Koncem dubna v Albi naskladnili kooperační hru Ovčí orchestr a ukradený nota pro malé detektivy od sedmi let. Hráči se v ní vydají po stopách zlotřilého vlka, který ukradl hlavní cenu soutěže. Aby pachatele zastavili včas, než dorazí na nádraží a odjede, musí vyslechnout členy ovčího ansámblu. Odhalíte, které ovce mluví pravdu a které lžou? Stihnete to včas? A jak moc budete riskovat při kladení otázek ubečeným svědkům?
Pod hrou je podepsaná dvojice Alexander Peshkov a Ekaterina Pluzhnikova, autoři Útěku z blázince a Superšpunti: Sušenkám na stopě. Ilustrace obstarala jejich spoluautorka Ekaterina Izobova a hra původně vyšla u arménského studia Red Cat Games. Nicméně dost formalit, jinak nám vlk uteče!
Béé, kde je Stříbrná nota?
Chcete se pustit po stopách vlka, který ukradl hlavní cenu – Stříbrnou notu? Vyjměte z insertu na míru desku s nádražím a postavte na startovní pole figurku vlka. Chcete mít přehled o podezřelých a svědcích? Vedle desky rozložte šestnáct karet podezřelých vlků porotců v pestrobarevném oblečení a z šestnácti členů ovčího orchestru zformujte čtyři hromádky.
Chcete si naklonit svědky? Všechnu zeleninu tří různých velikostí a celkem devíti druhů vložte do látkového váčku. Připravte si také žetony hudebních nástrojů a zejména svůj klíčový nástroj – detektor pravdy. Do něj vsuňte namátkou vybranou kartu modrého jednoduchého případu. Pro zkušenější detektivy jsou k dispozici i složitější červené případy. Případů tu naleznete celkem čtyřicet.
Na začátku svého tahu posuňte figurku prchajícího vlka blíže k nádraží. Poté se rozhodněte vyslechnout jednu, dvě, či tři ovce. Jak to uděláte? Ze čtyř zformovaných hromádek si vyberte prvního svědka, který vám napoví, jaké má rád tři kusy zeleniny. Zkuste ve váčku bez koukání pohmatu najít jednu ze tří oblíbených dobrot a svědek je váš.
Ale pozor! Musíte najít šťavnatý zralý kus a nikoliv kus hnijící či zvadlý. Uspěli jste a našli zralou laskominu? Svědek je opravdu váš, tedy alespoň zatím. Nyní je třeba se rozhodnout, zda si povoláte dalšího svědka. Tento svědek musí mít rád zeleninu, kterou jste našli pro první ovci. A samozřejmě mu musíte najít jeho vlastní druhý kus jiné zeleniny.
To celé lze zopakovat i u ovce třetí. Ta musí opět mít v oblibě dvě dříve vylosované zeleniny a pochutnat si na své vlastní jiného druhu. Kdykoliv vytáhnete zkažený kus, všichni svědci otráveně zabečí a půjdou si sami shánět něco k snědku. Váš tah skončí a váčku se zeleninou se chopí další vyšetřovatel. Pokud ale zvolený počet ovcí uspokojí vaše hmatové schopnosti, rády vám prozradí, co viděly.
Jak se pracuje s detektorem pravdy?
Svědčící ovci vsuňte do detektoru, teprve poté ho otevřete. Ovce vám prozradí, jakého muzikanta viděla před sebou během hraní, tedy toho, který má alibi a nemohl pomáhat vlkovi při krádeži. K tomu slouží otvor na destičce ovce, skrz který můžete spatřit hudební nástroj z aktuální karty případu. Na připomínku při pozdějším odložení svědkyně do tohoto otvoru napasujte žetonek s daným hudebním nástrojem.
Ovce vám též prozradí, s jakým kusem oblečení viděla vlčí porotce. Všechny vlky s takovým oblečením můžete prohlásit spíše za nevinné. Ovšem ovce může také lhát. Ovce buď mluví pravdu, nebo lže. A to ve všem. Týká se to viděného hudebníka i vlčího oděvu. Musíte proto vyslechnout vícero ovcí, abyste zjistili, kterým se dá věřit a kterým ne.
Těm ovcím, které mají svého svědka zpoza svých chundelatých zadnic a zároveň které viděly jinou ovci, která zapadá do ovčího koncertního kolečka, lze věřit. Vyřaďte z nabídky vlky s alibi a dejte si pozor na další výslech. Dříve či později se objeví někdo, kdo vás tahá za nos a chce si jen pochutnat na vámi vypěstovaném salátu.
Jakmile máte tip na vlka, který zaručeně hlavní cenu soutěže ukradl, otevřete detektor pravdy a vysunete kartu případu. Odpovídá-li přítomný vlk vašemu podezření, dopadli jste ho! V opačném případě jste prohráli a pachateli se podařilo uprchnout. Na počtu vyslechnutých ovcí přitom nezáleží.
Béé, dejte sem tu zeleninu!
Ovčí orchestr a ukradená nota je opravdu dobrá dedukční hra. Pravidla nás do příběhu vtáhla úvodním komiksem a následně jsme se vše naučili během pár minut. Partie jsme odehráli ve složení dvou dospělých a dvou dětí – sedmileté Anežky a devítiletého Tomáše. Během poloviny první partie jsme se snažili zorientovat, ale jakmile jsme si v praxi ověřili výslechy a řazení ovcí do řady, vše šlo jako po másle.
Anežce trvalo chvíli pochopit koncept podezřelých a nutnost ověřovat svědectví dalšími ovcemi a teprve poté se pustila do vyřazování vlků s průkazným alibi. Nicméně k tomu stačilo pár výslechů. Tomáš to chápal, ale stejně jako my všichni chtěl na lavici svědků předvést co nejrychleji všechny ovce, ale občas ho zradil hmat a vytáhl jiný kus zeleniny.
Během druhé a třetí partie se nám již dařilo mnohem lépe. Vlky jsme vždy dopadli, někdy to bylo během osmého až desátého kola, jindy až během čtrnáctého. V pokročilé verzi hrané na deset kol jsme proto vždy úspěšní nebyli. Čas nás dohnal a vlk pláchl.
Jaký je ovčí orchestr z dospěláckého pohledu? Mechanicky originální, se skvělými komponenty včetně dobře vyřezávaných kartonových žetonů zeleniny a insertem. Je radost takovou hru rozbalit, během dvou minut připravit a dát se do samotného hraní. Hmatová složka byla zábavná a dospělí i děti prožívali chvíle nadšení spojeného s napětím a úspěšným tažením.
Pokud všichni chápou pravidla, hráči na sebe příliš nečekají a zájem o tah spoluhráčů umocňuje riskování zvoleným počtem vyslýchaných ovcí a tahání zeleniny z váčku. Momentální zklamání u stolu zavládlo jen tehdy, když dotyčný vytáhl hnijící kus. Taktéž tah každého hráče je zcela na něm a nedochází k tomu, že by vám druzí nakazovali, co právě dělat.
Je na místě se ptát po srovnání s vyhlášenou hrou Kulišák, tedy kooperační hry pro děti od pěti let, ve které se slepičí detektivové snaží odhalit zloděje koláče mezi liškami. V Kulišákovi též naleznete obdobu detektoru pravdy, v Ovčím orchestru mi však přijde využitý lépe a méně abstraktně. Již vám stopy nepotvrzují zelené kroužky, ale nabízí se vám hudební nástroj, tedy ukazují na hudebníka, kterého je nutné dále prověřit.
V orchestru nenaleznete kostky a špatný hod vás nepřipraví o tah a čas, ve kterém se pachatel blíží k cíli. Vyjma shnilé zeleniny vše záleží na vaší vlastní šikovnosti a případné ochotě riskovat (od každého druhu zeleniny jsou tři zralé kusy a jeden hnijící).
Ve hře Ovčí orchestr je prvek náhody skrytý v rozmíchání ovcí do hromádek, kde jde o to, za jak dlouho se vám podaří sestavit základ řetězu ovcí, kterým lze věřit. Taktéž jejich obliba zeleniny vám někdy neumožní vyslechnout dvě či tři ovce najednou. A když si jednu hromádku vyberete dřív a zbydou vám jen tři, úží se možnosti na hromadný výslech.
Vše to jsou ale pouhé postřehy, kterými jsme si hraní nenechali kazit. Pro samotné dospělé hráče lze samozřejmě doporučit jiné složitější dedukční a detektivní hry, ale i u této si protočí závity. A pokud si užíváte ty momenty, kdy vám děti rostou svým poznáním před očima, kdy se učí skrze vlastní objevy, pak vás chytne i Ovčí orchestr.