Jsem v rozpacích. Ručička na ukazateli mých emocí vytrvale kmitá. Chvíli poskakuje v oblasti „spokojená“, aby vzápětí znovu spadla do rozpaků a oblasti několika „proč?“. Právě proto stojí za to podívat se podrobněji na zážitek, který čeká na návštěvníka mystického údolí.

Karetní hra Mystic Vale vychází ze stolní předlohy, kterou před dvěma lety vydala firma AEG. Jedná se o přímou konverzi do elektronické podoby se vším všudy. Proto nepřekvapí „kvalitní“ příběhové pozadí, na jehož hloubku i šíři jsou hráči deskovek jaksi zvyklí.

Ujmete se role vznešených druidů, jež třímají v rukou osud údolí. To bohužel před dávnými časy proklel na smrtelném loži zlý král. Zmar a rozklad týrá nebohou zemi a je jen na vašich bedrech nechat tuto posvátnou půdu znovu rozkvést.

Do altruistického snažení přírodních mágů moc nezapadá, že pletichaří proti sobě a snaží se v dobročinné činnosti překonat ostatní. Ale což, Keltové nebyli žádní beránci. Raději se proto mrkneme, jak je to se samotným hraním.

zdroj: tisková zpráva

Hry mají svá pravidla

Vedle PC verze na Steamu mám k dispozici i fyzickou kopii původní hry. Pokud si chcete zahrát jednu z nich, můžete se jen s minimem úsilí vrhnout na tu druhou. Já šel cestou tutoriálu na počítači. A protože jde opravdu o digitální deskovou hru, proběhne vysvětlování pravidel skoro jako u stolu.

Je samozřejmě doplněné zkušebními tahy a osaháním ovládání a čudlíků na obrazovce. Nemůžu říct, že by to byl vyloženě špatný způsob, ale tak nějak jsem to protrpěl; pravidla nejsou úplně krátká.

Navíc, pokud něco zapomenete nebo omylem odkliknete, nemůžete se vrátit o krok zpět, ale musíte profrčet celou částí tutoriálu od začátku. Trochu nepříjemné taky bylo, že jsem úplně neporozuměl, jak přesně se získávají body, které jsou ve hře dvojího druhu. Jedny získáváte průběžně a druhé až na konci hry. Takže mi nakonec stejně nezbylo než se mrknout do pravidel, která se dají najít v PDF na netu. Zamrzí, že v samotné hře chybí jakákoliv kontextová nápověda.

Craftíme kartičky

Naštěstí po pár hrách vklouznete do všech mechanismů jako do starých volných trenek a nic už vás nezastaví na cestě za zvelebováním svojí části údolí. A jaké že ty mechanismy vlastně jsou? Je třeba říci, že vcelku originální. Přinejmenším skrze optiku deskových her.

Autoři vymysleli unikátní mechanismus zvaný „Card Crafting System“, který je zajímavou variací na systém deckbuildingových her, kde začínáte s přednastaveným balíčkem a postupně do něj přidáváte další karty.

Také v Mystic Vale se dostává každému hráči do ruky stejný karetní set, jenže během partie do něj nepřibude žádná karta. Místo toho si efekt, který koupíte, přidáte přímo na jednu z vyložených karet do jednoho ze tří volných slotů – nahoru, doprostřed a dolů. Pokud jej jednou zaplníte, už ho do konce hry nevyměníte.

U fyzické hry zasouváte průhledné fólie k obaleným kartám. V počítačové verzi se zakoupené kouzlo krásně přičaruje na vybranou kartu. Po nákupu všechny karty odhodíte a nalížete si novou ruku. I zde si autoři přichystali zajímavou perličku, kterou se odlišují od konkurence, a dokonce nechávají příběh dýchnout přímo do hry.

zdroj: Archiv

V balíčku se nacházejí karty prokleté země se symbolem znetvořeného, pokrouceného stromu. Z balíčku vykládáte karty, dokud před sebou nemáte v součtu tři a více stromků. Poslední karta navíc leží na vrchu dobíracího balíčku a neposkytuje žádné benefity, krom stromečků.

Na začátku svého tahu máte možnost pokračovat v lízání, ale jakmile přestřelíte tři prokletí, váš tah okamžitě končí a jediné, co vám vedle očí pro pláč zbude, je jedna mana na příští kolo. Podle karet v odhazovací hromádce a vyložených karet se dá dopočítat, jak moc dává smysl riskovat další vykládání karet. Jde o moc pěkné použití mechanismu push-your-luck (tedy pokoušení vlastního štěstí) v rámci strategické hry.

Zaplaceno přírodou

No a když už jsme se otřeli o magickou energii, ponoříme se hlouběji do ekonomického modelu druidské společnosti. Základním platidlem je mana, kterou reprezentují modré puntíky u některých efektů. Mezi hráči se povaluje veřejná nabídka, z níž si lze ve svém tahu koupit až dvě fólie, které si přilípnete na kteroukoliv vyloženou kartu s volným odpovídajícím slotem.

S jistou mírou nadsázky se dá říct, že hra je velmi progresivní ve svém finančním modelu, protože se zde vyskytuje i druhá spirituální měna. Za symboly zvířat, lesa a oblohy si vylepšujete své údolí o trvalé karty, které se nezařazují do neustále omílaného balíčku, ale po vyložení poskytují trvalé efekty nebo body v závěru hry. Ale neděste se, žádná třetí měna za reálné peníze ve hře opravdu není.

zdroj: tisková zpráva

Svoje magické schopnosti napínáte jediným směrem, a tím je mít na konci seance víc bodů než soupeři. Body jsou buď na bílém štítku, započítané až na konci hry, nebo jsou modré, které se hráči přičtou vždy, když vyloží a zahraje kartu s odpovídajícím symbolem modrého štítku. Zde se sympaticky projevuje výhoda elektronické verze, protože hra ukazuje aktuální stav obou bodových kont.

Zatímco blankytné skóre snadno zjistíte i u deskové varianty, protože se získává v podobě žetonů, o bílých bodech většinou do konce partie nemáte ani tušení. Mimochodem, modrých bodů je vždy daný počet podle počtu hráčů. Jakmile se rozeberou mezi „přísedící“, dohraje se kolo a je konec celé partie.

Kombící kombinace

Efekty na kartách se točí víceméně kolem základního ekonomického modelu. Jsou zde karty, které dávají zelené stromečky negující prokleté červené křoví, čímž se můžete během jednoho tahu prolízat víc kartami, nahromadit víc many i spirituálních symbolů a tím pádem nakoupit dražší a silnější karty z nabídky.

Dále karty, které přidávají manu, spirituální symboly, modré body nebo jejich kombinaci. Samozřejmostí jsou i další efekty jako odhození karty z balíčku nebo z těch již vyložených. Za zmínku stojí i prvek helmiček, které se vyskytují jen na některých kartách a umí po šikovném seskládání v rámci jednoho efektového triptychu vytvořit skutečná monstra dávající třeba devět bodů na jedno vyložení.

Ne, k samotné hře a zejména hernímu principu nemám výhrad. Funguje hezky a vylepšování vlastního balíčku, aniž by bobtnal, ale naopak celou dobu čítal sympatických 20 karet, je prostě fajn. Na druhou stranu se po pár sehrávkách nemůžu zbavit dojmu, že různorodost veřejné nabídky je dost malá a nemá vás naprosto čím překvapit.

zdroj: tisková zpráva

Vzhledem k tomu, že dostat se ze startu do finále zabere nějakých deset, maximálně dvacet minut, profrčíte všemi nabízenými efekty poměrně rychle. Samozřejmě to má negativní dopad i na strategii, ve které snadno sklouznete do několika málo zavedených vzorců.

Osobně se mi hrozně líbí „kombení“ helmičkových efektů na jednotlivých kartách, ale pokud si nedáte delší variantu s více modrými body, nemáte pro to dostatečný manévrovací prostor. Jakmile se soupeř rozhodne hru rushovat, soustředí se na nákup zelených stromů a karet, které mu umožní prolízat balíček na dva, klidně i jeden zátah. Vaše pomalé, byť silné kombo-karty se prostě nestihnou projevit.

To je mimochodem strategie počítačové AI, která systematicky pořizuje medvěda se zeleným stromkem a odhazovací sovu. Ani na nejtěžší obtížnost není problém proti jednomu počítačovému protivníkovi vyhrát, jen musíte přistoupit na jeho hru, což se po několika vítězstvích omrzí.

Nad druidy se stahují mračna

Na závěr si samozřejmě nechávám v krosně nějakou tu špínu, kterou musím přeci jen vytáhnout na pohanské světlo boží. Hra si svoji deskoherní historii za sebou táhne jako železnou kouli a přijde mi, že autoři nevložili do videohry moc invence, aby vytěžili přednosti digitálního počítačového výkonu oproti analogové stolní verzi. Dokonce možná naopak.

Po odehrání vlastního tahu je na řadě protihráč nebo protihráči. Autoři zřejmě předpokládali, že vás tahy AI vůbec nezajímají, a tak se pohled nepřepne na jejich vyložené karty automaticky. Karty z veřejné nabídky odletují do jiné, nespatřené části údolí.

Pomocí ikony si můžete překliknout na herní plochu oponenta, ale bohužel ani to problém neřeší. Pokud počítač zařazuje koupený efekt na kartu mimo výhled, stejně nevidíte, kde nakonec skončil, pokud zběsile nerolujete vyloženými kartami tam a zpět.

zdroj: tisková zpráva

Neexistuje žádné zpomalení, krokování, zpětné přehrání. V prvních hrách je to jedno. Máte sami co dělat, abyste se zorientovali ve vlastním herním prostoru. Později je to naopak silně iritující, když vás zajímá, jakou strategii počítač volí, co vám vykupuje za karty. Navíc tah AI protihráčů trvá hrozně dlouho na to, že ho nemůžete efektivně sledovat. Hezké, ale opakující se animace odletujících karet po čase nudí.

Základem vykládání karet je kontrola počtu prokletých zemí, které už přišly do hry. V reálu si prostě svižně projdete odhazovací balíček. Nechápu, proč nemůže přímo v aplikaci být počet už odhozených proklatců jako součást rozhraní. Přepínat se neustále na discard, rolovat a počítat... Ano, jde to. Dokážu to. Ale sakra, proč!

Nikde nikdo

Po vizuální stránce je hra opravdu krásná, dokonce sympaticky ozvučená. Decentní animace obrázků na kartách jsou příjemným osvěžením jinak statického zážitku. Všechno je přehledné a vkusně vyvedené, ale využití obrazovky je zoufale nedotažené.

Karty jsou vyloženy opravdu benevolentně, s dostatkem místa pro každou z nich, takže musíte posouvat své vyložené karty, karty v nabídce, přepínat se na trvalé efekty umístěné v údolí či odhazovací balíček. U většiny karet přitom stačí vidět jen proužek levého okraje se symboly.

Pokud se prosmýknu na materialistickou úroveň, nemám pocit, že by cena za hru byla úplně adekvátní. Po obsahové stránce jde spíš o titul srovnatelný s mobilními hrami. Nomad Games (Fighting Fantasy Legends, Talisman: The Horus Heresy) oznámili vydání tří expanzí, které vycházejí logicky z rozšíření původně vydaných pro fyzickou podobu hry. Každé DLC bude stát samostatných pět eur.

To už se ale včetně částky za základní hru dostáváme na částku přes dvacet eur. Nepřijde mi, že by hra snesla srovnání s tím, co nabízí například Slay the Spire; nejen obsahově, ale i po stránce herního zpracování.

Přestože si teoreticky můžete zahrát onlinovou partii po síti, nepovedlo se mi ani jednou zastihnout někoho, kdo by se chtěl takto utkat. Pokud by bylo mým cílem si hru zahrát s kamarády, raději bych investoval do fyzické kopie než pořizovat čtyři digitální verze na Steamu.

Upřímně mám pocit, že by hře mnohem víc slušelo vydání na tabletech a mobilech, samozřejmě za předpokladu optimalizovaného ovládání. Přijde mi, že když to na smartphonech zvládla komplexní hra jako Chvátilova Through the Ages: Příběh civilizace, neměl by s tím být žádný problém u karetky, která neobsahuje přímou interakci mezi hráči.

Pokud vám není líto tří stovek nebo jste zvyklí hru na hoďku zkusit a pak ji případně na Steamu vrátit, když vás nezaujme, Mystic Vale dejte šanci. Po herní stránce jde o příjemný relaxační kousek ochucený svěžím mechanismem, který vás potěší, zejména pokud máte rádi deckbuildingové hry. Kovaní počítačoví hráči ale mají v nabídce podařenější karetní kousky.