Jistě to znáte taky. Člověk pracuje, najednou zazní líbivý zvuk aplikace doručovací služby a vy rázem víte, že se cestou z práce zastavíte pro novou hru. Paráda, co? No, teda jen do chvíle, než vám dojde, co na vás čeká. Přicházejí totiž Legendy Dávnozemě. Wau! Snad to bude nářez. Teda pokud to vůbec dostanu domů.
Dochází mi totiž, že můj batoh je sice super do města, ale na nošení balíků nemá správnou velikost a tašku s sebou nemám. No nic, třeba to nebude tak velké. Můj špatný odhad hned potvrdí paní na pobočce, která s funěním tahá bednu z regálu. Plně ji chápu, protože se stejným supěním táhnu krabici domů a pak si v herně nerudovsky říkám, kam s těmi Legendami Dávnozemě? Tohle je snad na samostatný regál...
Vážně zapomenuté království?
Bylo nebylo jedno království, které bylo zapomenuto. Nevím, jak se to mohlo stát, ale prostě najednou o něm nikdo nic nevěděl. Možná za to mohla mocná magie kolující v říši elementů, nebo tomu napomohla děsivá monstra bránící všem v poznání síly těchto elementů. Ať už byl důvod jakýkoliv, zvěst o znovu existující Dávnozemi se mezi národy rychle rozšířila a nyní tam všichni putují urvat si co nejvíc pro sebe.
Příběh hry Legendy Dávnozemě je sice malý, ale k hlavnímu hraní bohatě postačí. Přece jen se nejedná o žádnou příběhovku, ale o získávání síly v různých elementech skrze ovládání jejich říší a zkoumání jejich dovedností pomocí karet dobrodružství.
V základu jsou totiž Legendy klasický worker placement a engine building, kdy hráči využívají své poskoky a vojáky k tomu, aby získávali co největší vliv v daném elementu a postupně si zabírali jednu říši za druhou.
zdroj:
Vlastní foto autora
Hledání ztraceného obsahu
Ne, že bych do dnešních dní vyřešil, kam s velkou krabicí Legend, ale to nebyla jediná otázka, co se mi honila hlavou při jejím rozbalování. Přece jen jde o projekt z Kickstarteru (u nás vydávaný v počeštěné verzi od Fox in the Box), což znamená, že se kolem hry jistě bude točit tuna doplňků a rozšíření. A v tom si člověk musí prostě udělat jasno.
Předně napíši, že v základu mají hráči pouze figurky draka a trolla, zatímco ostatní monstra jsou jen v podobě kartonových standees, a to navíc jen pro jednu skupinu monster. Vše jsem si roztřídil a najednou jsem měl v ruce dvě karty žoldnéřů, ale figurky nikde. Měl jsem v ruce další karty nestvůr a figurky nikde. Takže jsem něco ztratil? Zároveň jsem z bedny vytáhl dvě papírové krabičky s nápisem deluxe a v nich nic nebylo. Hergot, tady mi prostě něco chybí.
Ne, nic nechybí. To se jen český vydavatel rozhodl, že veškerý český obsah dá do základní krabice a pokud hráči budou chtít, mohou si figurky žoldnéřů a dalších monster dokoupit. A nejen figurky, ale také skutečně řvoucí podstavce a deluxe komponenty, které jednoduše vyměníte za prázdné krabičky. Teď už to na rozdíl ode mě víte a nemusíte se proto po pořízení hry ničeho děsit.
zdroj:
Vlastní foto autora
I tak je toho ale v obří krabici pořád dost. Hráči dostanou opravdu velké množství komponentů – na výběr je ze šestnácti frakcí, z osmi barev a říše Dávnozemě se staví z až 32 hexových dílků.
Abyste tento svět obsadili, budete potřebovat své dřevěné poskoky a domky, naučit se nějakou tu magii v podobě balíčku karet, a hlavně prozkoumávat různé karty dobrodružství a získávat žetony pokladů. Nechci vás unavovat výpisem množství komponent, ale pro představu se podívejte na obrázky. Vážně toho není málo.
Vyhraje syndrom kompletisty?
Nebudu tu tajit, že jsem klasický hráč deskovek trpící syndromem mít vždy vše pěkně kompletní. Nikdy mi to nevadilo a se svým postižením se učím žít. Někdy u různých kickstarterových kampaní prosedím celé hodiny, než si rozmyslím, co vše potřebuji.
U Legend Dávnozemě jsem měl obrovskou výhodu v tom, že si můj kamarád koupil kompletní edici a já tak mohl porovnat, o co vše jsem s kopií poskytnout na recenzi přišel. A došlo mi, že jsem nepřišel o nic. Tedy, přesněji řečeno, měl jsem stejný pocit jako u Frostpunku, kde mě kosmetická vylepšení nechala plně chladným. Dodatečné figurky nejsou zas tak pěkné, abych je musel mít a zvažoval jejich nabarvení.
Deluxe komponenty jsou sice hezky dřevěné a máte při jejich manipulaci rozhodně lepší pocit, ale ty kartonové jsou mi nakonec příjemnější díky jasnému vizuálu a nezaměňuju tak kus stromu za spis nebo jahůdku za diamant. Ano, mince jsou opravdu pěkné a ty bych bral, ale to je tak všechno.
A co ty řvoucí podstavce, ptáte se? Ty si nacvaknete na figurky a při každém pohybu vám nestvůra pěkně zařve do říše Dávnozemě. Zní to cool, že? Ale při hraní mi to tedy opravdu nevyhovovalo a velice rychle naše skupina zjistila, že při větším bouchnutí do stolu se rozeřvou všechny najednou. Jo, byla legrace, ale to je tak vše.
zdroj:
Vlastní foto autora
Vyplývá z toho jediné – nic z doplňků vyloženě nepotřebujete, aby byl váš zážitek ze hry Legendy Dávnozemě pohodlný a kompletní. Za mě je to moc dobrá zpráva a jsem za to opravdu rád. Nemám moc v lásce, když vydavatel vydá základní hru s rozšířeními, u nichž víte, že jsou pro plnohodnotný zážitek vyloženě potřeba. Ale je zase dobré mít tu možnost si své Legendy vyšperkovat.
Pořád je co dělat
V úvodu jsem zmínil, že se jedná o worker placement s engine buildingem, což je jen skořápka toho, co vás v Legendách Dávnozemě opravdu čeká. Vše totiž začíná už při přípravě hry, kdy si hráči vybírají frakci, potažmo přítomný element ve hře. Dle zvolených elementů se totiž vyberou dílce Dávnozemě a vše se připraví dle počtu hráčů a podle toho, jestli do hry zahrnete i nějaký přídavný modul jako třeba Matku draků nebo Ledového obra. Jde sice jen o drobné úpravy, ale rozhodně to zpestří znovuhratelnost.
A po přípravě to vše začne. Hráči se střídají v tazích, kdy se v průběhu hry snaží nejen vyvolat své další jednotky jako válečníka, čaroděje, dělníky či draka, ale hlavně posilovat v různých magických elementech. Ty jsou většinou klíčem k celkovému vítězství a velmi vás při první hře překvapí, že se jejich vliv v průběhu partie až tolik nepromítá.
zdroj:
Vlastní foto autora
Ale jakmile nějaký hráč ukončí hru a jde se počítat, to pak body lítají na stupnici jak splašené. Můžete si toho všimnout i na nápovědní kartě, kde se píše, že během hry uděláte cca 20 % bodů a zbylých 80 % v samotném závěru partie.
A co hráči během svého kola mohou dělat? Asi bych to rozdělil na dvě hlavní činnosti: Buď umisťujete své postavy do říše Dávnozemě, nebo vydáte rozkaz a povoláte je zpět k sobě.
První část je hodně pestrá a vše se odehrává na herní mapě. Chcete rekrutovat? Stačí skočit na dílek na mapě, který to umožňuje. Potřebujete si vzít nějaký zdroj? Stačí skočit na jiný, který ho na sobě má vyobrazený. V momentě, kdy už nemáte co umístit nebo klidně i dříve, můžete své jednotky povolat zpět.
Tento okamžik mám na Legendách dávnozemě opravdu rád, protože kromě toho, že klasicky stáhnete jednotky na svou herní desku, abyste byli příští kolo zase v plné síle, můžete vracející se jednotky umístit na své karty a tím je ještě více využít, získat další zdroje a spustit různé efekty z karet dobrodružství. Ale to je na samostatnou kapitolu. Stejně jako souboj.
Elementy a karty dobrodružství
Konečně jsem se probojoval k tomu nejlepšímu, co Legendy nabízejí. Řeč je o kartách, které si v průběhu hry můžete za různé suroviny pořizovat a které dělají vaší hru unikátní. Karty jsou přiřazené každému z přítomných elementů a umějí dávat třeba suroviny, schopnosti a nějaké další efekty. K tomu, aby je hráč získal, stačí jít opět na příslušný herní dílek a pak už jen koupit to, co potřebuje a můžete si dovolit.
Malou zajímavostí je, že si můžete koupit maximálně dvě karty, ale pokud na druhou nemáte nebo žádnou z nabízených karet nechcete, můžete druhou kartu spálit. Ne reálně, samozřejmě, nejsme v žánru legacy, ale pěkně ji dát dospod příslušného balíčku a tím třeba odstraníte kartu, kterou by si jinak koupil váš dychtivý protihráč.
zdroj:
Vlastní foto autora
A právě kombinace získávání karet dobrodružství a zároveň využívání figurek při návratu je velmi zábavná a úplně cítíte, že není chvíle, kdy byste neměli co dělat. Navíc tím, že jsou balíčky určené zvolenými elementy na začátku hry, se každá partie díky jiné kombinaci efektů stává odlišnou od té předchozí.
Neříkám, že je každá karta naprosto odlišná od všech ostatních, ale cítíte, že dobře reprezentují své elementy. Například karty elementu země nabízejí trnovou hradbu či dřevorubeckou sekeru, zatímco element vzduchu zase útok z nebes nebo neutuchající bouři.
Akci jsi udělal? Tak pojď na bitku!
Z předchozích odstavců by mohlo vyplynout, že něčeho ve hře dosáhnout je bez kapky potu. Že si prostě zaskočíte na políčko a máte vše, co chcete. Ale nebojte, je v tom háček. Stačí totiž, aby na daném dílku byla alespoň jedna figurka soupeře a po vyhodnocení akce se musí odehrát souboj.
zdroj:
Vlastní foto autora
Procedura je vždy stejná. V základu jde o snahu hodit na šestistěnné kostce větší číslo než soupeř. A pokud házíte více kostkami, tak hodit více vyšších čísel než soupeř. Nechci zabíhat do přílišných detailů, ale každá jednotka má v boji předem určený počet kostek a vy i vaši soupeři máte možnost do souboje přidat ještě další jednotky a tím si zvýšit počet kostek, s nimiž budete házet.
Boje se nemusíte bát ani v případě, když v něm máte jen jednu figurku s jednou kostkou a stojíte proti drakovi se třemi kostkami. Stačí si kostky dokupovat za žetony meče a jednoduše tak dorovnat sílu vašeho protivníka. A pokud souboj nevyjde? Tak své poražené dáte mimo herní plán na políčko podsvětí a za každou takto ztracenou figurku dostanete žeton meče. A vy poté víte, že můžete snáz vyhrát další boj.
Jestli vás na souboje neužije, tak vězte, že jsou velice rychlé a tím, jak za porážku i něco dostáváte, vás neúspěch tolik nemrzí. Já bych osobně řekl, že se jedná o velice příjemnou bojovou hru s prvky worker placementu, ale opravdu musím upozornit na velkou míru náhody, a to i přesto, že ji mnohdy můžete docela upravit.
Bez monster by to nebylo ono. Teda možná
Před závěrem recenze se chci ještě zamyslet nad tím, zda existence monster ve hře není už trochu zbytečná. Ano, mají své dovednosti, které buď ovlivňují boj s nimi, nebo dokonce nějaké akce vylepšují. A ano, nesmíme zapomenout, že občas nahánějí hráče po mapě a dávají si jejich poskoky ke svačině. Ale občas jsem se přistihl, že mám radost z toho, když tam zrovna nejsou a může se dál hrát na plno a bez nich.
Rozhodně to není prvek, který by mi ve hře překážel nebo jsem měl pocit, že by úplně nefungoval. Spíš jsem si říkal, že to je už asi víc, než bylo nutné. Dokonce může hráč použít kartu magie a nějakou příšeru ovládnout a pak s ní zacházet, jako by to byla jeho jednotka. To mi třeba přijde už vyloženě moc a trochu to hře rozbíjí balanc.
Na druhou stranu musím pochválit pěkně vyřešený konec hry, který nastane buď ve chvíli, kdy v Dávnozemi už není co objevovat, nebo tehdy, když některý z hráčů postaví všechny své domy. Můžete tak odtušit, kdy se partie schyluje ke svému konci.
zdroj:
Vlastní foto autora
Dávnozemě objevená, dobytá a osídlená
Když jsem si Legendy dávnozemě táhl domů, dumal jsem, zda zase půjde o hru, která bude jen krásná na pohled, ale bude plná nedotažených pravidel a nejasností, jak to občas i crowdfundovaných projektů bývá. Ujišťoval jsem se, že by takovou hru přece Liška nevydala a musím potvrdit, že se jedná o moc pěknou a podařenou hru.
Svou krásu se snaží ukázat především na povrchu, ale hráči po delším hraní zjistí, že tento krásný drahokam skrývá ještě lepší klenoty v podobě skvěle vyladěných mechanik, které spolu krásně spolupracují a není zde nic, co by vyloženě kazilo sehrané soukolí.
Ano, vytýkám hře, že má zbytečný dodatečný okrasný obsah, ale to je spíš otázkou vkusu každého z nás. A ano, hráčské desky se musí vmáčknout do plastových pořadačů, čímž hrozí jejich poškození, ale to se zase dá vyřešit dodatečným insertem. A pak jsou tu ještě ta zmiňovaná monstra a velká porce náhody v soubojích. Nicméně nic z toho není natolik zásadním problémem, abyste se hře vyloženě měli vyhnout, protože i navzdory výtkám se u ní skvěle bavím a věřím, že budete i vy.