Jméno designéra Vladimíra Suchého si už po dlouhá léta spojujeme se strategickými deskovými hrami, mezi nimiž najdete kousky jako Evakuace, Messina 1347, Podmořská města, Loděnice či Šestiměstí. A letos na podzim se k nim přidá i Resafa, kterou jsem měl možnost vyzkoušet v současném prototypu.
Zatímco loňská Evakuace byla svým netradičním průběhem „z bohatství přes strádání k bohatství“ vítaným osvěžením zavedených postupů eurovek, tak letošní Resafa jde cestou staré školy a je od prvního pohledu tradičnější eurovkou.
Jednoduché akce spouštíte hraním „dvouhlavých“ karet (podobně jako v Kutné hoře) a ani s jednou se příliš nezaseknete. To ale neznamená, že by tu nebyl prostor pro vytváření kombinací, právě naopak. Když si vybíráte, kterou polovinu z celkově šesti karet akcí použít, neřešíte jen to, jakou vám poskytne akci, ale také jakou má barvu.
Barva vám totiž umožní získat shodně barevnou kartu s bonusy z nabídky, nebo se posunete svým ukazatelem po shodně barevné stupnici. Bonusové karty vám mohou poskytnout okamžité zdroje, jejich převod, ale klidně i další akce navíc.
zdroj:
Vlastní foto autora
Poznámka: Na všech fotografiích v tomto textu je zachycený prototyp, který nereprezentuje finální podobu a kvalitu komponent.
Na stupnicích si zase odemykáte čtyři typy dalších karet – jedny nahrazují vaše základní akční karty lepšími, další vás obdaří trvalými efekty navázanými na základní akce a další přijdou ke slovu po konci hry, kdy vám něco obodují.
Samotné akce zahrnují výstavbu dílen a přilehlých zahrad, produkci v dílnách, tvorbu vodních kanálů, cestování po mapě spojené s nákupem, prodejem a výstavbou obchodních stanic a v neposlední řadě je tu slabší akce umožňující posun po stupnici, nebo dobrání bonusové karty.
Hra se hraje na tři velká kola, v nichž má každý hráč šest tahů a odehraje tak všech šest akčních karet. Nicméně celá kola jsou ještě rozseknutá na dvě poloviny a v ruce nikdy nemáte všech šest karet, ale jen tři dobrané z osobního balíčku, takže se chtě nechtě musíte přizpůsobovat akcím dostupným v ruce a mít na paměti, že akce, které jste už zahráli, vám až do konce celého kola znovu na ruku nepřijdou.
zdroj:
Vlastní foto autora
Ve hře jsou tři takové hlavní „tvořivé“ oblasti. Každý hráč si před sebou vytváří svou vlastní síť dílen a zahrad, které tvoří šachovnici. Dílny s pomocí akce produkce poskytují nejrůznější zdroje, zahrady zase aktivují bonusy na přilehlých destičkách a kompletní vyplnění prostoru mezi dílnami zahradou přináší další zajímavé bonusy.
Druhou oblastí jsou vodní kanály, které připomínají mobilní hry s trubkami. Všichni hráči sem pokládají vlastní destičky různě rozvětvených kanálů, za což dostávají body jak okamžitě, tak na konci každého kola.
Zároveň tu čas od času dojde k průtoku kostičky vody, kdy si hráči sami volí cestu vybudovanou sítí kanálů, kdy se ještě jednou oboduje každý dílek kanálu, jímž voda protekla. Tady dochází k jisté rivalitě, kdy se hráči snaží pokládáním dílků získat co nejvíce bodů, bonusů a zároveň svůj dílek umístit tak, abyste co nejvíce těžili z průtoku vody, kterou ale může spustit klidně váš soupeř.
Třetí oblastí je dominantní herní plán, po kterém putujete svým velbloudem, nakupujete zde zboží a jinde ho prodáváte se ziskem. Řešíte kapacitu svých velbloudů, která se dá zvyšovat, cenu za přesun mezi městy a zvažujete, kde je zrovna nejvýhodnější nabídka či poptávka, která se po provedené „transakci“ promění. Zároveň tu budujete své obchodní stanice, což je nejpřímější cesta k zisku dlaždic, jimiž je možné aktivovat bodovou hodnotu vašich dílen, zahrad a kanálů.
Jak vidíte, v Resafě je spolu všechno moc hezky propojené a málokdy se stane, že by velice jednoduchá akce skončila svým prostým vyřešením. Často k tomu dostanete něco navíc, ať už jde o prostý zdroj, kartu poskytující více bonusů či posun po některé ze stupnic, kde se vám odemknou další karty dávající další bonusy…
Přesto to ale není nijak zvlášť zahlcující a netvoříte tu tak pompézní kombinace, jaké můžete znát z her jako Bílý hrad či Barcelona (a díky tomu se nikdy příliš nezaseknete). Resafa je proto z jednodušších her Vládi Suchého, která má sice komplexní pravidla, jejichž vysvětlení zabere půl hodiny, ale následný průběh už moc hezky odsýpá a nedrhne.
zdroj:
Vlastní foto autora
Napomáhá tomu prostý fakt, že systémy hry nejsou nijak zvlášť inovativní, takže pokud jste ostřílenými eurohráči, prakticky okamžitě tu budete jako doma, hned pochopíte, co se po vás chce a začnete si užívat svižné tahy.
Ve třech hráčích jsme s první partií hry (v níž jsme se ještě na něco dotazovali a dělali zcela očekávatelné chyby vlivem neznalosti některých herních zákonitostí) byli hotoví za hodinu a půl, což považuji za skvělý výsledek a věřím, že když bych hrál se stejnou partou další partie, stáhli bychom to ještě o pár desítek minut níž.
Hra mi udělala na první dobrou velkou radost různými cestami k vítězství. Zatímco moji dva soupeři se oba soustředili na tvorbu kanálů, které jim pravidelně přinášely body a já tak sledoval, jak se mi na počítadle neustále vzdalují a nějaké sny o výhře jsem nechal plavat, tak já dal veškeré úsilí do výstavby dílen, zahrad a získávání dlaždic z obchodování, abych své městečko řádně obodoval.
zdroj:
Vlastní foto autora
A jak se ukázalo, soupeře jsem v závěru hry bodově dohnal a nebýt několika hloupých chyb, mohlo z toho nakonec být třeba i vítězství. Každopádně je to vítězství pro hru, která mi tím jasně dokázala, že i když bude člověk zcela ignorovat jednu její esenciální součást (z tematického hlediska hra vychází právě z toho, jak složitě se kdysi dostávala voda do titulního pouštního města), neznamená to, že si nemůže myslet na vítězství.
Resafa ve mně po první partii zanechala pozitivní dojem. Není komplikovaná a překombinovaná, ilustrace Michala Peichla jsou velice příjemné, přehledné a nerušivé a vypadá to zkrátka na další solidní eurovku. Jen zkrátka tentokrát nečekejte něco úplně jiného, s čím jste se ještě nikdy nesetkali, protože autor tady jede mnohem víc na jistotu.