Kdysi dávno se ve videohře Zaklínač 3: Divoký hon objevila formou minihry karetní hra Gwent, která se nakonec úplně odpoutala a žila si svým vlastním životem coby digitální hra Gwent: The Witcher Card Game. Zároveň vyšla v omezeném nákladu i fyzicky (a nedávno i v obnovené české verzi, viz recenzi).
Bylo by hezké, kdyby k takovým osudům docházelo častěji, ale málokdy se to povede. Druhým vzácným příkladem je Orlog. S touto stolní hrou jste se mohli setkat ve videohře Assassin’s Creed Valhalla a prokládat s ní tak vikinské řádění, plavbu lodí a správu vesnice.
Na rovinu se přiznám, že Orlog je to jediné, co mě na celé Vahalle bavilo. Podstata asasinské série už je dávno pryč, světy jsou pořád rozlehlejší a prázdnější. Ale Orlog se povedl. Nezabodoval sice tolik jako Gwent, nedočkal se samostatné kompetitivní verze, ale dotáhl to alespoň na naše stoly. Takže každý, komu se digitální Orlog uzamčený v mantinelech Valhally zalíbil a toužil po jeho hraní se skutečnými lidmi, má konečně možnost. Stojí to ale za to?
Vikinská hra v kostky
Vzhledem k tomu, že Orlog byl i pro videohru navržený jako deskovka, nebylo potřeba měnit prakticky vůbec nic na jeho skutečné stolní podobě. Stále proto jde o kostkovou rychlovku pro dva hráče, v níž každý hází šesti kostkami, z nichž si některé může ponechat pro vyhodnocení a jiné až dvakrát přehodit.
zdroj:
Vlastní foto autora
Hráči se v házení střídají a reagují na to, co napadalo soupeři. Může to být například sekyrka nebo šíp, které soupeři uštědří zranění, pokud si neponechal symbol přilby nebo štítu. Pátým symbolem ukradnete soupeři žeton přízně bohů a na poslední straně kostky je znovu sekyrka.
Dvě ze šesti stran vám svým zlatým ohraničením připomínají, že si máte vzít žeton přízně bohů ze zásoby. Cílem hry je připravit soupeře o všech 15 životů, s čímž vám pomohou destičky přízně bohů, jež aktivujete za již zmíněné žetony.
Destiček je ve hře 20 druhů a úplně každý z jejich efektů můžete aktivovat ve třech úrovních podle toho, kolik si chcete a můžete dovolit utratit žetonů. Efekty vám mohou dát další žetony za konkrétní symboly na kostkách, okrást o ně soupeře, umožní vám znovu hodit kostkami, odstranit soupeřovy kostky před jejich vyhodnocením a tak podobně.
zdroj:
Vlastní foto autora
Nenáročná zábava
A to je vlastně celé. Házíte kostkami, vybíráte si přízně bohů, aplikujete jejich efekty, porovnáváte symboly útoku se symboly obrany, získáváte a kradete žetony přízně, udělujete zranění a doufáte, že vám štěstěna bude přát víc než vašemu soupeři, protože se v tomto případě opravdu nedá mluvit o nějak zvlášť strategické hře.
Je to kostková řachanda na pár minut, kterou můžete otočit několikrát za sebou, pokaždé s jinou sadou destiček přízně bohů, aby se promíchaly jejich mocné efekty a hra byla pokaždé trošičku překvapivá.
Pokud vás bavil videoherní Orlog, je jen velmi malá šance, že by vás ten stolní nebavil. Ostatně máte tu proti sobě živého hráče, což je jistě plus, a navíc materiálově si tu máte s čím hrát, přičemž v polovině případů se jedná o moc hezké komponenty.
Ale pokud jste se s Orlogem nikdy nesehnali a do toho fyzického jste se z nějakého důvodu zakoukali, tak se připravte na to, že vás hru přiložená pravidla nenaučí. Přestože má příručka všeho všudy čtyři stránky, tvůrci se ze všech sil snažili, aby se celá pravidla vměstnala na pouhou polovinu jedné z nich a z tohoto velice strohého popisu není zkrátka možné se hru naučit.
Přestože jsem Orlog kdysi hrál ve Valhalle, hlava zapomíná a abych si vůbec zahrál ten stolní, musel jsem se ubrat na YouTube a podívat se, jak se hrál přímo ve hře (jelikož než bych na svém vesnickém internetu pouze za tímto účelem stáhl celou hru, mohl bych odehrát možná i 100 partií stolního Orlogu po shlédnutí jednoho videa…).
Měli Vikingové ostříží zrak?
Pravidla ale bohužel nejsou jedinou slabou stránkou deskovky. Ještě před jejím oficiálním vydáním jsem kdesi na internetu zahlédl nádhernou dřevěnou variantu – v dřevěné truhlici s dřevěnými totemy přízně bohů. Vypadalo to nádherně a zcela to odpovídalo tomu, jak by podle mě stará vikinská hra měla vypadat.
zdroj:
Vlastní foto autora
Jasně, chtít dnes po obyčejné deskovce, která nespadá do ranku šachů, aby byla celá ze dřeva, je až moc velké snílkovství. Ale aspoň ty dvě mističky v deskovce určené na házení kostek by si to dřevo zasloužily.
Reálně totiž dřevo jen imitují svým vzhledem, ale jsou z velice tvrdého plastu, o který kostky skoro až nepříjemně rachtají. Kostky jsou naopak velice pěkné, byť pouze potištěné, žádné gravírování. Žetony přízně bohů jsou standardní, ale vůbec nejhorší jsou destičky přízně bohů.
Jistě, je fajn, že každý z celkových 20 má vlastní pěknou ilustraci a unikátní tvar. Problém nastává, když je otočíte a chcete se dozvědět, co dělá jejich efekt. V tu chvíli na vás vykoukne to nejmenší písmo, s jakým jste se kdy v deskovkách setkali, kdy jde navíc o černý text na textuře dřeva. Zkrátka a dobře, pokud nemáte ostříží zrak a/nebo hrajete na trochu horším světle, budete na žetonky mžourat a možná z nich ani nic nevyčtete.
zdroj:
Vlastní foto autora
Člověk by si řekl, že by se to dalo vyřešit nějakou pomocnou kartou. A ona ve hře skutečně je, má formát A5 a… texty jsou na ní úplně stejně titěrné a špatně čitelné. Aspoň že ty životy hráčů jsou ztvárněné hezkými nefritovými kamínky a vše se krásně uloží do na jedničku zvládnutého insertu.
Jak nedělat přímou adaptaci
Možná si říkáte, že jsem na materiálovou stránku hry Orlog až moc přísný, ale co také čekat od menší krabičky za tisícovku? Já čekal luxusní zpracování, které se k takové adaptaci i vyloženě hodí. A když ne nějaké nadstandardní materiály, tak ať je to aspoň funkční.
Jenže pravidla jsou tragická a destičky přízně bohů vyloženě žalostné. Hra jako taková přitom není špatná, pokud vám nevadí na náhodě založené rychlovky do dvojice, když použijete jiné metody jejího naučení se a zvyknete si na titěrné textíky. Ale já osobně bych takové peníze za takto vyhotovenou hru nedal.