Koho by nenadchla možnost vést svou vlastní civilizaci, v průběhu věků ji vylepšovat a bojovat o místo na výsluní? Mě rozhodně ano! A proto s nadšením vítám každou novou deskovou hru, která přináší možnost ukojit mou touhu po grandióznosti. Monumental je jednou z nich a na krabici hrdě hlásá, že při hře budete mít „osud civilizace ve svých rukách“.

Moderní starověk

Název Monumental je poměrně trefný. Krabice je sice standardní velikosti, ale je tak naditá kartonem, že jsem si při jejím zvedání pohmoždil zápěstí. A při hraní zabere na stole opravdu mnoho místa.

Centrem pozornosti je mapa světa složená z velkých, neobvykle tvarovaných šestiúhelníkových dílků představujících různě náročné terény od luk přes lesy až po sopku. Tato mapa je osídlená žetony barbarů, svobodných měst, tržišť a výroby a v hlavních městech se vrší žetony jednotlivých národů – pár zvědů a devítku vojáků vede hrdinný vojevůdce, který se pozná podle toho, že má největší žeton.

Nejdůležitějšími komponentami však nejsou jednotky na mapě ani žetony zlata či plastové žetonky tří druhů surovin. Jsou to karty. Mechanickým jádrem hry je totiž deckbuilding. V krabici naleznete přes dvě stě karet, jimž vévodí ilustrace, které neomezují žádné rámečky a většinou ani text.

zdroj: Vlastní foto autora

Ilustrace jsou – jak předestíral podnadpis – velice moderně pojaté a představují stylizovanou fantaskní verzi historie. Přece jen i titulní ilustrace na krabici vypadá jak z epické fantasy než z historického dramatu. Celkové grafické zpracování je pěkné a uhlazené a místy připomíná moderní mobilní hry. Nemá úplně šanci nikoho nadchnout, ale ani urazit.

Města z karet

Každý hráč se ujme z jednoho z pěti národů: budovatelských Egypťanů, rozpínavých Dánů, obchodnických Řeků, vynalézavých Japonců a všestranných Číňanů. Dostane všechny jejich žetony a několik druhů karet – karty politiky, vojevůdce a civilizace, které tvoří váš hlavní herní balíček.

Z něj před sebe vyložíte tři řady po třech kartách. Tento čtverec devíti karet představuje vaše město a je motorem celé vaší civilizace. Karty toho dokážou udělat mnoho, ale primárně vám budou přinášet tři hlavní zdroje: vojenství, výrobu a vědu, které budete ve svém kole spotřebovávat na různé akce.

zdroj: Vlastní foto autora

Červené žetony vojenství slouží hlavně k dobývání. Pokud zatoužíte po rozšíření své říše o sousední pole, stačí na něj přesunout tolik vojáků, aby dorovnali počet obránců a sílu terénu. Za každého vojáka, kterého tam přesunete, musíte zaplatit jeden zdroj vojenství. Pokud na tomto dílku mapy byli barbaři, tak vám jejich poražení přinese i nějaký bonus – nejčastěji je to zlato, které funguje jako univerzální surovina.

A když zrovna nemáte dobyvačné choutky, můžete využít tohoto zdroje na pohyb se zvědy, kteří nijak nebojují, ale z mapy sbírají žetony tržišť a výroby, takže jsou to ve skutečnosti takoví zásobovači/obchodníci. Výroba je zase zdroj, který slouží ke stavění, respektive získávání karet budov, ať už tří standardních, tak jakýchkoliv nacházejících se mezi šesti kartami v nabídce.

Stačí zaplatit tolik černých žetonů, kolik je uvedeno v rohu karty a budova je vaše. A nejlepší je, že putuje rovnou navrch vašeho dobíracího balíčku, takže si ji záhy užijete. Pokud vás však nezajímají obyčejné budovy, můžete se pustit do konstrukce divu světa. Divy světa jsou nákladnější na vybudování než ostatní karty, ale dají se stavět na dvakrát.

Rozestavěný div si necháte vedle svého města a dostavit ho můžete v budoucnu. Když se tak stane, tak kromě toho, že karta divu opět poputuje navrch vašeho balíčku, získáte jednorázový bonus a na jedno své políčko na mapě umístíte žeton daného divu. Tento žeton je skvělý v tom, že zvyšuje obranu daného pole.

Modrá věda slouží k nákupu modrých karet technologií, které jsou v hlavní nabídce spolu s budovami a divy světa. Karty technologií jsou však o něco zajímavější, jelikož ve vašem městě nezabírají místo, ale dávají se pod karty budov a aktivují se spolu s nimi. Takže místo devíti karet ve městě jich dokážete mít až osmnáct! A pokud v nabídce není žádná karta technologií, která by se vám líbila (nebo jednoduše tam není žádná karta technologií) můžete za dva žetony vědy zahrát vrchní kartu ze svého balíčku.

Ve svém tahu můžete provádět tolik akcí, kolik chcete, dokud vám na ně vystačí zdroje. Nevyužité zdroje vám na konci kola zmizí (až na zlato, které je věčné). Tím se otázka, jak být s využitím zdrojů co nejefektivnější, stává menším hlavolamem. Zejména když vezmete v úvahu, že ze svého města v každém tahu můžete využít pouze jeden řádek a jeden sloupec karet. Tyto použité karty jdou pak do odhazovacího balíčku a na jejich místo vyložíte nové.

Dle mého názoru je bohužel hra, tak jak ji v krabici dostanete, skoro v nehratelném stavu.

No a samozřejmě spousta karet nedává jenom tyto základní zdroje. Různé efekty vám umožní karty po jejich použití neodhazovat nebo libovolnou kartu úplně odstranit z vašeho balíčku nebo zahrát další karty či další roztodivné efekty.

Samotnou kapitolou je pak kultura. Tento speciální zdroj se pyšní věčností zlata a získat jej je podobně obtížné. A k čemu je? K vykládání karet kultury. Každý hráč má svých vlastních pět karet kultury a když si nějakou za žetony kultury koupí, získá nejen její jednorázový bonus, ale i speciální schopnost. A to na tak dlouho, dokud bude chtít a nezakryje ji jinou kartou kultury. 

Karty kultury jsou logicky pro každý z národů jiné. Tím se ostatně jednotlivé národy nejvíce odlišují. Kromě toho se liší ještě ve schopnostech velitele, který vám vždy přinese nějaký bonus za dobytí území – Egypťanům dává výrobu, Dánům vojenství a Řekům zlato. Tyto odlišnosti vás tak trochu navedou, jak hru za daný národ hrát.

zdroj: Vlastní foto autora

V aktivování svých měst se hráči střídají tak dlouho, dokud nedojde balíček karet nabídky. Pak si pro velký úspěch dají ještě jedno kolo a jdou se počítat body. Každé vaše území a karty technologií vám přinesou bod, karty divů světa a kultury po dvou bodech. U každé z těchto čtyř oblastí získá navíc tři body ten hráč, který je v nich nejlepší.

Sodoma! Gomora!

Monumental je zajímavou hrou, která před vás staví velké množství možností a bez ohledu na to, jaké si vyberete, vás za ně bude odměňovat. A tak si budete užívat kombení akcí za akcí. Tedy za předpokladu, že si hru vůbec zvládnete zahrát. Dle mého názoru je totiž bohužel hra, tak jak ji v krabici dostanete, skoro v nehratelném stavu.

V pravidlech se dočtete, jaké žetony a karty si máte nachystat, ale už vám neřeknou, jak od sebe rozeznáte různé druhy. Z popisu přípravy balíčku nabídky jsem ani za boha nepochopil, jak jej poskládat. Až anglický videonávod mi pomohl hru konečně připravit.

zdroj: Vlastní foto autora

Jednotlivé akce byly v pravidlech popsané jasně, pokud pominu otřesný font a chaotické číslování. Tehdy jsem si říkal, že hru už snad zvládnu v pohodě odehrát. Chyba. Texty na kartách jsou psané tak nesrozumitelně, jak to jen jde. Totální absenci klíčových slov doplňuje nekonzistentnost v použitých formulacích, kdy tentýž efekt je na různých kartách popsaný jinak.

Vrcholem je pak za mě formulace: „Po archivaci 1 karty získáte 2 žetony vojska“, která ve skutečnosti má znamenat: „Archivujte 1 kartu a za to získáte 2 žetony vojska“. Tahle věta se v různých obměnách objevuje ve hře vícekrát a rozhodně by mě při prvním přečtení nenapadlo vyložit si její efekt tak, jak byl zamýšlený.

U spousty karet jsem si dohledával anglický originál, který – ač stejně nepřehledně napsaný – nasměroval výklad jednoznačnějším směrem. Když nepomohlo tohle ani sledování videí na YouTube, zamířil jsem na fórum na BoardGameGeek.

Pochybuji, že většina lidí si dá takovou práci s tím, aby hru rozchodili. A ani by neměli. Hra by měla být jasná a přehledná, zvlášť když od jejího původního vydání uběhly už skoro 3 roky a feedbacku nasbírala nemálo.

Frustraci z nepřístupnosti završují pomocné karty, na kterých je sice přehled bodování, ale rovnou z obou stran ten samý a chybí třeba jasný přehled akcí. Ten není ani na zadní straně pravidel, kde jsem ho očekával a místo toho na mě až posměšně vykoukla reklama… Kdyby byl Monumental špatnou hrou, asi by mě tohle trápilo o dost míň. Jenže je fajn a dokáže toho dost nabídnout. A to jsem vám ještě nepředstavil moduly.

Alternativní historie

V krabici najdete čtyři moduly, kterými si můžete ozvláštnit partii. Nejpřímočařejší je renesance, která přináší nové karty do nabídky a hře tak dodá nové možnosti a pár kol navíc. Dále můžete přidat monstra. Z tuctu bájných bytostí si jich pár přimícháte mezi žetony banditů, takže se mohou nečekaně objevit po dobytí nového území. Na mapě budou co pár kol tropit neplechu, dokud se jich nezbaví nějaký hráč pomocí svého zvěda a specifických zdrojů. Za to dostane odměnu a bod na konci hry.

zdroj: Vlastní foto autora

Kromě monster můžete do hry přidat ještě legendární hrdiny od Imhotepa po Gándhího. Z dvanácti karet hrdinů přijdou do hry přesně tři, jedna pro každý věk a zamíchají se do karet v nabídce. Jakmile se objeví, může si kdokoliv za zlato koupit jejich služby a užívat je do té doby, než nastane podmínka popsaná na jejich kartě a oni se zase vrátí do nabídky, aby si je mohl najmout někdo další.

Posledním modulem je v dnešní době vyhledávaný sólo mód. Speciální balíček karet vám bude simulovat soupeře, díky čemuž si můžete užít hru i sami. Což je naprosto skvělé, protože ostatní hráči vás stejně jenom zdržují.

Už můžu hrát?

Monumental je monumentální exemplář jevu zvaný „multiplayer solitaire“. Uprostřed stolu je sice obří mapa, ale všichni koukáte na svou matici devíti karet. Vojenský konflikt na mapě je spíše poziční, většinou si mapu rozdělíte a pak se jen přetahujete a pár území. Dynamičtější je „závod“ se zvědy za lukrativními žetony obchodu, ale ten je po pár kolech u konce a tak místo na mapu častěji koukáte na nabídku karet a modlíte se, aby vám soupeř nesebral zrovna tu, kterou potřebujete.

zdroj: Vlastní foto autora

Ale většinou je vám to jedno, protože všechny karty dokáží být zajímavé, takže si prostě vyberete z toho, co v nabídce bude ve chvíli, kdy na vás přijde řada. A protože vás tahy ostatních hráčů tolik nezajímají, můžete tak akorát čekat na svůj tah. Tento nešvar se snaží opravit „Plynulý herní mód“, kde se střídáte po jedné akci. Avšak tento alternativní způsob hraní mě moc nezlákal. Hlavní zábavu totiž nacházím v těch řetězících se akcích.

Získat vojenství, za něj dobýt území, z území získat výrobu, za kterou si můžu koupit kartu a za dvě vědy od mého vojevůdce ji rovnou zahraji a vezmu si tak další dvě karty a vyberu si, kterou z nich ještě zahraju…

Přijít o tohle uspokojivé řetězení nechci, takže se smířím s delšími prostoji a hru budu hrát ve dvou nebo ve třech, případně si ji i zahraju sám – sólo mód je jednoduchý na provoz, i když jsou na kartách nejasnosti. Jen typicky hraje hloupě, protože nereaguje na to, co děláte a boj o mapu je tak o dost méně záživný než ve hře více hráčů.

Z ostatních modulů mě nejvíce bavili hrdinové. Celkově tři karty hrdinů nabídnou nové možnosti – Imhotep vám zdvojnásobí bonus za divy, Leonardo da Vinci zužitkuje vaše skvělé karty vědomostí a Gándhí vám pomůže lépe si udržet pozici na mapě. Ve hře tak máte zajímavá rozhodnutí navíc.

Naopak monstra byla pro mě zklamáním. Přidávají více údržby a dokáží hráče, který je objeví, velice poškodit, nebo naopak mu pomoci, pokud má zcela náhodou vhodné suroviny a zvěda na správné části mapy. Tenhle prvek náhody mi spíše vadil, takže se po pár partiích monstra natrvalo zabydlela v krabici.

Naopak skoro každou hru jsem si přidal modul renesance přinášející nové karty a nové možnosti kombení. Také prodlužuje hru, takže si užijete o kolo či dvě více… Což však může být i negativum, pokud už nějakou dobu před koncem je o vítězi poměrně rozhodnuto.

zdroj: Vlastní foto autora

Na závěr se nabízí srovnání se hrou Impérium. Obě jsou civilizační deckbuildingy s nepříliš silnou interakcí mezi hráči a s delším čekáním na tah. Monumental je lehčí, mnohem přístupnější a vlastně i svižnější hra. Většinu partií jsem měl odehráných do hodiny, zatímco Impérium zabere v průměru o půl hodiny více. Také grafické zpracování je u Monumentalu přístupnější a přítomnost herní mapy mnozí hráči uvítají.

Impérium naopak vede v tematičnosti mechanik jednotlivých národů. U Monumentalu jsem se u mnohých karet zamýšlel nad tím, proč dělají zrovna tohle. Navíc se tahle hra snaží pokrýt mnohem širší časové období a je to na škodu, protože rozhodně se necítíte, jako byste prošli dvěma tisíciletími a progres karet také úplně neodpovídá technologickým skokům.