Ještě než studio Holy Grail Games neslavně zavřelo krám, dalo světu spoustu krásných deskových her jako Rallyman GT a Encyklopedie. Jednou z posledních byla Museum Pictura, tedy předělávka původní hry Museum z roku 2019, kterou v češtině vydalo Asmodee, tehdy tedy ještě jako Blackfire. A protože tato hra stále stojí za pozornost, rádi se k ní vrátíme s dnešní recenzí.

Galerie

Skutečná galerie na vašem stole

Museum Pictura je kompetitivní karetní hra, v níž si každý ze čtyř hráčů buduje svou vlastní galerii s uměním. Tím uměním jsou výhradně obrazy, ale ne ledajaké. Ve hře je celkem 180 příjemně velkých karet, na nichž jsou zvěčněné skutečné obrazy legendárních umělců. Leonardo da Vinci, Rembrandt, Vincent van Gogh, Michelangelo, Raffael... ti všichni a nejen ti tu mají vystavené své výtvory a za to má hra můj obdiv.

Abyste rozuměli, nejsem zrovna vášnivý milovník obrazů, nechodím do galerií a doma mi na zdi visí jen pár herních prvků a nějaké ty rodinné fotografie... I přesto mě Museum Pictura svým ztvárněním této části historie ohromila. Právě proto, že nemusím objíždět galerie a cítit se trapně při pohledu na některé obrazy, u nichž mi jejich významnost uniká. Fascinuje mě, že si doma můžu během mžiku projet bezmála dvě stovky karet a prohlédnout si některé opravdu nádherné malby.

A jako bonus jsem k tomu dostal hru! A vlastně vůbec ne špatnou. Museum Pictura je zástupce sbírání sad, jak taky jinak v případě takového tématu. Nejste ale nějaký soukromník a obrazy tu nedražíte za horentní sumy. Tematicky je tu totiž vyměňujete s galeriemi po celém světě a postupně si tvoříte své vlastní muzeum. A právě výměna je jedním z poutavých prvků hry. 

zdroj: Vlastní

Jedná se o společnou desku se čtyřmi mezinárodními muzei, z nichž každé má vlastní trendy. Svůj tah sice musíte začít dobráním dvou náhodných karet z centrálního balíčku, ale hned potom dojde na zábavnou výměnu jednoho obrazu z vaší ruky s jedním obrazem některého z mezinárodních muzeí. Možností je strašně moc a jde z nich hlava kolem, ale s rozhodováním vám mohou pomoct právě trendy.

Každé muzeum si totiž zakládá na jednom autorovi, na jednom ze šesti témat jako portrét, zátiší či krajinomalba a konečně je zasvěcené jednomu ze šesti období, ať už renesanci, baroku či romantismu. Když takovému muzeu dáte obraz, který patří do některé z těchto skupin, získáte vítězné body prestiže. Když si ale od něj naopak takový obraz vezmete, body ztratíte. Výměna je tak plná úvah, jaké karty se vzdát a jakou si za jakých podmínek pořídit.

V konečném důsledku chcete dělat co největší skupiny témat a období, které ještě musíte propojit na své rozsáhlé papírové desce muzea (za materiál chválím, karton by tu byl nadbytečný a zbytečně by přidával hře na váze). Nestačí totiž jen vlastnit pět obrazů z renesance, abyste je na konci hry řádně obodovaly. Ve vašem muzeu musejí být vystavené vedle sebe, tedy jako jedna skupina propojených renesančních obrazů, abyste si mohli nárokovat bodíky.

zdroj: Vlastní

A přesně v tom je druhé kouzlo hry – poskládat celkově až 25 karet ve svém muzeu tak, aby vytvořily co největší skupiny období a zároveň témat. Každá karta má jak téma, tak i barvu v různých kombinacích a jedinou klikou hráčů je, že své obrazy mohou ve svém muzeu kdykoliv, klidně i před závěrečným bodováním, libovolně přeskládat. Zpočátku se to jeví jako velice složitý puzzle, ale brzy zjistíte, že není až tak složité vytvořit nejhodnotnější hloučky umění.

Akční umění

Rozrůstání vaší sbírky v muzeu je jednou z akcí, kterou si můžete vybrat v akční fázi svého tahu. Těmi dalšími jsou možnost otevřít dočasnou výstavu a provést inventuru. Obrazy se do vašeho muzea z vaší ruky nedostanou jen tak samy od sebe, ale musíte za ně zaplatit jinými kartami obrazu ze své ruky. Jinak vám ale nic nebrání v tom vystavit v rámci jedné akce libovolné množství obrazů.

A dokonce nejste omezení jen na svou ruku! K dispozici vám totiž jsou odhozené obrazy všech hráčů, což je jednak moc hezký prvek vzájemné interakce, kdy navíc hráč na tahu ztratí bod a původní majitel odhozené karty jeden získá, ale zároveň jde o fajnový způsob, jak omezit náhodu, která ve hře chtě nechtě je. Podobně jako třeba ve hrách Na křídlech a Mars: Teraformace hodně záleží na objemném balíčku, zda vám přijdou vámi sbírané kombinace karet. Ale díky výměně karet s veřejnými muzei a přístupu k odhazovacím balíčkům všech hráčů je náhoda příjemně omezená.

Galerie

Otevření dočasné sbírky vám zase umožní obodovat jednu vaši skupinu obrazů v průběhu hry, ale hlavně získáte žeton odpovídající jejímu kritériu, který vám umožní aktivovat vybraný bonus na vaší desce. A konečně inventura vám vrátí do ruky všechny vaše odhozené karty obrazů, získáte mecenáše poskytujícího další body na základě svých kritérií a obdržíte kartu přízně, tedy takový jednorázový bonus, který ale dokáže pořádně zamíchat nejen vaším tahem.

Konec hry pak nenastane po určitém počtu odehraných kol, ale jakmile některý z hráčů pokoří hranici 50 vítězných bodů. Z mých zkušeností pak neplatí, že by tento hráč nutně zvítězil, protože hra umí pořádně překvapit v závěrečném bodování.

S prestiží nejdál (ne)dojdeš

Body jsou bohužel jedním z prvků, který se nebude líbit každému. Stává se totiž, že se jeden hráč utrhne a nabaluje jeden bod za druhým, zatímco jiný hráč ustrnul na začátku stupnice a netuší, co se to děje. Zatímco jeden hráč má neskutečnou radost ze svého zběsilého bodového úprku, druhý upadá v depresi a nevidí moc důvodů, proč partii dohrávat.

zdroj: Vlastní

Ale jak už jsem řekl, zažil jsem několik partií, kdy právě hráč v depresi v posledních kolech naskočil na přívalovou vlnu a všem to natřel způsobem, že to nakonec oni zůstali jen nevěřícně zírat na jeho galerii (protože kupříkladu sada 4 karet přináší pouhý 1 bod, zatímco sada 20 karet vám dá rovnou 52 bodů...).

Přestože hra jako taková je po několika partiích docela repetitivní, tak se tu nedá soustředit na úplně vše. Někdy se vám podaří kompletně zaplnit svou hrací desku a čerpat z toho bonusy, jindy zase potěšíte obrovské množství mecenášů, abyste se příště stali králi dočasných výstav.

Zkrátka a dobře, Museum Pictura je skvělá hra s neotřelým, krásně zpracovaným tématem, které – a toho jsem důkazem – může zabavit i takového hráče, který se o umění vůbec nezajímá. Funguje dobře ve všech počtech hráčů, pravidla jsou jednoduchá a hra tak akorát komplikovaná. Nejenže si k ní kdykoliv rád sednu, ale jsem zároveň tím, kdo k ní ostatní ponouká. Neváhejte a sežeňte si tuto takřka labutí píseň jednoho talentovaného studia, třebaže jí bohužel chybí sólo mód.