Přiznám se, že Cards Against Humanity aneb Karty proti lidskosti mám rád. Ačkoliv jsou z herního hlediska v podstatě zbytečné, dokáží se správnou partou lidí vyrobit hezkou večírkovou zábavu, jež polechtá vaše nejčernější myšlenky. Navíc díky své bezplatné digitální povaze neustále rostou a snad každý si může nalézt své oblíbené téma.

Galerie

Už kvůli tomu by se mohlo zdát, že svět nepotřebuje jiné verze (uznávám, i Karty jsou v podstatě nápodobou Apples to Apples). Avšak úspěch byl monumentální, čehož logicky chtějí využít i jiní tvůrci a výrobci stolní zábavy. Proto lze v obchodech nalézt několik napodobenin, které čas od času přinesou vlastní zajímavý nápad, jímž původní kostru obohatí. Letos vydaný Příšerný terapeut ovšem do tohoto výčtu nepatří.

Tvoření komiksového stripu

Nebo dobře, abych byl naprosto spravedlivý, něco málo přidává. Opět platí, že se na stůl vyloží jistá situace/otázka, na kterou ostatní reagují zahráním karty ze své ruky. Změnou však je, že vytváříte krátké komiksové stripy, složené ze tří ilustrací, o něž se postaral přímo autor a komik Matthew Inman, tedy jeden ze zakladatelů společnosti Exploding Kittens a tvůrce stránky The Oatmeal, jejíž jméno slouží i jako jeho přezdívka.

Celý herní princip spočívá v tom, že v každém kole jeden z hráčů na sebe vezme roli terapeuta. Znamená to, že z balíčku karet s otázkami otočí vrchní kus. Zde se nalézá nějaký všetečný dotaz terapeuta. Na to následuje dobrání tří karet odpovědí, z nichž terapeut vybere tu, která mu přijde nejzábavnější. Na to posléze reaguje zbytek osazenstva tím, že každý z nich vybere jednu z pěti karet ze své ruky jako doporučenou terapii.

zdroj: Vlastní

Jakmile se tímto způsobem vyloží všechny potřebné karty, terapeut se podívá na nabízené terapie od ostatních hráčů a vybere tu, která mu přijde nejlepší. Tímto stylem vznikne zmíněný strip a hráč, jehož terapie byla vybraná, získá bod. Takto se hraje do doby, než někdo získá tři vítězné body, tedy v praxi maximálně 15 minut.

Všudypřítomné fekálie

Problémem však je, že se texty a situace na kartách nepovedlo vyvážit natolik, aby se zachytil humor. Odpovědi jen málokdy souvisejí s vylosovanou otázkou a reakce jen zřídka vytvoří zajímavou odezvu. Většinou se spíše děje, že výsledek nedává moc smysl a vlastně se u stolu nikdo moc nebaví. Ano, tento problém lehce řeší hraní ve více lidech, protože je větší pravděpodobnost, že alespoň někdo bude mít vhodnou kartu. Leč se zase naopak rozmělňuje tempo, takže se hrou nakonec strávíte více času, než byste chtěli.

Na to je napojený i styl humoru. Terapeutické karty nenabízí zajímavé nápady. Místo toho jsou zaplněné fekálním humorem, tělesnými tekutinami, fyzickým násilím a vybranými sexuálními deviacemi. Dobře, pokud se do Příšerného terapeuta pustíte s trojkou v krvi, možná se budete náramně bavit. Pro běžné hraní to však nefunguje, jelikož se místo humoru vsadilo na nevkus.

zdroj: Vlastní

Chybějící vrstvy

Současně je nešťastné, že téma hry, tedy terapeutické sezení, je trestuhodně nevyužité. Ano, v prvé řadě má jít o večírkovou záležitost na pár minut, ale rozhodně by nepřekáželo, kdyby se tu chytře pracovalo s vybranými obavami i duševními nemocemi. Zkrátka kdyby měl titul kromě humorné vrstvy i lehce edukační. Aby tu bylo druhé hledisko, jež by odpovědím občas dodávalo vychytralost.

Její absence je zarážející už jenom kvůli tomu, že první věc, kterou v krabičce najdete, je vzkaz od autora, jenž zde zmiňuje, že sám chodil na terapie a vybízí ostatní, aby své problémy včas řešili. Zároveň tvrdí, že se jeho zkušenosti, především se vtíravými myšlenkami, rozhodl vzít s humorem a přetavit je do stolní hry. To je samozřejmě naprosto v pořádku, nicméně už jenom kvůli tomu bych čekal alespoň ždibec respektu. Ten si asi musíte přidat skrze pár karet, na něž si lze napsat vlastní odpovědi.

Český punc

Když už se text dostal do fáze hněvu, též si nejsem jistý zvolenými ilustracemi. Ty jsou sice na první pohled příjemně jednoduché a připomínají právě onen zmíněný novinový komiks, jenom jsou trochu nekonzistentní. Karty s otázkou i odpovědí mají utlumené barvy a většinou vypadají identicky. Kusy s terapií však utlumení rozbíjí tím, že občas přidávají jasné barvy, které jsou jako pěst na oko. Chápu, že to je asi hlavně kvůli variabilitě, leč výsledek je nesourodý.

Galerie

Trochu paradoxně je nakonec nejlepší věcí česká lokalizace od Asmodee. Společnost texty zcela uzpůsobila tuzemskému hráči, když na ně umístila zdejší reálie. Na kartách se tedy setkáte se jmény, jako je Ewa Farna, Ovocný světozor či Kabáti. Úpravy propůjčují hře punc domáckosti, ale především ji dělají stravitelnou pro všechny našince. Za to palec nahoru.

Jinak ale nemohu chválit nic jiného. Pokud má být hra určená pro masy, je to v naprostém pořádku. Příšerný terapeut však nenabízí žádnou přidanou hodnotu, ba co je horší, ani moc zábavy. Jestli vám stačí nesourodé opakování fekálního humoru, který většinou nemá ani kontext, asi klidně můžete o pořízení přemýšlet. V ostatních případech dejte ruce pryč.