Značka Dice Throne je tu s hráči už od roku 2018. Dílo studia Roxley a dvojice Nate Chatellier a Manny Trembley nabízí poměrně zajímavou kombinaci kostek a karet, kterou balí do kompetitivních bitev (později i kooperačních), v nichž si do nosu dávají unikátní asymetrické postavy, lišící se nejen svým vzhledem a schopnostmi, ale rovněž jednotlivými komponenty.
Nicméně je třeba si přiznat, že ta největší popularita značky odstartovala až v roce 2022 s vydáním Marvel Dice Throne – varianty, která do výčtu hrdinů přidala známé superhrdiny ze stránek komiksů i filmů. Proto se ani moc nelze divit, že právě tyto krabice byly první volbou pro počeštění a představení značky i českým hráčům.
Tohoto úkolu se v dubnu zhostilo vydavatelství REXhry, a my právě přinášíme recenzi, která vám snad prozradí, jestli byste se do této války měli pustit i vy.
Spidey in the house!
Pokud jste kdysi sledovali kickstarterovou kampaň, víte, že tohle licencované vydání přináší osm více či méně oblíbených hrdinů, jež jsou rozdělení do několika krabic. Vydavatel se v případě našeho trhu rozhodl sáhnout po variantě dvou krabic, kde každá skrývá čtyři zástupce.
zdroj:
Vlastní
Přiznejme si, že pro většinu lidí bude zajímavější ta, která nabízí Spider-Mana, Lokiho, Thora a Scarlet Witch. Popularita postav druhého boxu, kde je Black Panther, Captain Marvel, Doctor Strange a Black Widow, jednoduše není taková. Jakmile se na složení podívám svým vlastním subjektivním okem, přece jen si říkám, že by výběr mohl být lákavější.
Za Spider-Mana chválím, stejně jako Lokiho nebo Scarlet Witch, nicméně beze zbytku bych se klidně obešel a přidal bych třeba Iron Mana (ten by mohl mít i prostor pro zajímavé mechanismy), Hawkeye nebo třeba Punishera. Stejně tak mě trochu mrzí, že nedošlo na žádného záporáka. Ostatně už samotná myšlenka vzájemných soubojů a poměřování sil k tomu vybízí.
Nicméně uznávám, že tohle je čistě otázka chuti a co se nelíbí mně, může se zamlouvat někomu jinému. A to je v naprostém pořádku. Zároveň je svým způsobem příjemné, že díky známé značce dostaly postavy větší význam, historii a jistou formu hloubky. Hlavní ale přece jen v konečném důsledku je, jak se za ty postavy vlastně hraje.
zdroj:
Vlastní
Ten umí tohle, tamta zase to
Pokud jste sérii někdy potkali, budete jako doma. Základní pravidla fungují identicky a pořád jde o takovou pokročilejší, komplexnější verzi Vládce Tokia. Jak už zaznělo, každá postava má své vlastní komponenty, kam patří přehledová a herní deska, karty, kostky a počítadla bodů i životů. V normální hře byste asi právě tu přehledovou kartu měli tendenci jen tak přelétnout, nicméně tady vám ji doporučuji podrobně prozkoumat.
Právě na ní se skrývají unikátní schopnosti a s nimi spojená pravidla pro danou postavu. Každá z nich je opravdu významně odlišná a upřednostňuje jiný přístup k hraní. Takže zatímco Black Panther je vlastně takový berserk, který díky vlastnímu poškození dává větší rány soupeřům, tak Black Widow spoléhá na svou mrštnost a zákeřnost nežli na hrubou sílu. Autorům se opravdu moc hezky podařilo podchytit podstatu jednotlivých hrdinů, což se odráží v daných schopnostech.
Jakmile se pořádně seznámíte s postavou, přijde čas na hraní. Primárním režimem jsou duely, kde proti sobě bojují dva hráči. Existuje ovšem i možnost hrát ve třech, čtyřech a šesti. Věřte mi však, že největší zábava to je ve dvou. Ve větších počtech má Marvel Dice Throne tendenci být poněkud zmatečný, vyřazení hráči se přestanou bavit a hlavně je pomalý.
Ostatně už samotné duely se mohou významně protáhnout a trvat déle než by si podobná hra, kterou bych zařadil do kategorie fillerů, zasloužila. Uvádí se 20 až 40 minut, ale kolikrát jsme se vyšplhali na hodinku.
Rozmanitostí vpřed!
Každá z uvedených dovedností na desce hrdiny pro svou aktivaci vyžaduje určitý počet symbolů hozených na kostkách. Proto ve svém tahu máte dohromady tři hody (jeden hlavní a dva přehozy), aby vám padlo to, co zrovna chcete. Ovšem nebojte, není to jenom o štěstí. I když samozřejmě hraje velkou roli, není třeba se vyloženě bát, jelikož je zde i prostor pro strategii.
Tu umožňuje hraní karet z vašeho balíčku. S nimi můžete ovlivňovat jak vaše kostky, tak i kostky nepřátel, a tím jim škodit a zamezovat spouštění jejich akcí. Typů karet je několik – některé lze hrát pouze v daných fázích, zatímco jiné v podstatě kdykoliv. Většina z nich vyžaduje spálení několika bojových bodů (místní zdroj), zatímco další jsou zdarma. A právě důsledné balancování mezi kartami na ruce, házením kostek a hraním efektů vede k vytouženému vítězství a sražení zdraví nepřítele na nulu.
zdroj:
Vlastní
Během toho všeho je taktéž třeba myslet na to, že počet karet na ruce je omezený na šest a vždy existuje možnost kus prodat, abyste do budoucna získali dodatečné bojové body. A jak brzy zjistíte, některým hrdinům karty budou neustále docházet, ale díky tomu dají větší poškození, zatímco další si je neustále dobírají a mají dostatek zdrojů, nicméně za cenu menšího vlivu na bojové pole.
A ještě musíte mít na paměti, že každá postava má několik žetonů a stavů, přičemž útoky se dělí do pěti typů zranění. To znamená, že některé lze částečně nebo kompletně blokovat schopností, dalším se jenom vyhnete, jiné lze ovlivnit a některým nepomůže ani vůle boží. Tyhle útoky, stejně jako zmíněné stavy, jenom prohlubují hloubku, díky které se hra snaží vymanit z pouhé bojové výplňovky. Nicméně stále toho nenabízí tolik, aby se jí to plně dařilo...
Problém s identitou
Tím se dostáváme asi k mému největšími problému, který se hrou mám. I když jde v základu o zábavnou záležitost, jejíž systémy jsou povedené, nenabízí dostatečně vrstevnatý zážitek, aby šlo o plnohodnotné hraní na celý večer. Zároveň je ale příliš komplexní a založená na náhodě na to, abyste ji vytáhli v době, kdy si chcete odpočinout nebo dát něco svižného. Marvel Dice Throne je rozkročený mezi dvěma póly a sám neví, ke kterému přilnout více. Výsledkem tak je, že jde o pomyslného všeuměla, který ale ani jedno nedělá výborně.
zdroj:
Vlastní
Tomuto aspektu rovněž moc nepřidávají pravidla, především s ohledem na časování a hraní efektů. Během partií se mnohokrát staly různé diskutabilní momenty, které jsme museli s pravidly diskutovat, případně zavítat na internet, abychom při vyřešili. Možná by pomohlo občas jasnější frázování nebo, a to je věru kacířská myšlenka, menší variabilita. Chápu, o co se autoři snaží, ale výsledek by mohl, a podle mě i být plynulejší.
Zároveň si dovolím tvrdit, že oproti klasickému Dice Thronu jsou hrdinové od Marvelu méně nápadití. Tohle omezení samozřejmě spočívá hlavně v licenci a tématu, ale všeobecně mi přijde, že schopnosti předchozích postav byly zkrátka originálnější a možná i lépe zapuštěné do základního systému (zároveň mi přijde, že se zde vyskytuje větší počet společných karet). Na druhou stranu je úctyhodné, že se tvůrcům stále daří zachovat vzájemná kompatibilita a bojovníky můžete mezi sebou volně míchat, přičemž všichni v podstatě neustále působí vybalancovaně.
Avengers? To the box!
Rovněž chválím úložný systém zabudovaný rovnou v krabici. Zprvu jsem byl trochu překvapený a svým způsobem zklamaný z jejího nestandardního formátu, ale po otevření vám dojde, že to je kvůli tomu, aby se tam všechno pohodlně vešlo – hezky roztříděné, vložené do přiložených pytlíků, přesně jak to má být.
Stejně tak jsem kamarádem se zvoleným vizuálem. Ten vychází z komiksových předloh, ale rovněž se inspiruje klasickým Dice Thronem, aby byla zachovaná konzistentnost při kombinování. Jednotlivé ilustrace oplývají bohatými detaily, karty rovněž, herní desky jsou bytelné, a i když by třeba doprovodná karta hrdiny mohla být menší, je v konečném důsledku dobře, že vše zůstává přehledné a dobře padne do ruky.
Takže jak? Inu, Marvel Dice Throne je pořád hezké samostatné rozšíření původní hry, které díky silné značce jistě potěší mnoho komiksových nadšenců. I kvůli tomu to může být hezké první střetnutí se sérií, která si postupně vydobyla pevnou pozici a jejíž principy jsou v základu zábavné.
Avšak ono rozkročení mezi plnohodnotným herním zážitkem a fillerem zanechává jistou pachuť, stejně jako slabší výběr hrdinů nebo poněkud zmatečná pravidla. A kdybych měl osobně něco z této série doporučit, určitě bych raději sáhl po kooperačním Adventures, případně počkal na Missions.