Pax Renaissance

Autoři:  Phil Eklund, Matt Eklund
Vydavatel: Siera Madre Games (2016)
Vydavatel ČR: Fox in the Box (2017)
2-4 hráči
60-120 minut
věk 12+

Můj vztah k historii je výrazně vlažný a snad kromě japonských dějin a vyloženě mystických období typu artušovských legend mě většina dějinných epoch nechává naprosto chladným. Proto i oznámení malého vydavatelství Fox in the Box, že se chystá vydání deskové hry z období renesance navíc s politicky laděným stylem, nezapůsobilo dostatečně lákavě, abych se o hru zajímal s větší intenzitou. Jenže ohlasy z deskoherní komunity dávaly tušit, že jde ve skutečnosti o zajímavý a hodnotný počin. Což se nakonec potvrdilo, když jsem si Pax Renaissance zahrál. Hra mne navíc uhranula a dala nahlédnout na pozdní středovek z trochu jiné perspektivy, než jakou poskytují školní osnovy.

Mince, figury biskupů, rytířů, pevností, kostičky koncesí sice opouštějí papírový dvourozměrný prostor, ale skutečným hybatelem a nositelem akcí je někdo jiný. Karty! Horečná aktivita probíhá na mapě Evropy a Blízkého východu. Nenechte se ale zmást svou rolí. Zatímco ve většině konkurenčních produktů se chopíte role krále, vojevůdce, ultimátního despoty, jehož zvůli jsou podřízeny žetony i ostatní komponenty dané barvy, Pax vás usazuje do role jednoho z významných bankovních rodů.

zdroj: tisková zpráva

Hra vám nedává do ruky žádné přímé prostředky, jak dobývat či bránit získaná území. Dokonce ani získaná teritoria nemůžete považovat za vlastní. Jde spíše míru vlivu, která může být v určitý moment dostatečně intenzivní na to, aby vám šel panovník na ruku. Jenže za chvíli se může situace zvrtnout, propukne rolnické povstání a loajalita místní šlechty se rozptýlí v západu slunce. Karta země a přízeň krále už leží v rukách protihráče.

Oproti mainstreamové produkci větších výrobců vás v Pax Rennaisance čeká neobvyklý zážitek. V základu je totiž hra simulací politického, ekonomického, vojenského, ale i církevního dění v Evropě. Mapa překypuje figurami rytířů a pevností, které reprezentující vládnoucí třídu ve třech různých barvách třech hlavních náboženských proudů – křesťané, reformní frakce a islám. K dosažení svých cílů mohou tyto figury využít všichni hráči.

Žádná vám nepatří ani v rámci zmíněné šlechtické vrstvy, ani piráti brázdící moře či biskupové obrážející karty v oblasti hráčů. To samo osobě nemusí znamenat složitou hru, jenže raketový inženýr Phil Eklund se svým synem Mattem celý koncept umocnili na druhou. Kameny na mapě mohou být utiskovány a v takovém případě odcházejí na kartu země, kde se stávají v podstatě vnitřní opozicí, která následně přispívá k pádu režimu, a tím i vlivu, který hráč v dané lokalitě má.

zdroj: tisková zpráva

Vrátím se ale zpět ke zmíněné simulaci. Hra je totiž neskutečným způsobem svázána se svým historickým obdobím. Pokud k ní přistoupíte čistě pragmatickým přístupem, jednotlivé akce nebudou dávat valný smysl a často vás zmatou. Pokud se na ně ale podíváte z pohledu tehdejšího politika, najednou vše do sebe začne zapadat. Kameny vládnoucí třídy, které leží na mapě, podporují stávající režim a budou ho tedy také v případě anexe bránit. Máte-li tedy u sebe kartu příslušné země, jsou to právě ty figury, které můžete považovat za své přívržence a zastánce.

Naopak utiskované figury, které do opozice vyslala například represe či změna vlivu v pohraničních oblastech, se mohou přidat na stranu útočníka ve snaze svrhnout stávající vládu či panovníka. Paradox je, že kostičky vlastní barvy se tak mohou stát vaší zhoubou, pokud je soupeř utiskoval na území, které máte ve své moci. Ostatně slovo Paradox je zde na místě, hra ve svém tématu a zpracování evokuje počítačové hry od Paradoxu – Crusader Kings II a Europa Universalis IV.

Vítězství ve hře můžete dosáhnout čtyřmi různými způsoby. Například tím, že vlákna svého vlivu rozprostřete v rámci dominantního náboženství či po větším množství říší než protivníci. K dosažení těchto cílů slouží karty osobností, které vykládáte do své herní oblasti. Zprvu přeplněné a zdánlivě chaotické karty nabízejí několik možností, jak zahýbat situací a událostmi na stole. Na vaši stranu se přidávají agenti, kteří mohou působit v dané zemi.

zdroj: tisková zpráva

Jednorázové akce mohou mít při vyložení karty okamžitý dopad na politické uspořádání tehdejšího světa. Aby taky ne, když jimi jsou spiknutí proti vládnoucí třídě, rolnické povstání či náboženská válka. Jenže vyložené osobnosti mají navíc jednu či více operací, které můžete využít k posílení či otřesení stávajícího rozložení sil v dané zemi či okolních mořích. Do vašeho repertoáru aktivit tak patří uvalení daní, pakty s korzáry, obchodní aktivity, válečná tažení nebo třeba vyslání inkvizitora.

Záměrně se vyhýbám popisu konkrétních pravidel. V základu jde o velmi jednoduchý koncept, kdy hráč na tahu má k dispozici dvě akce. Ty ale vybírá z poměrně široké palety možností, z nichž v jistém smyslu některé z nich nabízejí další strom možností. Probírat se jednotlivými detaily by proto bylo nejenže nemožné, ale také nesmyslné. Nejde totiž rozhodně o triviální záležitost. Pravidla vážně musíte přečíst opravdu od začátku a nesmí vás odradit hned úvodní soupis komponent a terminologie. Hutný text rozprostřený na téměř 30 stranách formátu A5, který rozhodně není pro slabé povahy, je protkán vzájemnými odkazy, občasnými formulacemi jako ze skript úvodu do matematické logiky a postrádá dostatek ilustračních příkladů.

Máte-li ve svém herním životě štěstí a po ruce je schopný kamarád, který hru zná a může ji vysvětlit, máte vyhráno. Sice tak z 10 %, ale to je pořád na hony vzdáleno situaci z předchozího odstavce. Po první hře už se totiž pravidla čtou o poznání snadněji … i když se stále zdráhám napsat snadno. Musím také upozornit na poznámky pod čarou. Je to zákeřná past, do níž se nenechte nalákat. Nečtěte je! Alespoň při čtení pravidel samotných. Obsahují totiž historické pozadí a ilustrují míru simulace konkrétních historických aktivit. Byť jde o opravdu zajímavé čtení, pro pochopení hry jsou tyto texty nejenže zbytečné, ale dokonce mu brání, protože likvidují vaši už tak těžce zkoušenou míru koncentrace.

Na druhou stranu, společně s popisy, které jsou na kartách osobností, tvoří uhlíky, které ve mně zažehly příchylnost k Pax Renaissance. Například ve chvílích, kdy jsem vůbec netušil, co se stane, když vyvolám náboženskou válku, k čemu je mi vytvoření republiky nebo jsem jen čekal, až na mě přijde řada, jsem se dozvídal, kdo to byli Janičáři, velký inkvizitor Francisco Jiménez de Cisnero nebo která Johana byla Šílená. Texty daleko překračují plytkost flavor textů ve většině deskových her a označovat je tímto způsobem mně přijde téměř jako urážka.

zdroj: tisková zpráva

Pax Renaissance je opravdu fascinující záležitost. A slovo fascinující nelze jednoduše zaměnit za jiný superlativ. Na neuvěřitelně krátkém poli 30 minut až jedné hodiny herní seance rozehrajete orgie dvorních intrik i válečné mašinerie. Budete rvát svým soupeřům jednotlivá území přímo z rukou. Nakrmíte svoji touhu po znalostech historickými fakty příjemně rozprostřenými po kartách osobností. Zároveň ale budete potřebovat nemálo her, abyste vůbec vstřebali komplexní pravidla, která nabízí v jednoduchých principech nedozírné možnosti. Zvláštní ale je, že i přesto, že nebude zpočátku vůbec tušit, co se děje, co která akce či operace dělá, budete se bavit a fascinovaně přemýšlet, jak tohle někdo vůbec mohl dát dohromady.

S každou další partií se vám odkryjí nové vrstvy možností, hraní bude pevnější a cílevědoměji mířící k vítězství. Když jsem se rozhodl o Paxu napsat, vybavilo se mi povídání Vaška s Adamem během GamesPlaye Ultimate General: Civil War, která v začátcích nedá vůbec nic zadarmo a neobtěžuje se ani s tutoriálem. Když jí ale obětujete něco ze své zarputilosti, odmění se vám skutečně kvalitním strategickým, a hlavně simulačním zážitkem. A proti ní má Pax Renaissance výhodu! Fox in the Box dali hře do vínku tutoriál v podobě videonávodu v naší mateřštině. Renesanční mír tedy může být na kterémkoliv stole nastolen.