Počátkem srpna oznámil český Blackfire rodící se spolupráci mezi firmou Asmodee a Lego. Pod křídly nově vytvořeného studia Dotted Games v Dánsku by měla vznikat nová řada funkčních moderních her opírajících se o Lego kostky.
Prvním titulem vzešlým z této spolupráce je Opičí palác, pod kterým je podepsaný David Gordon a Tin Aung Myaing. Každý z nich má za sebou jen pár titulů, ovšem po Opičím paláci již společně chystají na nadcházející rok dvojkovku Floristry postavenou na mechanice holandské aukce v reálu spjaté s burzou květin. Nicméně nyní nás namísto květin čeká prales a ruiny chrámu, kterým se prohání již jen vítr a opice.
Pojďme se tedy podívat na to, jak nás doma bavilo stavět Opičí palác.
Za nosem pralesem
Pod víkem na hráče čeká přes 200 kostek a zhruba 80 karet. Co se však záhy ukáže být mínusem, je nedostatečný insert. Z nejasného důvodu je třídílná vložka pouze pro tři typy kostek a na dekorativní zlaté válečky a palmové lístky není myšleno. Stejně tak na uložení karet. Kostičky lega se navíc z přítomného papírového zásobníku snadno vysypou a on sám se pro neupevnění pohybuje při náklonu, tedy není radno s krabicí žonglovat a uložení dílků si hráč musí vyřešit po svém, ať již skrze uzavíratelné krabičky či pytlíky. Samozřejmě je možné vše nechat tak, jak je, či přímo smíchat všechny dílky do velkého bazénu a do papírové vložky uložit samotné karty.
zdroj:
Vlastní foto autora
Sešit pravidel tvoří dva volné dvojlisty a pravidla samotná jsou jasně napsaná, přičemž hráči do základní verze Opičího paláce zapojí jednu opičku a později si hru mohou zpestřit motýlem a žábou. Hra působí esteticky dobře a vtahuje hráče do atmosféry ruin paláce, který dávno pohltila džungle, jen samozřejmě zamrzí, že tu zvířat není vícero a nemají ještě větší vliv na dění. Hra zkrátka trochu mate názvem, neboť se jedná o vydařenou abstraktní hru s budováním schodiště, což zas tak dobrodružně a romanticky nezní.
Stavební dílky tří druhů – oblouky, kostičky a pilíře – se vyskytují ve čtyřech barvách. Hráčům však tyto barvy nenáleží a každý staví z těch kostiček, které si zrovna dobere. Barvy dílků se dle pravidel střídat nemusí, přestože všechny obrazové příklady se střídáním vizuálně pracují.
Chápu, že různě barevné dílky zvyšují atraktivitu hry a dávají ztracenému paláci patinu času, nicméně z hlediska mechanického je škoda, že tento prvek není využit alespoň v chybějící složitější variantě hry, kdy by každá barva měla svou vlastnost/efekt, či by se k různě barevným kombinacím vázaly další bonusy, aby hráči rozmýšleli i nad tím, jakou kartu si kdy pořídí z důvodu touhy se zmocnit docházejících dílků na základě barvy a nešlo jen o tvar. Zkrátka by to mohlo přidat další rovinu hry.
zdroj:
Vlastní foto autora
Jak se staví palác
Ve svém tahu hráč zahraje zvolené kostky z těch, které získal v předchozích tazích. Na barvě kostek tedy nezáleží, ale zato záleží na barvě místa, kde hráč začne své schodiště stavět. Cílem hráče je postavit co nejdelší a nejvyšší stoupající schodiště, přičemž jeho konec osadí dekorací barvy právě dle počátečního místa. Za každý užitý oblouk získá opičí bod pro nákup karet a pokud dekorace jeho užité barvy je nejvýše v porovnání s dekoracemi právě této barvy, získá bod navíc.
Za tyto body si smí pořídit kartu či karty z nabídky, z každého balíčku však vždy jen jednu. Karty hráči dávají tři věci: Nejprve získá jednorázově dílky vyobrazené na líci karty v bleskové části; poté kartu rubem vzhůru umístí na svou desku hráče a spustí obnovu, kdy ze své hráčské desky a ze svých až čtyř viditelných karet získá pravidelný příjem dílků; a na konci hry z každé karty získá vítězné body představované banány.
Tvrzení, že každá karta je jiná, úplně neplatí. Sice hráči nabízí různě výhodnou kombinaci okamžitého zisku, pravidelného příjmu a bodového ohodnocení, ovšem karty různých barev mezi balíčky stejné hodnoty jsou rovnoměrně zastoupené. Možná kvůli vyváženosti hry, neboť karet znalí hráči se pak rozhodují o počátečním místě své stavby právě i podle toho, jaký efekt pravidelného příjmu chtějí získat.
A když by soupeři vybrali v jednom velkém balíčku většinu pilířů, smolař by je těžko doháněl. Souhrnně se dá říct, že délka schodiště rozhoduje o zisku bodů na nákup karet a výška schodiště o případném zisku bonusových bodů, ať již nákupních opičích či vítězných banánových.
Co se týká stavění, oblouky se napojují vždy z kraje a s prostředními tečkami čtyřkových oblouků se nehraje. A pokud hráč podepře schodiště sloupem o výšce alespoň pěti dílků (bez užití oblouků), získá bonusovou banánovou kartu, která mu přihraje čtyři banány. A zde nám opět přišlo líto, že banány v podobě lego dílku nejsou přítomné, ať už jen jako doplněk opičky či jako ukazatel začínajícího hráče či v jiné podobě. Figurka opičky má jednu úchopovou packu a nic do ní a děti se pořád ptaly, proč tam nejsou banány a co že může opička uchopit, neboť její tlapa není na motýla ani žábu stavěná. Banány jsou všude kolem, ale opička si na ně nesáhne!
A kdy že se ta slavná opice dostane do hry? Když hráč umístí dekorační zlatý váleček, tak položí opici na libovolný konec libovolného oblouku na herním plánu tak, aby s ní blokoval stavbu v té části paláce ostatním soupeřům. Spolu s figurkou opice tak získá i putovní dvoubodovou kartu, ať již z banku hry, nebo od soupeře, který opici obšťastnil zlatem naposledy.
zdroj:
Vlastní foto autora
Další Lego zvířátka
Obdobně fungují dvě mikrorozšíření s motýlem a žábou. Motýla hráč získá při umístění libovolné dekorace nejvýše dle pravidel a může jím zablokovat právě tuto dekoraci. V případě žáby se hráč může rozhodnout během svého tahu získat ze zásobníků pilíř navíc a spolu s ním přijmout alespoň dočasný postih ztráty tří bodů. Žábu hráč umístí na nevyužitý kraj nejnižšího oblouku právě postaveného schodiště. Oproti 80 obloukům a 80 kostičkám je pilířů jen 16, a tak se to může někdy vyplatit. (A zvědavcům tedy rovnou prozradím, že i dekorativních prvků je totožné množství, tedy 3 x 16.)
Co do smyslu motýla a žáby, nemohu skákat radostí, neboť v našich partiích hráli pramalý význam. Motýl občas zamezil možnosti stavět nové, zcela nejvyšší poschodí, ale po žábě jsme sahali jen kvůli vyzkoušení možností hry. Přestože by teoreticky obě rozšíření měla nabýt na významu s mapou číslo 3 a 4 s omezenou stavební plochou, kdy se staví více do výšky než do šířky, prakticky jsme se nesetkali s tím, že by nám škodili a bránili nám v uskutečňování mistrovských stavitelských plánů. Stejně tak se nám ani u jedné z map nestalo, že bychom měli nedostatečnou stavební plochu či nevhodně rozdělené kostky. Tedy nebyl tu na hráče žádný tlak.
A když už mluvíme o tlaku, jak je to s počtem hráčů? Hru si užijete v jakémkoliv uvedeném počtu. Z hlediska obtížnosti hry a přítomnosti otevřené nabídky karet je přítomný prvek přeplánovávání, ale to je pro tuto mechaniku typické. Ve dvou hráčích jde takřka o klasickou abstraktní tahovku, ve třech či čtyřech hráčích si lze brousit zuby na výhodná místa na herním plánu i na karty v nabídce. A když vám tah zmaří předcházející hráč, zkrátka to rychle přemyslíte a pokračujete dál, jako by se v pralese nechumelilo.
zdroj:
Vlastní foto autora
Stavit, či nestavit, to je ta otázka
Opičí palác nás bavil. Přestože si umím hru představit ještě bohatší, nelze jí vytknout, že by neobstála ve vytyčeném cíli. Hra je jednoduchá, přístupná, pravidla srozumitelná a nejen díky různým mapám zabaví na vícero partií. Svou abstraktní logickou podstatou zahalenou do hávu džungle a s přímočarou haptickou složkou může udělat radost samotným dětem, dospělým vyhledávajícím abstraktní oddechovky, jimž pohyb s kameny nahradí stavba z kostek, i se může stát hráčským spojníkem mezi generacemi.
Na začátku léta jsem si zrovna říkal, že by to do našich luhů chtělo vícero lego her a jsem tak rád, že se k nám dostala první vlaštovka ze spolupráce firem Lego a Asmodee. Má své mouchy a je co zlepšovat, ale směr je správný. Jsem zvědav, co nám český Blackfire přinese příště a doufám, že se v Lego hávu objeví i složitější hry oplývající vyšším stupněm komplexity.