Dnes s podíváme na hru Oříškobraní pro nejmenší, na kterou jsem se velmi těšil. Autorkou původního návrhu vzniklého v rámci středoškolského projektu je Eliška Holubová, k níž se později přidal za Albi tým Marek Vejborný a tak vznikla hra v podobě košatého stromu. Ilustracemi hru doprovodila Tereza Šajnerová, která se podílela již na několika Albi adaptacích běžných rodinných her či třeba knížkách. Pokud se chcete dozvědět více o veverčí cestě, přečtěte si rozhovor s Eliškou a Markem zde.

Galerie

Jak býti veverkou

Principem Oříškobraní je závod čtyř veverek. Jakmile, některá naplní čtyři dutiny stromu svými oříšky a dvojoříšky, partie končí a hráči si sečtou body – za každý oříšek po bodu. Kdo má nejvíce bodů, vítězí. Dutiny stromu se přitom nalézají vždy dvě na patře, a to proti sobě, mezipaterně křížově. Zabere tak více tahů strom oběhnout a hrozí srážka se sovou či lišákem! Může vás tak lákat se podhrabat či hopsat mezi patry pro rychlejší uskladňování.

Ve svém tahu hodíte čtyřmi kostkami, které udají barvy, po kterých se smíte kolmo pohybovat, co kostka, to políčko. Pokud chcete sebrat či odevzdat oříšek, vaše veverka se zastaví; sebraný oříšek si umístíte na destičku do tlapek veverky, uskladněný pak přesunete do příslušné dutiny stromu.

Pokud některou z kostek nevyužijete, hodíte osmistěnnou kostkou predátorů. Za každou svou nevyužitou kostkou pohnete dle výsledku osmistěnky o políčko sovou, lišákem či oběma. Pokud sova či lišák při pohybu potkají veverku, vyplaší ji. Veverka tak okamžitě upustí oříšek a uteče zpět na vrchol stromu, odkud znovu začíná svou cestu. Dobrou se zdá býti i možnost upustit oříšek na políčku s dvojoříškem a čapnout ho do tlapiček.

zdroj: Vlastní foto autora

Ty chutné oříšky

Čerstvý vzorek Oříškobraní mě vizuálem zaujal na listopadové Hratislavě. Přestože mi podle pravidel přišlo, že se bude jednat o zdlouhavou ťapačku, těšil jsem se, až si ji doma zahrajeme. Ostatně Oříškobraní Albi skvěle sedne do portfolia dětských moderních her a z jejich Želví skluzavky a Myšího domečku jsem byl nadšený. Na dalších řádcích se pokusím rozvést, proč bohužel tento entusiasmus nemohu sdílet i ohledně veverčích závodů.

Jaká jsou tedy pozitiva hry, která je pro děti od pěti či šesti let? Kvalitní komponenty, funkční uchycení stromu do krabice a jeho stabilita, rychlá příprava hry, vizuál zaujme zejména mladší publikum a pravidla pro pohyb jsou jednoduchá – stačí, aby si děti zvykly na políčka pro pohyb mezi patry. Hru jsme zkoušeli i s dětmi od tří a čtyř let, která již mají základní herní průpravu, a bavilo je to. Házet, ťapat, občas se leknout lišky či sovy, hopsat s oříškem sem a tam...

Mě zaujalo mechanicky odlišné uchopení sovy a lišáka, tedy lišící se pravidla pro vyplašení přeletem a přeběhnutím – zatímco sova se pohybuje vzduchem a vyplaší pouze veverky na políčku, kde pohyb ukončí, a v jeho okolí, tak lišák při obíhačce stromu vyplaší veverku na každém poli, kterým proběhne, plus opět i na políčkách přilehlých. 

zdroj: Vlastní foto autora

A ty zkažené oříšky

Nyní si tedy zmiňme ta negativa. Pro dospěláka je hraní utrpením pro svou zdlouhavost a ubíjející repetitivnost ve spojení s náhodou. Když vás jednou dvakrát vystraší predátor, můžete na vítězství v podstatě zapomenout. Zajímavá volba je pouze v tom, zda prohodit jeden oříšek za dvojitý a kdy a v jakém patře naplnit dutinu a tím splnit úkol na své destičce. Je to ale nekonečné, přesně ta hra, kterou možná rádi nabídnete dětem k samostatnému hraní, ale které se jako zkušení dospělí vyhnete, protože je to opravdu a bez přehánění na úrovni Člověče, nezlob se!

Vedle tohoto pocitu ve mě vytanulo ještě několik dalších výtek, protože se i přes několikaletý vývoj nepodařilo vše vychytat. Vnitřní papírový insert má tak úzký žlab, že se do něj nevejdou destičky vevereka je tedy zcela zbytečný, protože rozložený strom i vše ostatní si pěkně sedne i do prázdné krabice. Strom pro svou šíři zakrývá podstatnou část herního plánu, tedy dění na odvrácené straně a děti si nepamatují, kde kdo je a co dělá. Krabici je tak nutné neustále otáčet, což samozřejmě ohrožuje umístění žetonů oříšků i figurek, i mate v orientaci prostoru a dění. Domácí vychytávkou je tak hraní na otočném servírovacím talíři.

Zásadním problémem hry je, že není jasné, zda se jedná o hru kompetitivní, či kooperativní. Reálně je kompetitivní, ale není to nikde explicitně napsáno, respektive vyjádření jsou zmatečná. Na krabici se dočteme o pradědovi veveřákovi a zazní otázka, která veverka donese nejrychleji oříšky (majitel hry ale krabici nemusí číst, ale řekněme, že se naladí na soutěž).

Galerie

V úvodu pravidel se pak dočteme, že hra končí tehdy, když některá z veverek naplní místa na stromě oříšky, přičemž pasáž vyznívá tak, že se veverky na oříšky vydávají společně. V pohybu veverek je jasně napsáno, že veverky si oříšky nekradou a nijak si neškodí, snaží se nasbírat co nejvíce jídla do společných zásob. Teprve až v pasáži popisující konec hry se dozvíme, že vítězí ten, kdo nasbíral nejvíce oříšků. Proč není někde v úvodu napsáno, že veverky hrají proti sobě, každá sama za sebe, a že ty pomalé umřou hlady, pokud je nesežerou dřív jejich kořistníci?

Tematicky pak nedává smysl, že při remíze vítězí hráč, který naplnil více dutin, tedy kupříkladu majitel čtyř oříšků oproti majiteli dvou dvojoříšků. Dává to smysl herně, neboť pro jednotlivé oříšky toho veverka naskákala více, ale neměla by být odměněna snad efektivní veverka? Protože pak nedává smysl, aby za dvojoříšky byly dva body, zatímco za běžný oříšek jeden. Může se to zdát poddružné, ale jelikož hru nekončí zima, ale plnost dutin, je odměněn rádoby dříč, což výchovným neshledávám (protože při dalším sbírání by na to náš dříč lesa dojel).

Vrátíme-li se ke škození veverek, je psáno, že si veverky neškodí a že je záhodno využívat všechny kroky na kostkách. To je logické a obecně to platí, ale když někdo prohrává, je vhodnější svoje kostky vynechat a poslat predátory okolo mapy zlikvidovat konkurenci, což už se z pravidel nedozvíte. Ani obrazové příklady nejsou v pravidlech o třech stranách vhodně zvolené a místo aby řešily provázanost pater při skákání, dozvíme se z nich, že žlutou kostkou lze jít pouze na žluté políčko...

zdroj: Vlastní foto autora

Zmíníme-li délku hry, tak její zkrácení koliduje s tématem. Kratší varianta je založená na sběru ořechů, kdy je vynechaná povinnost veverek oříšky i úspěšně donést a skrýt ve stromu, aniž by byly v mezičase vyplašeny. V tu chvíli ale jakékoliv téma chybí a není nad čím přemýšlet – vše je zcela o náhodě kostek a hráč má povětšinou nulový přínos pro pohyb veverky, když jsou oříšky prakticky všude.

Takže i když se jedná o pěkně ztvárněnou hru pro nejmenší, kterou pořídíte za šest set korun, tak pro její mechanické uchopení ji nemohu doporučit.