hra po dohrání jen ukazuje závěrečné skóre a nenutí mě ještě praktikovat matiku. Ale tohle a výše zmíněné zdlouhavé čekání na tah Katedrále s radostí odpustím, jelikož jsou to ve výsledku jen drobné výtky na jinak výborné hře.