Takzvaných štychovek je na trhu celá řada, stejně jako her s tématikou Pána prstenů. Jejich kombinace je ale velice neotřelá a aby se hra Pán prstenů: Společenstvo prstenu – Štychová karetní hra opravdu odlišila od konkurence, je navíc kooperativní. A kampaňová! A jde ji hrát sólo?! Dámy a pánové, představuji vám vaši budoucí závislost.
Pokud jste se dosud nesetkali s pojmem „štychová hra“, pak vězte, že se bavíme de facto o mariáši. Hráči tu vynáší karty na jednu hromádku uprostřed stolu, kdy musí ctít barvu první vynesené karty a chtějí zahrát kartu s nejvyšší hodnotou, aby celou hromádku – tedy jeden štych – získali pro sebe a přiblížili se tak k vítězství.
Existuje přehršel takových her, ale teprve v posledních letech začali tvůrci prozkoumávat možnosti kooperace. A vznikly z toho fantastické kousky jako Odysea: Společně k deváté planetě či Liška podšitá Duet. A Pán prstenů: Společenstvo prstenu – Štychová karetní hra je dalším velmi povedeným přírůstkem.
Hrát ji mohou až čtyři hráči, případně jeden sólista a v každém počtu vám zajistí docela jiný zážitek. Může za to jednak rozdělení hracích karet mezi hráče a jednak kombinace postav ve hře. Pán prstenů tu totiž není jen tak na okrasu a pro zvýšení prodejnosti, ale dodává hře moc hezkou příběhovou kostru, kdy se partie od partie střídá složení postav ve společenstvu stejně jako v předloze.
zdroj:
Vlastní foto autora
V Tolkienovo světě
Celkem na vás čeká 18 po sobě jdoucích partií, které kopírují události knižní předlohy, z níž si vypůjčují citace pro navození atmosféry. Téma ale pořádně pocítíte až v postavách, protože zatímco v Hobitíně budete hrát za partičku hobitů v čele s Frodem, tak v hospodě U Skákavého poníka se některý z hráčů zhostí role pana Podhorského, zatímco jiný ztvární Chodce.
Každá kapitola diktuje, jaké postavy z dosud odemčených se jí mohou účastnit a z těchto dále určuje, které se účastnit musí. Hráči si pak sami vyberou, za jakou postavu chtějí hrát, v rámci přípravy hry si ještě mohou povyměňovat karty s některými spoluhráči a jde se na to!
Z obecného herního hlediska se bavíme o skutečně jednoduché a tradiční štychovce, tedy jeden hráč vynese kartu a ostatní musí vynést kartu stejné barvy ze své ruky. Pokud takovou barvu nemají, mohou vynést jakoukoliv jinou. Štych nakonec vyhraje hráč s nejvyšší hodnotou karty se stejnou barvou, jakou měla první vynesená karta, jiné barvy vůbec nemají šanci.
zdroj:
Vlastní foto autora
Vítězný hráč se pak stává novým vynášejícím a takto pořád dokola, dokud nejsou splněné podmínky vítězství, podmínky prohry nebo dokud hráči neodehrají všechny své karty. Celý karetní balíček je přitom rozdaný mezi hráče, nedochází tedy k dobírání dalších karet a musíte hru společně pokořit na jediný zátah s tím, co máte zrovna v ruce.
Zážitek postavený na postavách
Unikátní zážitek ze hry činí již několikrát zmíněné postavy, které mají vlastní úkoly a hráči vyhrají pouze tak, že splní úkoly všech postav ve hře. Například úkolem Froda je vyhrát prstenové karty, které se do hry dostávají o něco obtížněji než ostatní čtyři typy karet. Nicméně Frodo má vždy jedno velké eso v rukávu – Jeden prsten, tedy prstenovou kartu, která jako jediná ve hře má nějaký efekt, a to ten, že s ní může vyhrát libovolný štych nehledě na hodnoty a barvy karet v něm.
Další postavy například mají za úkol vyhrát nejméně nebo nejvíce štychů mezi všemi hráči, vyhrát přesně jeden nebo dva štychy a ne víc, a několik postav pracuje s kartami hrozby, kdy například takový Sam musí vyhrát kopcovou kartu o hodně své karty hrozby. Možností je ještě daleko víc, ale právě o jejich objevování je celá kampaň.
Kombinace těchto efektů pak zajišťuje, že každá partie, a to i opakování jedné z osmnácti kapitol, bude jedinečná. Hráči si tím navíc sami nastavují obtížnost, když si například vezmou několik postav majících za úkol vyhrát jen malé množství štychů, čímž přinutí jednu z postav vyhrát naprostou většinu štychů v partii.
No a nejvtipnější na tom všem je, že se tu nemůžete moc domlouvat. Karty ve vaší ruce jsou tajemstvím a hlavní kouzlo hry tak tkví v neskutečném napětí a snaze odhadnout své spoluhráče. Když totiž máte vyhrát nějakou konkrétní kartu, kterou ale nemáte na ruce, tak musíte vymyslet, jak tohoto úkolu vůbec docílit.
A skutečně tu kooperujete, všichni se musíte snažit splnit úkoly všech postav, neustále myslíte na druhé a často až do poslední chvíle nevíte, jestli se vám to všechno podaří. Dokážeme Frodovi přihrát čtyři prstenové karty? Podaří se nám zajistit, aby některá z postav nevyhrála příliš mnoho štychů a neukončila tak partii předčasně?
zdroj:
Vlastní foto autora
Z našich zkušeností je hra nastavená neskutečně těsně. Většinou se nám dařilo hru pokořit, ale vždy to bylo s odřenýma ušima. A když už jsme prohráli, bylo to buď velmi rychle na začátku vlivem velmi nešťastného rozmíchání karet, nebo v samotném závěru, posledním tahu hry. V každém případě se bavíme o rychlovce, kterou rádi otočíte několikrát za sebou. A největším tahounem není jen samotná, vytříbená hratelnost, ale i kampaň.
Co nás asi čeká dál?
Každá další kapitola totiž přináší něco nového. Většinou jsou to postavy, jak se prokousáváte slavným příběhem (jen nečekejte příběhovou hru, čtou se tu skutečně jen věty z knihy), ale podobně často jsou to úplně nová pravidla, která vše, co jste se do té doby naučili, překrucují.
Mění se skladba hracího balíčku, přidávají se dodatečné úkoly hráčů a omezení v jejich plnění, a později vás dokonce čekají delší partie, tedy kdy se jedna hra skládá hned z několika partií, protože zatímco do té doby vám stačilo splnit úkoly jen vašich vybraných postav, tak jindy musíte postupně splnit úkoly úplně všech postav v dané kapitole, což se bez opakovaného hraní neobejde a klade to ještě větší důraz na promyšlení si, jaké postavy vybrat do každého velkého kola.
zdroj:
Vlastní foto autora
A kolik nás teda bude?
V úvodu jsem nastínil, že Pán prstenů: Společenstvo prstenu – Štychová karetní hra poskytuje odlišné zážitky v různém počtu hráčů a je konečně na čase to osvětlit. Ve třech a čtyřech hráčích toho není zase tolik k vysvětlování. Všech 36 karet hracího balíčku se rozdá mezi hráče, takže ve třech máte na ruce 12 karet a ve čtyřech 9 karet.
Znamená to, že v plném počtu hráčů máte nad hrou tu vůbec nejmenší kontrolu. Víte jen o svých devíti kartách (a jedné „spálené“ na začátku partie) a nemáte nejmenší tušení, kde se nacházejí všechny ostatní karty. Je to sranda, ale zároveň je v tomto počtu snazší prohrát. Ve třech hráčích nejenže víte rovnou o 12 kartách, ale zároveň tu máte jen dva spoluhráče, tedy daleko větší šanci „trefit“, kdo z nich má jaké karty.
Ve dvou hráčích už se nám hra povážlivě mění. Hraje se totiž jakoby ve třech hráčích, ale třetí hráč má karty vyložené na stole do pyramidy (podobně jako v 7 divů světa: Duel), na střídačku odhalené a zahalené a ovládá ho jeden z hráčů, který musí karty odehrávat z pyramidy odspoda nahoru a odhalovat tak další karty. Ve dvou hráčích mají tedy oba hráči ještě mnohem víc informací o rozložení karet ve hře a mohou daleko více taktizovat.
A konečně je tu ještě sólo mód, v němž hrajete najednou za čtyři postavy, z nichž má každá viditelně vyloženě čtyři karty a po každém tahu si dobírají novou z balíčku. Tady jsou skrytou informací jen karty ještě nerozdané, ale jinak si můžete do detailu promyslet, jak jednotlivé tahy zahrát s tím, co mají všechny postavy na rukách.
V jakém počtu je hra nejlepší? Možná se to bude lišit hráč od hráče, ale já osobně chci Pán prstenů: Společenstvo prstenu – Štychová karetní hra hrát primárně ve třech, kde je za mě ideální poměr vědění a nevědění, což poskytuje správnou porci napětí. Když zrovna nejsou hráči po ruce, dám si s chutí sólo, kdy se hra chová jako vynikající puzzle.
Zároveň mi ji nevadí hrát ve dvou, kdy je stále zábavná, ale oproti hře ve třech už trochu ztrácí. No a ve čtyřech hráčích ji hrát nepotřebuju. Tam je na mě už moc náhody a z ní pramenící bezmoc, kdy jsem se často přistihl, jak hraji karty zcela bez plánu, protože nemám nejmenší tušení, co jejich zahrání může způsobit.
zdroj:
Vlastní foto autora
Obecně ve mně ale deskovka Pán prstenů: Společenstvo prstenu – Štychová karetní hra vyvolala obrovské nadšení. Na poli kooperativních štychovek dělá zase něco úplně jiného, má neskutečnou hloubku, kterou s každou další kapitolou jenom prohlubuje, baví mě, jak se liší i podle počtu hráčů, téma tu má své opodstatnění a nad to všechno má i unikátní vizuální styl skleněných vitráží jakožto takovou velmi pohlednou třešničku na opravdu vynikajícím dortu, za níž děkujeme uměleckému duu Elaine Ryan a Samuel R. Shimota.
A já už prostě nemůžu jinak, než vám tuhle lahůdku doporučit rovnou všemi deseti!