Masopustní víkend je úspěšně za námi, ale pokud byste ještě chvilku chtěli zůstat v průvodu plném zvířecích masek a převleků, nemusel by být špatný nápad zahrát si novinku Můj soused špion. A jelikož špatnými nápady v redakci nesršíme, právě naopak, rozhodli jsme se vydat na Agent Avenue. Jejími autory jsou dánští manželé Christian Kudahl a Laura Kudahl a obrázky nakreslila Francouzka Fanny Pastor-Berlie.

Galerie

Zatímco obě ženy jsou v našich končinách neznámé, jméno Christiana Kudahla jste mohli zaznamenat jako spoluautora Mozkožrouta – úspěšného karetního titulu vydaného pod hlavičkou Rexher. Možná i proto Brňáci sáhli po jeho karetní duelové novince, kterou si je však možno zahrát i ve třech nebo čtyřech agentech. Kdo by totiž podle názvu čekal nějakou blafovací či hádací hru à la Superšpión pro větší skupinu tajných, ten by se mýlil. A jak!

V duelovce Můj soused špion jde totiž o obíhačku dvou figurek, jež se posouvají pomocí karet. A kdo koho dohoní, ten zvítězí. Vše stojí na mechanismu I cut, you choose, tedy jeden hráč vytvoří nabídku možností, ale jako první si z ní vybírají soupeři. Na českém trhu jste si ji mohli vyzkoušet v Zámcích šíleného krále Ludvíka, Alenčině zahrádce či Království divů. Ale co je důležitější, všichni tento princip známe jako Královské dělení díky Třetímu princi (zdravím krále Země lva). 

Jen počkej, zajíci

Hráči mají zpočátku na ruce 4 karty a po jejich zahrání si opět doplní do tohoto počtu ruku. Ve svém tahu vyložíte karty v rámci nabídky pro soupeře, proběhne verbování s posunem figurek a vyhodnocení tahu. Hráč tedy zvolí z ruky dvě karty různého názvu, je-li to možno, jednu položí na stůl odhalenou, druhou skrytou. Soupeř si jednu z nich vybere, druhá zůstane pro původního majitele.

zdroj: Vlastní foto autora

Oba se na základě své vyložené karty posunou figurkami, následně zkontrolují, zda po dokonání obou pohybů jedna figurka nedoběhla druhou. Poté dojde k vyhodnocení ostatních skutečností, jakými je třeba vítězství pomocí kryptografky či prohra pomocí odvážlivce a pokud se nic z toho nestalo, pokračuje se dalším kolem.

Většina druhů karet je po šesti kopiích a každá má tři hodnoty. Pro hráče platí pohyb dopředu či dozadu podle toho, kolik kopií má vyložených i s aktuálně vykládanou kartou. Vyložím-li prvního pozorovatele, nepohnu se vůbec. S druhou jeho kopií udělám dva kroky a se třetí a každou další kroků rovnou šest. Naopak dvojitá agentka mě s první kartou donutí couvnout o jedna, její druhá kopie mě popožene o šest dopředu a jakákoliv další mě bude potápět a já budu couvat o jedna tak dlouho, dokud neprohraju.

Hru zpestřuje kryptografka, jejíž první dvě vyložené kopie nezpůsobí posun žádný, zatímco třetí kopie značí vaše vítězství na konci tahu. Naopak třetí kopie odvážlivce vám partii prohraje, ale s konkrétní kartou Černého trhu vám ji může i vyhrát. Herní plán má jen čtrnáct políček, a tak na každém kroku skutečně záleží. Rozhodně to není žádná zastaralá ťapačka, jak se mohl někdo domnívat na základě zmíněné obíhačky v úvodu.

zdroj: Vlastní foto autora

Pár tahů, pár minut a je po všem. Vše je o taktice a blafování při výběru karet. Jaké dvě karty nabídnu soupeři? A schovám si tu lepší lícem dolů, nebo mu ji drze nabídnu otevřeně? Figurky jsou posouvány oběma hráči a vyhodnocení nastává až po ukončení pohybů. Takže klidně soupeři, kterého máte v zádech tři políčka, můžete nabídnout třetí bojovnici, pokud se sami dokážete pohnout jinam. Ale pozor! Kdo příliš zacouvá, toho si soupeřova agentura namaže na chleba nebo co to ti zvířecí agenti jedí...

Černý trh a víc agentů

Hru si lze zpestřit Černým trhem, tedy nabídkou karet s unikátními efekty. Je jich tu celkem šestnáct včetně promo karty a v nabídce jsou vždy odhalené tři. Pokud hráčova figurka vstoupí na jedno ze čtyř políček s trhem, jednu si vybere. Bleskovou okamžitě vyhodnotí, trvalou si ponechá a bude z ní benefitovat od dalšího tahu do konce partie.

Jak jsme si řekli, je možné si zahrát i ve třech či čtyřech agentech ve dvou týmech. Ti si nesmí ukazovat karty a ani se o nich bavit a formovat společnou strategii. Do nabídky nejprve jeden hráč vyloží kartu lícem nahoru a poté druhý ze své ruky kartu lícem dolů. Nic se příliš nemění a může to zabavit více hráčů, třeba když pár na dovolené potká kamarády...

Galerie

Vítěz dostane keksík

Můj soused špion je jednoduchá hra, kterou si okamžitě osvojíte, pak už jen stačí přežít souboj myslí. Vůbec se Rexům nedivím, že po Mozkožroutovi přivádějícím hráče k šílenství v rámci mozkovaru na pár kartách, sáhli i po této novince. Obě hry jsou od 8 let, u obou se zapotíte při odhadování soupeře a načasování finálního úderu, ale svým prožitkem jsou přece jen z jiných světů.

Zde použitý mechanismus I choose, you cut jsem si poslední rok nejvíc užíval v minikaretce Řekni to květinou, kde docházelo ke sběru setů a sbírání bodů. Líbí se mi, že v Můj soused špion, tedy rodinné hře, respektive přístupné pro každého, jsou body přetavené do bodů pohybu a vyhodnocení se posouvá do závodních mantinelů. Nestačí mít více, to pouze při nestandardním konci hry při spotřebování všech karet, ale je třeba soupeře doběhnout.

A tento závod je zpestřený o couvání, nulové hodnoty pohybu a v rozšířené variantě o efekty Černého trhu. Mohlo by se zdát, že trh bude kazit tu čirou přímočarost a přehlednost situace vyplývající z vyložených seskupených karet agentů, ale není problém si pamatovat dva tři efekty karet soupeře. A jelikož přidává skvělé zvraty v podobě trvalých karet, rozhodně doporučuji s ním hrát.

zdroj: Vlastní foto autora

Jejich efekty se totiž odvíjí od naverbování konkrétního agenta, a tak se takový záškodnický sabotér může při naverbování posunout dopředu namísto dozadu. Dvojnásobná agentka se pohne o dvojnásobek polí, nulová kryptografka o tři pole vpřed a třetí odvážlivec mi získá vavříny namísto vyhnanství. Váš agent může být dopadený na domečku soupeře bezpečnostním opatřením a celou partii lze restartovat promo kartou Klid zbraní.

Partie více hráčů funguje, ale neshledávám na ní nic mimořádného, co by bylo mimo nějaký herní standard či co by naopak podráželo duelovému základu nohy. Princip hry je ale zábavný a během hodiny stihnete několik partií. Pro mě osobně je hra i přes zmíněná pozitiva málo rafinovaná a krátká pro dlouhodobé opakované hraní, ale i tak ji mohu doporučit zelenáčům a jejich školícím veteránům. Konec hlášení, jde se do terénu.