Majáky hoří! Gondor volá o pomoc! Ne, promiňte, to je jiný příběh. Dnes se podíváme na menší hru Pobřežní hlídka z dalekého severu od Torbena Ratzlaffa, který je autorem mechanismů i grafiky a na náš trh ji přináší Mindok. V Pobřežní hlídce hráči skládají dohromady mapu a spolupracují tak, aby si vydobyli co nejvíce bodů. Je to další rodinná skládačka, nebo přináší i něco nového? To vše si prozradíme za pár chvil. Stačí nastartovat motory škuneru a vydat se obeplouvat ledové břehy Severního oceánu.

Galerie

Zvedněte kotvy, vyplouváme

Hráči se v rolích kapitánů lodí zhostí úkolu obeplout a zkontrolovat co nejvíce majáků a bójek značících cestu ledovými vodami. Body získávají za prozkoumání dílků, tedy za ortogonální obestavění majáků, bójek, později i turbín a mol nejrůznějšími destičkami. Dle počtu kapitánů hráči disponují dvěma až čtyřmi motory, škunerem a třemi destičkami.

Ve svém tahu smí hráč provést libovolný počet akcí, koná-li dle pravidel. Jakmile ukončí tah, odhodí případné zbývající nepoužité destičky z ruky a dobere si tři nové. Poté předá štafetu dalšímu mořskému vlkovi. K výběru máte tři akce – přiložení destičky, přesun lodi a výměnu destičky. Destičku smíte přiložit ke škuneru otevřenou vodní stranou a tak, aby i ostatní ilustrace navazovaly na již položené destičky; poté se na dílek přesune vaše loď.

Druhou akcí je čistý ortogonální přesun lodi přes již položené destičky tak, že za pohyb přes každou destičku vyčerpáte jeden ze svých motorů, které se obnoví až po ukončení akcí v závěru tahu. Poslední možnou akcí je výměna jedné jediné destičky s jiným hráčem.

zdroj: Vlastní foto autora

Jakmile jsou všechny destičky ze společné zásoby položené či odložené, partie končí. Hráči si spočítají body za obestavěné destičky a podle tabulky zjistí, jak moc vlastně byli úspěšní. Po třech bodech získají za počáteční velitelství a majáky, po dvou bodech za bójky a za ostatní obestavěné dílky po jednom bodu.

Partii si lze zpestřit i dvěma minirozšířeními, kdy hráči obestavují větrné turbíny a mola. Za turbínu získají jeden bod a navíc po jednom bodě za každý sousedící dílek otevřeného moře. Taktéž získají bod za molo a pak po bodě za každý domek na ostrově s molem.

Tak jsme to všechno zkontrolovali

Pobřežní hlídka klame naivním vzhledem a jednoduchými systémy. Pravidla se naučíte během pěti minut, ale přesto vás náhoda dokáže potrápit. Od záplavy her s totožným ústředním mechanismem se liší tím, že destičky je nutné orientovat stanovenou stranou na sever, nelze je dle libovůle pootočit a umístit, jak se hráči zrovna hodí.

zdroj: Vlastní foto autora

Druhou nevšední změnou je nenutnost dostavět zdejší ostrovy pro bodování majáků a mol. A kdo by se ptal, v čem spočívá háček hry a proč není obestavování čtyřmi destičkami jednodušší než dostavba kláštera v Carcassonne, ať si vzpomene na první pravidlo ohledně přikládání destičky s vodou a přesunem lodi na ní. Je to docela těžké a může tomu tak být od úplného začátku partie. Sice se tu nevyskytují čistě pevninské dílky a tak je možné se z počátku odrazit kamkoliv, ale může to být jen o jednu destičku. 

Je tak poměrně obtížné hrát Pobřežní hlídku smysluplně, neboť pro tento typ hry by se hodilo destičky počítat a klidně odškrtávat ze seznamu, co nám zbývá pro příští tahy a s jakou pravděpodobností nám to přijde do ruky během dobrání dalších. Zato bodování je jednoduché. Opačná situace je u titulu Moře a souš, který je mou stálicí na poli her s ústředním mechanismem tvorby mapy pomocí destiček. I přes vyšší složitost pravidel a počet modulů hra plyne lépe, neboť destičku je možné položit vždy, ovšem následné bodování je o kapku náročnější.

Ona věková hranice od 8 let však smysl dává, neboť mladší děti by rády skládaly mapu, ovšem musí myslet na budoucí tahy a na omezení lodí. Zde zkrátka není stěžejní uzavírání ostrovů, ale naopak volné moře a stavba průplavů. Pobřežní hlídka je dobrý rébus a nás dospělé zabavila, ale pro rodinné hraní bych doporučil návrat ke zmiňovanému Carcassonne. Mám pocit, že se děti přes náhodu po chvíli přenesou, ale přílišná limitace je může otrávit. Naopak zkušeným hráčům bych tuto hru doporučil, nenechte se zmást stylem kresby.

Galerie

Za sebe mohu říct, že omezená možnost vykládat destičky hráčovo soustředění taktéž omezuje a o bodování se nestará, jen se snaží nezaseknout. Je tedy těžké zvolit správný přístup k této hře, protože se sice hraje na body, které ale člověk průběžně nepropočítává (ani body za destičky, ani jejich použitý typ a počet ve hře) a jen intuitivně staví dál a dál, dokud to lze. Alespoň my jsme na začátku neměli představu, jak se vyvíjet, zda stavět rychle intuitivně a odehrát partii za 30 minut, nebo dát usilovnému přemýšlení 60 až 90 minut a zda příčka se skórem v tabulce za to úsilí stojí.   

Solitérní hra funguje stejně jako hra vícero hráčů a mohu ji jako rébus pro vlka samotáře doporučit. Naopak ve hře čtyř hráčů je méně destiček v zásobě hráčů – každý má jen dva stejně jako motory. Hra nám přišla v tomto počtu nejobtížnější, neboť akce výměny destiček zůstává omezená na jedenkrát za tah. Možnost mít na každé světové straně jednu loď může pomoci, ale...

Minirozšíření shledávám za povedená, líbilo se mi zejména rozbití konceptu bodování u mol, které hráčům společně s nenutností dokončovat ostrovy trochu zvyšuje šance na bodování. Avšak hrajete-li s jedním či oběma moduly, tabulka po vás žádá vyšší skóre. V naší partě jsme v první základní partii dosáhli na příčku kormidelníků bez problému, zatímco s moduly jsme se dobrali jenom bocmaní šarže. Holt, není to med na dalekém severu.  

zdroj: Vlastní foto autora

Jak je můj závěr? Na hru Pobřežní hlídka jsem se těšil, po jejím zahrání jsem původně chtěl napsat: „Neurazí, nenadchne“, ovšem po několika dalších partiích mohu konstatovat, že je to docela chytrá hra mechanického minimalismu. Tak jsem zvědav, zda se česky dočkáme i proma a rozšíření.