Charles Darwin byl anglický přírodovědec, který svou plavbou kolem světa v první polovině 19. století významně napomohl teorii o přirozeném výběru a evoluci živočichů. Nesmazatelně se tak zapsal do historie a stál předobrazem pro nejednu stolní hru.
Po stopách Darwina od francouzského studia Sorry We Are French v českém překladu od vydavatelství Dino je jednou z nich a řadí se k vyloženě rodinným titulům, velmi přístupným a nesložitým. Zároveň jde o jednu z nejhezčích her, jaká se mi kdy dostala do rukou.
Připravení? Tak vyplouváme!
Po stopách Darwina vám svým základním principem může připomenout například hry Akvárko či Divočina Severní Ameriky, jelikož i tady získáváte kartičky zvířat, jež si umisťujete na svou vlastní desku v určitém uspořádání za účelem zisku bodů.
Vyloženě karty ale v krabici nenajdete. Všech 64 obsažených druhů zvířat je nádhernou ilustrací zvěčněno na poctivých kartonových destičkách, které tvoří společnou nabídku v mřížce 3 na 3 dílky. Kolem této nabídky se plaví Darwinova loď Beagle, která v každý daný moment definuje sloupec či řádek, z něhož si hráč na tahu musí vzít právě jednu destičku.
zdroj:
Vlastní foto autora
Tu jednoduše umístí na svou vlastní desku hráče na odpovídající místo – zvířata jsou rozdělená do čtyř kontinentů (Amerika, Afrika, Asie, Oceánie) a čtyř tříd (členovec, savec, pták, plaz). Umístění destičky si tedy nevybíráte, ara hyacintový vždy přijde na políčko kombinující Ameriku s ptáky.
Hlavní volba tak probíhá mezi třemi dílky „vybranými“ lodí Beagle. Jedním z cílů je pak dokončovat na své desce řádky a sloupce, tedy mít čtyři tvory z jednoho kontinentu či třídy, za což si vysloužíte rovných pět bodů.
Zároveň tu plníte i dodatečné cíle, které mohou bodovat každého vašeho savce, všechny tvory v Oceánii, nebo klidně jen tvory v levém dolním kvadrantu vaší desky. Jeden takový úkol máte do začátku a další získáte pokaždé, když si vyberete dalšího tvora s identickou kombinací kontinentu a třídy.
zdroj:
Vlastní foto autora
V takovém případě předchozího živočicha na své desce překryjete a nepřispěje vám svou bodovou hodnotou. Často se to ale i tak může vyplatit. Kromě konstelace tvorů na plánu řešíte i jejich efekty.
Někteří na konci hry dávají 1 až 3 body sami o sobě, pokud je tedy nezakryjete jiným druhem. Další vám dávají žetony průzkumu (kompasy), zatímco živočichové se symbolem záznamu na konci přináší tolik bodů, kolik jste získali žetonů.
Některá zvířata jsou ikonická a jejich zahráním si přivlastníte figurku Darwina garantující 2 body a pak jsou tu ještě symboly průvodců, které vám dovolí získat žeton průvodce, jenž vám pomůže ohnout pravidla.
Váš tah uzavírá nahrazení vámi získaného zvířete z nabídky novým dílkem, po čemž následuje plavba lodi Beagle, která se posune okolo společné nabídky dílků tak daleko, jak moc od ní vzdálený dílek jste si vzali (o 1 až 3 pole).
To znamená, že při výběru dílku řešíte de facto tři věci najednou – zajímá vás efekt samotného tvora, jeho pozice na vaší desce a vzdálenost od Beaglu, která určí nabídku pro soupeře hrajícího po vás.
Nicméně nemusíte být striktně odkázaní jen na tři dílky vybrané zrovna Beaglem. Pokud máte již zmíněné průvodce, můžete je ve svém tahu odhodit a buď vyměnit tři dílky nabídky za nové, nebo s lodí popojet či couvnout o jedna a tím se dostat k jinému řádku či sloupce nabídky. Jelikož si vždy musíte vzít přesně jeden dílek a chtě nechtě se stane, že vám Beagle nevybere žádný vhodný, je dobré mít alespoň jednoho průvodce po ruce pro takové případy.
zdroj:
Vlastní foto autora
Darwinovi to trvalo roky, vy to stihnete o polední pauze
Hra Po stopách Darwina se každopádně vůbec s ničím nezdržuje. Není to vyloženě hlavolam, hlava vás nerozbolí. Kouknete na tři nabízené dílky a během pár vteřin se pro jeden rozhodnete, dáte ho na přesně danou pozici, možná si vezmete žeton kompasu, doplníte nabídku, posunete loď a hraje další hráč.
Na krabici udávaná půlhodina je spíš vrchní hranicí, v menším počtu hráčů budete hotoví klidně i za 20 nebo ještě méně minut. Nicméně v tomto případě jsem se o chlup bavil víc ve větším počtu hráčů, jelikož se nabídka mezi vašimi tahy více obmění a je větší šance, že přijde vámi vytoužený dílek.
Ostatně mezi všech 64 zvířat se přimíchává pouhých 5 postav, které sice nijak nepřispívají do vaší osobní plochy katalogizovaných tvorů, ale zato vám při svém získaní dají rovnou dva bonusy. Ale jelikož jich je jen pět a ve hře se vždy pracuje jen s 12 dílky na hráče (plus 9 pro startovní nabídku), tak v menším počtu hráčů se vůbec nemusejí objevit.
zdroj:
Vlastní foto autora
A počet dílků na hráče je mou největší výtkou ke hře. Každý jich získá přesně 12 a nikdy jsem se nezbavil pocitu, že bych chtěl ještě hrát dál, že moje deska je taková poloprázdná, a ještě jsem toho tolik nesplnil…
Konec hry tedy přijde dřív, než by člověk čekal, ale systematicky je zase pevně daný, předvídatelný, a to je za mě pořád lepší, než kdyby ještě k tomu vyloženě překvapil a zaskočil nepřipravené. Po pár partiích si na jeho danou náhlost zvyknete, budete s ním počítat a o to víc se budete snažit s tím málem dílků vykouzlit maximum.
S tím do hry vstupují dilemata toho, jak nejlépe využít vaši herní plochu. Vzít si postavu může být lákavé pro její dva bonusy, ale jinak do bodování nepřispěje (pokud nemáte speciální bodovací podmínku). Vzít si tvora ze stejného kontinentu i třídy sice zakryje jiného dříve získaného tvora, ale zase vám umožní získat novou bodovací podmínku.
Takže přestože je Po stopách Darwina opravdu rodinná a krásně přístupná hra, neznamená to, že by tu nebylo o čem přemýšlet. Zároveň to ale také neznamená, že by šlo o vyloženě strategickou hru, na to je tu až příliš mnoho náhody.
Sice máte vždy na výběr ze tří dílků a s žetonkem průzkumníka potenciálně i dalších, ale stále se může stát, že žádný z devíti dílků na plánu se vám vůbec nebude hodit do vašich bodovacích podmínek – nebo naopak, že žádná z nabízených bodovacích podmínek vám vzhledem k vašim tvorům nedá vůbec nic.
Zkrátka a dobře je to odlehčený titul, nad kterým se zamýšlíte jen v krátkých intervalech, ale z hlediska celkové strategie tu nemůžete na něco vyloženě vsadit a spíš se pokaždé jen přizpůsobujete aktuální situaci, z níž se snažíte vytěžit maximum.
zdroj:
Vlastní foto autora
A mě to baví, byť po herní stránce Po stopách Darwina nijak zvlášť nevyčnívá a například ve zmíněné konkurenci Akvárka a Divočiny u mě skončí spíš na tom třetím místě. Nicméně je tu ještě jedna oblast, v níž tato deskovka vyloženě exceluje a pro mě osobně zahanbí i ty dva zmíněné kousky.
Pane Darwine, podívejte se na tu krásu!
Už v úvodu jsem prozradil, že se Po stopách Darwina řadí k těm nejhezčím hrám, jaké mám ve sbírce. Začíná to u ilustrací zvířat na destičkách, na které se kromě ikon efektů vešel český i latinský název a aspoň jedna zajímavost, tedy velikost daného tvora. Věděli jste například, že veležížala obrovská dorůstá délky až 80 centimetrů? Já teda ne a dost mě to znepokojuje…
Nicméně hezké ilustrace živočichů nejsou nic speciálního, avšak tvůrci této hry šli ještě dál. Tak například desky hráčů jsou z tvrdého kartonu, který se otevírá jako deník a nemusíte ho vůbec nijak lámat, aby na stole ležel v rovině.
zdroj:
Vlastní foto autora
A přestože je deska každého hráče po funkční stránce identická, tak každá má jinou barvu a jiné ilustrace jak na obalu, tak uvnitř. Navíc byla zvolená velice příjemná barevná paleta a už jen při pohledu na tyto hráčské desky víte, že si tu tvůrci dali s vizuální prezentací vyloženě nadstandardně záležet.
Překvapí i takový malý detail, jako že příjemně papírová pravidla jsou sešitá červenou nití a deska nabídky má ze své druhé strany mapu světa s vyznačenou cestou lodi Beagle. A proč jsou na ní ta čísla?
No to proto, že kromě pravidel je tu ještě příručka, která vás provede celou plavbou Darwina a poví vám něco o každém jednotlivém zvířeti, které ve hře můžete objevit. Hře proto nechybí vzdělávací prvky, kdy svým dětem můžete během hry číst zajímavosti o jimi vybraných tvorech a po partii si společně můžete prožít jedinečnou plavbu kolem světa, kterou kdysi dávno prožil slavný Darwin, hezky krok za krokem.
A protože by to pořád mohlo být málo, je tu ještě látkový pytlíček, který nemá žádný herní význam, ale krásně do něj uložíte úplně všechny zbylé herní komponenty. Trochu zbytečnost, ale se studio Sorry We Are French se zkrátka rozhodlo, že si své hráče bude pořádně rozmazlovat a mě to opravdu nevadí, protože se mu to podařilo na výbornou.
Ve výsledku tu tak máme hru s cenovkou pod 800 korun, která ale budí mnohem prémiovější a dražší dojem a ani po mnoha partiích se na ní nedokážu vynadívat. Takže přestože mě hra Po stopách Darwina po herní stránce úplně nestrhla, ale ani nezklamala, tak vizuální stránka a celková podpora tématu tentokrát dělá hodně a povyšuje docela standardní hratelnost na velmi příjemný rodinný zážitek, který se ve sbírce neztratí.