Zatímco jméno Johannes Goupy vám pravděpodobně nic neřekne, tak Bruno Cathala už by mohl zabrnkat na struny napojené na velmi kvalitní kousky jako Kingdomino, Abyss či 7 divů světa: Duel. Oba tito pánové dali hlavy dohromady a přišli se hrou Orichalcum, kterou v naší mateřštině obstarává TLAMA games pod názvem Ostrovy titánů.
Tento ostrov se stane naším domovem
Ostrovy titánů jsou velmi přístupnou, lehce strategickou hrou, která by mohla najít uplatnění v rodinném kruhu, případně jako oddychový titul pro zkušenější hráče. Pravidla jsou vysvětlená během chvilky a během hraní už se na ně nikdo nedoptává.
Jen je sem tam potřeba konzultovat s přehledovým listem efekty některých komponent, které není potřeba se biflovat před hrou a díky jednoduchým ikonám si je po dvou-třech partiích nesmazatelně vryjete do paměti.
Jak už český název napovídá, ve hře figurují ostrovy, titáni a z anglického názvu zase víme o bájném kovu orichalkum. Ve výčtu stěžejních prvků hry už chybí jen hoplíti, kteří se nepropracovali do žádného z názvů.
zdroj:
Vlastní foto autora
Titulní ostrovy jsou vlastní každému hráči a deskovka je proto do značné míry solitérní, byť k nějaké té interakci tady tu a tam dochází. Každý si objevuje svůj vlastní ostrov (buď mají všichni hráči stejný, nebo každý jiný), bojuje se svými vlastními monstry, staví své vlastní budovy a zkrátka nakládá primárně jen a pouze se svým písečkem.
Jednotlivé tahy jsou až překvapivě triviální a svižné, takže tu nedochází k žádným významnějším prostojům. Když jste na řadě, jednoduše si vezmete jednu kartu z nabídky buď zadarmo, nebo za jednoho až dva hoplíty podle pozice karty v nabídce.
V prvé řadě vás zajímá žeton ležící na kartě o jednom až třech polích, který si musíte umístit na svůj ostrov do postupně se rozšiřující mozaiky žetonků. Tyto žetony představují různé typy krajiny, na nichž můžete stavět budovy, zatímco pole sopky okupují monstra, kterých se chcete zbavovat.
zdroj:
Vlastní foto autora
Po umístění dílku můžete zahrát akci na samotné kartě, kterou může být zisk orichalka (z každého vašeho dolu), zisk hoplítů (z každých vašich kasáren), boj s monstry a stavba nové budovy.
Pojďme něco vybudovat!
Stavba budov patří k tomu nejzajímavějšímu ve hře. Budovy jsou náhodně losované z pytlíku do nabídky k typům terénů, na kterých je můžete stavět. Nesmíte přitom stavět v blízkosti monstra, zatímco pole se sopkou bez monstra se považuje za žolíkové.
Při stavbě budov musíte mít na paměti, že přijdete o políčko, na kterém ho stavíte, což se nemusí vyplatit. Ve hře totiž funguje jakási přetahovaná o čtveřici titánů zasvěcených čtyřem typům terénu. Kdokoliv propojí na svém ostrově tři políčka stejného typu, případně je rozšíří, získá daného titána pro sebe, ať už je kdekoliv.
Zpočátku si je hráči rozebírají ze zásoby, ale později si je budou vzájemně krást, z čehož pramení hlavní interakce mezi hráči (jinak druhé ovlivňujete pouze tím, že si berete karty s dílky, na které mohou mít zálusk).
Ve hře tak má obrovský smysl sledovat, kdo rozšiřuje jaká území, abyste mohli cíleně krást titány hráčům kteří jsou zrovna na koni a trochu je brzdili v jejich cestě za výhrou. Titáni pak mohou svému hráči jednorázově poskytnout svou výhodu, což je vylepšení jedné ze základních akcí.
S tím ostatně pomáhají i ony budovy s nejrůznějšími efekty, které vám usnadňují život, vylepšují základní akce a obecně ohýbají pravidla ve váš prospěch. Jsou mezi nimi i doly a kasárna, abyste základními akcemi mohli získávat víc orichalka a hoplítů.
zdroj:
Vlastní foto autora
Orichalkum má ve hře dvojí využití, stejně jako hoplíti. První můžete proměňovat za vítězné body, druzí posilují vaše kostkové útoky (co hoplít, to kostka navíc ve snaze hodit na maximálně čtyřech kostkách v součtu hodnotu monstra, případně lebku značící okamžité zabití).
Oba dva prvky, stejně jako poražená monstra pak ještě můžete odhazovat v párech pro zisk bonusové akce (další stavbu, další těžbu, další nábor, další útok). Shrnuto – ve svém tahu si vyberete kartu, umístíte její dílek na svůj plán, možná získáte titána, vykonáte jednu akci, další akci si můžete přikoupit. Prosté a svižné.
Orichalkum do každé rodiny?
Ostrovy titánů mají velmi příjemné tempo, hra se nikde zásadněji nezadrhává a neustále spěje ke svému konci. Ten je však nepředvídatelný. Nehraje se na předem daný počet kol. Partie jednoduše skončí v okamžiku, kdy se prvnímu hráči podaří nasbírat pět bodů a zároveň nemá na svém ostrově žádné monstrum.
zdroj:
Vlastní foto autora
Některé body jsou jistota – za pět nuget orichalka si koupíte v rámci akce stavby bod, případně dostanete v rámci téže akce bod za postavení chrámu na čtyřech sousedících políčkách s různými typy krajiny.
Tyto body vám nikdo nesebere a cesta k nim je přímočará – těžit orichalkum, případně zabíjet monstra, která ho po svém pokoření poskytují jako odměnu a stavět políčka tak, aby čtveřice vedle sebe byla různorodá.
Ale pěkný guláš v tom dělají titáni. Ti se totiž také počítají za bod, nicméně každý hráč u sebe smí mít jen jednoho, pokud si nepostaví budovu rozšiřující toto omezení na dva. A jak už víte, titáni jsou přelétaví. Stačí, aby někdo jiný vytvořil území o třech polích a titánova oddanost vám je ta tam.
A na tom ostatně celá hra stojí. Hrát jen na jisté body se nevyplatí. Pravděpodobně jich nestihnete udělat víc než soupeř kombinující všechny tři typy. Jde o to mít i nějakého toho titána a do poslední chvíle doufat, že vám ho nikdo nevyfoukne před očima.
A když je zrovna jeden hráč ve vedení, není nic jednoduššího než cíleně vytvářet takové biomy, abyste ho o jeho titána/y připravili. Partie je díky tomu až do samotného konce napínavá, byť skončí opravdu okamžitě, což hráčům, kteří rádi provádějí své naplánované tahy, nemusí vyhovovat.
Není problém během jednoho tahu získat dva z pěti bodů, takže hráč, který začíná svůj tah se třemi body, může klidně zavírat. A leckdy tomu dopomůže náhoda, které ve hře není málo – kostkové souboje, karty akcí chodí do nabídky náhodě a stejně tak se na ně náhodně umisťují dílky s rozložením biomů a monster, které neovlivníte.
zdroj:
Vlastní foto autora
Ostrovy titánů jsou díky této náhodě odlehčenější hrou vhodnou do rodinného kruhu, kde si hráči příliš neškodí, každý si dělá na tom svém, všechno mu hezky a rychle roste pod rukama a člověk z toho má prostě takový příjemný pocit.
Nejde ale o nic vyloženě originálního, ze hry vám nespadne čelist. Prostě má příjemný průběh, funguje, zabaví a odehrajete jí do hodinky. Jedinou vyloženou výtkou je obecně zbytečná obrovitost hry od velikosti karet přes velikost vítězných žetonů a titánů až po velikosti herních plánů, kvůli čemuž hra na stole zabírá až absurdně moc místa vzhledem k tomu, co se v ní děje. Ale pokud váš stůl pojme velké hry, nemusí vás to trápit.