Teplo už víceméně odešlo do tropičtějších končin, tudíž je pomalu čas vytáhnout palčáky, huňaté oblečení a zkoušet neumrznout. Klíčovou složku v této aktivitě častokrát hrají teplé nápoje, ideálně slazené dobrým medem. A med by samozřejmě nebyl bez pilných včelek, které v Medobraní vzaly situaci pevně do svých rukou a rozhodly se, že nepotřebují lidi, aby jejich blahodárný mok mohly prodávat.

Galerie

Proto místní královna zavelela a nařídila svým dělnicím, aby vyplnily požadované papíry, odevzdaly je na příslušných orgánech a tím otevřely vlastní medový byznys. Nejenže tímto způsobem budou prosperovat a bohatnout, ale třeba je díky tomu ostatní zvířátka konečně nechají na pokoji a nebudou jim pořád lézt do pláství...

Radost k pomačkání

Bez sáhodlouhého mučení se přiznám, že nastíněná premisa za doprovodu poutavé krabice byla hlavním důvodem, proč jsem se na právě recenzované dílo těšil. Jeho originální anglická verze se mi kompletně vyhnula a ve skutečnosti jsem ani moc nevěděl, jaký herní zážitek Paul Salomon připravil.

Druhým důvodem pak docela přirozeně bylo, že tuzemský Mindok má v poslední době docela šťastnou ruku na výběr projektů, které se mi často strefují do vkusu. Což bez větších výtek platí i v tomto případě. Nechci ovšem předbíhat a titulu se budu věnovat hezky lineárně tak, jako byste si ho zrovna přinesli domů.

zdroj: Vlastní

Je už tak trochu zvykem, že si zmíněné vydavatelství opravdu umí pohrát s překladem a dokáže si vyhlídnout projekty s velmi pěknými produkčními hodnotami. Medobraní je toho krásným důrazem. Pod velkým názvem se skrývá docela vtipný podtitul „Včely v čele bzzznysu“ a následné odkrytí horního víka krabice, u něhož ohromně chválím výřezy na prsty umožňující rychlé vyšoupnutí spodního dílu, odhalí, že i kdyby vás hraní nebavilo, můžete se minimálně kochat.

Ilustrace od Anny Heidsieckové (Vítejte na Měsíci nebo Když sním) jsou zkrátka kouzelné. Vyobrazení samotného lesa, jeho obyvatel, úlu nebo třeba i rubů karet jsou radostí pro oko, které potěší rozjuchanou barevností i magickou pohádkovostí. Krása střídá nádheru. Většina komponent je vyhotovená z kartonu působícího víc než bytelně stejně jako karty, jež pravděpodobně jen tak neošoupete.

Jenom je trochu škoda, že některé kartonové komponenty jsou v podstatě jen na okrasu a jejich využití je téměř nulové. Kromě toho zde ještě naleznete plastové žetony pylu, dřevěné figurky v pěti barvách a gumové žetony medu připomínající bonbónky, na něž se ostatně vztahuje asi má jediná výtka – vzhledem k tomu, že jde o rodinnou hru (sice doporučenou pro trochu odrostlejší hráče od 10 let, ale stejně) by takové zpracování mohlo mít nežádoucí účinky. I když se mi osobně třeba dost líbí a jako dospělého člověka mně gumové zpracování potěšilo, trochu se bojím u dětí, které by mohly mít tendence je sníst.

zdroj: Vlastní

Naopak sníst asi úplně nebudou chtít pravidla. Ne, že by nepůsobila chutně, nicméně jejich vyhotovení z tvrdšího papíru je coby pochutinu vyřazuje z jídelníčku. Tento úkol tedy úplně nezvládají, avšak průběh partie vám vysvětlí bez jediného zádrhelu a hezky strukturovaně přesně tak, jak to mám rád.

Tuzemské zájemce navíc jistě potěší, že si vydavatelství umně pohlídalo překlad Michala Stárka, ve kterém jsem nenarazil na žádné nesrovnalosti či chyby. Stejně je navýsost milá přítomnost insertu už v základu. Pohodlně do něj dostanete všechno potřebné, což značně zkracuje přípravy sezení. A klidně rovnou některé komponenty můžete nechat v něm a používat ho jako misku. Jestliže se vám tedy vejde na stůl.

Zlatavé dobroty hybnou silou ekonomie

Se samotnou hrou by to nicméně problém být neměl. I když zabírá více místa, stále nejde o žádného obra. Vlastně stačí, abyste doprostřed stolu umístili jednu větší desku se stánkem/lesem a jednu trochu menší s úlem. Následně si každý hráč na začátku zvolí barvu, k níž dostane vlastní plástev, základní finanční obnos v podobě přírodních tolarů a dělnici (případně dvě, jedná-li se o čtvrtého hráče). Jedná se o hlavní zdroje pro rozšiřování plástve, což vám bude postupně generovat další.

Galerie

Plástve se skládají ze dvojitých hexových dílků, které k sobě můžete přikládat pouze jednou danou barvou. Do začátku máte čtyři, které sestavíte podle vylosované kartičky z celkových 17. Následně k nim umisťujete další získávané pokládáním svých dělnic na desku úlu. Je tu šest druhů dílků, každý s jinou ikonou zastupující akce úlu, jež aktivujete ve chvíli, kdy jejich skládáním ve vaší plástvi vytvoříte volné hexové políčko, tedy prázdnou buňku.

Jakmile taková situace stane, v libovolném pořadí vyhodnotíte všechny akce vyobrazené na sousedních políčkách. Tímto způsobem dostáváte další dělnice, a hlavně vytváříte jeden ze čtyř dostupných druhů medu. Abyste ho mohli vyrobit, potřebujete nejen odpovídající akci, ale taktéž musíte vzniklé volné políčko vyplnit hexovým dílkem nektaru, který získává pro změnu včelka sběračka pohybem na louce (druhá herní deska). Rovněž platí, že každý dílek nektaru potřebuje pro vsazení trochu jiné podmínky určené barevnými stranami plástve – nejjednodušší je květový nektar, nejsložitěji akátový.

Když se vám povede med vyrobit, musíte ho samozřejmě prodat. K tomu opět potřebujete aktivovat danou akci. Poté máte dvě možnosti: Buď prodáte jeden druh medu či pyl za aktuální prodejní cenu, která se průběhem partie neustále snižuje, nebo jednotlivé druhy zkombinujete a vyplníte jednu ze tří dostupných zakázek od jiných zvířátek. První způsob vás odmění určitým obnosem tolarů, zatímco druhý splněnou zakázkou s určitou bodovou hodnotou a bezplatnou aktivací jedné ze tří akcí.

zdroj: Vlastní

Tímto způsobem pokračujete, dokud nenastane jedna ze dvou situací. Buď cena čtyř druhů artiklu klesne na nejnižší příčku, nebo se vyčerpají dva sloupce se zakázkami. Obě situace vedou k tomu, že se spočítají body a určí se vítěz. Body se počítají za splněné zakázky, za zbylé tolary či zdroje, stejně jako za pořadí v královniných soutěžích, což jsou tři vylosované speciální karty s různými podmínkami, jež hráče při jejich dosažení odměňují. Jde o docela dynamické bodování umožňující hráčům volit rozličné taktiky a udržující napětí většinou až do konce.

Rodinná hádanka

Z popisu je vám asi víc než jasné, že je Medobraní zaměřené především na plánování kroků několik tahů dopředu. Pokud bych mohl použít nějaký příměr, docela výrazně mi hraní připomínalo Zahradníky od Blackfiru. Zkrátka výrazně přemýšlivá zábava, která docela úspěšně dokáže zaměstnat vaší hlavu, jíž si budete lámat nad tím, jaké kroky jsou pro vás nejlepší teď i do budoucna. Je zde ovšem jeden výrazný rozdíl!

Aktuální novinka Mindoku je přece jen víc zaměřená na rodinné hraní, a to i s trochu menšími dětmi. Proto zábavy dosáhnete i ve chvíli, kdy nad počínáním zase tak moc nepřemýšlíte. K nějakému výsledku se většinou dostanete vždycky a neustále máte pocit, že tvoříte a někam se posouváte. Dost pravděpodobně nebudete tak úspěšní jako sousedé, co své kroky opravdu propočítávají a v hlavě diskutují nad každou možnou variantou, ale ve výsledku to zase tolik nevadí.

zdroj: Vlastní

Z osobního pohledu mi daleko víc vadilo, že partie se občas dokáže docela táhnout. Její konec do jisté míry spočívá na jednotlivých hráčích a jakmile moc lidí neplní zakázky, vytratí se tempo a s ním i zábava. Současně mi přijde, že mechanismus worker-placementu by mohl být vytěžený o trochu víc. Funguje dobře, jenom mu chybí nějaká dodatečná jiskra, která by v tomto směru zažehla trochu tvořivější a vrstevnatější prvek.

Pilná včelka, šťastná včelka

Všechny tyto nešvary vyplouvají na povrch ještě víc v případě, kdy hrajete v maximálním počtu hráčů. V něm je průběh opravdu dost pomalý a ve skutečnosti ani není moc zábavný. Zkrátka až příliš dlouho čekáte na svůj tah. Rovněž za to může i téměř nulová interakce s ostatními. Je tu opravdu jen lehká možnost škození a můžete se s dalšími hráči na dálku přetahovat v plnění zmíněných karet soutěží, ale to je víceméně všechno. Všichni si staví na svém „písečku“ a moc si ostatních nevšímají. Ve dvojici či ve třech to má zkrátka lepší dynamiku.

Galerie

Na druhou stranu přesně tato solitérnost pomáhá tomu, aby byla hra zábavná i v jednom hráči. Osobně mě třeba sólové režimy ve hrách pro více lidí příliš nebaví, ale tady zkrátka není zase takový rozdíl, jestli hrajete s někým nebo sami, takže mi nevadil. Rovněž u něj odpadá čekání, jelikož správa „virtuálního protivníka“ je téměř okamžitá. Takže jestli se bojíte, že k produkci medu nikoho neseženete, není to vyloženě problém.

Pokud si tedy Medobraní chcete pořídit, chybu neuděláte. Titul má sice trochu trable s tempem a některé jeho části by mohly být ještě trochu propracovanější, ale jako zástupce docela chytrého, a hlavně zadumaného rodinného hraní se v české nabídce rozhodně neztratí. I kvůli své lákavé podobě, jež jistě zvládne upoutat nejeden pár očí.