Nebula je rodinná vesmírná novinka od Mindoku pro děti od 8 let, která nabízí jak zjednodušenou, tak plnou verzi hry. Zatímco ta první je spíše klidnou výstavbou vlastního souhvězdí s prvky závodu v plnění karet veřejných úkolů, tak plná verze hry je již nemilosrdným hlavolamem a závodem na vícero frontách.

Galerie

Tento titul o výstavbě vlastní galaxie má na svědomí dvojice chilských autorů Cristian Bustos a Bernardo Vásquez, která na něj navázala hrou Šetpající les z prostředí budování stezek pro zvířata. Grafiku obstarala Luna Vargas. 

Křížem krážem vesmírem

Cílem hry je nahrát co nejvíce bodů skrze stavbu svojí galaxie a plnění úkolů. Partie končí tehdy, je-li splněna jedna ze čtyř podmínek – ukazatel černých děr došel na konec stupnice, některý hráč dokončil alespoň třetí souhvězdí ze čtyř, v sáčku došly hvězdy nebo veřejné úkoly byly splněny v dostatečném množství. Jak se ale ke konci dobrat?

Každý z hráčů si staví svou vlastní galaxii o čtyřech souhvězdích po šesti hvězdách. Aby tak mohl činit, potřebuje získat kamínky představující hvězdy. Buď standardně z centrální desky postupem zvaným investice času, nebo ze sáčku s hvězdami a s černými dírami, takzvaným podlehnutím chaosu. Na centrální desce najdete tři nabídky objektů v podobě pěticípé, šesticípé a sedmicípé hvězdokupy.

zdroj: Vlastní

V investici času rozdělíte pět bodů pohybu mezi tyto tři nabídky tak, abyste si ideálně z každé vzali jeden objekt. Tyto pohyby pomáhají značit žetony přesýpacích hodin a půlměsíců. Při podlehnutí chaosu z namísto toho zaplatíte jedním objektem ze své observatoře (svojí nahromaděné zásoby kamínků), táhnete si ze sáčku pět objektů a dva z nich si ponecháte.

V další fázi umístíte dva objekty na svou desku galaxie. Pokud však vykládáte i kamínek shodné barvy s momentální supernovou, můžete ji vyložit zdarma jako třetí objekt. Vždy ale platí, že ve svém tahu můžete umístit kamínky odlišných barev a ty spolu nesmí nijak sousedit. Avšak nově vykládané kamínky je třeba dávat do sousedství s těmi dříve vyloženými!

V předaleké galaxii...

Galaxii tvoří pět kružnic a hvězdy spolu sousedí díky pospojování přímými, nepřímými a orbitálními spojnicemi. Černé díry pokládáte na speciální lištu černých děr a kdykoliv tak učiníte, pohnete ukazatelem černých děr. Kdykoliv tento ukazatel vstoupí-li na zvýrazněné pole, nahradíte stávající supernovu kamínkem za sáčku či ze své zásoby.

zdroj: Vlastní

V plné herní variantě navíc posunete jedním ze 14 hodnotových ukazatelů po jedné ze tří stupnic. Tři ukazatele nejvíce vpravo každé stupnice v závěru partie přinesou hráčům extra body. První stupnice přinese body navíc za hvězdy určené barvy, druhá za konkrétní souhvězdí a třetí za splněné karty bodování pro pokročilé.

V závěru svého tahu už jen zkontroluje, zda jste splnili nějaké úkoly, které si označíte a následně dle okolností doplníte nabídku hvězdokup. Jakmile někdo spustí konec partie, dohraje se kolo pro shodný počet tahů a jde se na vyhodnocování.        

Přístupný hlavolam, chcete-li

Před pár dny jsem recenzoval jinou abstraktní rodinnou hru vydanou rovněž Mindokem – Moře draků, která nabízí jasnou strukturu tahu se solidními, ale nepřekvapivými herními možnostmi, kde vás zaujme závěrečné bodování. To samé se dá říci i o Nebule, přestože zde hraje každý na své desce galaxie a svými tahy nezabírá políčka soupeřovi před nosem.

Galerie

Mechanismy přítomné v Nebule jsme viděli i v jiných hrách, přesto ji mohu vřele doporučit. Zjednodušená varianta hry je vhodná pro deskoherní začátečníky, plná verze hry zabaví každého bez rozdílu, pokud zvládne usledovat různé cíle. Nebula mě zaujala nejen svým vizuálem, ale zejména pro možnosti zvyšování bodování jednotlivých sektorů v plné herní variantě. (A díky typu přítomných komponentů platí, že první partii připravíte během pěti minut.)

Jádro hry, řekněme tedy zjednodušená varianta, mi celou dobu připomínala Sagradu. Jen tu hráči neumisťují kostky do ortogonální mřížky podle hodnoty a barvy, nýbrž barevné kamínky do galaxie o pěti kružnicích. Jak jsem zmínil, i zde ale platí podmínky pro sousedění, kdy nesmí sousedit stejně barevné hvězdy. Avšak karty veřejných a osobních úkolů z toho udělají mnohem zábavnější a prekérnější hlavolam, který po mně může vyžadovat množství a barvu hvězd v galaxii, barevné omezení hvězdy v souhvězdích i podmínky vyžadující barvu hvězdy na konkrétním typu spojnic.

Plnohodnotný masakr

To celé je v plné verzi hry obohacené o možnost zlepšovat si bodování na stupnicích a o karty bodování pro pokročilé. Přestože jsem z mechanismu těchto stupnici nadšený, nutno připomenout, že pohyby oněmi 14 žetony jsou vázané na vyložení černé díry. Černé díry jsou ale poměrně vzácné a tak spíš než o předhánění se, kdo bude mít poslední slovo v prioritizaci žetonů, je dobré hrát na všech třech stupnicích a neustále se přizpůsobovat běhu hry.

zdroj: Vlastní

Ovšem skloubit osobní úkol, čtyři veřejné a čtyři pokročilé úkoly, z toho už může být bolehlav. Někteří moji spoluhráči z toho byli nadšení, jiní si užili partii se zaměřením jen na jeden-dva úkoly a tak i zákonitě prohráli. Překvapivě mi pak Nebula přijde mnohem ostřejší, byť ne přímo trestající, než byste od abstraktní hry čekali. Sice tu každý hraje na svojí desce, ale závod o první příčku v plnění veřejných úkolů a sbírání černých děr pro posouvání hodnotových ukazatelů je velmi nesmiřitelný.

A tak uklidňující vizuál a jednoduchost tahu v poklidném hraní si na svém mlhovinovém pískovišti přerůstá v boj o zdroje a lepší dosah do všech koutů galaxie v závodu podmíněném pravidly umisťování a sousedění hvězd. Neříkám, že je to lepší než Azul, ale Nebula i Moře draků se stávají mými večerními potěchami pro začátek roku 2025. Z intelektuálního tichého budování se totiž snadno stane závod ve škodolibosti, který dodává šťávu čistě tahovým hrám.