Cink, cink, zaslechne barista a otočí se směrem k vyvozovanému zvuku. Ve dveřích spatří známého milovníka výběrové kávy, který je v jeho podniku už štamgastou. Přivítá ho s širokým úsměvem a rukou připravenou na kávovaru, přichystaný mu udělat jeho oblíbené espresso za doprovodu tradiční výměny životních historek. Náhle se ale dveře rozletí znovu a do kavárny vstoupí gang maminek v batikovaných šatech, jež si už mezi dveřmi začnou objednávat své oblíbené nápoje s rostlinnými mléky a extra pěnou.

Než je vůbec stihne zaregistrovat, vejde další skupinka, tentokrát složená z přírodně vyhlížejících dredatých pohůnků, kteří se nemohou dočkat toho, až si dají svůj oblíbený asijský zelený čaj. V podniku už je natolik čilo, že roztomilá blondýnka v růžovém kompletu téměř zcela zapadla a nebýt jejího pisklavého hlásku objednávajícího si karamelové frappuccino, ani by si ji chudák barista nevšiml. A možná by to bylo dobře. Protože kvůli tomuhle si přece tu Svojí kavárničku neotevíral.

Galerie

Přiznám se, že jsem se do recenzování Mojí kavárničky (v orig. Coffee Rush) od Blackfire pouštěl s přesvědčením, že pravděpodobně půjde o příjemný rodinný zážitek, který neurazí, ale ani nenadchne. O to větší bylo moje překvapení, když odstartovalo hraní, protože takhle všestranně zábavný a svižný titul jsem opravdu dlouho nehrál. Korejský návrhář Euijin Han zkrátka už ve svém debutu ukázal, že se ho rozhodně vyplatí sledovat.

Dvanáct malých espress

Učarování začalo už při rozbalování. Relativně menší krabice z venku působí nevinně a zdobí ji roztomilá úvodní ilustrace s velkým českým názvem. Její útroby v sobě skrývají jedno kouzelné překvapení za druhým. Kromě ústředního herního plánu, hráčských desek a balíčku karet v ní naleznete celkově 12 malých plastových hrníčků, díky nimž pookřejete podobně jako nadšenec do plastu a NDR Miroslav Donutil. Vedle nich se rovnou skrývají zmenšeniny osmi klíčových ingrediencí, jako jsou kávová zrna, led, voda nebo čajové lístky.

zdroj: Foto: Vlastní

S produkcí si evidentně tvůrce se studiem Korea Boardgames vyhráli a člověk z toho bezpečně nabývá pocitu, že tady se tvořilo s láskou. Stejně tak je příjemné, že se přemýšlelo nad systémem uložení, kde vnitřek sám o sobě funguje jako dobře navržený insert, do kterého všechny komponenty pohodlně umístíte, aby byly příště připravené k téměř okamžitému hraní.

Otevřel si kavárnu, ale chodili mu tam lidi

A průběh samotných partií jasně dokazuje, že v jednoduchosti se častokrát skrývá ta největší krása. Každý hráč si na začátku vybere barvu, v níž dostane vlastní desku, figurku (popřípadě figurky) a tři hrníčky. Následně si z balíčku objednávek lízne určený počet karet, položí si je vedle desky a pořádně si je prohlédne. Každá taková kartička na sobě kromě vyobrazeného nápoje má ikony potřebných ingrediencí, které jsou k jeho vyhotovení potřeba.

Tyto ingredience hráči získávají pohybem figurky po ústřední desce s 16 políčky. Každé políčko představuje jinou ingredienci a abyste je mohli získat, musíte přes ně přejít, případně se na nich zastavit. V základu se vždy můžete pohnout o tři pole, vodorovně nebo svisle, přičemž je sice možné projít přes políčko, kde stojí soupeř, ale ne se na něm zastavit.

Galerie

Důležité je, že po každém vašem tahu se dosud nevyřízené objednávky posouvají směrem dolů na herní desce, což simuluje mizející trpělivost zákazníků. Jakmile se tímto způsobem posune karta mimo desku, jedná se o nezvládnutou objednávku. Ta přidává záporný bod k finálnímu skóre a celkově jich můžete spálit jenom určité množství. Jakmile se některému z hráčů podaří zpackat pět objednávek, partie končí (skončit může i v případě, kdy dojdou všechny karty v balíčku).

Zábavný bolehlav

Proto musíte neustále plánovat dopředu a do svých hrníčků sbírat takové ingredience, abyste se v dalším kole nezbláznili z ohromného množství příchozích objednávek. Současně s tímto prvkem můžete pracovat i ve svůj prospěch, jelikož podle počtu dokončených objednávek si ostatní hráči dobírají další, které se jim postupně hromadí.

To nejen že krásně simuluje frenetický provoz vyhlášené kavárny ve špičce, ale též to přináší dodatečný strategický prvek, obohacený o správu vylepšování. Za tři dokončené recepty si zakoupíte jedno ze čtyř dostupných vylepšení, které vám poskytne nezanedbatelný bonus do budoucna.

zdroj: Foto: Vlastní

Většinově se jedná o zisk dvojité porce surovin na určitých políčkách, ale také tu je možnost diagonálního pohybu. Jenomže tím, že zaplatíte tři hotové objednávky, ztratíte jeden vítězný bod (objednávka je za jeden bod, vylepšení za dva), který se vám v konečném součtu může hodit. Protože co kdyby ve svém dalším tahu soupeř ukončil celou hru?

Z každé seance se tedy stává jeden velký rébus, který vás nutí být maximálně efektivní a promýšlet své tahy ve všech ohledech, hlavně s přihlédnutím na omezené zdroje a nemožnost přesouvání ingrediencí mezi jednotlivými hrníčky.

A i když během svého tahu nejste limitovaní časem, neustále se nacházíte pod pomyslným tlakem konzistentního přísunu nových žádostí od zákazníků. Zkrátka a dobře, titul bravurně zůstává věrný svému původnímu názvu i tématu a zároveň je maximálně zábavný.

zdroj: Foto: Vlastní

Ve dvou nebo čtyřech? Vždycky trochu jiné

S tím se pojí i docela zajímavý přístup ke hraní, kde úplně nepřemýšlíte nad tím, jak vyhrát, ale spíše jak neprohrát. Dříve či později se porce objednávek stane neúnosná a někdo z hráčů se pod její tíhou podlomí.

Vy se proto snažíte být tím, komu se to nestane jako prvnímu, zatímco sledujete situaci ostatních a snažíte se odhadnout, kdy onen konec přijde, aby to nebylo zrovna v době, kdy jste investovali své body a kvůli tomu vám uniklo vítězství. A přesně toto balancování nad „smrtí“ dodává hře stylový, dravý náboj.

Navíc je příjemné vidět, že i když se herní zážitek značně liší podle počtu hráčů u stolu, každá z variant má něco do sebe. Ve dvou hráčích daleko jednodušeji toho druhého zahltíte objednávkami a častokrát se jedná o nejrychlejší způsob hraní, zatímco ve čtyřech do popředí přichází více rozmyslu a komplikovanější pohyb na desce. Nejvyváženější průběh pak dostanete ve třech, kde si užijete od všeho trochu.

Galerie

Neopakovatelný flat white

Zhruba někde v těchto místech běžně přichází na řadu text, v němž začnu vyjmenovávat ty části hry, které se mi do vkusu úplně netrefily. V případě Mojí kavárničky se mi to však dělá těžko. Všechny její prvky do sebe neuvěřitelně zacvakly a v rámci výplňových nenáročných her kope tu nejvyšší ligu.

Samozřejmě, někomu by mohlo vadit, že vaší úspěšnost při dokončování objednávek do jisté míry ovlivňuje náhoda (druh objednávky a dostupnost polí na herní desce). Je ale nastavená dobře a nikdy vám hraní nezprotiví. Dle mého názoru je to ve skutečnosti spíše naopak a zábavu umocňuje. Kdyby vás přece jen otravovala, můžete ji doplňujícími pravidly do jisté míry omezit.

Nejsem úplně spokojený s pravidly, v nichž je poněkud nešťastně popsaný pohyb a sběr surovin na desce. Ale už během první partie pochopíte, že smysl dává pouze jeden způsob.

Nic z toho není důvodem, aby se prvotina Euijina Hana nemohla dočkat mého plného doporučení. Okamžitá zábava s dostatečnou hloubkou a geniálně zachyceným tématem, která vtáhne každého přísedícího u stolu, si ostatně nic jiného nezaslouží.