Plyšová hlídka

2–4 hráči | 60–90 minut| Od 7 let | česky, tuna textu

Doporučenou věkovou hranici berte, prosím, s rezervou. Plyšová hlídka je zde i pro ty nejmenší caparty, kteří si ji možná nezahrají, ale úplně jim postačí koukat zpoza peřiny a naslouchat vyprávění rodičů. Přitom nejde o ryze dětskou hru. Plyšová hlídka nakukuje do zvláštní kategorie, kterou nejsem s to pojmenovat. Přestože slovo „rodinná“ sedí na výbornou, deskovka jde ve svých konceptech za hranice poznaného.

Předně je zde naprosto perfektní téma, které bych se nebál označit za jedno z nejhezčích vůbec. Jak už název hry napovídá, jednotliví hráči se stávají plyšáky, kteří mají za úkol ochránit malou holčičku v průběhu noci, kdy zpod postele vylézají nejrůznější běsy v čele se strašlivým zloduchem Hrůzymorem.

O něm se dozvídáte z velké stostránkové knihy z velice kvalitního papíru, která slouží jednak k obsáhlému vyprávění, jednak k určování pravidel, ale i vlastnímu hraní. Přesně tak. Celá hra se odehrává v knize napříč sedmi lehce navazujícími scénáři. Jedna strana je vždy herní plochou, po které se naháníte se zapomenutými a zničenými hračkami, druhá pak poskytuje nové mechanismy, utváří příběh a často vám předá velení.

zdroj: tisková zpráva

Oslabíš se, abys pomohl nemohoucímu?

Protože je každá partie hlavně o příběhu, častokrát se setkáte s důležitými rozhodnutími. Třeba když v Brundiborském lese narazíte na zapomenutou hračku. V takovém případě vám jeden ze spoluhráčů přečte náhodně taženou kartu a následně dá na výběr uvedené možnosti. Už vám neřekne, co po výběru nastane. To musíte vytušit nebo se nechat překvapit. Ideální způsob, jak do hry zapojit ostatní hráče a jak zabavit třeba nehrající drobotinu.

Další možnosti se vyskytují i v samotné knize, kde je stránka sousedící s herní mapou rozdělena do mnoha očíslovaných odstavců, které si přečtete až tehdy, když vás k tomu hra nějakým způsobem vyzve. Je tedy běžné, že vás spousta textu na základě vašich rozhodnutí mine. Úvodní stránky celé hry (bez spoilerů) si můžete přečíst zde.

A co víc, tímto způsobem se můžete vyhnout celé dvoustraně knihy (rozuměj lokaci). Každý ze scénářů se totiž odehrává napříč mnoha stranami, kterými se snažíte projít dřív, než se vaše spící dívka vzbudí. K odpočtu slouží balíček plný karet typu spí, vrtí se a procitá, které mohou mít různý vliv na hru na základě zvoleného scénáře.

Procitnutí dívenky přitom neznamená selhání mise, ale vyústění celého scénáře v jiný konec. K vyloženému selhání dojde pouze tehdy, jsou-li všichni přítomní plyšáci omráčeni. A k tomu jen tak nedojde.

Jak zmiňuji v úvodu, Plyšová hlídka není hra pro zkušené pařany. Je totiž velice jednoduchá, aby ji mohly v klidu a s vítězstvím odehrát i ty sedmileté děti. Neznamená to ovšem, že byste se nudili. Příběh je vtipný a poutavý a scénáře přinášejí zajímavé novinky (podobně jako u Legacy her zde postupně přidáváte úplně nové karty, ať už jde o předměty, nebo nepřátele).

Zatím se držím jen v oblasti vyprávění, ale hře samozřejmě nechybí zajímavé herní mechanismy. Neočekávejte do detailu promyšlené strategie. Ty děti ještě nezajímají. Centrem dění v Plyšové hlídce jsou kostky. Spousta barevných kostek, které si po pěti taháte z pytlíku a které vám dávají určité možnosti pro daný tah.

zdroj: tisková zpráva

Překvapivě zábavná náhoda

Hod bílou kostkou určí, zda si doplníte vatu (životní síla plyšáků, hod musí alespoň dorovnat váš aktuální stav). Vytažená černá kostka putuje na desku příšer, přičemž dostatečný počet černých kostek spustí útok příšer nebo v jejich nepřítomnosti zapříčiní nepěknou pohromu.

Zbylé barevné kostky slouží k provádění různých akcí. Jakoukoliv kostkou se můžete pohnout o hozený počet políček, pomocí zelené používáte své zbraně na dálku, červené podporují zbraně na blízko, žluté vám umožní prohledávat okolí, modré nemají bližší určení a růžové nahradí všechny ostatní.

Nemůžete se samozřejmě spolehnout na to, že si v příštím tahu vytáhnete červené kostky, a riskovat tak aktuálním tahem běh k nepříteli. Nicméně to není tak, že by vás náhoda potápěla. I kostky, které se vám vůbec nehodí (například zelené, když nemáte zbraň na dálku), dokážete využít. Můžete se pomocí nich hýbat, uchovat si je do příštího tahu, dát je spoluhráčům, nebo s jejich pomocí darovat svou vatu kamarádovi.

Hra vás vybízí k eliminování náhody hodem více stejných kostek. Pokud například potřebujete zbraň a chcete ji najít v místnosti s obtížností hledání 4, máte na jedné kostce 50% šanci na úspěch. Chcete to riskovat, nebo radši hodíte dvěma žlutými kostkami? Co když ale ani na nich nedáte dohromady potřebné čtyři body? Klasická dilemata spojená s kostkami, která zde ale perfektně ladí dohromady.

I s monstry bojujete pomocí kostek. Spousta z nich po vás dokonce vyžaduje hodit i víc než šest, čehož zase docílíte pomocí většího počtu kostek, ale stejně tak vám pomohou bonusy z různých karet a speciální schopnosti vašeho plyšáka.

Plyšová hlídka je zkrátka nabitá obsahem k prasknutí, má vyprávění na rozdávání a zažijete u ní opravdu hodně zábavy. Přitom vás ani v nejmenším nezahlcuje, nezmate vám hlavu pravidly ani neunaví jejich vysvětlováním a přípravou.

zdroj: tisková zpráva

Co se ve hře naučíš, v životě jako když najdeš

Osobně sice rodičem nejsem, ovšem v Plyšové hlídce vidím obrovský potenciál nejen jako v rodinné hře, která vám na stole nahradí Dobu kamennou Junior (či ekvivalent), ale také jako v solidním prostředku k uspání dítek. A ani náhodou to nemyslím tak, že by zavřela víčka nudou.

Prostě večer místo pohádky před spaním vytáhněte knihu Plyšové hlídky a odehrajete klidně jen jednu dvoustranu, další den druhou a do týdne máte odehraný celý scénář. Příběhy mají navíc poučný charakter, někdy více, jindy méně skrytý. Příklad za všechny: když se vybavíte nůžkami, které dávají solidní bonus pro boj na blízko, a v rámci pohybu vám padne šestka, sami dostanete zranění. S nůžkami se přece neběhá!

Kniha příběhů dokonce obsahuje odstavce textu, které se hrou vůbec nesouvisí, ale zastupují klasické vyprávění a vyvolávají zajímavé otázky, nad kterými mohou děti přemýšlet. Třeba o nepozorném koťátku, které ztratilo taťkovy boty, ale bálo se přiznat, načež trpělo výčitky z tatínkova smutnění nad ztrátou.

zdroj: tisková zpráva

Mé nadšení je doufám hmatatelné. A to jsem už sedm let podle našeho zákona dospělou osobou a nemám k ruce žádné dítě. I přes jednoduchost mám obrovskou touhu pokračovat dalším a dalším příběhem. Baví mě kostky, baví mě míra vyprávění, kooperace, unikátní události, grafické zpracování a povedené figurky, které si prostě musím namalovat, až bude čas…

Na Plyšovou hlídku jsem se těšil celý rok a ani náhodou nejsem zklamaný. I když v sobě kombinuje mnoho známých mechanismů, jako celek je naprosto unikátní a dělá službu nejenom hráčům, ale i rodičům. A pokud toužíte po vyšší obtížnosti, koukněte na oficiální stránky tvůrců z PlaidHatGames, kde najdete pravidla upravující obtížnost, a dokonce i nový scénář. Nezbývá než doufat, že nám i tyto materiály Mindok přeloží. Ale i bez nich je Plyšová hlídka jedním z největších a nejlepších překvapení letošního roku.