Studio FryxGames vám jistě není nijak cizí, vždyť dalo světu vele populární deskovku Mars: Teraformace. Ale nejen tu, byť další výtvory těchto velmi početných bratrů Fryxeliových k takové slávě již nevedly.

Galerie

Mezi jejich tituly se nachází i jeden velice speciální. Jmenuje se Kingdom Legacy: Feudal Kingdom a stojí za ním pouze Jonathan Fryxelius, který má na svědomí hru Fate: Defenders of Grimheim a v rámci Marsu se podílel pouze na rozšíření Kolonie.

Hra je speciální hned z několika důvodů. Je opravdu malá – v papírové krabičce je všehovšudy 140 karet, dva aršíky samolepek, pamflet s pravidly a nic víc. Je to hra určená pouze pro jednoho hráče s je to kampaňovka s prvky legacy.

Tím vším mě okamžitě zaujala a ani chvilku jsem neváhal, když ji naskladnil tuzemský obchod za pár stovek. A za tu cenu mi poskytla několik velice příjemně strávených hodin, byť se nevyhnula hned dvěma kontroverzím, o nichž si povíme později.

Moje malé království

Ve hře Kingdom Legacy: Feudal Kingdom začínáte s balíčkem o pouhých deseti kartách, ale hlavním kouzlem hry je jeho neustálé rozšiřování desítkami dalších karet, kde mnoho z nich budou odpovědi na vaše rozhodnutí v dřívějších kolech hry. Je to svým způsobem deckbuilding, ale karty si tu nenakupujete z nabídky, místo toho se do vašeho balíčku dostávají jak pravidelně automaticky, tak cíleně vaším přičiněním.

zdroj: Vlastní foto autora

Srovnání velikosti krabiček s jinou sólovkou Mini Rogue.

Karetka může na první pohled připomínat oblíbenovou sólovku Palm Island, protože i tady karty různě rotujete, abyste tak získali ty či ony suroviny, ale Fryxelius tuto poutavou mechaniku dotáhnul mnohem dál.

Naprostá většina karet je oboustranná a každá strana je rozdělená na dvě poloviny. Vždy platí její horní polovina, kde například Divoká louka poskytuje jednu minci, kterou můžete použít na jiné karty.

Pokud se vám jinými kartami podaří vygenerovat dvě mince, můžete Divokou louku natrvalo vylepšit, tedy otočit vzhůru nohama a získat tak Pláně, které stále poskytují jen jednu minci, ale zároveň můžete jinou kartu odhodit a tím vydělat další dvě mince.

Když pak seženete tři mince, můžete Pláně znovu vylepšit, tedy kartu otočit na druhou stranu, kde se vám odhalí Farmářské pole. To už samo o sobě poskytuje dvě mince bez nutnosti cokoliv zahazovat. No a konečně stačí sehnat tři dřeva na poslední vylepšení karty, kterým je Sklad potravin poskytující další výhody.

zdroj: Vlastní foto autora

Všechny fáze jedné karty (horní poloviny).

Z výše řečeného je dobře patrná složka hry, která mi učarovala – její tematičnost. Na jedné polovině koukáte na vzdálené pohoří, na druhé z něj těžíte trochu kamene krumpáčem, na třetí už máte povrchový kamenný důl a na čtvrté jste se prokopali k železu.

Ještě hezčí příklad je s lesem, který poskytuje jedno dřevo, ale můžete ho za zahození karty vytěžit celý (tři dřeva), načež se ale otočí a vzniklá mýtina neposkytuje už žádné dřevo. Tedy do doby, než zainvestujete minci do vysázení nového lesa, kdy kartu otočíte zpátky do původní pozice. Nebo místo něj můžete ze dřeva, kamene a peněz postavit dřevorubeckou chajdu, která už má neustálý přístup k většímu množství dřeva.

A takhle je to ve hře s naprostou většinou karet, kdy je často na vás, které z nabízených vylepšení využijete, abyste ze základní karty udělali jednu z jejích vylepšených variant, které se leckdy vzájemně vylučují a nabízejí tak prostor pro různé strategie.

Nové země, noví obyvatelé

Postupně se budete dostávat k daleko sofistikovanějším efektům, jak přidáváte další karty z očíslovaného balíčku. Poklidný začátek se poměrně rychle zvrhne ve výzvu, protože jak se rozšiřují hranice vašeho království, začnou lákat lapky, bandity, zlé rytíře, čarodějnice a další zloduchy, kteří se rovněž usadí ve vašem balíčku a budou vám znepříjemňovat život třeba i vyloženě ničením vašich zemí (to se týká primárně přírodních katastrof…).

Galerie

Váš balíček neustále bobtná a vy jím procházíte pořád a pořád dokola. Hra se hraje na velká kola, která trvají, dokud svůj balíček celý nezahrajete, zatímco jedno takové kolo tvoří čím dál tím více tahů. V každém tahu vždy vyložíte vrchní čtyři karty ze svého balíčku a využíváte jimi poskytované suroviny na to, abyste jiné karty vylepšili.

Můžete dokonce hrát další karty z vršku vašeho balíčku tak dlouho, jak jen chcete, nicméně i s tím přichází do hry příjemné dilema. Jakmile se totiž rozhodnete vylepšit jednu ze svých karet, tah tím okamžitě končí a všechny zahrané karty se odeberou na odhazovací balíček, načež začnete další tah dobráním a zahráním čtyř nových karet.

To znamená, že při snaze dobrat si chybějící zdroj v rámci jednoho tahu můžete vyplácat bez efektu spoustu jiných karet a potíž je v tom, že celá hra je vlastně na čas. Jak jsem říkal, jedno velké herní kolo skončí v okamžiku, kdy doberete poslední kartu svého balíčku, kdy se přejde k údržbě a začne nové kolo.

Mezi koly si ze zásoby ještě neobjevených karet vezmete další dvě v číselném pořadí, zamícháte je mezi své již získané karty, uděláte nový dobírací balíček a znovu hrajete karty z balíčku, dokud vám nedojde (a teprve v novém kole vám začnou chodit vylepšené verze karet z minulého kola). A jakmile se tímto opakováním kol a přidáváním nových karet dostanete až ke kartě číslo 70, hra skončí a vy si započítáte body (v průběhu hry si zvolíte některé bodované cíle a spousta karet má na své nejvíc vylepšené straně body, zatímco neporažení nepřátelé body odečítají).

zdroj: Vlastní foto autora

Takže dobrovolně v každém tahu dobírat další a další karty za účelem vylepšení jediné karty vede k urychlení hry a pravděpodobně i k tomu, že celkově vylepšíte méně karet, budete mít méně bodů, případně jako v mém případě nebudete mít dostatek bojových prostředků pro zneškodnění náročnějších nepřátel.

Už jen proto má smysl dát si celou hru znovu a vyzkoušet místo pacifistického přístupu ten agresivnější (nedivte se mi, že jsem se na útok nezaměřoval, když bylo tematicky daleko zajímavější vražedného banditu s pomocí karty misionáře obrátit na víru a udělat z nepříjemné karty jejím otočením nového farmáře, který začal být vyloženě prospěšný pro mé království).

Po každém ze zmíněných kol si hru můžete jednoduše uložit a dohrát jindy (v krabičce oddělíte váš aktuální balíček od zbylých neobjevených karet pamfletem pravidel). První kola jsou vyloženě otázkou minut, ale když už budete mít v balíčku třeba 50 karet, bude každé další kolo trvat mnohem déle, takže se uložení rozhodně hodí.

Hra je skutečně kampaňová, kdy se čas od času objeví nějaké nové pravidlo, které vás příjemně překvapí a hra jako taková má neskutečný tah na branku svými tajemstvími, kdy mnoho karet po svém vylepšení odemkne konkrétní kartu ze zásoby, a ještě víc tak prohloubí celkovou tematičnost (běžným průběhem odhalíte jen prvních 70 karet, zatímco zbylých 60 karet odemknete jen svými rozhodnutími ve hře, tedy jen jejich zlomek).

zdroj: Vlastní foto autora

Vzato kolem a kolem je Kingdom Legacy: Feudal Kingdom vynikající stolní hrou, která má opravdu velmi zábavný průběh a je fascinující, jak se jí daří do karet propisovat celkové téma. Teď už ale nadešel čas popovídat si o těch v úvodu zmíněných kontroverzích.

Nelidská krása

První z nich se týká ilustrací. Ty jsou jednoduše dech beroucí, silně tematické a ve hře jich je obrovské množství. Celou hru jsem se jimi kochal a říkal si, že tolik nádherných ilustrací pro tak malou a levnou hru prostě nemohl udělat člověk, ale umělá inteligence, což je ve výsledku i pravda (a není to v případě tohoto studia poprvé).

Sám autor se k ilustracím vyjádřil a uvedl, že použil nástroj Adobe Firefly, který se pyšní tím, že ho tvoří sami umělci, kteří jsou za jeho používání veřejností finančně odměňovaní. Sám Jonathan není ilustrátor a vygenerované obrázky si s pomocí tradičního photoshopu doupravil pro své potřeby.

Je samozřejmě na vás, jak se k této skutečnosti vyvolávající kontroverzi postavíte, ale tvůrce rozhodně ctí, že se vydal cestou, která je k ilustrátorům přece jen shovívavější a nelze zastřít fakt, že výsledné ilustrace jsou skutečně peckové, zážitku rozhodně napomáhají a jejich tvorba výrazně nezdražila celou hru, jak by tomu pravděpodobně bylo v případě použití běžných ilustracích udělaných na míru člověkem.

Galerie

Legacy? Ale proč?

A pak je tu ještě jedna kontroverze týkající se samotné podstaty celé hry. Kingdom Legacy: Feudal Kingdom obsahuje prvky legacy, tedy máte v ní doslova trhat karty, aby nešly znovu použít, popisovat je a přelepovat přiloženými samolepkami, abyste tak zaznamenali nějaký jejich vývoj.

To znamená, že hra je koncipovaná na jediný průchod s tím, že životnost jí svým způsobem prodlužují rozšíření (v krabičce jich je hned několik, další by měly být časem dostupné i v obchodech). Ono to podporuje celkovou myšlenku, že si tu budujete své království, které bude mít každý hráč trochu jiné a rozšíření vám umožní ho ještě dále zvětšovat, trávit v něm dodatečný čas a za všech okolností žít se svými rozhodnutími.

Nicméně při hraní jsem se nemohl zbavit pocitu, že je to ohromná škoda. Hra je totiž opravdu solidní, zábavná, velmi variabilní a její průchod se u každého hráče může dost lišit, což vás samotné vybízí ke zvědavosti a nejradši byste si to po odehrání kampaně dali znova, abyste hráli jinak, objevili jiné karty a zkusili dosáhnout na mnohem větší množství bodů.

Jenže tak to autor nezamýšlel a pokud si to budete chtít dát znovu, budete si muset koupit novou hru. Nebo ne? Jasně, že ne. Karty samozřejmě trhat nemusíte a když si vedle na papíře povedete poznámky, nemusíte ani nic přelepovat a karty popisovat.

zdroj: Vlastní foto autora

Mluvím z vlastní zkušenosti, kdy prostě stačilo karty obalit a místo přelepek si do obalu zastrkávat papírky s poznámkami, zatímco do bločku vedle jsem si zapisoval, kolikrát jsem si u konkrétních karet udělal puntík.

Na konci partie mě překvapilo, jak málo poznámek jsem si za těch několik hodin musel udělat – stačilo na to pár řádků. Výsledkem je možnost hru rozehrát od začátku zas a znovu a vytěžit tak z této malé krabičky násobky kvalitně strávených hodin, než nám předkládá sám autor.

Hlava mi to moc nebere, protože těch legacy prvků tu opravdu není tolik, aby se kvůli tomu celá hra stala opakovatelně nehratelnou. Klidně si těch pár případů s polepováním a popisováním autor mohl odpustit, čímž by vznikla skvělá, velmi variabilní deskovka, které bych se snad ani nezdráhal udělit naše nejvyšší hodnocení.

Takhle si ten „dokonalý“ zážitek musíte dotvořit pomocí obalů a vlastních poznámek, což ale ve výsledku není zas taková oběť pro zachování hry a prodloužení její životnosti z několika hodin na nekonečno.

zdroj: Vlastní foto autora

A co se již obsažených rozšíření týče, tak ta vlastně nepřidávají nic nového, jen vám umožní s vaším vytvořeným království odehrát pár dalších kol s upravenými pravidly. Upřímně, už to není ani zdaleka tak zajímavé jako samotná hra, kde se neustále něco přidává.

Proto doufám, že plnohodnotná, samostatně prodávaná rozšíření budou daleko nápaditější (byť i v jejich případě se počítá s tím, že máte to jedno své vlastní království s popsanými a přelepenými kartami a jen pokračujete v hraní a nehrajete hru pořád a pořád od začátku).

Ať už ke Kingdom Legacy: Feudal Kingdom přistoupíte zamýšleným nebo znovuhratelným způsobem, zažijete opravdu skvěle navržený sólový zážitek, který vás překvapí svou variabilitou, zábavností a tematičností. A já chci pořád víc a víc.