Hypergrid
zdroj:
tisková zpráva
Pulsar 2849
2–4 hráči | 60–90 minut | Od 14 let | česky, bez textu
Společnost CGE (Czech Games Edition) stolní hry nejen vydává, ale především také tvoří. Věnuje se publikování původních autorských počinů, na jejichž vývoji se intenzivně podílí většina zaměstnanců. Novinky se cizelují po stránce pravidel a herních mechanismů, ale také po stránce vizuální, která bez diskuze patří ke světové špičce.
Mám-li být upřímný, dlouhou dobou pro mě synonymem CGE byli dva Vláďové – Vlaada Chvátil a Vladimír Suchý. I když tomu tak už dlouhou dobu není a pod hlavičkou společnosti vyšlo vícero úspěšných kousků, které nesou jména jiných autorů, přeci jen jsou tito dva pánové jakýmsi firemním trademarkem či maskoty. Což potvrzuje i vydání Pulsaru 2849 od Vládi Suchého, novinky loňského podzimu.
Sci-fi mám rád a tak mi konvenuje zasazení do vzdálené budoucnosti, doby výprav ke vzdáleným hvězdám, konkrétně pulsarům, z nichž si lidská rasa vytváří zdánlivě neomezené zdroje na těžbu surové energie. Příběhové zasazení není jistě hlavní devízou hry, ale téma je pěkně graficky zpracované a na stole se rozvine příjemně decentní vědeckofantastická atmosféra.
Do rukou se hráčům dostávají bezejmenné korporace, které soutěží o moc a slávu. K té se dá postupně dopracovat prostřednictvím kostek. Ač nejde o žádný odborný terminus technicus, v naší herní skupině tomuto druhu deskových her říkáme „chytré kostkovky“. Při svých akcích používáte kostky, které si nemůžete libovolně nastavit, musíte jimi opravdu hodit. Jenže pomocí chytrých mechanismů lze s čísly nějakým způsobem manipulovat a bojovat tak proti nepřízni osudu a štěstěny.
V Pulsaru se hození šestistěnní prevíti nejdříve uvelebí ve veřejné nabídce, odkud je hráči zastupující zlé korporace odebírají. Za výběr dobré kostky musí ovšem obětovat svoje pořadí při následném hraní akcí nebo drobný, ale stále významný příjem inženýrských kostiček.
zdroj:
tisková zpráva
Kostky jsou vrženy, rozebrány a je možné je ve svém tahu využít na spuštění některé akce. A právě široké možnosti, které hra poskytuje i přesto, že jsou její pravidla vcelku jednoduchá a přímočará, dělá z Pulsaru kvalitní a současně příjemný zážitek. Vývoj technologií, obsazovaní hvězd, budování generátorů, cestování po mapě, průzkum hvězdných systémů, stavba vesmírných transmiterů, plnění zakázek a získávání zdrojů. Neustále trpíte pocitem, že toho stíháte jen zlomek. A přitom chcete mnohem víc!
Hru můžete pojmout gaučově, jednoduše si užívat širokou škálu voleb a nechat se překvapit výsledným skóre. Hledáte-li strategickou výzvu a rádi si klestíte cestu skrze náhodu tím, že si šikovnými tahy nakláníte štěstí na svoji stranu, má Pulsar co nabídnout nejen ve své základní verzi, ale můžete přijmout i volání pokročilých variant pro zocelené hráče. Ať tak nebo tak, pravidla jsou rozhodně přístupná obojímu.
Through the Ages: Nový příběh civilizace
2–4 hráči | 180–240 minut (stolní verze) | Od 14 let | česky, trocha textu
Není třeba propadat panice, že jsem do přehledu her za poslední rok nacpal hru, která svůj původ datuje do roku 2006 (Through the Ages: Příběh civilizace). Ani nové upravené vydání s podtitulem Nový příběh civilizace z roku 2015 mé pohnutky nevysvětluje. Trošku lepší světlo na můj záměr vrhne vydání mobilní verze pro iPad a Android, které proběhlo na podzim. A definitivním hřebíčkem bylo vydání počítačové verze na Steamu.
Pokud jste neměli čest s unikátním počinem Vlaadi Chvátila, tak vězte, že se hra po svém vydání držela dlouhou dobu na vrcholu žebříčku serveru BoardGameGeek. V současné době si uzurpuje třetí pozici. Hlavní roli – jak už název napovídá – hraje samozřejmě budování vlastní civilizace, management surovin a jídla, ale také zbrojení, rozvoj vědy a výzkum nových technologií. Na rozdíl od klasického přístupu Sid Meier‘s Civilization nelze vyhrát jedním ze tří hlavních způsobů, ale cílem je nasbírat body kultury. Ty sami o sobě nic nedělají, prostě jsou a tváří se jako známé vítězné body.
Popisovat do detailu pravidla hry je bezpředmětné, protože se jedná o skutečně komplexní strategickou hru, která nejenže je „hard to master“, ale rozhodně bych ji nezařadil ani do skupiny „easy to learn“. I když vlastně… Pokud si totiž pořídíte počítačovou či mobilní verzi, můžete pravidla pohodlně vstřebat v rámci vtipně udělaného tutoriálu.
Do základních principů tak vklouznete hladce a bez potíží a minimálně v několika prvních partiích či scénářích se obejdete bez nutnosti pročíst kompletní pravidla. Ale pokud se chcete ve hře zlepšit, nezbude vám než si nastudovat všechny mechanismy hry, protože tutoriál opomíjí pokročilejší detaily, jako je například specifická funkce letadel.
Přestože jsem původní deskovou hru několikrát zkusil, moje výkony se držely na nízké úrovni. Navíc už je to mnoho let a pro hraní mobilní verze bylo nutné všechny principy řádně zrestaurovat. Jedná se o unikátní zážitek, protože vlastně hru objevujete úplně stejně jako klasické počítačové hry, kdy se během hraní snažíte pochopit a rozlousknout všechny herní mechanismy a principy, které by vás mohly dovést k vítězství.
zdroj:
tisková zpráva
Ale protože Through the Ages má svůj předobraz v deskové hře, jsou vám k dispozici naprosto přesná a jednoznačná pravidla, která si můžete nastudovat. Prokousat se hutným textem je ovšem výrazně snazší, když už vám někdo naservíroval základní triky a kouzla na stříbrném podnosu videoherního zpracování.
Mobilní a PC verze hry se od sebe v ničem podstatném neliší, pokud pominete ovládání myší respektive dotykem, případně velikost zobrazované plochy. Shodou okolností se hra usídlila na mém novém 5,5" Xiaomi Redmi Note 4. Bez jakékoliv potřeby tvrdnout u klávesnice tahám rozehrané partie na záchod, do postele či do fronty u doktora. Mimochodem, jedná se o první mobilní hru, která mě skutečně baví, protože je možné ji kdykoliv přerušit (celá herní partie trvá okolo 45 minut).
Přitom jde o hutnou strategii, která se rozhodně distancuje od casual blbostí. V této souvislosti by někdo mohl snadno ohrnout nos nad původní deskovou hrou, která si klidně ukousne tři čtyři hodinky z koláče volného času. Jenže trénink v podobě tuny odehraných partií s telefonním AI ve mně probudil dávno pohřbenou touhu zahrát si u stolu. Hra proti masu a krvi, mozku a čisté inteligenci protivníků za ten lán času stojí. Lidé jsou totiž zákeřní a nevypočitatelní!
18CZ
2–6 hráčů | 250 minut | Od 12 let | česky, prakticky bez textu
Uznávám, že zařadit do přehledu českých her dva slovenské tvůrce her Sorcerer a Hypergrid je samo o sobě dost velká opovážlivost. Ale zmiňovat v tomto seriálu Rakušana Leonharda Orglera, to už musí představovat cílený útok na naši národní hrdost. Společensko-herní hrdost! Jenže nezmínit hru, která ve svém názvu nese explicitní odkaz na naši republiku, by bylo zároveň tvrzení, že Jára Cimrman je fiktivní postava.
I když má pravidla hry na svědomí náš jižní soused, hru do finální podoby vpravilo české vydavatelství Fox in the Box. To ji převléklo z víceméně abstraktního hávu do jednoduché, ale funkční grafiky a zajistilo fyzické vydání nejen české verze, ale i německé a anglické pro celosvětový trh. Pravidla v našem mateřském jazyce navíc obsahují obšírnou historickou notičku, která se věnuje železničním společnostem působícím na našem území. A co víc. 18CZ je zasazena na přelom 19. a 20. století. To jsme bývali ještě jedna země v rámci Rakouska-Uherska. Takže Herr Orgler je vlastně takový rakouský Čech, že?
Jak už bylo zmíněno, hlavní roli zde hraje železnice, respektive železniční společnosti. Překvapivě se ale nestanete majitelem jedné z nich se snahou pohánět své podřízené k větším ziskům. Společnosti si žijí vlastním životem a hráči v rolích akcionářů získávají různě velké podíly na majetku. Majoritní akcionář se stává prezidentem, který na svých bedrech nese většinu rozhodnutí, kterými je finanční vedení společnosti, vyplácení dividend, ale i výstavba nových tratí, železničních stanic či nákup vlaků. Což je také mimochodem hlavní náplň každé herní seance.
Během ní se pravidelně střídají akciová kola s koly operačními. Během akciových kol probíhají finanční machinace, zakládají se nové akciovky, mění se vlastníci i pozice prezidenta. V operačních kolech zase dochází k pokládání dílků tratě na mapu České republiky nebo třeba vylepšování stávajícího kolejového či vozového parku. Jenže i operační část prostupují finance, kolem kterých se točí v podstatě veškeré dění ve hře. Společnosti získávají finance pro další rozvoj, vlastníci se mohou dočkat svých dividend, atd.
zdroj:
tisková zpráva
18CZnení první hrou svého druhu. Právě naopak. Jedná se o další z dílků do skládačky označované jako 18xx. Příběh této série začíná už v sedmdesátých letech hrou 1829. Kromě několika černých ovcí je základní premisou titulů v této rodině výstavba železnice a simulace ekonomického trhu ovíjejícího se kolem těchto aktivit. Ale vraťme se zpět k naší místní variantě, která je samozřejmě svým sourozencům v mnohém podobná.
Překážky pro větší rozšíření her 18xx jsou obecně dvě, možná tři. Pomiňme někdy až příliš suchopárné zpracování, které nejde snadno pod nos zmlsaným hráčům mainstreamové produkce moderních deskových her. Česká verze naštěstí patří do týmu s kvalitním zpracováním opatřeným na přebalu původní ilustrací Petra Šticha, který se mimochodem jako ilustrátor podílel na hře Legendy země Euthie.
Skutečným retardérem jsou pravidla. Pokud nemáte v týmu spoluhráčů opravdu vytrvalého altruistu, který se obětuje k četbě 26 stránkových pravidel, mohou se právě ta pro vás stát nepřekonatelnou bariérou. Nejde ani tak o rozsah, ale o formu. Pocit při jejich čtení by se dal připodobnit studiu vysokoškolských skript.
Suchý, strohý, bodový seznam decentně doplněný několika málo příklady představuje skutečnou výzvu i pro ostřílené nadšence. Navíc způsob výkladu v podstatě apriori vytváří potřebu přečíst pravidla minimálně dvakrát. Ale je pravda, že hra je natolik jiná, že problém se čtením je zčásti způsobený setkáním s úplně novými principy a přístupy k hraní.
zdroj:
tisková zpráva
Výzvou, která může výrazně limitovat okruh zájemců, je také udávaná herní doba, která atakuje pět hodin. Pokud ale chcete do hry vklouznout snadněji nebo vás nezajímá práce s akciovým trhem a chcete si užít především stavbu železniční sítě, potom můžete využít osekanou verzi pravidel, která čítají sympatické 4 strany. V tomto případě je hrací doba sražena na hodinu.
Zdá se mi, že nové fanoušky by 18CZ i samotná herní série mohla překvapivě snadněji ulovit v řadách hráčů počítačových her než mezi hráči stolních her. Proč? Protože ostřílené hráče hutných počítačových strategií nezastraší složitá pravidla ani herní doba. Ti snáz přijmou výzvu, kterou skýtá boj s komplexními mechanikami.