S podzimem nastává houbařská sezóna a to nejen v lese, ale i na stole. Vydatné deště smáčí celou republiku, ovšem nezabránily hře Podhoubí, aby plíživě obsadila desku našeho herního stolu. Za touto novinkou lokalizovanou vydavatelstvím TLAMA games stojí J. J. Neville, který si ji sám navrhl i ilustroval.

Galerie

Podhoubí o sobě říká, že je dynamickou taktickou hrou simulující zápas o prostor a zdroje potřebné k vytvoření houbového království. Jedná se o hru pro 1 až 4 hráče, v níž je možná zapojit automu i do partie více hráčů, nikoliv jen do solitéra a je postavená na mechanice grid movement – pohybu po mřížce. Ve zdejší kombinaci s dalšími pravidly může připomínat i area control (převahovou hru) a zalíbit se stratégům lehčího ražení.

Z estetického hlediska je Podhoubí skvost, který je radost rozbalovat a ke kterému se člověk rád neustále vrací – když ne rukama, tak alespoň pohledem na poličku (když zrovna nemůže hrát). Víko krabice je malované z obou stran a stejně tak spodní díl krabice oplývá ilustracemi hub po obvodu. Uvnitř se skrývají kartonové a dřevěné součásti uložené v plastovém insertu na míru potaženém semišem.

Je snadné a pohodlné hru připravit a stejně tak ji složit zpět. Druhů komponent je opravdu jen pár a tak není třeba dlouhého třídění a vše je přehledné. Malby hub jsou syté, realistické a na konci sešitu pravidel se o nich dočtete nejednu zajímavost. A už jste někdy hráli za houbu? Tady se vám to rozhodně podaří!

zdroj: Vlastní foto autora

Pravidla nejsou na houby

Pravidla jsou srozumitelná, byť jejich rozvržení a seznámení hráčů s jednotlivými akcemi by mohlo plynout v jiném, logičtějším pořadí. Ve svém tahu hráč zvolí a odehraje dvě různé akce ze šesti možných. Smí pohnout mateřskou houbou, což je jediná část houbového impéria schopná pohybu. Zbylé plodnice a výtrusy zůstávají na deskách, na kterých jsou zrozené.

Průzkumem hráč rozšíří herní plochu o novou trojúhelníkovou destičku. Ty jsou čtyř základních barev minerálů a pak tu jsou ještě černé žolíkové. Na různě barevné destičky lze vysemenit mateřskou houbu či plodnice, přičemž kartou stanoveným počtem výtrusů hráč osadí po jednom výtrusu destičky v sevřeném úhlu. Směr semenění určuje vítr v podobě hodu kostkou, kdy padlý symbol určí směr výseče, tedy z jaké strany trojúhelníku vysemeňující se houba začne své výtrusy šířit.

Abyste mohli vysemenit, je třeba nabrat karty hub na ruku z nabídky díky objevování, a ty dostat do hry akcí růst. Při ní hráči posbírají výtrusy z destiček daného množství a barvy podle požadavku karty. Poté kartu z ruky pošlou do hry a položí ji na jednu z pěti destiček hub plodnic a následně vyšlou na herní plán plodnici namísto jednoho ze zaplacených výtrusů.

zdroj: Vlastní foto autora

Mateřská houba – plodnice – výtrusy tvoří jasnou hierarchii a hráči se snaží právě pro akci růst budovat co nejrozsáhlejší sítě na herní ploše. Ovšem když se zrodí na destičce s vašimi výtrusy plodnice soupeře, vaše výtrusy jsou náhle jeho a může si vaším vysemeněním zaplatit svoje houby. No jo, ale taky můžete v rámci pohybu skočit na cizí mateřskou houbou a tím jí zablokovat v šíření výtrusů i v rozkladu!

Velké žetony hub si zkrátka přivlastňují ty menší a jejich působením se jednotlivá podhoubí hráčů neustále proměňují a dělí na různorodé celky. Nefunguje tu tedy princip převahy kvantitativní, nýbrž kvalitativní.

Rozklad je podstatný, neboť vám pomáhá vylepšovat vaše akce a přibližuje vás ke konci partie. Každá plodnice se totiž smí vysemenit jen dvakrát. Když následně dojde k rozkladu karty, hráč ji zasune pod destičku plodnice a samotný dřevěný žeton plodnice vrátí z herní plochy na destičku. Zasunuté karty poskytují jednorázové i trvalé efekty a pomáhají hráči více vysemeňovat, hýbat se dál s mateřskou houbou na pochodu lesem či vám i dovolí sebrat soupeři kartu z ruky. 

Galerie

Jakmile má někdo rozloženou alespoň jednu houbu pod každou destičkou plodnice, okamžitě končí partii a získává bonusové body navíc. Lze hrát až s pěti plodnicemi, ale zároveň si partii zkrátit užitím čtyř či pouze tří plodnic. Hráči získají body za karty, které se jim podařilo vyložit nehledě na to, zda je stihli i rozložit. Každý pár hmyzáků přidá bod a kromě bonusových bodů pro ukončovatele partie zde další nenajdete.

Vše je přehledné a tak i vy můžete během partie sledovat karty soupeřů co do výše bodů, efektů i co do počtu a rozmístění rozkládaných hub. Někdy se vyplatí partii prodloužit a jindy zaseknout dříve, než si body nahrabou i ostatní.

Osamělý houbař

Automu si užije hráč sólista i vícero hráčů, chtějí-li si zpestřit dění v lesní půdě. Automa hraje vždy jako poslední, pro partii stačí zvolit její obtížnost, zamíchat její karty a v jejím tahu vždy jednu otočit a přiřadit. Následně se hráči snaží vyhovět jejím požadavkům a provést dvě žádané akce ze čtyř nabízených. Automa nejprve usiluje o růst a umístění plodnic, k čemuž používá často žolíkové výtrusy, tedy z jakékoliv trojúhelníkové desky. Následuje akce rozklad, která živé soupeře trochu pozlobí.

zdroj: Vlastní foto autora

Pokud ani to není možné, alespoň se její plodnice či mateřská houba vysemení. A akcí proveditelnou vždy je pohyb mateřskou houbou. Jakým směrem? To opět určí kostka větru a symboly stran destiček jako při šíření výtrusů. Mateřská houba může zamířit za konkrétní barvou minerálu, destičkou s hmyzem či za nejvyšším počtem přítomných cizích výtrusů. Je nevyzpytatelná a na rozdíl od hráčů, kteří mohou ustrnout v určitém sektoru lesa, se neustále pohybuje a dělá neplechu.

Tak jaký máš úlovek?

Podhoubí nás bavilo v jakémkoliv počtu hráčů. A jelikož to je natěsnaný boj o prostor, čím víc hráčů, tím větší tlačenice a častější užívání akce průzkum. Obsluha automy je jednoduchá a přehledná a rádi jsme ji zařazovali i do hry více hráčů. Jejím úkolem není vyhrát, ale nadělat paseku. A to jí šlo dobře. Nicméně nás překvapilo, že v některých partiích nebyla schopná využívat první dvě akce – růst a rozklad, tedy její plodnice se na herní plán vůbec nedostaly, neboť jsme jí bránili v šíření vlivu a budování sítě výtrusů. Její kroky tak byly odsouzené k semenění mateřské houby a pohybu po plánu.

Hra mi evokuje vřelé vzpomínky na famózní hru Vlci, jelikož jsou obě hry postavené na mechanikách, které na českém trhu vídáme poměrně málo. Přestože mi na poli (u nás ne častých) area control her a jejich příbuzných svou dynamičností přišla víc akční hra Vlci, jsem rád, že jsme se dočkali v češtině právě i Podhoubí, které je dobrým úvodním titulem do strategických her. V kratší variantě hry není nic navíc a nic nechybí. V dlouhé variantě bych uvítal nějakou vrstvu navíc a více zajímavých rozhodnutí, které jako hráč musím učinit.

zdroj: Vlastní foto autora

Jakmile se člověk prokouše pravidly, už stačí připravit stůl a začít provádět akce. Dva tři tahy se nic neděje, a najednou se vše dá do běhu. Někdo objevuje a roste, jiný se přesune mateřskou houbou a vysemení. Za pár tahů se podloží lesa již barví výtrusy a plodnicemi všech barev a začíná přetahovaná o výtrusy. Kdejaká plodnice je zablokována mateřskou houbou, a tak se nemůže vysemenit ani rozložit.

Všech šest akcí má své opodstatnění, přestože třeba akci průzkum nemusíte za partii ani jednou zahrát, zejména ve hře jeden na jednoho. Užití hmyzu je pouze okrajovým promazávacím mechanismem, kdyby to někomu drhlo, ale větší zapojení ve hře nemá. Hmyz je užitečný zejména pro odsun cizí mateřské houby. Škoda jen, že nějakým způsobem ve hře není umožněný pohyb plodnicí – právě třeba při platbě hmyzem. Případně vrstva hub parazitujících na hmyzu. O to víc je však hráč tlačený do plánování, kde se rozroste na základě toho, kde a čím se roztrousí.

Pokud i vám chybí jednoduché a dobře plynoucí hry postavené na pohybu a ovládání, které jsou prosté výjimek a výpočtů, oslavte jako já houbařskou sezónu bojem o minerály v Podhoubí. Osobně však doporučuji si hru zkrátit na tři či čtyři plodnice, neboť nám ve své plné délce přišla neúměrně dlouhá.