Dvě vesnice založené na úrodných pozemcích někdejšího kláštera si udržují dvojí tradici vaření piva a pečení chleba. Ačkoli sdílejí pole a zdroje, stále jsou hrdé na svou přátelskou rivalitu, kdy se navzájem překonávají ve výrobě.
Vítejte na vesnici
V loňském roce berlínské studio Deep Print Games vydalo menší nenápadnou hru s rázným názvem a krásně ilustrovanou krabicí: Beer and Bread. Distribuce se chopili v Pegasus Spiele a hra se tak dostala i na český trh. Byl jsem proto překvapený, když letos v dubnu Albi oznámilo českou lokalizaci cílenou již na červen.
Pivo a chléb je duelovka, ve které se oba hráči snaží nasbírat suroviny a využít je k produkci piva a chleba. Jelikož se tu uplatňuje tzv. skórování dle Knizii, musí hráči rovnoměrně produkovat oba druhy výrobků, jelikož na konci hry bude jejich skóre rovno nahraným bodům na tom z výrobků, kterého vyprodukovali méně. Pokud tedy hráč na pivu nahraje 20 bodů a 17 bodů na chlebu, jeho skóre činí 17.
Za hrou ovšem nestojí Reiner Knizia, nýbrž americký designér Scott Almes, který je podepsaný pod hrami ze série Malá velká a dalšími samostatnými tituly. O ilustrace se postaral jeden z nejznámějších německých designérů a otec Andoru – Michael Menzel. Teď už si pojďme hru představit podrobněji.
Jak se vaří a peče?
Hra se točí okolo dobíracího balíčku tvořeného 30 kartami chlebů a 30 kartami piva. Oba výrobky existují ve třech druzích a při jejich zhotovení a prodání hráč obdrží 4-5, 6-7 nebo 8-9 bodů. Surovin je pět: Neomezené množství vody a v omezeném množství pšenice, ječmen, žito a chmel.
Pivo a chléb se hraje na šest kol, přičemž se střídají roky úrodné a suché, kde má každý svá vlastní pravidla. Zatímco v letech úrodných je vícero surovin, žádné karty výrobků pro výměnu v nabídce vedle polí a je přítomen draft, tak v letech suchých je surovin méně, zato lze z ruky vyměnit kartu za jednu ze tří ve veřejné nabídce.
Na začátku každého úrodného kola je hráčům rozdáno po pěti kartách z balíčku. V letech úrodných postupně oba hráči zahrají jednu kartu, poté si mezi sebou vymění zbylé karty na ruce. To se opakuje do odehrání všech karet. Hráč si tak ideálně musí pamatovat všechny měněné karty a zvládat mezi tahy vyhodnocovat všechny jejich možné kombinace a použití.
Kartu lze navíc zahrát trojím způsobem. Můžete ji vyložit před sebe a čerpat tak zdroje nejen z ní, ale i z dříve zahraných karet (získáte ale jen ten typ surovin, které jsou na právě hrané kartě). Jinými slovy současná karta aktivuje v omezené míře ty předchozí.
Druhou možností je zaplatit požadované suroviny a vyprodukovat daný výrobek. No a třetí možností je přiřadit kartu do jednoho ze slotů na na vaší straně desky na základě příslušnosti a do konce hry z ní čerpat jí skýtanou výhodu. Zároveň s tím však lze též přesunout dříve produkovaný výrobek z pekárny či pivovaru vedle hrací desky a tím si danou výrobnu uvolnit, neboť obvykle pojme pouze jeden výrobek.
V suchých letech k draftu nedochází a hráčům není rozdáno pět nových karet. Místo toho si na ruku vezmou zpět karty, které v úrodném roce vyložili pro zisk surovin. Poté si doberou z balíčku do pěti karet. Nyní mohou tyto karty hrát stejným způsobem jako v předchozím případě, případně si kartu nejprve vyměnit za jinou z nabídky. Se soupeřem už ale k výměně nedochází.
Na konci roku jsou všechny vyložené karty odhozené a teprve v následujícím úrodném období se hraje s nově rozdanými kartami. Na konci každého ze šesti roků je také předán ukazatel prvního hráče v podobě větrného mlýnu tomu, kdo má ve své stodole s kapacitou devíti míst uskladněno méně surovin.
Je čas sklízet!
Hra Pivo a chléb mě při pohledu na krabici okamžitě zaujala. Mé nadšení přetrvávalo i během čtení pravidel a prohlížení povedených komponent. Ovšem lehkost, se kterou jsem se do hry vnořil, vzala za své během první partie a skrze další klání jsem si začal ke hře opět hledat cestu. Proč?
Protože tato chytře a jednoduše znějící duelovka je opravdu mozkovar. Hra funguje bezvadně a pravidla se naučíte během několika málo minut. Ovšem zvládnout produkci, nezasekat se, nepromarnit tah, naučit se kombinovat a především oželet efekty karet, to už trvá. Tento sklizňový titul se okamžitě vyšplhal na špici mého pomyslného žebříčku her, ve kterých chcete a potřebujete uplatnit všechny efekty karet, ale bolestně musíte zvolit jeden jediný.
Naučit se sladit všechny akce, které vedou k produkci jediného výrobku, je opravdový oříšek. A do toho je potřeba ještě rychle číst efekty karet pro jejich případné použití v podobě vylepšení.
Úrodné roky a roky suché vytváří nejen silnou atmosféru a ozvláštnění hry, ale přidávají další mechanickou vrstvu. Budou mi k užitku karty dříve vyložené pro sklizeň? A budu-li je chtít použít k pečení či vaření, budu na to mít během nuzného roku dostatek surovin požadovaných druhů?
Na stole hra vypadá moc hezky a přitom si člověk bručí pod vousy, zda to není až moc složité. Jak mám do toho všeho stíhat, zaměstnán sám sebou, ještě sledovat kroky a karty soupeře a rozvažovat o jeho dalším postupu?
A v tom všem přemýšlení jsem si potvrdil, že byť hře není po mechanické a pravidlové stránce co vytknout, tak samotná hra ve mně nerozvířila radost ani nadšení z toho, že jsem se nějak během hry posunul, něco dokázal.
V průběhu hry člověk buduje jakýsi skromný engine, ale rozhodně se nedá říct, že by byl odměňován. Zda se vám hra bude líbit, se odvíjí právě od tohoto. Stačí vám funkční, suchá, zapeklitá hra se stejnými pravidly a postupy od začátku do konce? Nebo potřebujete být v průběhu partie odměňovaní a objevovat nové cesty vedoucí k vítězství?
Pivo a chléb je výborně fungující dvojkovka, která vám zřejmě neposkytne tolik oddychu, kolik od ní na základě romantického vzhledu očekáváte, avšak pro všechny trapiče šedých buněk mozkových se může stát letošní žní.