Vydavatelství Old Dawg nemíří jen na velké a zvučné tituly, jakými jsou Nukleum, Nakrmte Krakena či Zoo Vadis, ale i na menší hry. Již jsme si zrecenzovali solitérního Trosečníka a cestovní Průzkumníky, dnes se však podíváme na abstraktní hru Klání klanů, kterou pochopí snad každý. A již nyní předestřu, že zabaví malé i velké.
Autory jsou Gabriele Bubola a Leo Colovini, jejichž práci mohou ti zběhlejší znát třeba díky rodinné eurovce Old London Bridge od Queen Games, která je v tuzemsku dosud opomíjená (a i na tu se brzy podíváme podrobněji). Ti větší pamětníci si vzpomenou na hru Clans z roku 2002, což byla abstraktní mapová obsazovačka z pravěku.
Nicméně Klání klanů je ze Skotska a i mechanismy jsou zcela jiné, byť obsazování zůstalo. Je to náhoda? Nemyslím si, nicméně pojďme se již seznámit s Klany, které naivními ilustracemi doprovodil známý to Andořan Michael Menzel.
Hele, ten patří mému klanu!
Princip obsazování zůstal, nicméně se již nejedná o zábor území, ale o najímání horalů. Dva až čtyři hráči se ujmou rolí náčelníků klanů, do jejichž řad se snaží naverbovat nové členy. Mohou to být ti nejhodnotnější, ale když se vám podaří shrábnout větší množství čučkařů, taky neproděláte.
zdroj:
Vlastní foto autora
Velikost herního plánu složeného ze čtyř až šesti desek shromaždišť se odvíjí od počtu hráčů. Ze zamíchaného balíčku karet o sedmi barvách a hodnotách 3 až 8 se odstraní několik náhodných karet, pak se po kartě vyloží ke každému shromaždišti. Poslední hráč na tahu dostane o kartu méně, ostatní hráči na ruku obdrží stejný počet karet. Hráči dostanou ještě svých pět dřevěných štítů a to je celé. Kdo byl poslední na Vysočině, začíná!
Hráči se střídají na tahu, ve kterém musí vždy vynést jednu kartu a přiložit ji k libovolnému shromaždišti. Přitom je nutno ctít podmínku, že vykládaná karta se shoduje barvou či hodnotou s kartou protilehlou či kartou hned sousedící. Kartu je nutno vyložit i tehdy, když se to hráči nehodí a přihraje tak body soupeři. Pouze v případě nemožnosti splnit podmínku vyloží kartu lícem dolů a zablokuje tak jedno místo u shromaždiště.
Hráč může po vyložení karty jakýmkoliv způsobem umístit na dané shromaždiště svůj štít. Tyto disky vlivu jsou pořadníkem při rozdělování bodů. V závěru partie při vyhodnocení se komínek s disky obrátí vzhůru nohama a začnou se přidělovat body. Disk nyní nejvýše, kdysi vespod jako první umístěný, bere všechny karty nejnižší hodnoty daného shromaždiště, disk druhý v pořadí karty druhé nejnižší hodnoty atd. Po rozdělení karet hráči sečtou čísla na kartách a hráč s nejvyšší silou sestavil nejsilnější klan.
zdroj:
Vlastní foto autora
Překvapivě návyková přetahovaná
To jsme si suše řekli pravidla, ovšem jak to funguje v praxi? A stojí to za to? No je to mazec! Co do počítacích her se mi za poslední rok vybavují jen dva tituly, jichž jsme se nahráli stejně tolik – Cirkus a Tygr a Drak. Ke Klanům jsem byl zpočátku skeptický, byť mi první pohled evokoval právě staré Clans. Důvod byl prostý – místo schopností karet jen čísla a místo drsné horalské grafiky podbízivě dětská. Tím byste se však neměli nechat odradit.
Klany zaznamenaly úspěch i u té části rodiny, která se všem hrám vyhýbá a která naposledy hrála dva tři roky zpátky na rodinné sešlosti. První dvě partie byly zahřívací, neboť vyhodnocování štítů mátlo, ale pak se to rozjelo a staříci mi pěkně zatápěli. Klání klanů je totiž nejen neuvěřitelně jednoduchá, ale i chytrá hra, přestože je postavená jen na třech komponentech.
Gró zábavy spočívá ve lstivosti, co kdy obsadit, kdy koho nalákat do pasti, kdy koho potopit. Jak již bylo zmíněno, první se vyhodnocují nejnižší karty, polovina hry tak stojí na tom si včas zarezervovat místo na shromaždišti a nenechat se přitom podhodit. Naopak je fajn naházet jako hodnotné karty byť jen po jednom dvou kusech střední hodnoty k jinému shromaždišti, nechat soupeře si na pořadí vyplácat disky a následně přihodit sedmičku či osmičku k již stávající a rezervovat si místo.
Celá hra je o tichých proměnlivých koalicích. Neustále někomu přihráváte body či mu je odebíráte. A jelikož vždy hrajete jen jednu kartu, nikdy nic nezmůžete sami. Když vytvoříte moc dobré podmínky, soupeři si ve svém tahu dříve, než se zase dostanete na řadu, k dobře rozehranému místu přihodí svou kartu a s ní i disk rezervace. Když nevytvoříte lákavé podmínky, nemusí se nikdo chtít účastnit, případně vám solitérně budovanou sílu místa na poslední chvíli podhodí, byť z toho sám nebude mít přímo nic.
Dokonce se nám stalo, že u jednoho shromaždiště plného pětek a sedmiček nikdo nepřidával disk tak dlouho, až se místo zcela zaplnilo kartami. Nepamatuji si již, zda si jeden hráč odnesl trojku či vůbec nic, ale pět karet ze šesti šlo bez užitku pryč. Však jsme také při té partii měli celkové skóre kolem stovky, zatímco jindy bývalo přes sto čtyřicet...
Právě ta přítomnost tichých koalic je něco famózního, co z obrázků hry a snad ani pravidel nevyčtete a je to třeba vyzkoušet. Celé dění navíc ovlivňují krajní shromaždiště, která nepojmou šest karet, ale sedm! Na herní ploše jsou dvě čela a do jednoho čela umístěnou kartou můžete pořádně zamíchat situací na druhé straně stolu.
zdroj:
Vlastní foto autora
Výhodnost pořadí hráčů je proměnlivá a byť by se mohlo zdát, že první na tahu si může rezervovat snadno jako první a nějak podle sebe víc určit charakter hry u každého jednoho shromaždiště, poslední hráč na tahu může vše změnit. Možná i proto má poslední hráč o kartu méně. A to myšlení je během hry jiné. Zatímco jako hráči dříve na tahu musíte počítat s tím, že vám jedna karta na konci partie zůstane nevyužitá, ale máte díky ní více na výběr, jako poslední hráč zase vážíte každé umístění o to pečlivěji, abyste z dříve obsazených míst dokázali posledním tahem vymlátit co nejvíce bodů.
Klání klanů je prostě pecka pro malé i velké, s kiltem i bez kiltu, a byť by se mohlo zdát, že náhoda má velký vliv na úspěšnost hráče podle karet mu rozdaných, není to vůbec pravda. Zde je karetní komunismus a karty patří všem. Je jen na vás, kdy je ostatním přiznáte a dáte k dispozici. Takže i s trojkami se dá vyhrát, když správně umístíte disky.
A ve dvou hráčích to funguje a baví úplně stejně jako ve vícero. Sice mě mrzí, že Klání klanů není epická historická hra z prostředí náhorního Skotska, která stále na trhu chybí, ale to je můj problém. Vy vězte, že to je paráda, byť překvapivě náročná na stolový prostor.