Kingdomino
2–4 hráči | 15–20 minut | Od 8 let | česky, bez textu
Protože obě hry sdílejí stejný základní princip, můžeme se nejdříve mrknou na menší Kingdomino. Na půlku říznuté kartonové obdélníčky naštěstí nemají vyražené stříbrné puntíky, ale jsou vyšperkované obrázky krajiny. Pole, louky, lesy, jeskyně, moře, bažiny. Jako chudý králíček nekňuba vysedáváte ve svém osamělém hradu a snažíte se rozšířit své panství o nějaký ten pole lán. Vyšší moc v každém kole na stůl nadělí dominové dílky, z nichž jeden obsadíte svojí figurkou, abyste jej následně mohli připojit do vlastního dominia.
Hrad je takový stavební žolík, ke kterému můžete šoupnout cokoliv. Je libo pod okénkem mokřádek, nebo snad šplouchání vln o zeď při vysedávání na prevétu? Žádný problém. Pokud ale chcete přiložit do království destičku, která s hradem nesousedí, musíte zajistit návaznost alespoň jednoho druhu terénu. V dominu musí na polovinu kamene navázat kupříkladu dva puntíku na dva puntíky, v Kingdominu rozšiřujete pole za polem, les za lesem.
Jak už bylo naznačeno, latifundie a parcely si nelížete. Vždy v počtu hráčů leží na stole a poté, co dohrajete svůj tah, si obsadíte nový akr kartonové půdy pro další kolo. Poezie hry spočívá v tom, že dílky jsou podle své kvality vyloženy od nejhoršího po nejlepší a čím kvalitnější zábor provedete, tím později se v následujícím kole dostanete na řadu. Protivníci toho náležitě zneužijí a hrají-li před vámi, dostávají větší možnost taktizovat – zaberou kvalitnější a zejména bodově hodnotnější dílky pro sebe.
Hra končí po předem daném počtu kol poté, kdy se doberou všechny destičky domina. Stejně jako výstavní kusy na soutěži psů se oboduje krása a rozlehlost vašeho království. Jednoduše pro každou oblast znásobíte korunky a počty políček podle typu krajiny, podtrhnete, sečtete. A můžete běžet za svou královnou pochlubit se svým vítězným skvostem o rozloze 5x5.
zdroj:
tisková zpráva
Zkušenosti s kralováním
Ač se většinou snažím vyhýbat pouhopouhému popisu principů hry, právě jednoduchý mechanismus je devizou zejména Kingdomina. Dvě strany pravidel doplňují už jen dvě drobné varianty. Na stříbrném podnosu tak máte naservírovánu zdánlivě banální hru. Ano, první jedna dvě partie působí triviálně. Nemohl jsem si pomoci, ale zdálo se mi, že můj herní osud řídí náhoda a houpačka. Vzít horní dílek a být první na řadě, skočit na nejlepší dílek dole a hrát jako poslední…
Zatímco jsem byl po první hře rozpačitý, leč neřekl bych rozladěný, každý další doušek téhle krátké herní záležitosti rozkrýval nové vrstvy chutí. Postupně přijdete na to, že není vždy nutné skočit po nejspodnějším dílku s jednou dvěma korunkami, ale může se vyplatit hrát dva tahy po sobě na čele pelotonu, pokud si tím rozšíříte správný druh krajiny a zvýšíte potenciál na tučný násobek na konci hry. Samozřejmě náhoda je míry nezanedbatelné a strategický mraveneček se krčí před přísným pohledem seriózních eurovek. Ale co! Příjemně si zahrajete i s nehráči a dětmi. Pohodovou atmosféru navíc dokoření sympatické ilustrace se spoustou skrytých detailů, po kterých se vyplatí pídit.
Autor hry Bruno Cathala má na svém kontě nejeden nezapomenutelný kartónový zářez (Five Tribes, Kanagawa, Cyclades, Abyss a mnoho dalších) a Kingdominu rozhodně nebude jeho portfoliu dělat ostudu. Základní mechanismus Kingdomina je prostě elegantní.
