Ano, je to pravda. Mrtví vstávají z hrobů a prahnou po lidské krvi. Jejich hlad je neutišitelný a jejich síla větší, než jsme čekali! Zvládli zabít i ty nejlepší z nás – z Kapitána Ameriky je chodící mrtvola a Tony Stark ve svém obleku nemyslí na nic jiného než na požírání mozků. Zbyli jsme jen my čtyři, musíme zachránit civilisty a utéct do bezpečí!
Hry o probíjení se hromadami oživlých mrtvol se značkou Zombicide na krabici jsou s námi už přes deset let. Ve svých různých iteracích nás zavedly do moderních dob, na Divoký západ i do fantasy středověku a hlubin vesmíru. Proto není nijak překvapivé, že se zombíci dostali i do komiksových kulis.
Někoho však může překvapit, že se v případě Marvel Zombies: Odboj superhrdinů nejedná o náhodné spojení licencí, ale o adaptaci konkrétní komiksové série Marvel Zombies. V marvelovském multivesmíru je opravdu možné všechno.
Pro ty z vás, kteří o nějaké Zombicide dosud neslyšeli, a taky pro ty z vás, kteří oceňují strukturované recenze, zmíním, že se jedná o kooperativní hru pro jednoho až čtyři hráče, v níž budete porážet hordy nemrtvých nepřátel pomocí šestistěnných kostek a jedna partie vám zabere 30 až 60 minut podle zvoleného scénáře.
zdroj:
Vlastní foto autora
KPZ pro zombie apokalypsu
V krabici hry Marvel Zombies: Odboj superhrdinů najdete deset figurek: Šest patřících superhrdinům (Vision, Wasp, Winter Soldier, Black Panther, Spider-Man a Hulk) a čtyři představující zombie hrdiny (Captain America, Scarlet Witch, Doctor Strange a Iron Man). Provedení figurek je opravdu prvotřídní, jak je u vydavatelství CMON ostatně zvykem.
Zejména u zombie hrdinů jsou detaily velmi povedené: Žebra lezoucí z korzetu Scarlet Witch, ohnilá lebka koukající z rozbité Iron Manovy helmy nebo na úlomku kosti držící noha Kapitána Ameriky. Pokud jste fanoušky Marvelu a barvení miniatur, tak k naprostému nadšení víc nepotřebujete.
Ale samozřejmě tady nejde jenom o cool figurky, zajímá nás i desková hra, která potřebuje i další komponenty. Tlustý blok kartonu ukrývá čtyři velké čtvercové díly mapy, kotouče na počítání zkušeností, hrst různorodých žetonů, a hlavně papírové figurky šesti pomocníků a padesáti zombií.
zdroj:
Vlastní foto autora
Také je tu hromádka malých karet několika druhů: Karty oživení, hrdinských vlastností, pomocníků a zombie superhrdinů. Hráčské postavy mají karty větší. Jsou tu i barevné plastové ukazatele životů a energie, barevné podstavce pro snazší rozlišení figurek hrdinů a samozřejmě kostky. Šestistěnné kostky jsou temně zbarvené do černa s červenými čísly a místo jedniček mají hrozivě otevřené hladové tlamy.
Veškeré komponenty jsou krásně ilustrované – tedy až na karty hrdinských vlastností, které jsou stylizované do strohých obrysů a osobně se mi vůbec nelíbí a nesedí mi ke zbylému grafickému stylu hry, který je plný akce. Na stole vyniká herní plán, který zobrazuje apokalypticky poničené ulice a budovy a je plný detailů.
Mezi vyvrácenými stánky se zbožím, vybouraným motocyklem a rozbitým fastfoodem najdete milé komiksové reference jako plakát na představení Ghost Ridera, kluzák Green Goblina či výtisky Daily Bugle. Zároveň však jsou veškeré herní prvky jasně viditelné. Celkově Marvel Zombies: Odboj superhrdinů vypadá velice hezky, ale jak se vlastně hraje?
Bijte je hlava nehlava!
Nejprve je třeba si vybrat scénář, který chcete hrát. Těch je k dispozici osm a liší se jak obtížností, tak očekávanou délkou hraní. Podle zvoleného scénáře sestavíte mapu a osadíte ji žetony označující místa oživení zombií, cíle, které máte sebrat, případně otevřené nebo zavřené dveře a místo, kudy máte utéct.
Pak si ještě vyberete, za jaké hrdiny budete hrát, vezmete si jejich karty s ukazateli, kotouč na počítání zkušeností, postavíte jejich figurky na určenou startovní pozici a jde se na to! A o co se vlastně snažíte? To vám určí daný scénář – většinou jde o posbírání cílů či pomocníků a utéct do bezpečí.
Každý hrdina může v základu udělat tři libovolné akce. Může se pohnout na sousední pole, tedy do vedlejší místnosti, pokud je v budově nebo přes přechod, pokud je na ulici. Může se posílit a získat tak superenergii nebo si vzít kartu hrdinské vlastnosti. Může sebrat cíl nebo zachránit pomocníka, pokud je s nimi na políčku nebo může otevřít dveře, které s jeho políčkem sousedí.
zdroj:
Vlastní foto autora
Jakmile však otevřete první dveře do budovy, objeví se v ní na předtištěných místech zombie a pomocníci v nesnázích. Poslední možnou akcí je pak útok, která je také nejkomplikovanější. Hrdina se může pokusit pobít zombie na stejném poli, případně i na sousedním, pokud má střelecký útok. Vezme si tolik kostek, kolik je natištěno na jeho kartě, vrhne jimi a každá kostka, na které je alespoň taková hodnota, jako je přesnost daného hrdiny, je pak úspěšným zásahem.
Zásahy se mezi zombie rozdělují podle tzv. „priority cíle“, kdy první je třeba sejmout superhrdiny, pak ranaře, pak chodce, zatímco rychlé běžce trefíte až úplně naposled. Mrzuté však je, že musíte zombie porazit jednou ranou. Pokud Scarlet Witch, která má tři životy, dáte dvě zranění, nestane se vůbec nic. Proto je dobré při útoku na takovéto velké cíle použít vaši superenergii. Za každý bod energie totiž házíte kostkou navíc.
Každý hrdina má do začátku hry k dispozici jednu speciální schopnost – Winter Soldier při útoku ihned zabije jednu zombii, Wasp ignoruje výše popsanou prioritu cílů a Black Panther dokáže za superenergii snížit při útoku životy nepřátel, takže i ranaři se dvěma životy padají jak mouchy. Jednou schopností to však nekončí.
zdroj:
Vlastní foto autora
Za každého zabitého nemrtvého a každý sebraný cíl dostáváte zkušenosti, čímž si odemykáte nové schopnosti. V arzenálu také můžete mít hrdinské vlastnosti, které jsou sice na jedno použití, ale dokáží vám zachránit život a pomocníky, jejichž schopnosti jsou velice užitečné a když by došlo na nejhorší, můžete je použít jako živý štít.
Ono vám ostatně velmi rychle půjde o holý život. Potom, co všichni hrdinové provedou své akce, se aktivují zombie. Buď se přesunou o pole směrem k nejbližšímu hrdinovi, nebo, pokud jsou na stejném poli jako hrdina, uberou mu jeden život. A každý hrdina kromě Hulka má pouhé tři životy. Takže skončit sám na stejném poli se třemi zombíky na konci kola znamená jistou smrt a tím pádem i nešťastný konec hry.
Vyčistit plán od nemrtvých se zdá jako dobrý plán, ale oni stále přicházejí noví! Po jejich aktivaci se na každém místě s žetonem oživení objeví další, navíc čím vyšší úroveň mají hrdinové, tím více jich bude. Předem však nevíte, co přesně vás čeká, protože to odhalí až tažená karta. Bude to velký ranař, zástup chodců, nebo zombie superhrdina?
Dokonce se nemusí objevit žádní noví zombíci, ale místo toho se znovu aktivují ti, co už jsou na plánu, takže i když jste si původně mysleli, že jste v bezpečí, teď se vám chodec zakousává do ramene… Pokud jste akce zombií a jejich následné oživení ustáli ve zdraví, můžete se s nadšením pustit do nového kola, kdy navíc každý hrdina získá jednu superenergii a může se vrhnout na své 3 akce.
Rychle, zběsile a zábavně
Marvel Zombies: Odboj superhrdinů není nijak složitá hra. Pravidla by se dala shrnout na pár řádcích, což ostatně platí o zadní straně brožury. Po prvním kole je každému jasné, co může dělat a hra tak rychle odsýpá. „Otevřu dveře, skočím dovnitř, zaútočím. Sakra, zabil jsem jenom dva. Dojde sem někdo dorazit toho posledního?“
Ano, i když jste superhrdinové, nemáte nikdy vše plně pod kontrolou. Tahle hra je ameritrash jako řemen, vše určují kostky a karty, a i když si můžete tahy naplánovat sebe líp, jistotu úspěchu nikdy mít nebudete. Kostky a celkově všudypřítomná náhoda vás často dostanou do pozice, kdy si budete navzájem zachraňovat krk.
zdroj:
Vlastní foto autora
Omezené množství akcí vás také více nutí spolupracovat, protože sami nezvládnete udělat všechno, takže se budete snažit vymýšlet, jak nejlépe využít vaše schopnosti. „Já sem nalákám zombíky, abyste je mohl jeden z vás jednoduše zničit a on zatím proběhne dveřmi a sebere poslední cíl!“
Na plánování je krásná ta nejistota. Díky tomu, že nevíte, co vás za dveřmi čeká, jestli se povede útok nebo jací zombíci budou oživení, není možné přijít na nějaký precizní plán. To trochu eliminuje „alfa hráče“, který by všem rozkazoval. Každý hrdina navíc chce využít co nejlépe své schopnosti, a tak nabízí to řešení, které mu umožní zazářit.
Skvělý zážitek z kooperace jsem však měl pouze v případě, když jsme hráli čtyři. Z hlediska tématu jsou ve hře vždy přítomní čtyři hrdinové bez ohledu na to, kolik hráčů sedí u stolu. To sice zaručuje vyváženost hry ve všech počtech hráčů a odpadají tím případné úpravy pravidel, ale za mě je to největší chyba této hry.
zdroj:
Vlastní foto autora
Ve čtyřech hráčích má každý svého hrdinu a přirozeně se do něj vcítí a prožívá své tahy. V menším počtu hráčů si pak rozdělíte kontrolu nad hrdiny a rázem se z pocitu, že jako Hulk mlátíte zombie, stává pocit, že jste velitel posílající Hulka mlátit zombie… A to není tolik zábavné. A není to jediná věc, ze které jsem trochu rozmrzelý.
Další je nízká variabilita scénářů. Jen jeden funguje jinak než klasický model „poberte klíčové věci a vypadněte“, takže i když scénáře obměňujete, hru to moc neosvěží. Poslední věcí, která mě mrzí, je rozvržení úrovní hrdinů. Poslední schopnost otevřete až po zabití 43 nepřátel, což se v mých partiích stalo přesně jednou jenom proto, že jsme se o to cíleně pokoušeli. Většina scénářů končí daleko dřív, než byste téhle mety dosáhli.
Po produkční stránce je také pár drobností, z nichž jsem nebyl nadšený. Třeba to, že ten cool symbol kousance na kostkách je v této verzi hry úplně k ničemu a akorát mate (uplatnění má jen ve verzi z Kickstarteru). Barevné podstavce z tvrdého plastu se na figurky nenandávají úplně pohodlně a to, že karty hrdinů mají ilustrace i z rubové strany, znesnadňuje variantu náhodného výběru.
A… to je vše. Víc negativ nenajdu, a to jsem na jejich hledání expert. Marvel Zombies: Odboj superhrdinů je fakt příjemná oddechová kooperačka pro večery, kdy si chcete zahrát na superhrdiny a mrskat kostkami o sto šest. A to já chci celkem často. Takže přece jen bych našel ještě jednu drobnost: Chtěl bych víc! Víc hrdinů, víc scénářů a víc padouchů. Ale, když o tom tak přemýšlím, tak to, že ve mě hra vyvolává takové pocity, je vlastně dobře, ne?