„Dobré ráno! Ty jsi v Divukraji nový, že? Rád tě budu provázet! Vím o každém místečku, kde se dají nalézt větvičky a bobule. Můžeme si postavit domeček a hrát si, že je to zámek! Já budu velitel a ty budeš žonglér. Myslím, že ostatní děti už na nás čekají u koupaliště. Postavíme ten nejlepší bunkr na světě! A uvidíš, že večer při přehlídce se z nás stanou nejlepší kamarádi. Tak na co ještě čekáš? Pojďme si hrát s ostatními mláďaty z Divukraje!“
Před rokem studio Starling Games uspořádalo kickstarterovou kampaň, která měla všechny příznivce zvířecích stavitelů ještě jednou zavést do světa Divukraje v pátém a šestém rozšíření Newleaf a Mistwood. Tvůrci však kromě toho vydali ještě dětskou verzi hry pod názvem My Lil' Everdell pro děti od 6 let.
Díky brněnským Rexům jsme se postupně dočkali většiny obsahu této celosvětově úspěšné hry, byť v osekané retailové verzi. Po rozšířeních Perlava, Skálověží a Zvonkobraní přispěchali i s přeloženou verzí zmíněné hry pro malé stavitele s krásným názvem Mláďata z Divukraje.
Autory jsou otec Divukraje James A. Wilson a jeho žena Clarissa, kteří spolu již spolupracovali na hře Flourish z roku 2021. Ilustracemi dětský Divukraj oživil Andrew Bosley, jeden z trojice původních grafiků, kterému pomáhala Jacqui Davis stojící například za Vinohradem. Centrální mechanikou zůstává worker-placement, neboli umisťování pracovníků, ale bude něco takového skutečně pochopitelné již pro šestileté hráče? Zabaví i dospělé? A v čem se liší od původní verze?
zdroj:
Vlastní foto autora
Jak se staví v Divukraji
Každý z hráčů na svou desku položí své tři pomocníky, kterým říkejme kamarádi. Mohou jimi být bílé myšky, rezavé lišky, zelené ještěrky či modří motýli. Hraje se všehovšudy na čtyři kola. Na počátku každého z nich začínající hráč hodí čtyřmi kostkami, které se umístí na herní plán a nabízejí různé kombinace surovin a vítězných bodů.
Poté proběhne sklizeň, tedy aktivace všech zelených karet všech hráčů. Následně se hráči střídají a v každém tahu provedou jednu akci skrze umístění svého kamaráda na jednu z lokací: Buď na lokaci s kostkou, kde smí být přítomný pouze jeden kamarád, nebo na jednu ze tří lokací, které oplývají hojností smůly, větviček či bobulí pro libovolný počet kamarádů všech hráčů. I jeden hráč tak na toto pole smí umístit postupně ve svých tazích vícero svých kamarádů.
Po umístění kamaráda a čerpání surovin smí aktivní hráč vyložit jednu z osmi karet v nabídce pod herním plánem. Musí však zaplatit potřebné zdroje. Jakmile jsou umístění všichni kamarádi a akce dokončené, hráči si je vezmou zpět k sobě, posunou žeton slunce v protisměru k dalšímu hráči, zatímco žeton měsíce putuje po obvodu herní desky. Další kolo tak může začít!
zdroj:
Vlastní foto autora
Mláďata vs. Divukraj
V Mláďatech oproti původnímu Divukraji chybí surovina oblázků, ale zůstalo všech pět původních druhů karet: Zelené, které při vyložení a při každé aktivaci odmění majitele ziskem surovin či bodů; červené, na které lze postavit kamaráda jako na samostatnou lokaci s vlastním efektem namísto poslání ho na herní plán; modré, které hráče odmění či mu něco usnadní až časem při splnění dané podmínky; hnědé s jednorázovým efektem; a konečně fialové s bonusovým bodováním v závěru partie. Některé karty jsou nové, jiné imitují tvory z původního Divukraje.
Namísto velké mýtiny s mnoha lokacemi se nám nabízí čtyři uzavřené lokace s nabídkou dle herní kostky a tři lokace otevřené alespoň pro základní příjem surovin. Hned na začátku musím tuto inovaci a cestu k zjednodušení vyzdvihnout. Není to o náhodě svěřené kostce, ale o celkovém zadání zjednodušit nabídku a hru zpřehlednit.
Proměnlivá nabídka určená kostkami zabaví a jde ruku v ruce s během hry, kde pro malý počet lokací bylo nutné snížit počet pomocníků/kamarádů, ale hra je na druhou stranu hraná na čtyři kola namísto původních tří. Hráči tak v základu vykonají dvanáct akcí namísto původních devíti ve „velkém“ Divukraji, ale v Mláďatech nepotkáte složitější kombinování karet.
Chybí i možnost přesunout či si vrátit nějakého kamaráda, tedy mechanika, která dříve hráčům umožňovala za hru provést vícero akcí. Mezi kartami zde též nepotkáte dvojice lokace-tvor s možností tvora vyložit zdarma díky předchozímu postavení jeho obydlí.
Na počátku každého ročního období proběhne sklizeň a hráči jsou odměňovaní průběžně. Namísto plnění událostí či stavění monumentů se tu plní čtyři druhy úkolů v podobě přehlídek – kdo každou přehlídku splní dříve, získá více bodů. Hraje se na pět staveb, pět tvorů, jednu kartu od každé z pěti barev či na trojici stejné barvy (vyjma zelené).
V závěrečném bodování hráči získají po bodu za každou zbylou dvojici jakýchkoliv surovin, za bonusy fialových karet, za destičky přehlídek a žetony bodů nabytých v průběhu partie. Také je potřeba dodat, že lesní městečko nemá omezení v počtu vyložených patnácti karet, jako tomu je u velkého Divukraje.
zdroj:
Vlastní foto autora
Zjednodušit, nebo ztížit? A co na to děti?
Celou hru lze upravit dle potřeb. Pokud hrajete s malými dětmi či s dětskými prvohráči, můžete jim na začátek hry rozdat karty domečků či velitelů. Obě karty jsou zelené, takže na začátku každého kola svého majitele obdarují – velitel vítězným bodem a domeček jedním kusem libovolné suroviny. Každému hráči lze též do začátku partie usnadnit budování počáteční větvičkou, smůlou a bobulí.
Hru jsme odehráli v čistě dospělácké sestavě i s různě mladými spoluhráči – šestiletým Jiříkem, sedmiletou Anežkou, osmiletou Magdalénkou a devítiletým Tomášem, přičemž Anežka s Tomášem již něco málo nahráno mají i z moderních společenských her, zatímco Jiřík a Magdalénka teprve začínají.
Nás zkušené dospělé, kteří mají nahraný svůj velmi oblíbený velký Divukraj, to tolik nebavilo, byť vše fungovalo. Zkusili jsme si proto hru zahrát i s kamarády a kamarádkami, kteří po světě deskových her teprve pokukují a zatím toho moc nenahráli. Naši dospělí přátelé si hru velmi užili a jednomu páru, který dosud hrál pouze Jízdenky, prosím! či Timeline, to spravilo chuť po zkušenosti s velkým Divukrajem.
zdroj:
Vlastní foto autora
V něm na ně bylo kombinací karet a lokací zkrátka moc, takže jen shromažďovali suroviny a něco stavěli bez většího nadšení a budování enginu. Pro dospělácké prvohráče lze tedy Mláďata z Divukraje s čistým svědomím doporučit, byť pravidelným hráčům budou chybět další vrstvy kombinací a strategie.
Hra je ale určená pro děti, jak si tedy obstála před nimi?
Šestiletého Jiříka a sedmiletou Anežku nadchla vyřezávaná zvířátka a zpracování surovin. Po chvíli si vzpomněli, že je čeká i hra a vysvětlení jejího průběhu pochopili hned, byť jsme jim v průběhu partie museli připomínat, že teď je čas na sklizeň a naopak nyní je třeba vyčkat do začátku dalšího kola. Stavění je bavilo a pro samou radost nebyl čas sledovat soupeře. Jiřík si musel zvyknout na rozlišení lokací, že některé jsou jen pro jedno zvířátko a jiné jsou přístupné stále všem.
Oba zapomínali na možný zisk bodů za fialové karty na konci hry, přičemž si podobně jako i dospělí hráči Divukraje museli zvyknout na červené karty – že mohou být výhodné a že se nesmí zapomínat na ně chodit. Pro všechny děti bylo též těžší si uhlídat pravidelné čerpání výhod za modré karty, když jich měly víc najednou.
I osmiletá Magdalénka občas opomenula červenou či fialovou kartu, ale stavět jí šlo samo. No a devítiletý Tomáš jednoduše sbíral, stavěl a popoháněl ostatní. Nutno dodat, že mladším, kteří potřebovali větvičku, poradil, že na té kostce v podobě libovolné suroviny a bodu je to výhodnější, než jít jen do větvičkové oázy.
Z hlediska figurek kamarádů i malovaných karet byly všechny děti nadšené. Samotnou hru si chtěly zopakovat a nakonec to přes mírné rozpaky díky svým kamarádům zvládl i Jiřík. Ale až po skutečné svačině a proběhnutí se... Pro šestileté děti se tak hra může zdát těžší na uhlídání všech informací – lokací, kostek, efektů karet. Zejména když nejsou moc vyhrané a mají za sebou nanejvýš Jurskou sváču.
Sedmileté děti to již povětšinou zvládnou a starší si karty skutečně zvládají uhlídat samy. Obecně platí, že čím víc oplývá dítě soustředěním, tím rychleji se do toho dostane. Zkušenost s jinými hrami může být výhodou, ale není to podmínkou pro možnost zahrát si na malé stavitele na lesní mýtině.
zdroj:
Vlastní foto autora
Sólová varianta
Mláďata z Divukraje nabízí i dvě různé solitérní varianty. Hráč se může utkat s Princem Koblížkem nebo s Princeznou Fialkou. Stačí si zvolit svého protivníka na oboustranné kartě sólové výzvy a připravit si osmistěnnou kostku. Automa nezískává body ani suroviny a každé kolo vyloží zdarma kartu dle čísla padlého na osmistěnné kostce dle polohy karty v nabídce. Na konci hry bude mít tedy dvanáct vyložených karet.
Princ Koblížek svým kamarádem obsadí vždy nejvíce volnou kostku vlevo. Pokud jsou obsazené všechny kostky, pošle svého kamaráda na bobule, následně dle hodu kostky vyloží jednu z karet z nabídky zdarma a nová karta je doplněná.
Princezna Fialka si nejprve hodí kostkou a tuto kartu poté vyloží. Na odpovídající místo není doplněná nová karta, ale umístěný jeden z princezniných kamarádů. Takto vyloží tři karty během kola, čímž zužuje při výběru z nabídky možnosti hráče. Vždy tak zbude pět karet a až na konci celého kola jsou karty doplněné.
zdroj:
Vlastní foto autora
Na konci kola se vyhodnotí, zda automa dosáhla na některou z přehlídek, a pokud ano, získá ji. Když tedy hráč postřehne, že automa splnila podmínky pro získání přehlídky, může se ji ještě pokusit předehnat. Automa má na konci hry body za fialové karty, nikoliv však za suroviny.
Pokud vám to přijde jednoduché, lze si to ztížit několika způsoby. Automa může přehlídky dokončovat okamžitě, může každé kolo začínat nebo může od počátku disponovat kartou velitele a získávat díky němu bod při každé sklizni.
Koblížka lze přidat též do hry dvou či tří hráčů jako dalšího u stolu. Za každého hráče včetně Koblížka je na herní plán připravená k použití jedna kostka surovin. Právě toto přidání automy do hry vícero hráčů je další z inovativních prvků ve světě Divukraje.
Mláďata obecně nejsou žádným ternem pro zkušené hráče, na něž ale ostatně necílí. Zato chcete-li si zahrát Divukraj se svými ratolestmi, na které je ještě příliš složitý, případně do deskovek zasvětit své dospělé kamarády, není moc co řešit.