Tak když nám tu ta povrchová doprava tak houstne, pro tramvaje už tu není místo a létající automobily jsou stále v nedohlednu, tak co takhle podkopat celé město, protkat ho tunely a nechat tam jezdit vlaky? Kdo že by něco takového navrhl? Tak dejme šanci čtyřem nadějným projektantům a vybereme toho nejlepšího!

Galerie

Příští stanice Londýn je jedním z nejnovějších přírůstků do rozpínajícího se žánru zakreslovacích her, či „něco & write“, chcete-li. V tomto případě se jedná o flip & write, tedy budete otáček karty ze společného balíčku a informace z nich si každý zakreslí na svůj list papíru, který ve svých dvou třetinách zachycuje centrum Londýna s řekou Temže, zatímco poslední třetinu tvoří průběžné a závěrečné bodování.

O návrh hry se postaral zkušený Matthew Dunstan, který má ve svém portfoliu kousky jako Monumental, Moje knihovnička a některé únikovky. Při designování Příští stanice Londýn se možná nechal inspirovat fenomenální videohrou Mini Metro, protože i tady propojujete čarami základní tvary jako trojúhelníky, čtverce, kolečka a pětiúhelníky.

Nicméně nikoho nikam nevozíte. Jak už jste se dozvěděli v úvodu, vaším úkolem je teprve vybudovat podzemní dopravní síť, konkrétně čtyři linky rozdělené barvami na zelenou, modrou, fialovou a růžovou.

zdroj: Vlastní foto autora

Uhneme tu k Westminsteru, nebo k Chelsea?

Tomu odpovídají i pastelky, které jsou součástí krabice a každý hráč si postupně zakreslí na svůj list každou z těchto linek. Ale vtip je v tom, že v jednu chvíli kreslí každý hráč jinou barvu. Takže i když jsou listy hráčů naprosto totožné, v rámci jednoho kola kreslí každý něco úplně jiného a výsledná síť jednoho projektanta by se od ostatních nemohla víc lišit.

Všichni hrají najednou, díky čemuž partie krásně plyne. Z balíčku jedenácti karet se jednoduše otočí ta vrchní, na které bude s největší pravděpodobností jeden ze řečených symbolů. Každý z hráčů v tu chvíli propojí výchozí stanici své barvy s takovým symbolem v jejím bezprostředním okolím.

Někdy není na výběr, jindy se rozhodujete mezi několika možnostmi. Kreslit totiž můžete k oběma koncům dané linky a s rozhodováním vám pomůže sada dodatečných pravidel a bodování. Tak například nesmíte žádné trasy křížit a dělat smyčky. Linky se mohou protínat pouze ve stanicích, což z nich dělá bodované přestupné.

zdroj: Vlastní foto autora

Je záhodné navštívit s každou trasou co nejvíc londýnských čtvrtí, dovést je k co největšímu počtu turistických atrakcí a z nějakého důvodu je pro vás nejlepší, když trať vede několikrát pod Temží. Za tohle všechno si po uplynutí kola zapíšete průběžné body.

Konec kola je přitom poměrně nepředvídatelný. Už jsem prozradil, že balíček karet diktujících propojení stanic má 11 karet – šest modrých a pět růžových. Zakreslovaní stanice skončí ve chvíli, kdy se otočí pátá růžová karta, takže jedno kolo může mít pět až deset tahů, čemuž odpovídá i délka trati.

Počkat, počkat, Patriku, říkal jsi jedenáct karet, tak jak to, že jen deset kol? Já vám totiž ještě neprozradil přítomnost karty výhybka, po níž se ihned tahá další karta a jejich kombinace vám umožňuje vytvořit na právě budované trati odbočku. Od té doby se staráte o tři konce a máte tak mnohem víc možností pro zakreslení dalšího úseku a nahrabání si pořádných bodů.

Galerie

Londýnské metro na tisíce způsobů

Jakmile kolo skončí, hráči si jednoduše po směru hodinových ručiček vymění pastelky, zamíchají balíček a jdou kreslit novou, jinak barevnou trať. Opakujte celkem čtyřikrát, nakonec přidejte body za přestupní stanice (čím víc linek se protíná v jedné stanici, tím lépe) a hráč s nejvíce body vítězí.

Je v podstatě úplně jedno, kolik vás sedí u stolu. V menším počtu hráčů prostě přebytečné pastelky leží mezi hráči a na každého se stejně všechny dostanou. A protože tu není vůbec žádná interakce, každý si hraje sám na sebe a pravidla pro sólovou partii se od těch základních nijak neliší, jen si nakonec porovnáte body s tabulkou.

Příští stanice Londýn proto funguje v každém počtu hráčů prakticky identicky, ale hlavně skvěle. Je velmi zábavná, chytrá, nutí k zamyšlení a nechybí jí ani vzrušení, když se modlíte, aby další otočená karta byla vámi tolik potřebný trojúhelníček.

zdroj: Vlastní foto autora

Náhoda vás dokáže i potrápit, když vám přihraje symbol, který nemůžete nikam zakreslit a ztratíte tím tah, ale není to tak, že by to vyloženě rozhodlo o vaší prohře. Hra je tak rychlá, že málokdy zůstane jen u jedné partie (pokud ji tedy nepoužijete jako filler mezi většími hrami, na což se skvěle hodí) a celkově je to skvělý přírůstek pro fanoušky zakreslovacího žánru, který si v mé poličce zasluhuje místo po boku takových pecek, jako jsou Stezky tukanů a Railroad Ink.

Zábava navíc nekončí jen u základní hry. Pokud vám běžná pravidla přestanou stačit, můžete si partii ozvláštnit dvěma přiloženými moduly, které dále rozšiřují možnosti stavby tratí. První modul přidává karty společných úkolů, které slouží v podstatě jako náročnější bodované výzvy (například mít osm přestupních stanic).

Druhý modul zase dává každé pastelce speciální schopnost, kterou můžete použít jednou za kolo. Jsou to jen drobná pravidla navíc, která hru nečiní nijak složitější, ale přidávají jí trošičku hloubky a strategizování navíc, takže jde o vítané dodatky, byť bych se nezlobil, kdyby aspoň jeden z nich nabídl alespoň nějakou interakci mezi hráči.

Ale i bez interakce a přidaných modulů je Příští stanice Londýn zcela plnohodnotnou a zábavnou hrou, která se na stole opravdu neztratí.