Battlestar Galactica: The Board Game

K odvysílání posledního dílu moderní verze seriálu Battlestar Galactica došlo už před šesti lety a vzdor problematickému finále jde o jednoho z nejlepších TV děl minulé dekády. A také o předlohu geniálně zapeklité deskové hry pro 3 až 6 hráčů. Hráči by měli dopředu znát seriálové kulisy - herní plán totiž tvoří mapa lodi tak trochu na způsob F.T.L.: Faster Than Light, která je rozdělená do podsystémů, dochází tu na seriálové peripetie a hráči si navíc rozhodí role seriálových postav od Adamy po Zareka.

Co odlišuje deskovou verzi BSG od jiných titulů, je způsob, jak zdejší mechaniky geniálně vystihují atmosféru seriálu. Krom lidské identity má totiž část náhodně (!) zvolených postav i utajené cylonské já - zatímco posádka Galacticy má za úkol doletět ke Kobolu (v rozšíření až k Zemi), Cylonům jde samozřejmě o vyhlazení lidské rasy. Jelikož hráči nevědí, kdo je vlastně kdo, a protože řešení krizových karet probíhá utajeně, výsledkem je velmi dusná atmosféra konstantního lovu na čarodějnice a hledání vnitřního nepřítele. A zruční Cyloni vědí, že právě to jim pomůže nejlépe...

Díky geniálnímu vyvážení probíhá souboj lidí a Cylonů, ať už utajených či odhalených, až do poslední minuty hraní. Stolní Battlestar Galactica rozhodně není jedinou deskovkou, která pracuje s rolí zrádce mezi hráčskými postavami, daří se ji však navodit feeling seriálu. Hraní nevytváří jenom emergentní příběhy v hlavách uživatelů, ale přímo jakési alternativní scénáře známe ze seriálového provedení - pro fanoušky seriálu není příjemnějšího zážitku, než když se odhalí, že admirál Adama je Cylon, který činí vše pro zničení lidí. Není mnoho herních adaptací filmu/TV, které zdrojovou látku využívají s takovou grácií.

zdroj: tisková zpráva

XCOM 

Vrcholně kooperativním zážitkem je desková verze XCOM: Enemy Unknown, v níž se až 4 hráči postaví mimozemské invazi na Zemi. Za ufouny bohužel hrát nelze, rozdělené role tak zhruba odpovídají hlavním důstojníkům XCOMu - jde tedy o velitele výsadku, vedoucího výzkumu a podobně. Prim zde hraje mapa toho, co je ve videoherní verzi globální strategickou fází, nikoliv taktické souboje. Deskovkový XCOM jistě není jedinou podobnou kooperativní deskovou (jmenujme třeba Pandemic), přesto se odlišuje v jednom podstatném detailu - desková verze XCOMu je totiž integrálně spojená s aplikací pro chytrý telefon.

Apka v zásadě zastupuje tutoriál a vybírá část peripetií, kterým hráči při obraně planety čelí. Přehrává navíc hudební motiv XCOM: Enemy Unknown a odpočítává čas segmentů každého kola, což hraní dodává jak pocit známého zážitku, tak i závodu s časem. Neustále je třeba pronásledovat UFO narušitele, bránit základnu, vysílat týmy, ale i vypouštět satelity nebo realizovat výzkum. Jde sice tak trochu o transmediální rouhání, zrovna k futuristickému XCOMu se ale pravidelné civění na dotykový displej telefonu náramně hodí. Navzdory tématice a jiným společenským hrám se snad-až-příliš-slibně-paranoidní obranou planety před invazí je deskovkový XCOM o souhře celého "štábu".

Běžná hra navíc trvá okolo 30 až 60 minut, což je ideální. Škarohlídi možná budou mít problém se stylizací podle XCOMu od Firaxis, nikoliv podle původní verze UFO: Enemy Unknown. Je to však daň za celkově skvělý zážitek.

zdroj: tisková zpráva

Munchkin 

Oproti trojici zbylých her v tomto článku není Munchkin nic nového - pochází z dob kolem roku 2000 a dlouhodobě jde o masově populární záležitost. Pokud jste však deskovkami relativně nepolíbení a hledáte zábavu nejen pro hardcore hráče, je Munchkin o fous komplexnější volbou než jiné moderní společenské hry, jakou je například Bang. Kolem pěti hráčů zde může hodinu až dvě procházet klasickým fantasy dungeonem, ve kterém kolo co kolo potkávají potvory a jiné překážky, s nimiž se vypořádávají jak dle svých statistik, tak i kartiček náhody. Jinými slovy, Munchkin je cosi jako Dračí Doupě "Redux".

Principy Munchkin jsou oproti klasickým hrám na hrdiny samozřejmě notně okleštěné. Vše se odvíjí od dopředu daných karet, pravidla nelze libovolně upravovat, většina předmětů a dalších komponent je navíc spíše parodií na fantasy než cokoliv jiného. Trestuhodně zde také chybí mapa, takže je trochu problém si představit postup prostředím. Idea tvorby vlastní zápletky se tak trochu ztrácí kvůli nutnosti věnovat pozornost složitějším pravidlům. Naopak velmi chytrá je dvojí role hráčů - krom hrdinů totiž částečně zastávají i funkci Pána jeskyně, když mohou část svých karet použít ke zkomplikování postupu "kolegy" na tahu.

Především humor generovaný ze všemožných nemožných kombinací (orčí zloděj, který prochází změnou pohlaví...) umožňuje užít si hraní Munchin i s lidmi, kteří po kapsách běžně nenosí dvacetistěnné kostky a nechtějí prvních pět hodin sezení zabrat "úvodním" sestavením atributů postav. Navzdory tomu, že Munchkin solidně emuluje ty nejvíce komediální sezení u Dračáku včetně možnosti bodnout kolegy do zad, lze neironicky říct, že se jedná o zábavu pro celou rodinu.

zdroj: tisková zpráva

Hra o trůny 

Velké strategické hry k deskovkám patří odjakživa, řada kvalitních kusů na tomto poli navíc patří mezi adaptace klasických videoher - nejen Civilization, ale například i StarCraft. Vzhledem k všeobecné popularitě televizního seriálu Hra o trůny však možná bude jeho deskovková tou zdaleka nejpřístupnější strategií široko daleko. Už jen z toho důvodu, že všeobecné povědomí o literárně-seriálové Západozemi/Westerosu markantně zjednodušuje již tak tradičně ultrahutná pravidla.

Pravidel je zde v porovnání s výše uvedenými kusy opravdu nápadně víc! Celkem šest rodů se utkává o kontrolu nad rozsáhnou mapou Westerosu. Bojovat lze na zemi na moři, přičemž vedle mobilních armád hrají důležitou úlohu i statické pevnosti. Rámcově působí hra trochu jako strategie od Paradoxu a pracuje i s prvky, které nejsou v deskovkách často k vidění - třeba zásobování. Ještě podstatnější je ale "diplomacie". Byť je systém relativně snadný na pochopení, o vítězi rozhoduje právě vyšší míra pochopení a/nebo aliance s jinými rody. Při herní době nad pět hodin je jasné, že jediné sezení je často intenzivním zážitkem na dlouhou dobu, kde svou roli často sehraje i únava...

První verze A Game of Thrones vyšla už v roce 2003 a nikoliv nadarmo rok na to vyhrála hned tři prestižní ceny Origins za game design. Druhá edice však byla uvedena teprve před čtyřmi lety. Bez zajímavosti není ani skutečnost, že jedním z vývojářů byl původně Corey Konieczka, který později vyvinul právě již zmíněný deskový StarCraft i deskovou Battlestar Galacticu. Jinými slovy, jedná se o řemeslně kvalitní zlatý střed stojící mezi tím, co lze považovat za nenáročnou deskovku a hrou, pro jejíž hraní musíte shánět další fanatiky.

zdroj: tisková zpráva