Není to tak dávno, co jste si na ZeStolu mohli přečíst recenzi interaktivní knížky Zvol Cthulhu: Volání Cthulhu, kterou u nás vydalo nakladatelství Mytago. Připomenout si ji můžete zde a já tady snad jen uvedu, že spojení „interaktivní knížka“ využívám záměrně, jelikož šlo skutečně o malý příruční sešit, který si vystačil s binárními volbami a nevyužíval herní prvky. Tahle skutečnost mne osobně poněkud zklamala a nezbývalo než doufat, že další připravený gamebook na recenzi tuhle pachuť trochu napraví. A jelikož srdce stálé bije směrem do hlubin k městu R'lyeh, volba padla na další sérii v češtině vydanou Mytagem – Necronomicon gamebook, specificky na úvodní díl Dagon. Rozčarování žel přišlo i tady.

Galerie

Konečně trocha hraní

Po několika průchodech jsem došel k závěru, že ideální by bylo, kdyby se způsoby obou výše zmíněných knih propojily v jeden celek. Protože to, co chybí jednomu, nabízí ten druhý. Co to pro čtenáře a fanouška znamená? Především to, že Dagon je už tradičnějším gamebookem, jenž nabízí známou formuli obohacenou o několik vlastních prvků. Takže ano, tady už se bez tužky, přehledového papíru a šestistěnné kostky neobejdete.

Na začátku každého průchodu si vytvoříte vlastní postavu tím, že rozdělíte 6 dovednostních bodů do dvou statistik – síly a vůle. Jejich hodnota, v drtivé většině případů modifikovaná hodem kostky, pak slouží jako hlavní hybný motor všech zkoušek, které vás na cestě čekají. Do toho rovněž promlouvá výbava, kterou po cestě budete sbírat, stejně jako dolary, za něž si příležitostně dokoupíte další vymoženosti (lékárničky, injekce s morfiem a zbraně/náboje).

zdroj: Vlastní

Jakmile se budete cítit připravení, můžete se vrhnout do samotného čtení. Jeho většinová část sestává z tradičního vybírání cesty vpřed, většinou z binárních rozhodnutí vedoucích na jednotlivé herní odkazy. Hned na několika z nich na vás čekají zmíněné zkoušky, v nichž musíte přehodit/dorovnat dané číslo, případně souboje. Ty fungují na velice jednoduchém principu – nejdříve určíte vaši sílu (statistika + hod kostkou + síla zbraně), následně od ní odečtete sílu protivníka a výsledek porovnáte s tabulkou, která vám prozradí, kdo utrpěl kolik zranění. Takhle pokračujete do chvíle, než porazíte svého soka, nebo naopak on zlikviduje vás, čímž vaše cesta skončí.

Hlava bolí, mozek pálí

Nejde o nic originálního, ale díky tempu každý střet pěkně odsýpá, jelikož se nemusíte prodírat všemožnými čísly. Všechno je transparentní a přístupné, což osobně chválím. Stejně tak se mi líbí zapojení dodatečných mechanismů, které si hezky hrají s tématem.

Jelikož se nacházíme v temném a pokřiveném světě H. P. Lovecrafta, autoři se rozhodli přidat ukazatel šílenství, jemuž postava postupně propadá uzřením všech místních zvráceností. Čím více začnete pochybovat o realitě, tím více si s vámi bude mozek hrát. A když to přeženete, musíte se připravit na postihy ke všem herním výzvám. Což dokáže průchod zkomplikovat.

zdroj: Vlastní

Se šílenstvím je rovněž propojené snění, během něhož se dostáváte do Země snů. Prazvláštního místa složeného z 10 samostatných odkazů na konci knihy, ze kterého si berete následky do reality. A čím více budete bláznit, tím pravděpodobnější je, že v něm narazíte na zlo, kvůli němuž se už nevrátíte. Stylový prvek dále umocňující bezútěšnost světa, z něhož se nikdo nevrátí nedotčený.

Rychlý konec

Dosud to věru nezní špatně. No jo, ale to by Dagon opět nesměl být krátkou brožurkou, která nabízí pouhých 90 odkazů (80 klasických a 10 pro zmíněnou Zemi snů). Útlá knížečka, přiznaně větších rozměrů nežli Zvol Cthulhu, nabízí i přes zakomponování herních prvků jen mírně delší herní dobu a většinou platí, že jeden průchod vám zabere maximálně jednu hodinu, spíše ale méně.

Kvůli tomu se ty zajímavě načrtnuté mechanismy nedaří pořádně zúročit a u většiny průchodů nemají kýžený dopad (pokud vůbec nějaký). Z knihy snad až příliš čpí pach výukového svazku, který si dává za úkol seznámit s jednotlivými systémy, světem a směřováním, kam se tato série vydá v budoucnu. A já upřímně doufám, že se tam vydá, protože základy jsou položené více než dobře.

zdroj: Vlastní

Stejně tak doufám, že se trochu přidá na obtížnosti. Ve světě H. P. Lovecrafta by měl být úspěch setsakra vydřený, kolikrát snad až nedosažitelný. Ovšem to u Dagona rozhodně neplatí. Většinu výzev projdete s prstem v nose a pokud byste snad měli na kahánku, vždy budete mít k dispozici přespříliš zdrojů, jež vás od neúspěchu zase povážlivě oddálí. Samozřejmě za to třeba mohla štěstěna, ale skutečnost, že jsem neumřel ani na jednom ze svých průchodů, je určitě na pováženou. Obdobně jako druhá polovina většiny mých průchodů, kde se až nezdravě často vršily souboje na úkor ostatních prvků.

Lovecraft tak, jak ho známe

Lehkým zklamáním pro mě taktéž bylo, že je gamebook v podstatě čistým spojením tří povídek mistra kosmického hororu (Dagon, Slavnost a Pes). I když musím uznale pokývnout, že je Valentino Sergi propojil docela organicky, asi bych přeci jen uvítal, kdyby do nich zakomponoval větší kreativní vklad a vymyslel něco navíc. Něco, co by povídkám dalo nový náboj hezky si hrající s interaktivitou díla. Sám si ale v hlavě musím přiznat, že ani to „pouhé spojení“ není málo a atmosféru se i přesto daří uchovat.

Galerie

Hůře už na mě působila kostrbatost textu. Samotný překlad bych označil za povedený, nicméně návaznost jednotlivých odkazů někdy dře, stejně jako čtivost. V tomhle mělo Zvol Cthulhu rozhodně navrch, jelikož se mu více dařilo udržet iluzi umně napsané knihy. Naopak oba projekty mají společné poněkud podtaktované provedení, kde speciálně u Dagona bych uvítal větší gramáž papíru. Ovšem s ohledem na cenu a zvolenou formu chápu a asi ji ani kritizovat nemohu. A abych takhle ke konci jen nebědoval, opět chválím ilustrace, tentokrát i včetně obálky.

Pokud se tak většina zmíněných neduhů, především pak dopad herních mechanismů, délka a obtížnost, podaří v následujících dílech vyřešit, může být Necronomicon v konečném důsledku příjemnou sérií pro všechny fanoušky Lovecrafta. Kdyby však první díl stál pouze sám o sobě, po prvním odehrání byste ho pravděpodobně uložili do poličky a už na něj nikdy v budoucnu nesáhli.