Bzzzzt… prsk… Tady Nick Fury. Napadli nás! Země je v obrovském nebezpečí. Každý z vás, kdo slyší tohle hlášení, dostavte se na nejbližší základnu a připravte se do boje. Tady půjde o všechno…

Kostýmovaní hrdinové známí ze stránek komiksových příběhů jsou pro mnohé fascinací. Stát se aspoň na chvíli superhrdinou a bojovat proti zlotřilým padouchům, je přáním nejednoho nerda, včetně mě. Naštěstí je k dispozici spousta her, v nichž si to můžeme snadno vyzkoušet. Žádná z nich, co jsem hrál, mi však neumožnila to, co slibuje Marvel D.A.G.G.E.R. – být hrdinou na světovém měřítku.

Nebojovat jen v aréně či ulicích města. Ano, hřištěm pro tento epický boj je opravdu celý svět. Na jeho záchranu se můžete vydat až v pěti hráčích a je třeba se připravit na to, že to nebude žádná rychlá bitka v temné uličce, ale práce na celý večer. Herní doba se totiž pohybuje v průměru okolo dvou hodin, ale dokáže se vyšplhat i na dvojnásobek.

zdroj: Vlastní foto autora

Zástupy hrdinů a padouchů

Kromě výše uvedených informací slibuje epický zážitek také samotná velikost krabice, která má na výšku skoro dvakrát tolik co jiné hry a je naditá obsahem. Nicméně na dnešní dobu a takovou hru je tu překvapivě málo plastu. Naprostá většina komponent je kartonová, včetně figurek hlavních postav, což je za mě jedině dobře. Nejen kvůli tomu, že se na mě nebude vyčítavě koukat další hromada šedých plastových figurek, protože je nemám kdy nebarvit, ale hlavně proto, že díky tomu je v krabici mnohem více hratelného obsahu.

Čtyři hlavní záporáci – Ultron, Loki, Thanos a Red Skull – mají každý své vlastní pomocníky. Krom toho jsou zde i menší padouši jako Enchantress, Whiplash či Taskmaster a padesátihlavý zástup bezejmenných poskoků patřících k Hydře, Černému řádu, ledovým obrům a podobným skupinám. Proti nim pak můžete postavit tým z rovnou dvaceti dostupných hrdinů. Většinu z nich můžete znát z filmů či seriálů z poslední dekády, případně se s nimi můžete seznámit v přiložené brožuře, kde je každému z nich věnovaná půl stránka.

Jediným plastem jsou tu osmistěnné kostky a stojánky, do nichž figurky zasunete. A je trochu k vzteku, že jich je výrazně méně než samotných figurek. Ano, ve hře je nikdy nepotřebujete všechny, ale karton se při častém předělávání podstavců ošoupe a je to obecně otrava zdržující přípravu hry.

Ale zpět k obsahu krabice. Z kartonu vyloupete kromě figurek velkou hromadu různorodých žetonů: žetony aspektů, zranění, postupu, misí… I velký rozkládací herní plán je vyhotovený ze šesti dílů a jeho barevné schématické znázornění mapy světa připomíná na první pohled Pandemic.

Pak jsou tu ještě karty – deset oboustranných karet hrdinů, karty nemesis a karty aspektů jsou téměř ve velikosti A5 a obsahují překvapivě více textů než ilustrací. Karty událostí, nepřátel misí a sehranosti mají standardní velikost a je jich dohromady přes 120. Nakonec tu je čtyřicet malých karet podpory.

Vše je samo sebou krásně ilustrované v moderním komiksovém stylu a i grafický design veškerých komponent mi přijde velice příjemný, uhlazeně moderní a jednoduchý. A příjemný také je poměrně funkční insert, kam zvládnete pohodlně uložit karty a žetonky s pomocí pár pytlíků.

Jak se připravit?

Než se pustíte do hraní Marvel D.A.G.G.E.R., je třeba sestavit tým. Každý z hráčů si vybere jednoho hrdinu a vezme si jeho velkou kartu, figurku, karty podpory, kartu osobní mise a kartu sehranosti (málo toho vážně není). Dále si vybere, jaký aspekt k hrdinovi přiřadí, což určí nejen to, jakou barvu podstavce dostane, ale hlavně jakou roli bude zastávat – jestli budete více útoční, obranářský, nebo budete rozdělovat úkoly. Kromě výše zmiňovaného podstavce tak dostanete ještě kartu aspektu a tři akční žetony.

Poté je potřeba připravit herní plán – dát veškeré žetony na svá místa, připravit mise a události, které se odvíjí od toho, jakého hlavního padoucha, tedy vaší nemesis si zvolíte, stejně jako elitní nepřátelé. Zbytek nepřátel je definovaný kartou prvního úderu, která vám nadiktuje, kam umístit jaké figurky a jak splnit tuhle startovní misi.

Jestli si vyberete náhodně, nebo jako já si je raději napárujete tak, aby měl Loki podporu Jotunheimu namísto třeba Ultronových robotů, to už je na vás. Ještě je třeba na plán umístit vaši létající základnu, nemesis a hrdiny a jde se na to!

zdroj: Vlastní foto autora

Jak zachránit svět?

Když jste na tahu, můžete udělat jednu ze čtyř základních akcí, které jsou popsané na kartách aspektu. Pohybem se přesunete na sousední pole; bojem zaútočíte na soupeře na stejném poli tak, že hodíte tolika kostkami, kolik udává útok vašeho hrdiny a za každý symbol útoku dáte jedno zranění; vzdor funguje obdobně, ale používá se k plnění misí a namísto útoku vás zajímá obrana hrdiny; poslední akcí je odpočinek, kdy házíte tolika kostkami, kolik je hrdinova taktika a za každý hozený symbol taktiky si můžete vyléčit zranění nebo nabít část karty podpory. Kromě těchto akcí má každý hrdina i nějaké své speciální akce a můžete také spustit akci základny.

Zábavnost tomuto jednoduchému systému akcí přidává několik dalších mechanik. Akci spouštíte umístěním žetonu, které máte tři, ale většina akcí má jen dvě dostupná pole, hrdinské pak jen jedno. Navíc jeden z žetonů je vylepšený – dá vám silnější nebo bonusový efekt. Tyhle efekty se liší dle zvoleného aspektu: agresivní hrdina dostane bonus do útoku, ostražitý může při pohybu pohnout i jiným hráčem a podobně. K tomu má každý aspekt ještě pasivní vlastnosti.

Další zajímavou mechanikou jsou žetony zvané pověření a úhlavní, které se přidělují na hrdiny a nepřátele a mohou být spotřebované na získání automatického úspěchu při házení kostkou nebo pro spouštění speciálních hrdinských schopností. Když je například Doctor Strange pověřený, může nechat libovolného hráče přehodit kostky, Spider-Man dokáže úhlavní nepřátele první úrovně rovnou porazit, zatímco útoky Black Panthera a Hulka se stávají smrtícími, když jsou pověření.

Tyhle schopnosti jsou ve spoustě případů mnohem užitečnější než úspěch navíc, a ke všemu vás jejich spuštění vždy posune na stupnici sehranosti. Získané body sehranosti zase můžete použít k nabití karet sehranosti, které dávají týmu silné jednorázové bonusy.

zdroj: Vlastní foto autora

Hráči se střídají po jedné akci dokud nespotřebují každý své tři žetony, načež se ke slovu dostanou padouši. Nejprve se posune úroveň hrozby za nemesis a každého nepřítele na herním plánu, následně je možné splnit misi, dostat odměnu a pokračovat další misí. Pokud splněná není, ale hrozba již dosáhla limitu, je mise prohraná. To není konec hry, ale hrdiny to bude pěkně bolet už teď, nebo až ve finálním zúčtování. Pokud je úroveň hrozby stále nízká, mise ve hře zůstává.

Pak ještě nastane nová událost, která určí, jaké zlé efekty nemesis se spustí a jací noví padouši a kde na mapě se objeví. Před objevením nových se však aktivují stávající nepřátelé, kteří se primárně snaží dojít k nejbližší základně, a pokud na ní stojí, srovnat ji se zemí. Zničením všech základen hrdinové prohrávají, čemuž mohou zabránit tím, že padouchům budou stát v cestě a těm tak nezbyde nic jiného, než místo ničení základny útočit na ně.

Při útoku dají tolik zranění, jakou mají sílu a u větších nepřátel už to dokáže opravdu zabolet. A když vám dojdou životy, tak je váš hrdina poražený a nahradí ho jeho parťák natištěný z druhé strany vaší karty hrdiny. Pokud by padl i ten, má zbytek hráčů poslední kolo na poražení nemesis, jinak kolektivně prohráváte.

Hra tedy může skončit pro hrdiny špatně hned několika způsoby: poražením jednoho hráče dvakrát, zničením dvou základen a v případě, že dojdou karty událostí. Vyhrát však mohou jen jedním způsobem: dokončením všech tří hlavních misí (ať už úspěšně, nebo ne) a dát ještě nemesis starou dobrou a konečnou nakládačku.

Tým ne až tak moc super hrdinů

Je třeba říct, že hlavní cíl, který si hra Marvel D.A.G.G.E.R. vytyčila, plní dobře. Opravdu máte pocit, že běháte po celém světě, plníte různorodé mise a zastavujete útoky nepřátel ze všech stran. Skvělá je zde také práce v týmu, kde je spousta možností skutečné kooperace, kdy řešíte, jak společnými silami dosáhnout toho, čeho potřebujete.

Když jeden hrdina přesune druhého, třetí mu dá žeton pověření a díky tomu může dát takovou ránu hlavnímu padouchovi, že ho na kolo omráčí, je to pocit k nezaplacení. Hra díky jednoduchým akcím také rychle odsýpá. Ale toho, co D.A.G.G.E.R dělá špatně, je bohužel mnohem víc...

Zaprvé výše zmíněná radost z kooperace se dostavuje jen ve čtyřech či pěti hráčích, v menším počtu sporadicky nebo vůbec. Mechanismus kombo schopností využívající žetony pověření a úhlavní je fajn, ale ne každý má možnost tyhle žetony získat. Ano, dají se získat ze základen na plánu, ale může se stát, že o tyhle základny velice rychle přijdete. Já o jednu z nich přišel dvakrát už v prvním kole. No, a pak to jde se zábavností hry z kopce.

Druhý problém je za mě náhoda. Jistě, k těmto hrám náhoda patří, ale tady je to s ní celkově špatně. Na kostkách je na třech stranách symbol útoku, jednou z toho dvakrát. Obrana je na dvou stranách, z toho jednou dvakrát. Taktika má po jednom symbolu na dvou stranách a na poslední straně je symbol žolíku, který nejenže znamená úspěch, ale také spustí schopnost základny v regionu, kde se nacházíte.

zdroj: Vlastní foto autora

Tohle rozložení je těžce neintuitivní a také znamená, že úspěch na jedné kostce je maximálně 50% v případě útoku a v případě ostatních akcí ještě míň. Většinou házíte dvěma nebo třemi kostkami a až na výjimky nemáte možnosti si nějakou přidat. Není tak při hře nevídané, že i největší bijec při obou svých útocích nehodí dostatek zásahů, a tak se cítí k ničemu.

Špatně je to i naopak. Když prvním útokem porazíte nového nepřítele na mapě nebo skvělou obranou vyřešíte jedním hodem hlavní misi, ostatní hráči už se cítí být u stolu zbyteční, a pokud na mapě není dost dalších padouchů nebo misí, tak nemají moc co dělat.

A ono jich tam tolik opravdu není. Vyčistit mapu od padouchů není moc těžké a každé kolo se objevují po jednom až třech podle toho, v jakém počtu hrajete. Vedlejší mise se také neobjevují zdaleka tak často, jak byste čekali při pohledu na jejich tučný balíček (za partii jsem se setkal v průměru tak se třemi). Hráči ještě mohou aktivovat své vlastní mise a díky nim získat speciální podporu, čímž si můžete přidat výzvu, pokud se vám daří. Pokud se vám ale nevede, může vám tato mise přidat tolik trápení, že vám to zlomí vaz.

Získání této speciální podpory je také jediným rozvojem vaší postavy. Žádné další vybavení, žádné nové úrovně a schopnosti. Jsou tu karty podpory, které situačně používáte a nabíjíte a karta sehranosti, která dokáže být zábavná, ale že byste se nějak vybavili a připravovali na finální bitku, to ne.

zdroj: Vlastní foto autora

Cesta k finální bitce je zajímavá, ale ne vždy zábavná. Oceňuju to, že neúspěch mise neznamená konec hry a jen upravují poměr sil finálního zúčtování. Zajímavá je i myšlenka jejich plnění, kdy jde pokaždé o něco trochu jiného. Dost často to ale nefunguje – například Lokiho mise dostat se do Asgardu vyžaduje poražení speciálního nepřítele, kterého ale hra na plán automaticky nedá a ve dvou hráčích, kde je přísun nepřátel menší, jsme jen smutně koukali, jak nám ubíhá čas při čekání na jeho příchod. U jiné mise se nám zase vyplatilo nechat nepřátele být, abychom co nejrychleji došli k finálnímu zúčtování. Ani v jednom případě jsem se nebavil.

Radost jsem neměl ani z pravidel. Základní rámec je jednoduchý, ale každá nemesis a každý nepřítel má svoje drobné pravidlo, stejně jako karty misí. Dá zabrat mít o tom všem najednou přehled, a navíc není často jasné, jak co správně vyhodnotit, zejména u karet událostí. Zvlášť v prvních partiích jsem musel často konzultovat pravidla a rozhodně nemůžu říct, že bych zvládl odehrát partii, aniž bych někde něco nepřehlédl.

A z karet událostí jsem byl zklamaný hned na několika úrovních. Jejich náhodnost a nenávaznost na zbytek hry dokáží buď zarýt nůž hlouběji do rány, nebo neudělat vůbec nic. Nenadchne ani strohost a kontextová nesmyslnost příběhových textů, které vypadají takhle: „Boj vám připadá nekonečný, ale musíte prorazit. Nemůžete-li běžet, jděte. Nemůžete-li jít, plazte se.“

Úvodní odstavec recenze o hlášení Nicka Furyho jsem si musel vymyslet, protože Marvel D.A.G.G.E.R. nikde nedává žádný kontext, ani moc nevysvětlí, co to je ten D.A.G.G.E.R, protože o téhle Obranné alianci pro globální i galaktickou nouzovou odezvu nikdo nikdy neslyšel (Defense Alliance for Global and Galactic Emergency Response – ne, ani v originále to nezní moc smysluplně, ale zase při zadání do vyhledávače vám jednoznačně vyjede tahle desková hra, což byl asi jediný účel).

Možná jsem až moc kritický, ale je to tím, že jsem čekal moderní, svěží hru a dostal oldschoolový design ne nepodobný Eldritch Horroru, ale horší a s mnohem slabším příběhem. Možná si hra najde své fanoušky, ale moc jich podle mě nebude. Já jakožto milovník Marvelu sáhnu raději po jakékoliv jiné hře s touto licencí, ať už je řeč o Marvel United pro pocit rychlé kooperace, Marvel Zombies pro zábavu s kostkami či Marvel Champions pro hloubavé kombinování schopností.