Videoherní žánr akčních RPG, kterému kraluje série Diablo a několik velmi zdařilých konkurentů jako Path of Exile či Torchlight 2, je silně návykový svými zástupy tisíců nepřátel a nemenším počtem zbraní, zbrojí, vybavení a dalších odměn, stejně jako nekonečným klikáním a celkovou zběsilou i morbidní podívanou.
Na počítačích a konzolích to funguje fantasticky, ale přenést zrovna tento typ hratelnosti do stolní podoby, je téměř nemožné. Existuje ale pár deskovek, kterým se podařilo zážitku velmi přiblížit a Příval temnoty 2: Plameny pekelné od CMON a v české edici od Rexhry je jednou z nich.
Novoty v osvědčených základech
Toto pokračování hry Massive Darkness je do značné míry jejím remakem, kdy se vzal ambiciózní koncept a dotáhl se téměř k dokonalosti. Jádro hry vychází ze série Zombicide, ale je natolik upravené a plné vlastních nápadů, že obstojí samo o sobě.
Jedná se o kooperativní hru pro skupiny až šesti hráčů i sólisty, kde na vás čeká deset samostatných scénářů, v nichž budete masakrovat desítky nepřátel v roli jednoho ze šesti hrdinů. Ve svém tahu vykonáte tři akce, kdy se nejčastěji budete hýbat po herním plánu, útočit a interagovat s prvky prostředí (vybírat truhly, kovat nové vybavení a cokoliv, co si žádá scénář).
zdroj:
Vlastní foto autora
Miniatury dveří nejsou součástí hry (krabice obsahuje jen kartonové žetonky). Pochází z deskovky Wolfenstein: The Board Game.
Hned radši upozorním, že Příval temnoty 2 není příběhová hra. Každý scénář tu má kratičký příběhový úvod, který nějak souvisí s celkovým vyprávěním, ale není to nic, z čeho by vám spadla čelist a co by se nějak výrazněji propsalo do samotné hratelnosti.
Ano, když se potřebujete dostat dál skrz portál, který pro vás musí otevřít vyvolávač, tak v daném scénáři doprovázíte a ochraňujete jednu automatizovanou figurku, která docupitá na konec mapy a otevření portálu se rovná výhře ve scénáři.
Nicméně herně budete vždy nehledě na „příběh“ putovat po předem dané mapě, otevírat nové místnosti, potkávat v nich bandy nepřátel a zásobu vybavení. Teď mě nechápejte špatně, je to velmi zábavné a hodně dobře udělané, jen pokud v Přívalu temnoty vidíte svou další kampaňovou, příběhem taženou hru, tak toho se tu nedočkáte (vyloženou kampaň najdete až v rozšíření Zkáza nebes).
zdroj:
Vlastní foto autora
Asymetrie hraje prim
Pokud vám tento fakt nevadí a jste tu proto, že si chcete užít vytříbený dungeon crawler, tak jste tu správně. Síla hry pramení z těch samých pilířů, které tvoří videoherní diablovky – z naprosto odlišných herních stylů hrdinů, z velmi zábavných soubojů a skvěle zpracovaného lootu.
Ve hře je celkem šest povolání hrdinů a za každého se skutečně hraje úplně jinak. Zatímco střelec pokouší štěstí s otáčením karet šípů ze svého balíčku, tak zloděj si tahá žetonky z postupně rozšiřovaného pytlíčku, které mu dávají nejrůznější bonusy včetně celé akce navíc.
Paladin přidává podpůrné efekty přímo na herní plán, čaroděj pracuje s magickým kolem, z nějž vyvolává různá kouzla, šaman umě zachází se čtyřmi živly a vyvolává na svou stranu duchy a konečně berserk je tím silnější, čím víc je zraněný.
Každý se navíc vylepšuje svými vlastními kartami, které nikdy nepoužijete všechny, takže je tu prostor pro rovnou několik buildů jednoho povolání. Už jen objevovat všech šest postav, jejich vylepšené schopnost a vzájemné synergie, je neskutečně zábavné a patří v rámci asymetričnosti hráčů k tomu nejlepšímu, s čím jsem se v deskovkách setkal.
Tato asymetričnost se také stará o jednu důležitou věc – napomáhá eliminovat vůdčího hráče. Kooperativní hry mohou trpět tím, že se velení ujme jeden z hráčů a rozhoduje za ostatní. Tady je něco takového teoreticky možné jen v případě, že by daný hráč perfektně znal všechna povolání a zároveň měl dokonalý přehled o tom, jak je ten který hráč zrovna vylepšený.
Ale spíš se tu setkáte s přístupem, kdy hráči společně diskutují nad dalšími kroky a každý nadhazuje, čeho je zrovna v danou chvíli schopný a jak by nejlépe mohl pomoci svému týmu. Ostatně už jen pořadí hráčů hraje obrovskou roli a je jen na vás se domluvit, kdy kdo přijde na řadu.
zdroj:
Vlastní foto autora
Temnota je přítel
Stejně tak je důležitá práce s prostorem – většinou nechcete všechny své akce vyplácat na pohyb, ale opravdu risknete přeběhnout přes past? A nebylo by skvělé, postavit se za sloup a být tak v krytu před nepřátelskými útoky? A co teprve práce s temnotou!
Temnota je možná trochu překvapivě vaším přítelem, protože když útočíte z políčka, které je ve stínu, získáváte obrovskou výhodu speciální kostky, která navíc dokáže spustit vaši unikátní schopnost.
Souboje jsou správně plné chrastění kostek. Do boje vám je poskytne vaše vybavení (od mečů a seker přes kuše a luky po nejrůznější magické hole, nemluvě o helmách, kyrysech a botách), vaše odemčené schopnosti a již zmíněný stín (fialová kostka), přičemž kostky mohou být slabší (žluté) a silnější (oranžové).
zdroj:
Vlastní foto autora
Abyste toho v jednu chvíli v jedné hrsti neměli málo, naberete si i modré obranné kostky podle údajů na kartě nepřátel, k nimž přidáte ještě černé kostky nepřátel za každou figurku přisluhovače ve skupině.
Skupinu vždy tvoří její vůdce a několik přisluhovačů podle toho, kolik je ve hře hráčů. Snažíte se hodit více symbolů zásahu, než kolik padne symbolů štítu, přičemž kostky vám mohou poskytnout i magii, kterou postavy využívají jako platidlo pro nejrůznější účely. Na kostkách nepřátel zase mohou padnout útoky proti vám.
Ano, v Přívalu temnoty jdete vždy do rizika, a to po tazích hráčů budou mít všichni nepřátelé ještě své regulérní tahy, v nichž se pohybují po plánu a útočí, přičemž akce dělají vždy dvě, takže pokud jste se postavili opravdu nešikovně, můžete klidně schytat dva útoky od jednoho cíle. Ale i vy se bráníte modrými kostkami a případnými dalšími efekty (jen už jim sami nevracíte zranění).
Kromě těchto běžných skupin nepřátel se tu a tam objeví větší potulná nestvůra s vlastním chování a ty největší figurky ve hře patří dvěma bossům, na které narazíte ve specifických scénářích.
Teď se napakujeme
No a pak je tu ještě ta práce s lootem, tedy poklady, které sbíráte po plánu a padají ze zabitých nepřátel. Budete hromadit desítky karet s nejrůznější výbavou včetně lektvarů, které jsou rozdělené do několika vzácností, přičemž již zmíněné kování vám umožní roztavit několik předmětů v jeden lepší.
Ve hře je celkem 160 karet vybavení, takže náhoda v tom, co vám v jednom scénáři padne, je opravdu veliká. Nicméně každý se může ohánět libovolnou zbraní, i když je předurčený k něčemu jinému.
zdroj:
Vlastní foto autora
Zároveň je to další fajnový prvek pro kolektivní diskuzi ohledně další strategie, protože když mi padne opravdu skvělá magická hůl, ze které by měl ale větší užitek čaroděj, tak bychom měli vymyslet, kde na plánu se potkáme a uděláme výměnu.
A zatímco se spawnují čím dál tím obtížnější nepřátelé (podle nejvylevelovanějšího hráče), tak pytlík, ze kterého losujete vzácnost nalezeného předmětu, se plní čím dál hodnotnějšími žetony.
Obtížnost se stupňuje v každé partii, ale s každým dalším scénářem, ale při dobré znalosti postav a při souhře hráčů si s pekelnými démony v jejich vlastní domovině hravě poradíte.
zdroj:
Vlastní foto autora
A když ne, bude vás to stejně zbavit i při opakování. A to říkám jako hráč, který nesnáší hry, v nichž se celé partie opakují, jenže Příval temnoty 2: Plameny pekelné je tak skvělý a zábavný dungeon crawler, že je mi vlastně jedno, jaký scénář a kolikrát hraju, protože jeho průběh za to stojí vždycky a je podstatně jiný s jinou skladbou hrdinů.
Osobně jsem si hru nejvíc užíval ve dvou, kdy je sice na plánu méně plastu a kombinujete jen dva hrdiny, ale partie krásně odsýpají. Ve velkém počtu hráčů musíte počítat s delším čekáním na tah, ale mapa je zase mnohem plnější a má ještě větší „diablový“ nádech.
A dá se hrát i sólo, kdy podle oficiálních pravidel hrajete jen za jednu postavu se čtyřmi místo tří akcí, přičemž vše se bere, jako by hráli dva hráči. Osobně ale dávám přednost hrát i sólově za dvě postavy, protože největší zábava plyne z různorodosti postav a jejich synergií, což podle oficiálního sólo módu jaksi odpadá.
Plast není všechno
Nakonec se ještě pozastavím nad materiálovým zpracováním hry, které si zaslouží obrovskou pochvalu i nemalou výtku. Krabice je opravdu napěchovaná k prasknutí, kdy jí dominují prvotřídní figurky plné krásných detailů.
Zaujmou i plastové desky, do nichž si pohodlně zasunete veškeré své vybavení a potěší i stovky karet různých velikostí, stejně jako desítky žetonů s nepřeberným množstvím účelů. Škoda jen, že si studio CMON nedalo alespoň trochu záležet s celým úložným systémem.
Ano, každá figurka tu má své přesně vylisované místo, na dno krabice se pohodlně uloží herní desky, na ně plastové desky hráčů a do pár fochů se přesně vyskládá většina karet (bez obalů). Jenže veškerou zásobu žetonů, několik karet a nejrůznějších destiček už nemáte přirozeně kam dát a hledáte nejrůznější skulinky v platíčkách s figurkami.
zdroj:
Vlastní foto autora
Jen abyste zjistili, že jednou vyndaný a otevřený pořadač z měkkého plastu už znovu nezavřete ani nevrátíte zpátky do krabice, jelikož se okamžitě zkroutí, jeho hrany se zachytávají za kopí figurek pod ním a nezbyde vám nic jiného, než buď přijít o nervy, nebo tenhle velmi nepovedený pokus o insert na férovku vyhodit a obstarat si nějaký jiný.
Je to obrovská ostuda, že si ve studiu nedali opravdu žádnou práci s tím, aby si hráči mohli hru po partii pohodlně uložit. Jsem zvyklý na to, že si musím sám obstarat pytlíky na sypké komponenty, ale v tomhle případě je ani v takovém případě s původním řešením nemáte kam dát. A obzvlášť proto, že jde o již druhý díl (a bůhví kolikátou hru studia), bych čekal, že tohle už bude zmáknuté.
Nakonec ale otřesné řešení úložiště nějak sami vyřešíte a zbyde vám naprosto prvotřídní stolní zážitek, který je opravdu věrný žánru videoherních diablovek a nepřestává bavit ani po desítkách partiích. Nezbývá než poděkovat, že něco takového je díky české lokalizaci dostupné i v naší malé zemičce.